Slavnosti pernštejnského panství skončily a mám pocit, že moje účast na nich byla poslední. Už jsem byla na tom stejném místě počtvrté, stálí návštěvníci vědí, co ode mě mohou čekat a už se rozhodli, zda se jim můj styl líbí nebo nelíbí a těch nových, abych pravdu řekla, tam letos, myslím, moc nebylo. Chtělo by to asi změnu jak pro mě, tak i pro návštěvníky, proto jsem se rozhodla, že uvolním místo někomu jinému. Možná by pro lidi bylo zase zajímavé něco úplně jiného, třeba keramika, nebo prostě jiná technika, než je šití.
Pravdou také je, že asi nejsem tvůrcem, kterého bude vyhledávat většina. I když si kolikrát říkám, že bych měla udělat něco z hotových látek, které jsou zrovna populární, protože bych si nalákala více zákazníků - třeba panenky Gorjuss, nebo další, které ani nevím, jak se jmenují - ale nemůžu se k tomu přinutit. I když mám doma množství tištěných látek, které jsem kdysi nakoupila, stejně většinou sáhnu po mých ručně barvených látkách a doplním je o nějaké quiltování. Nevím, jestli je to nedostatek obchodního ducha, nebo prostě neschopnost nedbat toho, co cítím a jít směrem, který by mohl být úspěšný. Ale byl by skutečně úspěšný? Je spousta žen, které šijí z tištěných látek, některé jsou prodejně velmi úspěšné, jiné méně. Čím to je? Jsem přesvědčená o tom, že to je dáno tím, jak která svému tvoření věří. Jestliže budu nadšená z panenek Gorjuss, pak můžu být i úspěšná. Jestli z nich ale budu šít jen proto, že to zrovna letí, přitom bych však mnohem raději tvořila něco úplně jiného, můžu být taky úspěšná? A co vůbec znamená "být úspěšná"? Znamená to velké množství prodaných věcí, které budu šít jak na běžícím pásu? Nebo je to dobrý pocit, který z tvoření mám?
Já už jsem se rozhodla. Úspěch pro mě znamená dělat to, co mě baví, co mi přináší dobrý pocit, co jde ze mě. Nikoliv to, co dělám, protože si to žádá trh, ale mě to vrcholně nebaví. To jsem pak mohla zůstat sedět v kanceláři. Bylo by to pohodlnější a ještě bych si asi vydělala více.
Co tím vším chci říci? Nehledejte u mě to, co najdete u spousty jiných. Nehledejte u mě populární látky a motivy. Často se mi líbí, občas z nich něco i vytvořím, zejména pro dceru, ale není v tom moje srdce, moje nadšení. Mám potřebu si s každou věcí hrát. Začínám výběrem barvy, pokračuji vlastním barvením, prošíváním a pak teprve přichází na řadu šití. Kdybych pracovala s hotovými látkami, mohla bych si několik fází práce (těch nejnáročnějších) ušetřit. Ale pak už by mě to nebavilo. Pak bych přišla o tu radost hrát si s detailem a vymýšlet si výsledek od A do Z, protože bych byla svázaná vzorem, který už někdo vymyslel.
A proto si raději počkám na zákazníky, kteří netouží po tom, co vidí všude kolem, co je momentálně in. Počkám si na ty, které osloví právě můj styl, moje vidění světa a můj přístup k životu. A za všechny takové děkuji.
A po dlouhém úvodu, který mi pomohl si ujasnit, jak to vlastně v životě chci, už pár fotek polštáře a sedáku, které jsem vytvořila těsně před výstavou. Černá látka je kupovaná (je to pro mě jednodušší, než ji barvit a navíc ani takovou černou nabarvit neumím), oranžová je ručně barvená. Oboje najdete v mém obchodě na Fleru. A kdybyste třeba chtěli jiné barvy, stačí se ozvat.
Hezký den
Jana
