Renesanční doteky - psaníčko

Mám pocit, jako by se  v poslední době nahrnuly akce klubů na Fleru, ve kterých se aktivně účastním. Není to dlouho, co jsem tu ukazovala sedák na téma Frida Khalo a teď přicházím s dalším výrobkem, opět do soutěže. Je to soutěž Dějiny umění klubu Růžový panter a jak už jsem někde psala, nejde zde o to, abychom vyhráli. Alespoň já to tak cítím. Za vítězství ostatně není žádná odměna. Jde o dobrý pocit, že se člověk nechal inspirovat něčím novým, že se podíval na věci jinak, že vyrazil na nové místo udělat fotku způsobem, kterým dosud fotky nedělal. To všechno jsou pozitiva, která tyto typy soutěží přinášejí. Proto je vlastně slovo soutěž úplně nesprávné. Možná bych mohla zkusit navrhnout, abychom přejmenovali soutěž na "motivační akci". No, asi to navrhovat nebudu. Nejspíš by se to nesetkalo s úspěchem a pochopením. Stačí se zamyslet, čeho byste se raději zúčastnili. Soutěže nebo motivační akce? Nebojte, už přestávám rozvíjet blbosti a vracím se k tématu.

V Dějinách umění přišla na řadu renesance. Protože jsem si tuto akci vzala na triko já, musíte se samozřejmě podívat na blog, který jsem o renesanci dala dohromady. Kromě stručného popisu tohoto období v něm najdete i výrobky a fotky ostatních účastníků. Určitě se podívejte, protože jsou krásné. Jak výrobky, tak fotky. A jste-li na Fleru registrovaní, pak můžete i hlasovat.

Já jsem si z renesance vybrala sgrafitová psaníčka. Chtěla jsem, aby psaníčko (to sgrafitové) pěkně vyniklo, tak nemohlo být na žádném složitém střihu. Proto jsem zvolila jednoduchý obdélník olemovaný paspulkou a vzniklo psaníčko na psaníčku.

Základem jsou samozřejmě moje ručně barvené látky. Fuchsiová (absolventky kurzu barvení látek upozorňuji, že to není barva, která je v obchodech v nabídce, ale míchaná barva, kterou jsem si tak nazvala) a zelenomodrá. Ty jsem doplnila nitěmi ve stejných barvách, zelenomodrou jsem použila ve světlém a tmavém odstínu a pokusila jsem se s nimi mimo jiné o stínování.

Kromě toho, co budu vyrábět, jsem ještě musela vymyslet, kde budu fotit. Naštěstí jsem výzkumem (kde jinde než na internetu) zjistila, že vhodné kulisy pro focení, které by byly přímo renesanční nebo by alespoň mohly navodit historický dojem z fotky, mám nedaleko ve Vyškově. Fotky tedy pocházejí z vyškovské zámecké zahrady.

Aby bylo psaníčko tužší a pěkně drželo tvar, vyztužila jsem podšívku dvěma výztuhami.
Velikost je cca 25 x 15 cm.

 

Přeji krásný den
Jana

Moje inspirace Fridou Khalo

Máme za sebou další kolo soutěže klubu Nestejných, jehož tématem byla Frida Khalo. Jak říká zakladatelka klubu, je to ženský protějšek čestného předsedy klubu Gaudího, kterým jsme se nechali inspirovat v úplně prvním kole hned po vzniku klubu. Pokud jste moje výrobky podle Gaudího neviděli, můžete se na ně podívat. Byl to sedák a polštáře.

Na Gaudího se mi ale tvořilo snáze. Jeho tvorba je daleko veselejší než tvorba Fridy Khalo. Ale vstoupil do toho ještě fakt, že Frida byla Mexičanka, že se na jejích obrazech často vyskytovaly různé listy a přírodní prvky, tak jsem téma pojala spíše tímto směrem. Navíc jsme mohli hledat inspiraci v celém jejím životě, nikoliv jen v umělecké tvorbě.

Využila jsem černou látku, kterou jsem si už před časem nastříhala na sedák. Původně sice měl být prošitý bílou nití (pozůstatek mého černobílého období), ale už jsem se k tomu nedostala a tak střižené díly zůstaly nevyužité. Dále jsem do výrobku potřebovala dostat barvy, protože hodně barev a květin na fotce bylo součástí zadání tématu. Moc květin jsem do výrobku nedostala (lépe řečenou žádnou), tak jsem alespoň přidala na fotce antúrii s jejím jediným ubohý kvítkem, které mi zrovna náhodou vykvetlo a ještě jsem přihodila pár kosatců. Ale zase mám na výrobku fialovožlutého motýla a oranžovou ještěrku s modrými puntíky. Tak bych řekla, že nějaké barvy tam jsou. Kromě aplikací jsem ještě doplnila barevnost volným quiltováním. Kromě černé jsou ostatní látky samozřejmě ručně barvené.

V podobném stylu jsem již jeden výrobek kdysi dělala a bylo to na téma "Za tajemstvím deštných pralesů". Tenkrát jsem se nechala inspirovat amazonskými indiány a jejich obřady s ayahuascou. Výsledný obraz můžete vidět zde.

Chcete-li se podívat na výrobky ostatních tvůrců, najdete celý blog zde. A také se v něm dočtete něco o Fridě a jejím nelehkém životě a uvidíte několik jejích obrazů.

A tady už je hotový sedák.

spodní strana sedáku

 

Přeji všem krásný den

Jana

Polštář zelenočerný

Od kombinace s hnědou, která se teď na mých výrobcích dost objevovala, jsem si odskočila k černé. Nebo spíš jsem se k ní vrátila. Vzala jsem totiž konečně nachystaný sendvič na polštář, abych ho přetvořila do nějakého hotového výrobku. Sendvič jsem měla nachystaný už dávno, už od mého černobílého období (tuším, že to byl konec minulého a začátek tohoto roku). Asi jsem v té době měla občas pocity, že bych měla ušít i něco v jiných barvách, než je černá a bílá, tak jsem sáhla po zelené. Ale jak je vidět, skončilo to jen u nachystání látky na quiltování, abych ji pak mohla odložit a vrátit se k černé a bílé. Ale teď už jedu zase v barvách, takže se dostalo i na zelenou. A když si tak občas prohlédnu věci, které dělám, nutno přiznat, že zelená barva v nich zabírá čestné místo. Vyskytuje se tam opravdu hojně. Sáhnu-li do ezoteriky, je zelená barva barvou srdeční čakry, tak si to můžu vysvětlovat tak, že tuto barvu potřebuju nasávat k jejímu doplnění, anebo to můžu pochopit i tak, že jsou to výrobky jdoucí od srdce. To už záleží na výkladu (a nejspíš si to vykládám hodně volně). V každém případě ji mám ráda a hlavně v podobě jarní zelené, takové té šťavnaté, které jsme si letos moc neužili, protože velmi rychle přešla do letní zelené a vzápětí do suché slámové. Naštěstí v těchto dnech díky dešti ožívá a pohled z okna je hned radostnější.

Od počasí se opět vrátím k polštáři a tady je:

Zdobený je pouze volným quiltem černou nití (bavlněná nit Triana). Zadní strana je pak celá černá.

Vzor jsem měla naplánovaný už od doby, kdy jsem šila tento polštář

Chtěla jsem, aby šly dobře zkombinovat, ale aby nebyly stejné. Pokud jste neviděli článek s tímto polštářem, najdete ho zde a kromě fotek polštářů s tímto vzorem v něm najdete také možné úpravy tohoto vzoru. A co se týká těch housenek (nebo jak to nazvat), co jsou na zeleném polštáři, tak ty můžete najít natočené u mě na YouTube na videu. 

Všem přeji krásný večer

Jana

Celá sada taštiček a jedno pouzdro k tomu

Když jsem se chystala navštívit letošní Prague Patchwork Meeting, chtěla jsem si ušít novou kabelku, a to hned z několika důvodů. Jedním z nich bylo, abych byla rozpoznatelná pro případné zájemce (na PPM spíše zájemkyně) o případnou osobní komunikaci. Dalším důvodem bylo, abych jako kovářova kobyla nechodila bosa a tím třetím, ale vlastně nejdůležitějším, že prostě nějakou novou kabelku potřebuju. Jak se tak stává, plán mi nevyšel, protože mě na dva týdny před výstavou skolila nemoc a na šití jsem neměla ani pomyšlení. Tím ale netvrdím, že bych své plány naplnila, kdybych byla zdravá. Plánů mám spoustu a daří se mi naplnit zatím jen malou část. Je tedy naprosto možné, že bych i tento odložila. V každém případě kabelka není, ale plánovaná hnědofialová kombinace mi tak utkvěla v hlavě, že jsem ji musela uvést do života. A líbila se mi fakt hodně, takže nevznikl jeden výrobek, ale hned čtyři. Kromě barvy jsem na nich zkombinovala ještě vzory a klidně bych tyto vzory i barevnost mohla rozvíjet stále dál. Zatím ale tyto čtyři - dvě menší taštičky, jedna větší a jedno pouzdro. A abych nezapomněla, látky jsou samozřejmě ručně barvené z mé dílny. Takže jako téměř vždy - na počátku byla bílá, ze které díky barvení a quiltování vzniklo toto:

Tento typ pouzdra jsem už kdysi dělala a najdete ho zde. 

spodní strana pouzdra

Toto je větší taštička, kde jsem také zkombinovala oba quiltované vzory dohromady.

A tady jsou dvě menší, kde jsem na každé použila jeden ze vzorů.

Přeji všem hezký májový večer.
Jana

Barvící den

Jak název článku napovídá, strávila jsem den barvením. V obchodě jsem objevila další barvy, které jsem zatím neměla a pak jsem chtěla vyzkoušet barvy již jednou barvené ale nepoužívané a také trochu si hrát. Naznala jsem totiž, že nemám dostatek barevných látek na šití, tak jsem si musela nějaké vytvořit. A toto je výsledek mého celodenního snažení.

A teď to vezmu postupně.

Nové barvy, které jsem zkoušela, byly tělová a teplá černá. U tělové se dají využít snad jen první tři odstíny ze šestistupňové gradace, ale mě tedy téměř vůbec neoslovila. Možná někdy využiju ten nejsytější odstín, i když na mě je pořád hodně světlý. Ale nezavrhuji, třeba se někdy bude hodit.

Teplá černá mě naopak potěšila. Dosud jsem pracovala jen s černou (black jet) a s ní jsem moc spokojená nebyla. Vyznívá spíš jako ocelově šedá a navíc téměř ve všech odstínech stejně. U teplé černé je patrný rozdíl mezi odstíny, vzniká z ní pěkná šedá a určitě ji budu využívat. Stále ale trvá, že pokud chci skutečně černý podklad, tak černou látku kupuju, protože opravdu tmavého, sytě černého odstínu nedosáhnu. Nebo bych možná i po nějakých pokusech dosáhla, ale bylo by na to zapotřebí tolik barvy a také dost času, že se mi to finančně rozhodně nevyplatí. Zatímco jiné barvy v obchodech nedostanu nebo alespoň ne v takové krásné sytosti, u černé je to prostě jinak. A protože jsem praktický člověk, po zvážení všech pro a proti si ji raději koupím.

Zde je teplá černá a na další fotce je srovnání s černou.

vlevo black jet, vpravo teplá černá

Další barvu, kterou jsem zkoušela, tentokrát se jednalo o opakovaný pokus, byla čokoládově hnědá. Kdysi jsem si gradaci do své zásoby vzorů už dělala, jenže místo očekávané hnědé mi vyšla khaki. Protože  khaki se v té době mezi mé oblíbené barvy rozhodně neřadila, odložila jsem ji a zatím nikdy nevyužila. Na kurzu jsem ale u jedné účastnice mého kurzu barvení látek zahlédla, že si přinesla čokoládově hnědou a byla to přesně taková, kterou jsem chtěla. Rozhodla jsem se tedy, že jí dám ještě šanci a znovu ji vyzkouším.

Nachystala jsem si látky, namíchala barvu a už při pohledu do kelímku jsem zjistila, že je to zase khaki. Měla jsem ale k dispozici novou lahvičku s čokoládově hnědou a tak jsem ji otevřela a namíchala barvu z ní. A ejhle, výsledek byl jiný. 

Zde je nově nabarvená čokoládově hnědá z nové lahvičky a pod ní fotka, na které můžete vidět barvu se stejným názvem, ale z jiné lahvičky. Asi jim při míchání dávky trochu ujela ruka. 

vlevo výsledek původního barvení (prostě khaki), vpravo nové barvení

A protože se vám možná black jet, teplá černá i čokoládově hnědá zdají dost podobné, nafotila jsem je všechny pospolu, aby byl vidět rozdíl, který mezi nimi skutečně je.

nahoře čokoládová, uprostřed teplá černá, dole black jet

No a pak jsem si už hrála. Zbytky tělové, čokoládové a některé černé jsem nalila na jeden kus látky a vzniklo toto:

Dceři se to moc nelíbí a mně zase jo. Určitě přijde čas, kdy tento kousek využiju. Zatím jen nevím na co.

Pak jsem barvila zelenou a modrou.

Dále bronzovou a žlutou a nějakou kombinaci. Možná bronz se žlutou. Nebo se zelenou? Něco z toho, sama už přesně nevím.

A pak jsem si dala jednu malinu s bronzem a jednu čistou malinu. 

Chtěla jsem také jeden šedožlutý kousek, ale ta šedá vytvořila ze žluté spíš zelenou. Nevadí, i tak se mi líbí. 

Na chvíli mám nabarveno, rozhodně to ale neznamená, že mě třeba zítra nenapadne, že nemám z čeho šít. Ostatně ze žluté už je středový ubrus s ornamentem z minulého článku a z modré a zelené obdélníkový sedák. Je tedy vidět, že látky zpracovávám, že si je nebarvím jen na uložení do skříně, abych se jimi mohla kochat. I když taky to není špatná varianta. :-)

Hezký den všem

Jana