Jeden trojúhelník k druhému

Před nějakou dobou jsem dostala zakázku na potahy na křesla, kde jsem se rozhodla uplatnit vzor z trojúhelníků (fotky z interiéru ještě nemám, ukážu, jak ho nafotím). Tento vzor i barvy, které jsem použila, se mi tak zalíbil, že jsem ho hned využila ještě na dvě další věci. Ubrousek - třeba doprostřed stolu - a polštář.

Vím, že hodně patchworkářek šije trojúhelníkové vzory podle šablony. Já jsem si ale metodu se šablonami příliš neoblíbila. Mám ráda, když to odsejpá, takže nejraději používám řezák, pravítko, více vrstev, zrychlené postupy a všechno další, co mi práci urychlí. Já se totiž pak vždycky zaseknu na prošívání, které se moc urychlit nedá. Takže čas, který jsem ušetřila na ušití topu, uplatním při prošívání. A dám ho do něj ještě mnohokrát více.

Protože tedy nemám moc v oblibě šablony, rozhodla jsem se, že trojúhelníky budou rovnostranné (na šablonách jsou většinou rovnoramenné, tzn. základna je kratší než obě ramena). Tímto rozhodnutím se mi velmi usnadnila práce a vlastně i využití trojúhelníčů do vzoru. Díky tomu třeba mohl vzniknout ubrousek s hvědou. To by nešlo, kdyby nebyly všechny strany trojúhelníku stejně dlouhé.

Nejdříve se tedy rozhodnu, jak chci mít dlouhou stranu trojúhelníku. Zde to bylo 11 cm. Nakreslím si trojúhleník na papír a pomocí patchworkového pravítka kolem narýsuju další trojúhleník. Mezi stranou základního trojúhelníku a stranou nového trojúhelníku je 1 cm. Tím si vytvořím švové přídavky. Mohla bych je i spočítat, ale tento způsob je pro mě jednodušší.

Celý tento proces dělám proto, abych mohla změřit výšku trojúhelníku včetně švových přídavků. To je míra od středu kterékoliv strany (všechny jsou stejné) k protiléhlému vrcholu. Zde jsem dostala 12,5 cm. Není to úplně přesně, možná to bylo 12,6 nebo tak nějak podobně, ale myslím, že vzor nemusí být na milimetry a hlavně potřebuju, abych měla míru vhodnou pro měření pravítkem. Takže 12,5 cm.

Teď si nařežu pruhy o šířce 12,5 cm. Délku jsem neřešila, prostě jsem vzala látku a řezala pruhy tak, jak mi to dovolila její šířka.

Na každém patchworkovém pravítku najdete na jedné straně šikmé čáry s čísly 30, 45 a 60. Jsou to úhly, pod ktrými jsou tyto čáry vedeny. Tady se uplatní opět trocha geometrie - v rovnostranném trojúhelníku mají všechny úhly 60°. Takže využijeme čáru s čílem 60 a přiložíme ji ke spodní straně pruhu nejlépe tak, aby na bylo pravítko na pravé straně přesně v rožku. V tento okamžik to ale ještě není tak důležité, pravítko může být posunuté i více doleva (třeba jako na fotce), musí ale končit vždy na spodní straně. Nesmí zasahovat do boční strany pruhu. 

.

A teď řízneme podél boční strany pravítka.

Teď přiložíme pravítko tak, jak vidíte na fotce. Nyní už musí pravítko procházet přesně špičkou, abychom dostali špičatý trojúhelník.

A máme trojúhleník. A tento postup stále opakujeme po celé délce pruhu. Čím je pruh delší, tím máte více trojúhelníků.

Tímto způsobem můžete pracovat i s několika pruhy na sobě, takže rovnou dostanete dvoj-, troj- nebo i čtyřnásobné množství trojúhleníků. A pak už je jen podle libosti skládáte vedle sebe, vytváříte vzor a šijete.

Při šití se mi osvědčilo mít hned po ruce žehličku a každý přišitý trojúhelníček hned zažehlit. Při přišívání dalšího je totiž šev veden přes šev a přídavek toho předcházejícího. Je to trochu piplačka, ale stojí to za to.
Pozor na švové přídavky. V jedné řadě je zažehluji doprava, v druhé doleva a stále dokola. Aby se vám při sešívání řad nepotkaly na jedné straně. Tím, že jsou švové přídavky u každého trojúhelníčku přišité, nemáte možnost je po sešití řady prostě přežehlit na druhou stranu. Chce to trochu více pozornosti, abyste předešli problémům při sešívání řad. Ale vyplatí se. Výsledkem je krásné dílko, které potěší.

Pokud byste měli jakékoliv dotazy, pište do komentářů, ráda zodpovím.

Hezký den
Jana

Opět trocha Francie

Před nějakou dobou mi zavolala paní, že našla na mém blogu sedáky z látek French General, že se jí moc líbí a že by je chtěla taky.
Nakonec z toho nebyly jen sedáky, ale také čtyři obrázky, velký ubrus a běhoun na stůl.

Já osobně jsem měla největší radost z obrázků, protože to pro mě bylo zase něco nového. Už jsem sice měla v hlavě delší dobu představu, že bych udělala obrázky z látek s prošíváním, ale tato objednávka mě popostrčila a přiměla vymyslet, jak na to. Látky na obrázky jsme vybraly z kolekce Lumiere de Noel od French General, kterou jsem měla schovanou už nějakou dobu pro sebe. Tak už ji nemám. A musím přiznat, že to bylo poprvé, kdy jsem hotové dílko pouštěla tak neochotně. Zjistila jsem , že ačkoliv jsem měla tuto kolekci naplánovanou do ložnice na přehoz a polštáře, tak se mi obrázky skvěle hodily do obýváku. Ale nevadí, alespoň  mám důvod udělat další, i když budou z jiných látek. Myslím, že tyto konkrétní látky už jsou z obchodů dávno pryč.

Sedáky jsou ušité na míru na židle zákaznice, jsou oboustranné  - na jedné straně je tmavší červená látka a na druhé straně je ta světlejší. Když pokecáte jednu stranu, prostě je jen otočíte na druhou a jedete vesele dál. A potahy jsou samozřejmě na zapínání na zip, aby se daly vyprat. Výplň tvoří molitan říznutý na míru.

Ubrus je dlouhý přes dva metry a domlouvaly jsme se na vsadce uprostřed, protože šířka 110 cm, kterou mají dovozové látky, by na šířku ubrusu nestačila. Na vsadku mi stačil jeden yard světlé látky. Nechtěla jsem ji ale jen tak sešívat, protože by se mi  to nelíbilo. Tak jsem vymyslela proužky červené látky, tím vzniklo takové "propojení" obou tmavších stran a vhodně se schovala nutnost prostřední kus látky na dvou místech sešít.. Ale myslím, že se povedlo a vypadá to hezky.

Hezký den všem.
Jana

Quiltování

V komentářích k příspěvkům od některých z vás zazněl návrh, abych udělala nějaký kurz na volné quiltování. Moc vám všem děkuji za nápad, za popostrčení a vůbec za tuto myšlenku. Samotnou by mě to asi nenapadlo, protože mám pocit, že je pořád hodně věcí, které se potřebuji a chci naučit, a že zatím nemám na to, učit ostatní. Možná, že už mám, ale momentálně nemám dost času na to, abych si sedla a v klidu promyslela náplň takového kurzu. Zatím mi v hlavě běhá představa celodenního kurzu u nás, to je na okraji Moravského krasu, a pro velmi omezený počet osob. Nanejvýš tři najednou. Uvidíme, jak se to vyvine a jestli budete mít zájem.

Zatím bych vám nějaké informace nebo tipy předala alespoň touto cestou. Protože nemám kameru, na kterou bych točila, ani nikoho, kdo by ji případně držel (ale to by asi nebyl takový problém), pokusím se srozumitelně načrtnout na papír průběh vzoru. Kdyby to srozumitelné nebylo, pište.

V současné době dělám na zakázku polštáře z ručně barvených látek (jak jinak, že?) s volným quiltováním. Začala jsem s mým oblíbeným a myslím i dost známým vzorem "paisley", česky bych to nazvala prostě "smyčky". Dalším je pak péřový vzor. Já tyto vzory považuji za základní a celkem známé (možná je to jen tím, že je hojně používám), pokud byste ale měli zájem nakreslit, jak na ně, napište mi to a příště bych je ukázala.

Protože mám oba tyto vzory ráda, ale nechce se mi je pořád dokola opakovat, rozhodla jsem se je zkombinovat a vzikl tím tento vzor, který jsem si pro sebe nazvala "okřídlené smyčky".

 Původní vzor smyček a peří je tady:

No a jejich kombinací je tento vzor, jak vychází na celé ploše:

 Nepočítejte s tím, že bude tento vzor hotový raz dva. Plochu o velikosti 40 x 50 cm jsem prošívala asi dvě a půl hodiny.
A tady je nákres. Doufám, že je srozumitelný. U puntíku začnete a jedete podle šipek. Od puntíku malá smyčka, otočka, nad ní větší smyčka, zase otočka a pak největší smyčka. Kolem největší smyčky pak budou pérka. Na začátku jsem udělala čárky vedle původních, aby bylo jasné, kterým směrem budete šít, ale tyto stehy se v ideálním případě překrývají.

Chtěla bych k tomu ještě dodat, že se jená o můj postup. Neznamená to, že jsem jsem jeho vlastníkem :-), ale že je to způsob, jakým to dělám já. Určitě najdete na webu nebo jinde jiné návody, které se budou lišit. Nejlepší je zvolit si takový postup, který vyhovuje vám, který vám sedí nejlépe. Já třeba vím, že mi nejde péřový vzor od shora dolů, že se mi ty jednotlivé obloučky tak divně kroutí a  v některém okamžiku už se mi pěkně nenavážou. Tak ho prostě dálám střídavě na obě strany od spodu nahoru, a jsem spokojená. Vždycky je potřeba najít si svůj styl, který každému nejlépe vyhovuje. Žádný postup není podle mě univerzálně správný a žádný špatný. Důležitý je výsledek a cesta, kterou k němu dojdete, záleží jen na vás

Hezký den a kdybyste se chtěli na cokoliv zeptat, můžete v komentářích nabo na e-mail.
Jana

Polštář, tentokrát jarní

Před nějakou dobou jsem dostala další nápad, jak uplatnit mou oblíbenou kombinaci jarní zelené a tmavomodré barvy. Vznikl tak čtvercový polštář uprostřed doplněný potahovaným knoflíkem. Kromě dvou uvedených barev jej tentokrát doplňuje ještě bílá.

Tento polštář vznikl - jako ostatně většina mých výrobků z poslední doby - z bílé látky. Tu jsem doplnila o ručně barvenou zelinkavou, prošívání a ruční malbu.

Napadlo mě, že vás třeba bude zajímat, jak takový polštář vzniká, tak jsem při jeho vzniku udělala pár fotek.

Nejdříve jsem z pruhů látky vytvořila základní top, který jsem podložila vatelínem, spodní bavlněnou látkou a prostehovala. U prošívání používám pokaždé stehování. Špendlíky nemám v oblibě, protože mě omezují. Nechce se mi každou chvíli zastavovat, většinou v místech, kde se mi to vůbec nehodí, a vytahovat špendlík. Nastehovaný sendvič můžu prošívat plynule, bez nutných zastávek.

Jako další fáze přišlo volné prošívání, neboli free motion quilting. Pro zelené části jsem vzala zelenou nit, pro bílé pak bílou. Nejraději používám bavlněné nitě, protože mi přijdou cenově dostupné a dobře se s nimi prošívá. Bohužel jsou dostupné jen v omezené barevné škále, tak někdy koupím i dražší dovozové a musím uznat, že se s nimi prošívá moc pěkně. Ale když jsem prošívala deku, na kterou jsem spotřebovala více jak dva kilometry nití, to se pak při ceně více jak třicet korun za 100 metrů nitě prošití dost prodraží.

A teď přišla na řadu textilní barva, štětec a nekonečná trpělivost. Všechna bílá kolečka jsem se rozhodla vymalovat tmavomodrou barvou. Nejhorší je, že sice mám v hlavě nápad, ale nedokážu říct, jak to bude ve výsledku vypadat. Vždycky doufám, že dobře. Protože když už jste udělali tolik práce, tak si říkáte "mám to vymalovat, nebo ne? vždyž už teď je to hezký, a co když to tím zkazím?". Jenže když mám určitou představu, nerada se od ní odchyluji. Připadalo by mi to pak jaksi nedodělané. Tak jsem pokračovala dál a vymalovávala.

Uprostřed se to zdálo jako rychlovka, ale jak se zvětšoval obvod, měla jsem najednou pocit, že je to nekonečná práce. A nějak zrychlit nebo odbýt se to nedá, protože je potřeba malovat přesně aby byl výsledek hezký.

A teď už jen dokončení. Přišít zadní stranu, olemovat a doplnit knoflíkem. A tady je výsledek.

Děkuji za nakouknutí a přeji hezký večer
Jana

Svatební dar

Nevím, co se dává obvykle jako svatební dar, ale když se v sobotu vdávala moje sestřenice, rozhodla jsem se, že pro ni udělám dva polštářky. Dlouho jsem přemýšlela, jaké by měly být. Ona i partner jsou přírodně zaměření, žijí na venkově, mají rádi tradice. Vymýšlela jsem klasický patchwork, kombinace hnědé, nějaký takový country styl, ale stále jsem nebyla spokojená. Pak jsem se nechala jen tak unést barvami, které uvedla jako oblíbené, a najednou nápady na patchworkové vzory zmizely, a objevila se zcela jiná ispirace. Prolínání barev a různé typy qiltování. Nevím, jak se tomu říká, ale já si to označuji za "free form quilting". Objevila jsem tento název u háčkování, kdy se háčkuje nikoliv podle pevně daného vzoru, ale tak, jak člověka napadne. A přesně tak jsem chtěla quiltovat.

Nejdřív jsem tedy nabarvila látky reaktivními barvami Procion MX Dye. Vše se mělo odvíjet v odstínech zelené a modré. První polštářek, který považuji spíše za ženskou záležitost, jsem obarvila čtyřmi odstíny zelené a na lem jsem zvolila námořnickou modrou. Druhý polštářek, který měl být spíše pro muže, jsem obarvila třemi odstíny modré a na lem jsem dala avokádově zelenou. Na obou byla jednou z použitých barev zelenomodrá a do modrého polštářku jsem pak dodala zelenou ještě barvou nitě. To proto, aby k sobě více ladily a bylo poznat, že patří k sobě.

Quiltování jsem volila u zeleného spíše v oblinách a u modrého více hranaté a ostřejší, prostě takové více pro muže. Alespoň podle mého názoru. 

A výsledek? Vypadalo to, že oba byli spokojení a že jsem se jim trefila do vkusu.

Hezký večer.
Jana

Yo-yo, neboli česky jo-jo

V letošním školním roce jsem chtěla vyzkoušet, jestli by mě bavilo vést ve škole pro holčičky kroužek. Přemýšlela jsem, jakým směrem by se měl ubírat, s čím bych chtěla pracovat a skončilo to samozřejmě u práce s textilními materiály. Máme ho jednou za 2 týdny, ale i tak je dost náročné vymyslet pokaždé nějakou činnost, která se dá dělat bez přístrojů, netrvá dlouho (max. 2 hodiny), je nenáročná, aby ji zvládly holky od třetí do páté třídy a navíc by je ještě měla bavit. Malovaly jsme hedvábné obrázky, zdobily trička, dělaly adventní věnce, organzové kytičky a rozhodla jsem se taky, že je naučím látkové jo-jo. Je to věc, která se dá využít mnoha způsoby, stačí si zadat yo-yo na netu a člověku se vyvalí obrovské množství nápadů a inspirace. Nejdříve jsem je chtěla naučit, jak na něj. Pak jsme si z nich udělaly malou dečku a poté jsem jim ukázala, jak se kombinací různých velikostí, barev, korálků nebo třeba knoflíků dá vytvořit hezká brož.

Abych předvedla, jak se takové jo-jo dělá, musela jsem jich pár sama vytvořit.  Tak jsem se rozhodla, že to využiju na vytvoření malého doplňku do obývacího pokoje a vybrala jsem si látky od French General. Vznikla tak tato hromádka jojíček.

Dělala jsem je bez pomůcek na jejich výrobu, i když je mám doma. Nějak se mi ale nechtělo zkoumat, jak je použít, protože klasická výroba mi připadá dost jednoduchá. Pokud někdo přece jen neví, jak na to, najde návod třeba zde.

Pak už stačilo je jen sešít a bylo hotovo.

Ale právě to sešívání mi dalo nejvíce zabrat. Samozřejmě jsem to šila všechno v ruce, takže to trvalo docela dlouho. Po nějaké době jsem pak brouzdala po netu a objevila jsem fotku (původ neznámý, našla jsem ji na Pinteresu), kde prostě sešívají jojíčka k sobě na stroji. Uvědomila jsem si, že mám doma taky patku, co je na obrázku, takže to příště vyzkouším. V manuálu k šicímu stroji (mám Pfaffku) jsem našla, že je to patka na přišívání krajek a jiných věcí, které se nemají překrývat, ale jen se položí vedle sebe. Narozdíl od ručíního šití budou vidět stehy na líci (asi bych to dělala hustě nastaveným cikcakem), to by mi ale nejspíš při sešívání velkého množství nevadilo.
Tak třeba to někomu pomůže.

Hezký večer a děkuji za návštěvu.
Jana

Ložnice

Mám velice milou a sympatickou sousedku, se kterou si moc ráda povídám. Vždycky když se stavím na chvíli na kafe, uběhnou třeba čtyři hodiny ani nevím jak. A to mám pocit, že jsme si spoustu věcí ještě nestihly říct. A této milé sousedce se zalíbily věci, které dělám. Vymyslela si proto, že by ráda ode mě něco do ložnice. Závěsy, deku a polštáře. Narozdíl od většiny jiných mých dosavadních zákazníků, kteří téměř vše nechávají na mě, přesně věděla, jak má výsledek vypadat. Všechno si navrhla sama, vybrala si barvy z mého vzorníku ručně barvených látek a na mě už pak zbylo jen barvení a šití.

U barvení jsem se tedy dost zasekla, protože jsem zjistila, že barvit půlmetrový a čtyřmetrový kus látky může být velmi rozdílné. Nešlo o to, že bych měla problém s velikostí látky, ale s barvami. Stejný koncentrát barvy nabarvil jinak malý kus látky a jinak velký. Nedělaly to všechny barvy, jen směs magenty a tyrkysu. Na velkém kusu látky mi místo fialové vyšla spíše fialovofůžová. Zřejmě při tak velkém množství získává magenta navrch a tyrkysovou potlačuje. Jinak si to neumím vysvětlit. Na to, abych dostala uspokojující výsledek, jsem jen na fialovo obarvila více jak deset metrů bílého plátna. Nakonec jsem ale dosáhla potřebné barvy a dost jsem si přitom oddychla. A pak už "jen" šití.

Na fialové závěsy přišly zelinkavé aplikace ve tvaru spirál. Závěsy nejsou prošívané, ale jsou podšité režným plátnem Bomul z Ikea.

Deka má velikost 2,2 x 2,2 metry a je rozdělena na tři barevné pruhy. Na fialovém a zelinkavém pruhu se opakují spirály v různých velikostech a barvách. Spirály jsou podložené dvěma vrstvy vatelínu. Z rubové strany je deka čistě bílá. Na prošití celé deky jsem použila bílou bavlněnou nit a spotřebovala jsem jí více jak dva kilometry. Deku je možné použít podle nálady z obou stran.

Velikost polštářků je 50 x 50 cm. 

Trochu jsem se bála, jak bude všechno dohromady vypadat, ale když jsem pak uviděla hotovou ložnici, byla jsem nadšená a moc spokojená.

Taková byla původní představa

Když je zelená moc zelená, tak ji prostě schovám.

A když nechci skoro vůbec žádné barvy, obrátím ji na druhou stranu.

Detail spirál ze spodní strany.

Pruhy můžu umístit i jinak.

Spirálky z lícové strany.

Hezký večer všem
Jana

Kde tvořím

http://www.misinpatchwork.cz/kde-tvorim-jana-dohnalova/

Nedávno mě oslovila Míša, zda bych se nechtěla zapojit do projektu, který běží na jejím blogu. V jednotlivých příspěvcích uveřejňuje, kde tvoří lidé, kteří ji nějakým způsobem zaujali.
Přiznám se, že mě překvapilo, když oslovila i mě, a velice ráda jsem se zúčastnila. Pokud vás to zajímá, klikněte na odkaz pod obrázkem. Jen prosím neočekávejte žádnou krásně napucovanou pracovnu. Spíš naopak.

Přeji všem hezký den.
Jana

Lentilkový

Nedávno na Fleru, kde mám svůj obchůdek, vyhlásili soutěž. Tématem soutěže byly lentilky. Pro tuto soutěž jsem vytvořila polštářek, na kterém se objevují všechny barvy lentilek. Doplnila jsem ho o strojové quiltování. Barevné látky jsou samozřejmě vlastnoručně barvené.
Do finále soutěže jsem sice nepostoupila, ale i tak mám z polštářku velkou radost. A největší radost z něj má Kačenka, které jsem ho věnovala. Jen tak cvičně se zeptala, jestli bych jí ho nedala, a když jsem řekla ano, byla z toho tak překvapená, že na mě jen vykulila oči a ztratila řeč. Od té doby ho tahá všude s sebou. Je to milé, když někomu udělá takovou radost věc, kterou jste vyrobili. Ale to určitě znáte.

Hezký večer všem.
Jana