Taštičky šité podle občasníku

Minulý, spíše už předminulý týden jsem na své facebookové stránce průběžně ukazovala jak vznikají polotovary, ze kterých jsem se chystala šít taštičky. Těmi polotovary myslím díly zdobené volným quiltováním. Jsou vytvořeny z ručně barvených látek a doplněny hustým volným quiltováním, jedna pak ještě reverzní aplikací. To všechno mi dalo dost práce, ale šlo mi to pěkně od ruky. A pak jsem se zasekla. V okamžiku, kdy jsem z těchto dílů měla ušít taštičku.

Pokud se v této činnosti trochu orientujete, tak je vám jasné, že se jedná o tu nejméně náročnou práci, která je celkem rychle hotová, a kterou zvládne každá šikovnější švadlenka. Jenže pro mě v těchto okamžicích nastává práce nejnáročnější. Dost často se nejsem schopna se dokopat, abych taštičku (kabelku, polštář nebo něco podobného) dokončila. Na kurzech často říkám a tady jsem to už také psala, že mě vlastně šití nebaví. A projevuje se to právě v těchto situacích. Nadšeně quiltuju, maluju, stříhám, zdobím, jsem kolikrát pohlcena tím, co mi pod rukama vzniká a u čeho třeba ani nejsem schopna odhadnout výsledek, nebo nevím, jestli to bude fungovat, ale v okamžiku, kdy je tato část práce za mnou, seknu se. Dál se dostávám často jen s velkým přemáháním.

Nedávno jsem si ale u jedné debaty, kterou jsem četla na Facebooku, uvědomila, že v tom nejsem sama. Že jsou patchworkářky, které šijí jen ploché věci. A v tom okamžiku jsem zjistila, že to je vlastně moje přání. Šít jen ploché věci. Tam nejvíce uplatníte výtvarnou část a pak už stačí jen olemovat. Deky (ty jsou ale moc velké) nebo obrazy. Nebo běhouny. To je ono. A u běhounů stejně v poslední době vždy přemýšlím, jak by se vyjímaly na zdi, takže i z nich vlastně dělám obraz.

Jen si to představte. Máte plochu, na které si můžete quiltovat, aplikovat, malovat, vrstvit, vystřihovat, prostě dělat, co vás napadne a nejste omezeni žádným střihem, praktickým užíváním, potřebou věc prát, prostě ničím. Nejdůležitější je estetická stránka, která je ovšem velice subjektivní. Co se líbí mě nemusí se líbit jinému a naopak. Takže při vytváření mého díla je nejdůležitější, aby se líbilo mě, abych z něj já měla dobrý pocit. Ideální stav.

Asi ještě úplně neopustím trojrozměrné objekty (kabelky, taštičky, polštáře), ale mám čím dál menší chuť je dělat. Ne že by ta chuť někdy byla příliš velká. A nejde o to, že bych to neuměla. S tím celkem nemám problém. Ale fakt mě nebaví, jak tam člověk musí něco silou rvát na správné místo, protože ho výztuhy nechtějí pustit. Ale zase bez výztuh by to nemělo ten správný tvar, takže jsou nutné.  Ohýbat díly, kterým se ohýbat nechce, být popíchaný od špendlíků atd. atd.
V současné době je mezi vámi spousta nadšených kabelkářek, které na své kabelky nedají dopustit a moje pocity pro ně budou nepochopitelné. Ale je tu určitě i spousta takových, které mě chápou a přesně vědí, co mám na mysli. Díky za tyto spřízněné duše.

Přes všechny tyto mé pocity jsem se donutila přivést na svět další tři taštičky. Jsou šité podle mého občasníku. Chtěla jsem tím ukázat, že podle tohoto střihu opravdu můžete šít jakoukoliv taštičku, ať se slunečním tiskem nebo bez něj, třeba s volným quiltováním. Anebo jen z nějaké látky, která se vám líbí.

Taštičky jsou, jak jsem uváděla výše, z ručně barvených látek a jsou zdobené volným quiltováním. Červená je navíc zdobená reverzní aplikací a dovnitř jsem tentokrát vybrala romantickou růžičkovou látku.

A zde je trochu jiná fotka. Ta vznikla pro účely soutěže klubu Růžový panter znovu na stopě. Je to klub na Fleru, kde najdete můj obchod. S tímto klubem pravidelně soutěžíme a nejinak tomu bylo i tentokrát. Soutěžním tématem bylo Low key. Fotky ostatních účastníků soutěže najdete v tomto blogu. Ale nemyslete si, že za vítězství v těchto soutěžích si člověk odnáší nějakou věcnou cenu. Cenou jsou pro nás všechny nové zkušenosti, znalosti a samozřejmě také informace, které získáváme z odezvy hlasujících. Podle toho jsme schopni zjistit, zda se fotka líbí či nelíbí, což je velice důležitá informace, protože na Fleru jde dost často o první dojem. O to, jestli zaujmete fotkou. Pak se třeba návštěvník rozhodne navštívit váš obchod a teprve zjistí, že existujete. Nebo vás díky fotce budou ostatní prodejci na Fleru zařazovat do svých nominací (to jsou návrhy na titulní stanu Fleru) a zvyšuje se pravděpodobnost, že Fler tým zrovna jednu z těchto nominací vybere a vy se tak ocitnete na 8 hodin zdarma na titulní straně Fleru, což může být poměrně dobrá reklama. Proto se určitě vyplatí se soustředit nejen na výrobek ale i na fotografii. Navíc si myslím, že když už člověk investuje dost času a dovedností na výrobu, zaslouží si takový výrobek i pěknou fotku. Takže by byla škoda se o ni alespoň nesnažit.

Hezký den
Jana