Translate

pátek 28. prosince 2018

Kurz volného quiltování II

Řekla bych, že už je vás dost, které jste nějakým způsobem přičichly k volnému quiltování. Možná se vám ale stalo, že stagnujete na místě u jednoho, dvou nebo tří vzorů a třeba byste uvítaly možnost se zase posunout o kousek dál. Nebo jen potřebujete popostrčit, protože samy nemáte odvahu zkoušet něco nového. Proto jsem se rozhodla, že vám nabídnu další stupeň kurzu volného quiltování, který jsem prostě a jednoduše nazvala

Kurz volného quiltování II


Nechci psát, že je to kurz pro mírně pokročilé a už vůbec ne pro pokročilé, protože tím bych mnohé z vás odradila. Většinou totiž máme velkou tendenci podceňovat své schopnosti.
Je to kurz, kde už nebudeme probírat úplné základy. Předpokládá se, že už víte, jak se strojem quiltovat, že už se vám celkem daří, aby stroj dělal to, co chcete vy a nestáváte se jeho rukojmím.
Kurz není určený pro úplné začátečníky. Pro ty je určený kurz volného quiltování pro začátečníky a aktuálně vypsané termíny kurzů najdete v kolonce Kurzy.

V kurzu se budeme učit vzory, které u mě vídáte. Vysvětlím vám, jak jsem se k nim dopracovala, jak k nim přistupovat, na co si dát pozor a samozřejmě je budeme také zkoušet. Nejdříve kreslit, abyste se se vzorem zorientovaly v prostoru a pak je budeme šít.



Kurz bude mnohem více zaměřený na quiltování, než tomu bylo v kurzu pro začátečníky.

S sebou si vezměte:

  • šicí stroj, se kterým můžete volně quiltovat vybavený pedálem (nelze quiltovat jen na automat)
  • náhradní jehly, špendlíky, nůžky, prostě šicí potřeby
  • protože budeme dost šít a není možnost nastavit si výšku židle, jak jste zvyklé, vezměte si s sebou polštářek pod zadek, který udělá stejnou službu. 
  • dva připravené sendviče na polštář o velikosti cca 45 x 45 cm (velikost topu) - vyjde z toho polštář velký cca 40 x 40 cm - látku na top zvolte jednobarevnou nebo s jemnou batikou, rozhodně ne s žádným výrazným vzorem. Připravenými sendviči se rozumí to, že budou i spojené (špenlíky, stehováním nebo lepidlem, volbu nechávám na vás, co je pro vás nejpříjemnější)
  • dostatečné množství nití - vezměte si tón v tónu i kontrastní a samozřejmě vše v barvách, která máte rády. Určitě vám nebude stačit jedna stometrová špulka. 
  • nejméně dva sendviče na zkoušení a trénování
  • tužku a papíry na zkoušení vzorů (čisté bez linek)
  • tužku na textil pro přenášení vzoru - pokud máte tmavou látku, pak potřebujete světlou (bílá křída v tužce), pokud máte světlou, pak potřebujete tmavou (doporučuji Prym, modrou, vodou mizící, která skutečně ihned po namočení mizí) 






Vytvoříme si dvě přední strany polštářů

Na jeden budeme střídat různé vzory, buď plynule nebo s oddělením vzorů. 
Na druhý vytvoříme centrální vzor, který doplníme výplňovým vzorem okolo. 

Centrální vzor si zkusíte navrhnout samy. Nelekejte se, není to nic složitého a třeba tím překonáte další omezení, které vám říká, že nic takového nedokážete. A kdyby to skutečně nešlo, určitě bude nějaký vzor k dispozici a moje pomoc také.
Navržený vzor přeneseme na látku a pak už budeme quiltovat. 

Fotky zde uvedené berte jako ilustrační fota. Vzor je vždy možné přizpůsobit vašim schopnostem. Když nezvládnete malý vzor, prostě ho uděláte větší. Berte to spíš jako příležitost si různé vzory vyzkoušet a pak si vybrat, co se vám líbí a co je pro vás nejzajímavější. 


Čas konání kurzu: 9.30 - cca 17.00 hodin (je to první kurz tohoto typu, takže čas trvání odhaduji) 
                                V čase je zahrnuta cca hodinová přestávka na oběd

Místo konání kurzu: Podomí 89, budova obecního úřadu, PSČ 683 04, okres Vyškov

Termín konání kurzu: 23. 2. 2019

Cena kurzu: 1200,- Kč

K dispozici budou káva a čaj, oběd si vezměte s sebou


Přihlášky posílejte na jana_dohnalova@seznam.cz. Přihláška je platná po uhrazení zálohy, která činí 500,- Kč na účet č. 2600650786/2010. Do poznámky uveďte své jméno, místo a datum konání kurzu. Záloha je nevratná. V případě, že se kurz nekoná z důvodů na mé straně, všechny uhrazené platby vracím. Doplatek kurzu se hradí na místě. 

Vždy prosím nejdříve napište na výše uvedený e-mail a teprve po potvrzení volného místa posílejte platbu (ne naopak). Na přihlášky vždy odpovídám, pokud nedostanete odpověď ani v následující pracovní den, zkontrolujte prosím, zda jste zadali e-mail správně. Pokud jste nedostali odpověď, nejspíš jsem přihlášku neobdržela. 

středa 26. prosince 2018

Kabelka s vlastnoručně šitými uchy

Možná přemýšlíte, proč v názvu článku tolik nadělám s tím, že jsem vlastnoručně šila ucha na tašku. Nadělám s tím hodně, protože ucha byla na této tašce pro mě tím nejnáročnějším.
Už jsem tento typ tašky šila několikrát. Je šitá podle časopisu Marina z doby, kdy vycházel tak dva tři roky. Byly to doby, kdy holky, které se u něj sešly, tvořily fajn partu a kdy byla renesance šití teprve ve svých počátcích. Galerie Marina, která tenkrát k časopisu existovala, byla místem setkávání nadšenkyň do šití a tvoření vůbec, ale také jsme si díky ní vyměňovaly své zkušenosti, zjišťovaly, že něco potřebujeme a na trhu to nikde není. A pak se objevily takové, které začaly dělat třeba krásné štítky k výrobkům a jiné, které dělaly úžasná kožená ucha k taškám. Trvalo to pár let a pak zase zmizely a s nimi i ta krásná kožená ucha. Ještě se pak dala nějakou dobu koupit alespoň koženková v obchodě Látky pro vás. Jenže ten už teď taky skončil. Pokud se nepletu, i majitelka tohoto obchodu byla u počátků Mariny.  A proč to všechno píšu. Když jsem tenkrát šila kabelku, měla jsem k ní ta krásná kožená ucha. Můžete se podívat zde.  Před dvěma lety, když jsem šila tento typ kabelky na přání, sehnala jsem už jen koženková, ale stále pěkná ucha. Ta jsou zde. A teď jsem šila opět stejný typ kabelky pro maminku. Jednu už má a chtěla v jiné barvě, ale stejného střihu, protože je s ním spokojená.


Začala jsem tedy hledat na netu ucha, protože zbytek nebyl problém. Ale ouha, nic jsem nenašla. Nebo našla, ale nic, co by se mi líbilo. Vybrala jsem tedy z toho, co jsem objevila. A přišlo mi toto.



Byla jsem natolik důvěřivá, že jsem balíček ani neotevřela a nechala jsem to na poslední chvíli, kdy jsem ucha potřebovala ke kabelce. Jaké bylo moje zděšení, když jsem je uviděla. Vůbec by mě nenapadlo, že je někdo schopen ucha ušít stejným způsobem, jakým se šijí z kůže, ale použije k tomu koženku, která má z rubové strany bílou textilní vrstvu. Kdyby byla ucha bílá, zase by to možná tak hrozné nebylo. Ale s tmavohnědou barvou to vypadá opravdu hnusně. Popravdě nechápu, že je někdo ochoten to prodávat.

Počítala jsem s tím, že budu muset vytvořit kus látky, který bude přišitý k tašce a k němuž ucha přidělám. Jak sami vidíte, nejsou úplně kompletní, aby se jen tak dala přišít ke kabelce. Nepočítala jsem ale už s tím, že budu muset ušít sama celá ucha. Nikdy jsem to nedělala a ani se mi to dělat nechtělo. Ale chtěla jsem mít hezkou kabelku. Když už jsem věnovala tolik času barvení látek a quiltování, tak jsem to nechtěla zkazit tím, že tam přišiju jakákoliv ucha, jen když to bude za co nosit.
Vzpomněla jsem si, že jsem kdysi zahlédla u Marty na blogu návod na výrobu tohoto typu uch. Zalistovala jsem u ní a našla ho. Vy ho můžete také najít. Zde. Nebudu popisovat to, co u ní najdete pěkně popsané, napíšu jen vlastní zkušenosti.

Nebyla bych to já, abych nezkusila jít alespoň trochu vlastní cestou. Tentokrát jsem si při tom nabila ústa, takže bych doporučovala poslechnout Martu a necpat do obou částí uch jako výplň decovil light. Mám doma takový, který je jakýsi hodně tenký, tak jsem si myslela, že to půjde. Když jsem ale ucho obracela do líce (s druhým jsem to už nezkoušela), tak se mi to nepovedlo. Prostě to nešlo. Takže doporučuji decovil jen na jednu stranu, jak ostatně Marta dobře radí. Šířku jsem řízla 5 cm a naprosto mi to vyhovovalo. Možná to bylo ale proto, že jsem neměla k dispozici žádnou tlustou šňůru, tak jsem vzala 3 bavlněné pletené šňůrky, které používám do paspulí, trochu je stočila a použila jako výplň. Na konci jsem je jen sešila, aby držely pohromadě.


Hotová ucha jsem pak přišila už na stroji k vnější straně tašky, tedy před tím, než jsem spojila lícovou a podšívkovou část dohromady. Nechtěla jsem, aby bylo prošití vidět uvnitř, protože ucha dobře drží i bez toho. Hlavně když vnější stranu tašky tvoří klasický sendvič ze tří vrstev navíc spojený quiltováním. Ve výsledku jsou ucha celkem pěkná a velkou výhodou je, že si je člověk udělá v barvě použité na kabelce. Moc jsem spokojená i s quiltem, i když vznikl díky tomu, že se mi nechtěl řešit nějaký konkrétní vzor a tak jsem jen tak halabala objížděla batiku. A co je nejdůležitější, kabelka se líbí své majitelce, pro kterou byla neočekávaným překvapením.





Krásný den všem
Jana

pátek 14. prosince 2018

Taštičky šité podle občasníku

Minulý, spíše už předminulý týden jsem na své facebookové stránce průběžně ukazovala jak vznikají polotovary, ze kterých jsem se chystala šít taštičky. Těmi polotovary myslím díly zdobené volným quiltováním. Jsou vytvořeny z ručně barvených látek a doplněny hustým volným quiltováním, jedna pak ještě reverzní aplikací. To všechno mi dalo dost práce, ale šlo mi to pěkně od ruky. A pak jsem se zasekla. V okamžiku, kdy jsem z těchto dílů měla ušít taštičku.

Pokud se v této činnosti trochu orientujete, tak je vám jasné, že se jedná o tu nejméně náročnou práci, která je celkem rychle hotová, a kterou zvládne každá šikovnější švadlenka. Jenže pro mě v těchto okamžicích nastává práce nejnáročnější. Dost často se nejsem schopna se dokopat, abych taštičku (kabelku, polštář nebo něco podobného) dokončila. Na kurzech často říkám a tady jsem to už také psala, že mě vlastně šití nebaví. A projevuje se to právě v těchto situacích. Nadšeně quiltuju, maluju, stříhám, zdobím, jsem kolikrát pohlcena tím, co mi pod rukama vzniká a u čeho třeba ani nejsem schopna odhadnout výsledek, nebo nevím, jestli to bude fungovat, ale v okamžiku, kdy je tato část práce za mnou, seknu se. Dál se dostávám často jen s velkým přemáháním.

Nedávno jsem si ale u jedné debaty, kterou jsem četla na Facebooku, uvědomila, že v tom nejsem sama. Že jsou patchworkářky, které šijí jen ploché věci. A v tom okamžiku jsem zjistila, že to je vlastně moje přání. Šít jen ploché věci. Tam nejvíce uplatníte výtvarnou část a pak už stačí jen olemovat. Deky (ty jsou ale moc velké) nebo obrazy. Nebo běhouny. To je ono. A u běhounů stejně v poslední době vždy přemýšlím, jak by se vyjímaly na zdi, takže i z nich vlastně dělám obraz.

Jen si to představte. Máte plochu, na které si můžete quiltovat, aplikovat, malovat, vrstvit, vystřihovat, prostě dělat, co vás napadne a nejste omezeni žádným střihem, praktickým užíváním, potřebou věc prát, prostě ničím. Nejdůležitější je estetická stránka, která je ovšem velice subjektivní. Co se líbí mě nemusí se líbit jinému a naopak. Takže při vytváření mého díla je nejdůležitější, aby se líbilo mě, abych z něj já měla dobrý pocit. Ideální stav.

Asi ještě úplně neopustím trojrozměrné objekty (kabelky, taštičky, polštáře), ale mám čím dál menší chuť je dělat. Ne že by ta chuť někdy byla příliš velká. A nejde o to, že bych to neuměla. S tím celkem nemám problém. Ale fakt mě nebaví, jak tam člověk musí něco silou rvát na správné místo, protože ho výztuhy nechtějí pustit. Ale zase bez výztuh by to nemělo ten správný tvar, takže jsou nutné.  Ohýbat díly, kterým se ohýbat nechce, být popíchaný od špendlíků atd. atd.
V současné době je mezi vámi spousta nadšených kabelkářek, které na své kabelky nedají dopustit a moje pocity pro ně budou nepochopitelné. Ale je tu určitě i spousta takových, které mě chápou a přesně vědí, co mám na mysli. Díky za tyto spřízněné duše.

Přes všechny tyto mé pocity jsem se donutila přivést na svět další tři taštičky. Jsou šité podle mého občasníku. Chtěla jsem tím ukázat, že podle tohoto střihu opravdu můžete šít jakoukoliv taštičku, ať se slunečním tiskem nebo bez něj, třeba s volným quiltováním. Anebo jen z nějaké látky, která se vám líbí.

Taštičky jsou, jak jsem uváděla výše, z ručně barvených látek a jsou zdobené volným quiltováním. Červená je navíc zdobená reverzní aplikací a dovnitř jsem tentokrát vybrala romantickou růžičkovou látku.











A zde je trochu jiná fotka. Ta vznikla pro účely soutěže klubu Růžový panter znovu na stopě. Je to klub na Fleru, kde najdete můj obchod. S tímto klubem pravidelně soutěžíme a nejinak tomu bylo i tentokrát. Soutěžním tématem bylo Low key. Fotky ostatních účastníků soutěže najdete v tomto blogu. Ale nemyslete si, že za vítězství v těchto soutěžích si člověk odnáší nějakou věcnou cenu. Cenou jsou pro nás všechny nové zkušenosti, znalosti a samozřejmě také informace, které získáváme z odezvy hlasujících. Podle toho jsme schopni zjistit, zda se fotka líbí či nelíbí, což je velice důležitá informace, protože na Fleru jde dost často o první dojem. O to, jestli zaujmete fotkou. Pak se třeba návštěvník rozhodne navštívit váš obchod a teprve zjistí, že existujete. Nebo vás díky fotce budou ostatní prodejci na Fleru zařazovat do svých nominací (to jsou návrhy na titulní stanu Fleru) a zvyšuje se pravděpodobnost, že Fler tým zrovna jednu z těchto nominací vybere a vy se tak ocitnete na 8 hodin zdarma na titulní straně Fleru, což může být poměrně dobrá reklama. Proto se určitě vyplatí se soustředit nejen na výrobek ale i na fotografii. Navíc si myslím, že když už člověk investuje dost času a dovedností na výrobu, zaslouží si takový výrobek i pěknou fotku. Takže by byla škoda se o ni alespoň nesnažit.



Hezký den
Jana