Kvete růže, podívej

Kdysi jsem si vysnila, že ušiju deku ze samých růžičkových látek. Jakmile jsem někde uviděla látku s růžičkami, hned byla moje. Tak jsem postupně nashromáždila dostatečné množství různých látek a mohla jsem se pustit do šití. Zjistila jsem ale, že samé růže, to je na mě přece jen trochu moc romantiky, proto jsem přidala pár puntíků. Tak tenkrát vznikla tato deka, kterou jsem si udělala pro sebe a vesele si pod ní lenoším v obýváku u televize.

Z každé růžičkové látky jsou na dece dva čtverečky. To znamená, že mi z každé růžičkové látky zbyl docela velký kus. Už jsem si z nich ušila dva polštáře pro sebe, ale stále je jich dost a dost. A protože jsou to krásné látky, alespoň pro mě, stále jsem přemýšlela a přemýšlím, k čemu je použít. Tak vnikly tyto dva polštářky. Nejsou příliš složité vzorem, ale podle mého názoru by bylo škoda krásné látky s růžemi rozstříhat na malé kousky, kde by vlastní vzor látky zanikl.

Hlavním zdobným prvkem,samozřejmě krkomě krásných látek, je zde proužek vínové látky našitý na švy. A pokud vám dělá problém, udělat si vlastní šikmý, nebo v tomto případě rovný proužek, protože na to nemáte žádné "udělátko", tady máte způsob, jak to dělám já.

Na žehlící prkno si přišpendlím špendlík tak, aby pod ním vznikla mezera v šířce, která odpovídá požadované výsledné šířce mého proužku. Proužek samozřejmě stříhám (já tedy zásadně řežu řezacím kolečkem) v dvojnásobné šířce, než má být výsledná šířka. Pak už jen založím na kraji delší strany proti sobě, nacpu začátek za pomocí jiného špendlíku nebo páráčku do mezery pod špendlíkem a protahuju. Teď už stačí jen na pravé straně hlídat, aby se strany setkávaly zhruba u prostřed a na levé straně po protažení přejet žehličkou, aby proužek hezky držel.
Jestli jsem vám trochu pomohla ve vašem tvoření, jsem ráda a děkuji za nakouknutí.

Přeji vám hezký večer

Jana

Kdo si hraje, nezlobí

Už delší dobu jsem přemýšlela o spojení quiltování s malováním textilními barvami. Chvíli trvalo, než jsem se k tomu dostala, ale výsledek je zde.
Nejdříve jsem prošila svislé pruhy (zde vodorovné) zelenou prošívací nití a pak jsem se snažila do širších mezer vtěsnat kolečka. Občas to nejsou úplná kolečka, ale myslím, že to nevadí. Přiznám se, že původní záměr byl bez barev, jak vidíte na této fotce.

Jenže když bylo hotovo, přišlo mi to jakési nevýrazné, chudé, nudné. Tak jsem vytáhla textilní barvy, sedla si k televizi a vymalovávala a vymalovávala. Zabralo mi to, pravda, několik hodin, ale hned bylo vidět, že budoucí polštářek prokoukl a je mnohem veselejší a zajímavější.

Na zbytek jsem pak obarvila látku reaktivními barvami na fialovou a zelenou a došila zbytek.

Na polštář jsem použila velmi příjemnou bavlnu z USA, ale přiznám se, že teď už bych vzala českou, která sice není tak jemná, ale lépe drží tvar. To by se vyplatilo hlavně na zadní straně, která není podložená vatelínem. Stejnou dovozovou bavlnu jsem použila i na kabelku z předcházejícího bločku, a tam mi naprosto vyhovovala, protože celá kabelka je vyztužená vatelínem a zevnitř ještě ronopastem.

A protože mám většinou rozdělaných několik věcí, stane se, že jich také naráz dokončím více. Tak tomu bylo i dnes, kdy jsem došila v ruce lemy u tří polštářků, tak přišly na svět celkem tři. A tady jsou zbývající dva. Trochu, no možná více, romantické a také doplněné ručně barvenými látkami.
Pokud byste měli o některý z těchto polštářků zájem, najdete je na Fleru a nebo o něco levněji, když mě budete kontaktovat přes adresu uvedenou zde.

Hezký večer

Jana

Soutěžní

Jestli ve vás název vyvolal představu, že se bude o něco soutěžit, tak to jste vedle. Já jsem se rozhodla soutěžit.
V loňském roce jsem se zúčastnila kurzu Mohendžodáro - tantra jóga pro ženy, který se konal v meditačním centru v Lažánkách u Veverské Bitýšky. Bylo to velmi zajímavých 5 dní, kde jsme absolvovaly různé druhy meditací, rituálů a cvičení. Rozhodně na to nezapomenu. Kdyby někoho z vás tato informace zaujala, více se dočtete zde: http://www.mohendzodaro.cz/. Já se musím přiznat, že první stupeň byl pro mě dostačující a dalších už jsem se nezúčastnila.
Díky účasti na kurzu jsem se ale dostala do databáze centra a byla jsem tak jednou z oslovených, když vyhlásili soutěž o vytvoření propagačních předmětů pro Mohendžodáro. Podmínkou bylo umístění loga a/nebo předměty v barvách loga. Jinak bylo zadání zcela volné a každý se mohl rozhodnout podle své volby, co vytvoří a v jaké hodnotě.
Já jsem se rozhodla pro materiál, který je mi blízký, a tím je samozřejmě textil. Nevynechala jsem ani jeho barvení, k němu jsem přidala šití a výsledkem byla šála a kabelka. Navíc jsem se ale rozhodla, že konečně vezmu do rukou štětec, na který se už tak dlouho chystám, a barvy a vznikla třetí věc, malované tričko. Výsledek můžete posoudit sami.

Základem pro kabelku byla bílá látka. Tu jsem nabarvila červenou, oranžovou a žlutou barvou, spojila s vatelínem a podkladovou látkou a ozdobně prošila. Z takto zhotoveného základu jsem pak ušila kabelku. Tady je:

Šála je z viskózy, kterou mám ráda, protože je to velmi příjemný materiál na tělo a při velikosti dva metry na 75 cm už se dá použít různými způsoby. Je v barvách o něco jemnějších, než je kabelka a tričko. A díky třem použitým barvám si můžete zvolit, která je pro vás v ten moment nejzajímavější a šálu uvázat tak, že bude dominantní jedna z nich.

No a nakonec tričko. Základ jsem ponechala bílý a na něj pouzžila, jak jinak, opět žlutou, oranžovou a červenou. K nim jsem přidala zlatou a pro trochu lesku a třpytu krystaly Swarovski v ohnivé barvě. Na fotce to moc nevynikne, ale na světle (i umělém) se pěkně blýskají. Podle mého názoru malbu pěkně oživily a ozvláštnily.

Ještě společná fotka, aby bylo vidět, jak jim to pěkně ladí pospolu.

A teď už budu jen doufat a věřit, že se má práce bude líbit a třeba uspěju. Když mi budete držet pěsti, možná mi to trochu pomůže. Děkuji.

Hezký večer.
Jana

Moje dcera, ta se má

Mám šestiletou dceru Kačenku, která je báječná. Ano, vím, že to říkají všichni rodiče o svých dětech. Nebo by alespoň měli. Vždyť nejdůležitějším úkolem rodiče je dávat svému dítěti bezvýhradnou lásku. Nemyslím tím přehlížet věci, které nejsou správné nebo přehnaně chválit za každou samozřejmost. Ale nepodmiňovat svou lásku tím, jestli se dítě chová podle našich představ. Ani moje dcera se dost často nechová podle mých představ, a přesto ji miluji. Jak jsem psala hned na začátku, je prostě báječná. A jako správné dítě a navíc ženského pohlaví, neustále něco chce. Jakmile uvidí, že dělám něco, co se jí líbí, a ono se jí líbí téměř všechno, hned to chce taky. Už jsem se musela obrnit a naučit se říkat ne. Ale přesto už ze mě vymámila a určitě ještě vymámí spoustu věcí. A když si zrovna náhodou nevšimla něčeho, co se líbí mě, tak se pro jistotu zeptám sama, jestli by to "náhodou" nechtěla, abych měla důvod se pustit do tvoření. Výsledkem je, že má několik kabelek či kabeleček, myšku, medvídka, sukýnky, šatičky, polštářky, deku na postel a nevím co ještě. Tady je malý výběr.

Kdysi jsem jí podle Mariny ušila taštičku na kosmetiku (ten pejsek je aplikace z látkového panelu s pejsky).

Střih: Bellet design

Jenže mi holka nějak povyrostla a už jí nestačí malá taštička. Začíná s sebou tahat pomalu víc věcí než já. Tak jsem se rozhodla, že jí ušiju kosmetický kufřík. Přiznám se, že toto byl můj nápad. Chtěla jsem ho pro ni na vánoce, jenže jsem měla takový shon (přiznávám, že vlastní vinou), že jsem to nestihla. Měla jsem ale dost jiných dárků, tak jsem se tím netrápila a dodělala ho později. On to není ani tak kufřík jako spíš kufr. Ačkoliv vím, že střih na takový kufřík uveřejnila i Bellet, rozhodla jsem se, že si střih a postup vymyslím sama. Nebylo to nakonec tak složité, ale protože jsem si vymyslela pruh na zadní straně, přišívala jsem vnitřní část tohoto pruhu ručně neviditelným stehem. To by nebyl až takový problém. Nejhorší bylo, že jsem se rozhodla kufřík vyztužit decovilem. Tím silnějším. A navíc dát mezi boční stranu a zbývající dvě strany (horní a dolní) paspulku. Když se sešly tyto dva nápady, bylo vymalováno. Dost jsem se u toho navztekala, hlavně ale popíchala a už bych to takhle víckrát nedělala. Aby paspule vypadala hezky, musí se šít hodně blízko u vložené šňůry. Když je tam ale decovil, který se nedává do švů, můžete šít jen po jeho hranu a tak zase vykukuje paspulka víc, než je podle mého názoru hezké. Ale celkově výsledek, myslím, není tak špatný. A ty kraječky uvnitř jsou na zavěšení náušniček.

Další věc, kterou jsem pro ni v poslední době dělala, je medvídek. Je pravda, že jsem jí ho chtěla udělat už dávno. Přesněji k pátým narozeniným. Tenkrát jsem ho nastříhala a zjistila jsem, že kombinace bavlny a minky, což je velmi příjemný úplet na jedné straně s takovou plyšovou úpravou dovážený z USA, je vražedná. Nešlo to pořádně šít, tak jsem s tím praštila. Na rok. Po roce mě Kačenka ukecala, abych méďu došila, tak ho dostala k šestým narozeninám. Jen s ročním zpožděním.
A tady je náš Puntík.

Střih: Bellet design

Na co jsem ale nejvíce pyšná, je Kačenčina postýlka. Udělal jsem pro ni deku, dva polštářky s ručně šitými aplikacemi a baldachýn, který je udělaný ze závěsů koupených v Ikea. Sešila jsem vždy dva dohromady (celkem jsou tam čtyři), nahoru přišila proužky na zavázání a přivázala na konstrukci, kterou udělal Kačenčin šikovný tatínek.

Myška Berta vedle Puntíka je šitá podle Bellet a ptáček za ní je dárek od Mysterky, kterou najdete zde: http://mystera.blogspot.cz/.

A ještě pár fotek deky a polštářků:

Někdy si říkám, že bych chtěla být svou dcerou.

Hezký večer.
Jana

Jak na hvězdy

Moje v současnosti největší zákaznice, přítelkyně mého bývalého přítele a otce mé dcery, zkráceně řečeno naše maceška (to je hezké vyjádření slova macecha), vyslovila přání, že by ráda tu růžovou šálu s květy či hvězdami, nebo co to je, ale ve větší velkosti. Tak jsem vytáhla hedvábný šál 180 cm na 90 cm a pustila se do práce.

Prvním krokem bylo samozřejmě nabarvení bílé šály na barvu růžovou, podle výrobce barev se jedná o barvu fuchsiovou. Je opravdu hodně výrazná (k barvení hedvábí používám převážně barvy Jacquard - Acid Dyes).

Základ bychom měli. A co dál. Teď je potřeba celou šálu vyžehlit, přežehlit na polovinu, pak ještě jednou a ještě jednou, až dostanete takovýto dlouhý pruh.
















Dál je nutné takto naželhlený pruh poskládat a nažehlit do trojúhelníku. Chvilku to zabere a chce to trochu pečlivosti. Čím přesnější sklady, tím souměrnější vzor.

Když máme takto poskládaný trojúhelník, vložíme ho mezi dva dřevěné trojúhleníky. Tady může nastat trochu problém. Kde je vzít? Já mám naštěstí moc hodného a šikovného tatínka, který rád pracuje se dřevem. Pokaždé, když si vymyslím, co bych tak ke svému tvoření potřebovala, podívá se na mě s výrazem "co si to ta holka zase vymyslela za ptákovinu", pak zmizí do dílny a za chvíli se vrátí přesně s tím, co potřebuju. Tak tatínku, co ten rám na malování hedvábí?

Dva trojúhleníčky je potřeba k sobě něčím scvaknout. Možností je více, já jsem použila velkou svěrku, nebo jak se to jmenuje. Je k dostání v různých velikostech a dá se koupit ve stavebních marketech, ale já doporuřuji navštívit nějakou domácí dílnu (tak se ty obchody jmenují), kde se takové věci dají koupit mnohem levněji. To je alespoň má zkušenost.
Jinak je možné taky do boků zavrtat šroubky, které se pak stáhnou provázkem. To by vypadalo takto:

No a teď už stačí nachystat černou barvu a namočit do ní každý nebo jen některý z vrcholů trojúhelníku. To závisí na tom, jak má výsledný vzor vypadat. Když necháme barvu prosáknout dále po stranách, spojí se a vytvoří jiný vzor, než když namočíme jenom špičku. Možností je nespočet a fantazii se meze nekladou.

A teď to rychle rozdělat, vyprat ve vodě, usušit, vyžehlit a kochat se nádherou, která nám vznikla. A samozřejmě nosit.

A když barvím, nezůstane jen u jedné věci. Proto v tento můj barvící den vznikly i další šály. Jedna hedvábná (to je ta fialová) a tři viskózové. Dvě z nich najdete ne Fleru, ta modrá je už pryč. 

Přeju všem hezký večer.

Jana