Translate

čtvrtek 30. května 2019

Prostírání s přírodními motivy

Venku se všechno pěkně zelená a díky dešťům a ne moc vysokým teplotám si příroda zachovává svou svěžest a krásné jarní barvy. Mám takové jaro moc ráda, daleko raději než rychlý přechod do letních veder. A taky si ho užívám, ať na zahradě nebo na procházkách.
Jaro a příroda vtrhly také do mé tvorby a inspirovaly mě k vytvoření tří druhů prostírání. Základem je bílý podklad, na něm quiltování barevnou nití vzorem meandrů a uprostřed nějaký ten list.

Dále čekají na použití linoryty se stejnými motivy, zatím kolem nich ale jen chodím a koukám na ně s nadějí, že až je natřu barvou a otisknu, tak budou stále pěkné, jak mi připadají teď. Otiskem se projeví všechny nepřesnosti a všechna místa, kde mi ujela ruka někam, kam neměla. Tak snad jich nebude příliš moc.

Nejdříve jsem tedy sáhla po jistotě, pro quiltování a příští týden doufám spatří světlo světa polštáře s mými otisky. Jsem na to fakt moc zvědavá. A ty budou bez quiltu.

A abych nezapomněla, to lemování je samozřejmě z ručně barvených látek. Jak jinak.










Hezký den všem
Jana

pátek 10. května 2019

Video - jednoduchý vzor pro vyplnění plochy z občasníku

V občasníku jaro 2019 jsem vám slíbila, že budu postupně uveřejňovat videa se vzory volného quiltování, které jsem v občasníku použila. Svůj slib plním a přicházím s dalším videem.
Vzor je jednoduchý, ale přitom vypadá moc dobře (samozřejmě podle mého názoru, jak jinak).
Nechci po vás kreslení žádných rastrů, nejde zde o dokonalou přesnost. Jen se snažte dodržovat přiměřeně stejnou (podobnou) vzdálenost mezi jednotlivými linkami. Vlnovky veďte tak, jak se vám to bude dařit, vůbec nejde o to, aby byla jedna jako druhá. Naopak. Různými tvary dosáhnete různých efektů. Důležité je se s tím prostě nepárat. Jediné, co po vás budu chtít, je rovnoměrné vedení látky, aby vlnovky byly plynulé a nevznikaly vám tam nevzhledné odskoky. A jako vždy platí, že když použijete nit v barvě podkladu, tak bude výsledek vypadat mnohem lépe. Platí to samozřejmě pro případy, že vám to pod rukou ještě občas utíká. Pro ty, co již mají ruku jistou a látka dělá to, co chtějí, nikoliv naopak, je pak výběr barev jen na jejich osobním vkusu, protože výsledek bude hezký v každém případě.

Jedná se o tento vzor.


A zde je detail běhounu, na který jsem vzor využila. Článek s fotkami běhounu i k němu pasujícímu prostírání najdete zde.


A zde už je slibované video


Krásný den všem
Jana

středa 8. května 2019

Nástěnný quilt z občasníku, jen pro tpělivé

Jsem tu s posledním příspěvkem, kterými vám blíže představuji jednotlivé projekty v Janině občasníku, jaro 2019. 
Na konec jsem si nechala takovou třešničku na dortu. Já se upřimně přiznám, že mi quilt nepřipadá zase tak složitý nebo náročný, pokud samozřejmě umíte volně quiltovat. Vzor je v občasníku, stačí ho jen obkreslit na látku a prošít. Musíte pak samozřejmě prošít i okolí středového motivu, abyste látku pěkně stlačili dolů a tím umožnili ještě více středovému vzoru vyniknout. Do této fáze je to pohoda, jazz. A taky u této fáze můžete zůstat. Stačí jen olemovat a je hotovo. Quilt může být celý bílý, může být i jednobarevný v jiné než bílé barvě a nitě v barvě podkladu. Pak by působil tak, jako tento středový ubrus.
Nebo si naopak můžete vybrat nitě v jiné barvě, než je barva podkladu a tím dosáhnete opět jiného vyznění. Bylo by to něco na tento způsob.
A pokud by někdo chtěl, tak je možné jednotlivé díly aplikovat, jako na tomto nástěnném quiltu, který si také můžete podle občasníku ušít.

Vidíte, že možností, jak vzor využít, je skutečně mnoho a pokaždé vám vznikne jiný, originální nástěnný quilt.

Já jsem zvolila ještě jinou možnost, malbu. Na Facebooku jsem měla komentář, jak mám krásně udělané aplikace. Ne, opravdu to nejsou aplikace. Takhle dokonale bych je udělat nedokázala, ale hlavně by se mi nechtělo. Zato se štětcem a barvami si pohraju ráda. Potřebujete k tomu jen pevnou ruku a hodně trpělivosti. Abyste dostali krásné tvary, musíte si s každým lístečkem pohrát, a to prostě není za chviličku. Vyplatí se malovat na etapy, protože pak už z toho člověk začne být unavený, otrávený, začínají vznikat nepřesnosti. Takže vymalovat jedno pírko a zítra třeba další. A tak dále a za pár dní máte hotovo.

Uznávám, že to není práce pro každého. Ale zase jsem chtěla, aby se v občasníku objevil i náročnější projekt, který si mohou vyzkoušet zdatnější quilterky, nebo ti, kdo chtějí vnést do své práce s textilem nějaký nový prvek. Určitě jste si všimli, že já mám vnášení nových prvků ve velké oblibě. I když jsou to nové prvky jen z pohledu klasického patchworku, v oblasti art quiltu jsou to naprosto běžné věci. I já někdy koukám, co vše a jak lze v art quiltu použít, že by mě to ani nenapadlo.

A nebojte, quilt není velký, tento má 61,5 x 61,5 cm, takže tolik práce to zase není.







Zde jsem vyfotila mezifázi, kdy byl quilt ještě bílý, abyste si udělali představu, jak by vypadal bez barvy.



A zde jsou pak návrhy dalších možností, jak je možné quilt malovat, případně aplikovat, jak jsem se zmiňovala výše.  





Mně se líbí v každé barevné variantě, jen mi na výrobu stačil jeden. Do dalších se už pouštět nebudu. Ale třeba vám padne nějaká do oka, která je vašemu srdci bližší a s radostí se do ní pustíte.

Přeji všem krásný den
Jana

sobota 4. května 2019

Kulaté prostírání, tentokrát z jiného soudku

Už podle názvu článku je možné očekávat, že tu najdete něco jiného, než obvyklé quiltování nebo ruční barvení. Ráda objevuji a zkouším nové věci, zkoumám, co mě zaujme a zařadím do své běžné činnosti a co naopak odložím, protože zjistím, že to není nic pro mě. Čím dál častěji už dokážu odhadnout předem, co patří do které skupiny. Upřimně řečeno už dělám jen věci, které mě přitahují, které ve mně vyvolávají radost už jen při představě dané činnosti. Zkrátka a jednoduše se řídím srdcem. Když srdce zajásá, jdu do toho. Pokud mi v tom tedy nezabrání mé vnitřní bloky a přesvědčení. Třeba typu to nedokážu, na to nemám talent, takhle to nikdo nedělá, takhle se to nedělá, to se nebude nikomu líbit atd. atd. Však to určitě znáte. Každý máme nějaká taková přesvědčení a je skvělé, když se nám je podaří překonávat. Zrovna dnes jsem si vzpomněla na kurz kreslení pravou mozkovou hemisférou, který jsem absolvovala před několika lety. Povídaly jsme si s maminkou o všem možném a mezi řečí maminka prohlásila, že vůbec neumí kreslit a přes to nejede vlak. Připomnělo mi to moje přesvědčení. Taky jsem věřila tomu, že neumím kreslit a nikdy se to nemůžu naučit a pak jsem šla na kurz kreslení pravou mozkovou hemisférou. Šla jsem tam s tím, že nebudu nic bojkotovat, že budu dělat, co se mi řekne, ale jsem teda fakt zvědavá, jak MĚ naučí kreslit! A fakt naučili. Ale nešlo ani tak o to kreslení (které jen tak mimochodem od té doby nijak nerozvíjím). Šlo o to, že jsem si uvědomila, že člověk opravdu může dokázat cokoliv chce. Musí jen překročit svá vnitřní přesvědčení o své neschopnosti danou věc dokázat a pak tomu musí věnovat čas. Ano, to je důležitá věc. Pokud něco chceme opravdu umět, musíme tomu věnovat čas. A zkoušet to, zlepšovat se, trénovat a trénovat a trénovat ...
Jinak to prostě nejde. V knize Umělcova cesta jsem četla citát, který mě pobavil, ale současně jsem si uvědomila jeho hlubokou pravdivost. "Dělat věci se naučíte tím, že je děláte".

Můžeme o věcech mluvit, můžeme se na ně dívat ne videu na YouTube (to je teď moderní), můžeme chodit na výstavy, můžeme nevím co ještě, ale ničím z toho se je nenaučíme dělat. To se naučíme jen tím, že tu činnost skutečně děláme. Poctivě, vytrvale, se zájmem. A pak můžeme sledovat zlepšování, najednou zjistíme, že nám to jde snáz, bez dřiny, že už si můžeme hrát a pak třeba zkoušet různé změny a dělat si vlastní pokusy. Ale do této fáze člověk přijde až tehdy, když se naučí základ. Lidé by dost často rádi dělali změny a realizovali vlastní představy, to ale nejde, když člověk neumí základy. Těžko ušijete deku s nově vymyšleným vzorem, když netušíte, jak sešít látky k sobě. Jenže v současné době se bohužel vytrácí chuť věnovat čas a námahu učení se novému. Chceme všechno hned. A pak se objevují videa, kde se například "šije" tavnou pistolí. Kdo nerozumí, tomu vysvětlím - místo sešívání látek se díly slepují tavnou pistolí. 
A zrovna dnes jsem si povzdechla nad látkami. Dříve se lidé učili třeba techniku shibori a pak vytvářeli krásné látky a na nich originální vzory. Dnes si můžete koupit natištěnou látku s tímto vzorem. Dochází ke znehodnocování těchto dovedností. Člověk pak může mít všechno, aniž by na to musel vynaložit svou energii a čas. Aniž by danou dovednost získal. Stačí jen zaplatit příslušný obnos. Nemůžeme se pak divit, že dochází k devalvaci ruční práce, protože si přece každý může koupit průmyslově vyrobenou napodobeninu za pár šupů. Nemůžeme si pak věcí ani vážit, protože v nich není skutečná hodnota. Není za nimi ta práce, roky učení se, nadšení a radost, takže není problém věc za chvíli vyhodit a pořídit si novou. Já ale stále věřím tomu, že existují a stále budou existovat lidé, a možná jich dokonce přibývá, kteří ocení právě to, že se jedná o originální výrobek, za kterým je spousta práce, času, učení se, pokusů a omylů a díky nim se z něj nestane brzy další odpad, kterého už začínáme mít nad hlavu. Vlastně touto úvahou docházím k tomu, že zanášení planety odpadem je důsledkem příliš snadné dosažitelnosti všeho, což vede k nedostatku vděčnosti a brzy také k tomu, že věc letí do popelnice. A tak stále dokola. Vytvořili jsme nový koloběh, který je ovšem vysoce destrukční.

Jak bývá mým zvykem, opět jsem v myšlenkách, které mi tak volně plynou v hlavě, odběhla o kousek, tentokrát dokonce o kus dál. Ale částečně to to souvisí i s mým výrobkem a celkově vlastně s mou prací obecně, takže zase takový kus to nebyl.

Přitahuje mě více a více práce s barvami, různé další techniky a nechci setrvávat jen u volného quiltování v kombinaci s barvením látek. Chci, aby to byly činnosti, které při tvoření využiju k dotvoření výrobku, aby byly jeho součástí, nikoliv aby byly stěžejní. Nějak více a více toužím po volnosti, po volné tvorbě, ale ve skutečnosti k ní stejně celou dobu směřuju. Jak tím, že si sama barvím látky a nevyužívám látky průmyslově tištěné, tak tím, že si vytvářím vzory aplikacemi a quiltem. A teď jsem využila další možnost, a to malbu na látku, tentokrát dokonce bez quiltu i bez aplikací.

A jak jsem popisovala u předcházejících příspěvků, hlavně u svého obrazu Pod povrchem, neměla jsem chuť zabývat se nějakou přesností, přesnými tahy nebo snad nějakou "dokonalostí". S nadšením jsem sledovala, jak se barvy rozpíjí, kam tečou, co vytvářejí a ve skutečnosti jsem se stala částečně pouze nadšeným pozorovatelem. Ale nebudu lhát, že to šlo samo od sebe. Musela jsem překonat svou představu o tom, že by tahy měly být dokonalé a že to roztečení bude vypadat jako chyba.

O chybnosti mého pohledu na věc mě přesvědčila má dcera, které jsem sdělila, že je to schválně, načež mi ona odvětila, že to je přece jasné. No, chodí do ZUŠ do výtvarky, tak tam je to asi jasné. Mě nikdo nevedl k tomu, že je v pořádku vyjádřit sama sebe, udělat věci tak, jak je cítím. Trochu mě to mrzí, protože se to teď v dospělosti pracně učím. Nebo spíš pracně odbourávám návyky a přesvědčení o tom, jak by to mělo "správně" vypadat. A nejvtipnější je, že to "správně" může být pro každého z nás úplně jiné. Takže zde jsou další vlaštovky mého nového přístupu. 



Nejdřív jsem si hrála s černozelenou kombinací, o které dcera prohlásila, že je to zajímavé. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že to znamená, že se jí to nelíbí.
Pak přišla znovu, když jsem dodělala barevnou divočinu a přemýšlela jsem, že z toho asi nic šít nebudu, protože je to "moc". Koukla na to a říká mi "jé, to je dobrý!" (tak jsem zjistila, že to první pro ni dobrý nebylo) a určitě to prý mám použít. Tak jsem to použila a jsem ráda, protože i maminka prohlásila, že se jí to líbí. A to bych do ní vůbec neřekla, protože jinak jede hlavně v béžovkách.   





Přeji všem krásný den
Jana