Mám nový stroj

Mám nový stroj. Samozřejmě šicí stroj. Není už úplně nový, už ho mám asi od června, ale chtěla jsem si dát čas na vyzkoušení, než k němu něco napíšu.

Do té doby, než jsem si pořídila nový stroj, jsem šila a quiltovala na stroji Pfaff Quilt Expression 2048.  Kupovala jsem si ho před nějakými sedmi, osmi lety. V době, kdy jsem ještě netušila, že se budu věnovat volnému quiltování, ale moc jsem chtěla šicí stroj, na kterém to půjde. Nebo spíše jsem kupovala stroj hlavně kvůli volnému quiltování, protože mě moc zaujalo a chtěla jsem se mu více věnovat. I když měl stroj mezi jehlou a tělem pouhých 17 cm, zvládla jsem na něm quiltovat i deku 220 x 220 cm. Nebudu tvrdit, že to byla legrace a šlo to samo. Nebyla to legrace a nešlo to samo. Byla to hodně velká dřina, ale bylo to možné. Proto občas vozím tento stroj s sebou na kurzy, abych ukázala účastnicím, na jakém stroji jsem quiltovala všechny své výrobky. To pro případ, že by si chtěly stěžovat na svůj údajně malý stroj, který jim brání v pořádném quiltování.
Byla jsem s tímto strojem nadmíru spokojená. Šil jako hodinky, quiltovalo se na něm báječně, jenže jak to chodí, už to najednou nebylo co dříve, už se začaly trhat nitě, prostě už najednou quiltování nebyla taková pohodička. Až jsem se jednoho dne naštvala a objednala si stroj nový.

Postupně jsem při šití zjistila, co je pro mě opravdu u stroje důležité, co používám, a co je pro mě naopak úplně zbytečné. Také díky kurzům, kde se potkávám s různými šicími stroji, které si účastnice na kurz vozí, jsem mohla posoudit, co mi asi který výrobce může nabídnout.
Věděla jsem, že chci stroj mechanický. Displej, na kterém si musím vyťukávat každou ptákovinu, mě opravdu neokouzlil. Věděla jsem, že chci, aby stroj poslouchal mě, ne že já budu muset poslouchat stroj. Kolikrát jsem totiž viděla, jak elektronický stroj hlásil nějakou chybu a nedalo se s ním hnout, dokud člověk neudělal nějaký přesný úkon, který si musel najít v manuálu (pokud ho s sebou ovšem měl). Věděla jsem, že je pro mě důležité, mít dobrý stroj na quiltování, na kterém si můžu bez problémů nastavit napětí nitě a samozřejmě ponořit zoubky podavače, dále funkci, aby jehla při skončení šití zůstala zapíchnutá v látce, možnost zpětného chodu (ale to snad mají všechny stroje) a tím více méně mé požadavky končily. Hlavně jsem nechtěla žádný displej. A všechno ostatní, čím bude stroj disponovat, už jsem považovala za nadstandard.

Nejlepším místem, kde si člověk může stroje osahat a vyzkoušet, je samozřejmě Prague Patchwork Meeting. Zde potkáte všechny významné prodejce a můžete si ke stroji sednout a kousek ušít. Když jsem tak procházela mezi prodejci a koukala, kdo nabízí stroj, který by splňoval mé požadavky, zjistila jsem, že je to pouze jeden stroj, a to Juki. Abych nekecala, možná ho nabízí ještě Janome, to jsem nezkoumala, protože tato značka je mi z nějakého, mě samotné ne úplně jasného důvodu nesympatická. Je to jen emocionální záležitost, takže se mě neptejte, proč ne Janome, ale věděla jsem, že tuto značku nechci. Výsledkem průzkumu byl tedy šicí stroj Juki, konkrétně typ TL-2200QVP MINI.

zdroj: http://jukiuk.com/shop/juki-lockstitch-sewing-machines/tl-2000qi/

Když jsem ho na výstavě zkoušela, měla jsem pocit, že pod ním látka neklouže tak pěkně, jako pod strojem, co mám doma. Technik mi vysvětlil, že je stroj konstruovaný tak, aby při každém zajetí jehly do látky patka přitlačila látku ke stehové desce. Tím se má zajistit, že v momentu zapichování jehly s látkou nepohnete a nevychýlíte jehlu z její dráhy. Tím totiž často dochází k lámání jehel při volném quiltování. Úplně mi to nevyhovovalo, protože u Pfaffky je patka celou dobu kus nad povrchem látky a já jsem s látkou mohla celou dobu volně hýbat. Ale říkala jsem si, že tam mají na zkoušení látku, která pořádně neklouže a také jsem si myslela, že je možné patku trochu zvýšit, jak je tomu u některých jiných quiltovacích patek.

Žádná jiná, pro mě přijatelná značka mi nenabízela stroj odpovídající mým představám, takže když přišel okamžik, kdy jsem se rozhodla pro nový stroj, nebylo co řešit.

Stroj jsme si objednala u Jitky Musilové, která provozuje obchod Patchwork jitkie s látkami a šicími stroji v Opavě. V jejím obchodě pořádám kurzy volného quiltování a máme spolu dobrý vztah, tak jsem se na ni s důvěrou obrátila.

Chvíli mi trvalo, než jsem se se strojem seznámila. Ne, že by to bylo tak složité, ale určitě znáte situaci, kdy máte na výběr 2 stroje a z nich jeden umíte bez problémů ovládat a druhý ne. Časem jsem se ale odhodlala ho začít zkoumat. Ještě ho nemám úplně prozkoumaný, třeba ještě neumím navlékat nit pomocí navlékače a navlékám ji ručně, ale quiltování už na něm zcela bez problémů zvládám.
Nejdříve jsem zjistila, že patka se nedá zvýšit, jak jsem si myslela. Také jsem zjistila, že ten těžší posun látky nebyl způsobený nevhodnou látkou, ale že to tak prostě funguje. Tak jsem přišla na způsob, jak trochu zvýšit patku nad povrch látky a pak už to šlo. Nastal ovšem další problém.
Všechny sendviče na prošívání si stehuji. U Pfaffu je patka velká a kus nad látkou, takže při šití se mi stehovka do patky nepřichytávala, nebo jen zcela výjimečně.

zdroj: http://www.pfaff.com/en-US/Accessories/Open-Toe-Free-Motion-Foot-(1)

U Juki je ale patka menší a je přitisknutá na látku. A najednou jsem měla problém. Chytala mi stehovku velmi často a dost mi to komplikovalo práci.

zdroj: http://jukiuk.com/shop/juki-lockstitch-sewing-machines/tl-2000qi/

Tak jsem zkusila vyměnit patku, protože v základní výbavě stroje jsou celkem 3 patky na volné qiltování. Vzala jsem si uzavřenou, že to s ní tedy vyzkouším. No a zjistila jsem, že každá uzavřená patka je jiná. Zatímco s univerzální uzavřenou plastovou patkou na šití fakt nevidíte, s touto vidím vše, co potřebuji.

zdroj: http://jukiuk.com/shop/juki-lockstitch-sewing-machines/tl-2000qi/

A taky jsem zjistila, že si už patku nepotřebuji žádným způsobem upravovat, aby byla výš nad látkou, protože jsem si prostě na způsob quiltování na tomto stroji zvykla a už mi nedělá žádný problém.

Stroj je celokovový, takže je opravdu pevný a stabilní. Když si teď od něj přesednu k Pfaffce, mám pocit, že je to plastový rozhrkaný krám. Na lepší si člověk opravdu zvyká velmi rychle. Je to stroj poloprůmyslový (polo možná proto, že není zabudovaný do skříňky, ale je přenosný) a šije rychlostí 1500 stehů za minutu. U ostatních strojů mám teď pocit, že jsou nějaké moc pomalé. Je to rovnosteh, takže jiné stehy u něj nehledejte. A kromě mnou požadovaných funkcí má ještě odstřih nitě, který jsem u Pfaffu neměla a který u quiltování moc nevyužiju, ale postupně mu přicházím na chuť v místech, kde je možné ho použít. Ale jeho použití na pedálu, kdy šlápnutím na patu nit odstřihnete, jsem hned zrušila.

Zatím jsem objevila jednu problematickou věc, která ovšem určitě půjde nějak vyřešit. Patka na rovné šití je velmi úzká, takže v případech, kdy jsem byla zvyklá, nemůžu šít tak, že vedu okraj patky po okraji látky. Třeba u lemování dek, ubrusů apod. Kdybych vedla patku po okraji látky, bude švový přídavek velmi velmi úzký. Tak buď seženu nějakou širší patku, nebo budu muset změnit systém šití. Uvidíme. Jiné patky jsem zatím nezkoušela, protože mám stroj nastavený na quiltování a zatím mi to tak naprosto vyhovuje.

Když to shrnu, tak jsem se strojem, co se týká volného quiltování, velmi spokojená. Je rychlý, zvládá i pevné a silné nitě, bez problémů na něm nastavím napětí nitě a abych nezapomněla, má pod ramenem větší prostor než jsem měla u Pfaffky. I když se rozdíl nezdá moc velký, ve skutečnosti velký je. Nejde jen o těch pár centimetrů, které jsou navíc mezi jehlou a tělem stroje (místo 17 je tu 21,5 cm). Jde také o to, že stroj je mezi jehlou a tělem vykrojený do výšky, takže je tam mnohem více prostoru.

Jestliže sháníte stroj speciálně na volné quiltování, mohu vám tento stroj jen doporučit.

Hezký večer
Jana