Ornament

Mám ornamenty moc ráda, ale ne často se najde příležitost, abych je použila. Teď se příležitost našla, nebo lépe řečeno já jsem si ji našla a vedle ornamentu jsem využila ještě i mé oblíbené meandry. Pokud si chcete přečíst více o meandrech a jak na ně, najdete celý samostatný článek zde.

Slíbila jsem před nedávnem mamince čtvercovou středovou dečku na malý kulatý stolek a když jsem přemýšlela, jak ji udělám, nechtělo se mi do nějakých jednoduchých vzorů, které jsem už hodněkrát dělala. Chtěla jsem něco neokoukaného, něco co nedělám často. A když to dělám pro maminku, tak nějak nehledím na čas, který to zabere. Vidět to třeba můžete na tomto běhounu, na kterém jsou také meandry, navíc doplněné zlatou patinou.  Ale zpět k dečce. Ornament a meandry zvítězily proto, že měla být jednobarevná, takže moc prostoru pro barevné vyjádření jsem zde neměla. A díky ornamentu a hustým meandrům jsem mohla docílit výrazného vzoru i na jednobarevném podkladu.

Jedná se o kousek, který na to možná nevypadá, ale byl by v poměru k jeho velikosti jedním z nejdražších v mém obchodě. Ty meandry jsou jsou totiž miniaturní a i při velikosti dečky 35 x 35 cm mi její prošití zabralo hodiny. Hodně hodin. Proto jsem se rozhodla, že ji v obchodě ani nebudu nabízet (třeba i v jiné barevnosti). Ne kvůli ceně, ale kvůli tomu, že bych to stejné už snad ani dělat nechtěla.

Aby byl výsledek hezký, tzn. aby ornamenty plasticky vystoupily z plochy, je nutné celou plochu okolo opravdu hustě proquiltovat. Výhodou při použití nití v barvě látky je, že vůbec není vidět, jak ty meandry vypadají. Když se vám někde překříží, taky to není problém, protože se to v barvě i vzoru ztratí. Takže vlastně nepotřebujete meandry dokonale ovládat. Jen je nutné je dělat opravdu maličké.

A abyste věděli, jakým způsobem postupovat, když chcete něco podobného vytvořit, fotila jsem průběžně pracovní postup a tady je.

1) Nejdříve jsem si vystřihla čtverec papíru odpovídající necelé čtvrtině výsledné plochy. Necelé čtvrtině proto, že okraj bude schovaný pod lemem a pak jsem chtěla ještě mírný odstup od lemu, tak jsem základ pro vytvoření vzoru ustřihla raději menší.

2) Vzor tvoří osm částí, z toho dvě jsou vždy proto sobě zrcadlově. Proto jsem vystřižený čtverec papíru přeložila po úhlopříčce, čímž jsem dostala osminu čtverce.

3) Na tuto osminu jsem si nakreslila ornament. Já jsem ho kreslila od ruky, ale můžete si najít nějaký třeba na internetu a v potřebné velikosti si ho vytisknout.

4) Nakreslený ornament jsem na řezací podložce pomocí skalpelu vyřízla. Stále pracujeme s přehnutým čtvercem, takže vyřezávám dvě vrstvy papíru.

5) Papír jsem rozložila přiložila na čtvrtinu přichystané látky. Tu jsem před tím přeložila na čtvrtiny a sklady přejela, aby se udělala zřetelná rýha. Od ní se teď můžu odrazit při umísťování vzoru.

6) Vzor jsem obkreslila bílou křídou v tužce na všechny čtvrtiny čtverce.

7) Vytvořila jsem sendvič a všechny čáry prošila rovným stehem. Tyto věci už šiju volným quiltováním, protože je to pro mě jednodušší. Ale samozřejmě je možné šít klasicky s podavačem a patkou pro rovné šití.

8) No a teď už jsem všechno kromě ornamentů proquiltovala a celou dečku olemovala.

A protože jsem nechtěla mít na lícové straně viditelné prošití lemu, zvolila jsem tentokrát jeho ruční přišití z rubu. Když už jsem věnovala tolik času prošívání, tak mě ta chvíle navíc rozhodně nezabila.

Hezký večer
Jana

Druhý kurz Můj první art quilt

Minulý týden proběhlo druhé setkání se ženami, které měly chuť tvořit něco jiného než pevně dané a vypočtené patchworkové tvary, a to kurz Můj první art quilt v Brně.

Nejzajímavější na tomto kurzu je, že ačkoliv je nejvíce o svobodném projevu každého z nás, přicházejí na něj účastnice s největší dávkou obav. Ač to zní nelogicky, je to tak. Čím to je? Protože nejsem vševědoucí, můžu jen hádat, domýšlet se, dělat hypotézy. A výsledkem mého domýšlení se je, že jsou nervózní proto, že v oblasti art quiltu nejsou žádná pravidla. Nemluvím teď o technických záležitostech, jako spojit sendvič, prošít atd. Mluvím o estetické stránce věci. Zatímco v klasickém patchworku máte přesně dané bloky a zabýváte se už jen tím, jak je poskládáte nebo jakou použijete barevnost, v art quiltu nemáte dané nic. A tento nedostatek pravidel, která přesně vymezují prostor, v němž se můžete pohybovat (a vy máte zdánlivý pocit svobody), je pro spoustu z nás svazující. Když zrušíme pravidla, co máme dělat? Jak se máme chovat? Jak posoudíme, co je dobré a co špatné? Jak to zhodnotíme? Najednou se začneme potácet ve vzduchoprázdnu, které nám nedovolí dýchat a dostaneme strach. A přitom by to mělo být právě naopak. Když není nic, co by nás omezovalo, když nejsou žádná pravidla, může naše představivost roztáhnout křídla a rozletět se do výše a do dáli tam, kam ji klasický patchwork plný pravidel (jsme u šití, tak budeme dávat šicí příklady) nikdy nepustí.

Proč se tolik bojíme svobody? Proč kolem sebe potřebujeme tolik omezení? Dává nám to snad pocit bezpečí a jistoty, který je pro spoustu z nás tak důležitý? Potřebujeme mít nějakou přesně danou stupnici, na kterou se podíváme a podle ní určíme, zda je něco špatné nebo dobré? Nebo je prostě problém v tom, že jsme si nikdy vlastně nedovolili být svobodní a proto se svobodou neumíme zacházet? Říká se, že někdo "měl příliš svobody", což je chápáno v negativním smyslu, že se chová špatně a měl být dříve "svázán". Myslím tím svázán pravidly, příkazy, zákazy. Uvědomujete si, jak je v tomto spojení svoboda vnímaná negativně? Ale svoboda přece neznamená, že budu dělat hnusné věci. Svoboda s sebou nese naopak zodpovědnost. Alespoň já to tak cítím. Že budu dělat věci tak, jak to cítím uvnitř. Například nebudu nikomu ubližovat, protože se u toho necítím dobře. Jenže jsme my lidé dostatečně zralí na svobodu? Jsme ochotni naslouchat svému vnitřnímu hlasu, který určitě dobře znáte - říká se mu svědomí. Nebo nad sebou stále potřebujeme někoho, kdo nám bude říkat, co je špatné a co dobré - samozřejmě podle jeho názoru a potřeb, protože svému vnitřnímu hlasu nevěříme, nebo ho neslyšíme či nechceme slyšet? Vypadá to tak, že v naší republice většina z nás někoho takového potřebuje. Bohužel.

U mě na kurzu vám ale nikdo neřekne, co je správně a co špatně. Jediné, co tam po vás budu chtít, je otevřít se, neposuzovat, nehodnotit a jen tak si hrát. Svobodně a bez předsudků. Pokud máte na takové hraní chuť, v červenci se v Brně koná další kurz.

A tady jsou fotky quiltů, které začaly vznikat na kurzu minulý týden. Bylo to moc příjemné setkání a já všem účastnicím děkuji, že měly chuť se mnou strávit den a zkusit něco jiného, než na co jsou zvyklé.

Autorka: paní Kučerová

Autorka: paní Viceníková

Autorka: paní Zemanová

Autorka: paní Šimonová

Každý z quiltů je jiný, některému bude slušet lemování v barvě, která se objevuje na quiltu případně i v interiéru, pro který je quilt zamýšlený a některé budou vypadat lépe bez lemu, tedy začištěné tak, aby začištění bylo schované v rubu. To už ovšem záleží na jednotlivých autorkách quiltů.

Dodatečně doplňuji hotový quilt paní Viceníkové, který mi teď přistál v poště. Moc děkuji za zaslání fotky a tady je:

Vír od Dagmar Viceníkové

Přeji všem hezký den
Jana

Quilt pro soutěž Roční období

V tomto roce, tj. v roce 2018, bylo na mezinárodní výstavě Prague patchwork meeting vyhlášeno pro art quilty soutěžní téma Roční období. Jednalo se o volnou tvorbu, nikoliv o klasický patchwork. Kdo mě znáte, tak byste u mě stejně klasický patchwork neočekávali. Ale třeba překvapím, protože pro příští rok byl v soutěži klasického patchworku vyhlášen blok Drážďanský talíř a ten by mě i lákal, protože se dá zpracovat dost moderním způsobem s množstvím barev a není s ním tolik práce jako s letošní Bouří na moři. Ale to opět předbíhám.

Jak jsem psala o několik článků zpět, rozhodla jsem se soutěže Roční období zúčastnit a zveřejnila jsem také fotku detailu jako ochutnávku.
Dnes mi dorazil balík s quiltem zpět domů, tak jsem ho mohla nafotit a jak jsem slíbila, ukázat ho celý. Někteří z vás ho možná na výstavě zahlédli, tak to pro vás nebude nic nového, ale ne všichni se výstavy zúčastnili a ne všichni zúčastnění ho nutně museli vidět. A také ho zde samozřejmě musím ukázat, aby byl kompletní souhrn mé práce. Nemám žádné jiné místo, kam bych si ukládala fotky, nepočítám-li fakt velký balík fotek uložený v počítači, kde se po čase už sama nemůžu vyznat.
Když hledám něco konkrétního, co jsem dělala, kouknu na blog. Když chci zákazníkovi ukázat, jak by mohlo vypadat, co si přeje, odkážu ho na příslušný článek s fotkou na blogu. Je to pro mě vlastně taková knihovna, do které si místo knih ukládám své výrobky a kde podle potřeby mohu listovat. Nemůžu proto vynechat ani tento quilt, protože by mi v mé knihovně chyběl.

V době, kdy jsem tento quilt vymýšlela, jsem měla černobílé období (už přešlo). Je proto jasné, že se mi tyto dvě barvy v hojné míře dostaly i do quiltu. Protože se jednalo o roční období, nevystačila jsem s nimi a musela je doplnit o další barvy. Když nad tím tak přemýšlím, dalo by se vyjít jen s černou a bílou, musela bych jen vymyslet úplně něco jiného, nějaké konkrétní výjevy, které by vyjadřovaly roční období obrazem, nikoliv barvou. Takže ano, šlo by to, ale touto cestou jsem se neplánovala vydat. Namísto toho jsem prostě přidala ke každému ročnímu období dvě barvy, které ho dle mého názoru vyjadřují. Berte to tak, že jsem k tomu přistupovala s jistou mírou umělecké licence, protože ano, vím, zima zrovna nehýří lila barvou. Ale lila je taková chladná, tak jsem ji jednoduše pro své účely povýšila na barvu vyjadřující zimu.
Mohla bych samozřejmě použít více barev, ale chtěla jsem vždy dvě proto, že vedle čtyř dominantních prvků jsou kolečka vymalovaná barvou a pro každou stranu jsem použila jednu barvu, dohromady tedy dvě.

Quilt jsem si naplánovala, vytvořila sendvič a nakreslila 4 tvary (nevím, jak je nazvat), pro každé roční období jeden. A začala jsem quiltovat. A pak jsem quiltovala. A quiltovala. A quiltovala ... Musím se přiznat, že mě to už přestalo bavit. Když jsem po dokončení quiltu jela do Klecan, kde jsem měla kurzy, tak jsem si tam uvědomila, že jsem vyloženě nadšená, že ten den nemusím quiltovat a vedení kurzu byl pro mě úžasný odpočinek! Tak tolik asi k vlastnímu volnému quiltování.

Velké prvky jsem vynechala, jen jsem je několikrát obtáhla černou nití, aby se zvýraznily. A když jsem měla hotové quiltování, tak jsem zjistila, že kvůli proquiltovanému okolí se vynechaná látka nakrabatila. Dost nehezky. Takže co dál? Nejdříve jsem ji vymalovala textilními barvami, abych zjistila, jestli to nebude lepší. Nebylo. Takže nastoupila varianta trapunto. Zezadu jsem nastřihla malý otvor a všechny dominantní prvky vycpala rounem. Díky tomu působí plasticky, ale jedná se vlastně o takovou z nouze cnost. Ale jinak budu samozřejmě tvrdit, že to byl umělecký záměr.

I přes tyto útrapy se porotě můj quilt líbil a ocenila ho krásným šestým místem. A zde už je.

Ročník 2018 je za námi a mně už samozřejmě v hlavě běhá spousta nápadů. Jak jsem psala výš, připadá mi zajímavé i téma pro klasický patchwork, kterým je blok Drážďanský talíř, tématem pro kreativní soutěž (art quilty) je Písmo na quiltu a i povinné použití juty v art quilt klubu vypadá zajímavě. Abych ale všechno stihla, musela bych se hodně polepšit a opustit svůj nedobrý zvyk dělat věci na poslední chvíli. Tak se necháme překvapit, jestli se mi to povede. 

Hezký večer všem

Jana

Sada na jaro

V klubu Růžový panter na Fleru opět soutěžíme. Tentokrát jsme se v klubu rozhodli, že vyhlásíme soutěž pro zájemce z celého Fleru, ne pouze pro členy klubu. Tématem bylo "Jaro, klíčení" a dostali jsme vzorové fotografie, kterým mělo odpovídat barevné ladění výrobku i jeho fotografie. Vše se mělo nést v hnědo-zelinkavé barevnosti. Prostě první rostlinky, které vylézají ze země.

Poté, co jsme soutěž vyhlásili, všude nasněžilo a zamrzlo. V takové situaci se fakt blbě fotí klíčení. Možná malé věci vyfotíte, protože si za ně dáte třeba fotku z kalendáře jako pozadí. Větší věci se takto ale fotí těžko. Proto jsme uzávěrku soutěže posunuli na 1. dubna, a i když se sice venku (alespoň u nás) neobjevilo příliš zeleně, alespoň zmizela bílá, která situaci velmi komplikovala.

Zelinkavou barvu mám moc ráda a často ji používám, třeba v kombinaci s hodně tmavomodrou nebo třeba s fialovou. Tentokrát jsem ji tedy podle zadání zkombinovala s hnědou a rozhodla se ušít kabelku. Už jsem dlouho žádnou nedělala, tak jsem na ni dostala náladu. A protože se mi barevná kombinace moc líbila, ušila jsem ke kabelce ještě dvě taštičky, jednu zelenou a jednu hnědou, každou vždy s kontrastním prošíváním.

Kabelka je malá crossbody na základní věci a taštička se do ní tak akorát pěkně vejde.
Pokud byste chtěli zjistit přesné rozměry kabelky i taštiček, najdete vše rozepsané v mém obchodě na Fleru.

A kdybyste chtěli hlasovat v soutěži, pro kterou kabelka vznikla, tak můžete do neděle 8. dubna zde.

Hezký večer
Jana

Běhoun na jaro

Nemoc mě na nějakou dobu vyřadila z provozu a tak jsem ani nestihla ušít nový běhoun, který jsem slíbila mamince k březnovým narozeninám. Protože jsme ale odložili i společnou oslavu, dostala jsem ještě šanci a ve středu, když už jsem byla schopná vylézt z postele, jsem se pustila do práce, abych na oslavu nepřijela s prázdnou.

Sice jsem ještě nebyla úplně OK, ale u stroje to kupodivu nevadilo. A tak jsem seděla, quiltovala, lemovala a najednou jsem držela v ruce hotový běhoun, který ani nevím, jak vznikl. Výsledek byl sice trochu jiný, než jsem plánovala, ale to se tak občas stává.

Měla jsem v plánu, že středem běhounu se potáhne výrazná žlutooranžová smyčka, které jsem chtěla docílit tím, že se budou v některých místech hodně křížit nitě. Bohužel jsem měla k dispozici jen slabé nitě a nejsem si jistá, jestli bych žádaného výsledku docílila silnějšími nitěmi. Spíše ne. Asi bych toho dosáhla jen našitým šikmým proužkem natvarovaným do příslušné smyčky. Ale to jsou ty zkušenosti, které člověk postupně získává a v budoucnu pak třeba někdy zužitkuje.

Prostředkem se tedy táhne nepravidelná vlnovka quiltovaná žlutooranžovou nití a okolí je pak quiltované béžovou nití. Výsledek mi připadal poněkud nevýrazný, ale když jsme s maminkou ubrus daly na stůl, tak jsem zjistila, že výsledek působí elegantně a vůbec není na škodu, že tam není nic výrazného. Naopak. Lemování v žlutooranžové barvě mi přišlo dostatečně výrazným prvkem, který béžovou oddělil od stolu a pěkně quilt orámoval.

Protože jsem ubrus fotila o víkendu, kdy byla na stole už nachystaná velikonoční vajíčka na ozdobu, musím blog uveřejnit dnes, aby byl ještě aktuální. A jen tak mimochodem, vajíčka jsem malovala kdysi dávno a maminka si je už dlouhé roky schovává a každé velikonoce znovu vystavuje. Jsou samozřejmě vyfouknutá, namalovaná akrylovými barvami (temperky se loupou) a zdobená špendlíkem namáčeným do rozpuštěného včelího vosku, který jsem podle potřeby obarvila kouskem barevné voskovky.

Ubrus je samozřejmě šitý z mých ručně barvených látek a velikost je cca 40 x 135 cm.

Přeji všem krásný zbytek Velikonoc
Jana