Modromodré polštářky

Zase jednou přišla ke slovu modrá barva, kterou mám velmi ráda. Ale já mám vlastně ráda všechny barvy, jen se u mě sřídají různá barevná období. A nyní to bylo právě modré období, kdy vznily dva polštářky, kabelka s šálou - zde jsem k modré přidala hnědou a již o něco dříve to byla kabelka modromodrá. Tu jsem ale nikde neukázala, tak ji ukážu teď.

Tento polštářek je ušitý z ručně barvených látek a jsou na něm textilními barvami domalované vločky podle vlastnoruční šablony. Pro prošití jsem po dlouhém přemýšlení zvolila meandry a bílou bavlněnou nit.

Další polštářek je jeden z mých oblíbených, který už jsem dělala v různých barvách. Jedná se o prošívání na bílém podkladu a potom o titěrné domalovávání vyšitých koleček textilními barvami. Je to zdlouhavé, ale mě to baví. Ostatní látky na polštářku jsou opět ručně barvené.

A tady jsou slíbené kabelky. Ručně barvené (jak jinak, že?), doplněné prošitím.

Děkuji za návštěvu a přeji hezký den.
Jana

Dárečky

Nedávno si u mě moje maminka objednala dárečky pro svou sestru k narozeninám. Vždycky cítím zodpovědnost, když vytvářím něco pro ostatní, ale mám pocit, že když je to do rodiny, je ten pocit zodpovědnosti ještě větší. Pronásledují mě otázky - Bude se to líbit? A co když ne? O to palčivější jsou tyto otázky v okamžiku, když dostanete volnou ruku a můžete si vytvořit co chcete. Naštěstí nebylo volba úplně na mě. Zadání bylo ubrus na kulatý stůl, polštářek a středový ubrousek taky na kulatý stůl.
Ubrus jsem barvila ve světlé smaragdově zelné barvě. To byla ta nejjednodušší část zadání. Polštářek měl být s růžičkami, kolekci vybrala maminka z možností, které jsem jí nabídla. A středový ubrousek byl na mě.

U středového ubrousku jsem zvolila tvar osmiúhelníku, který se mi zdál na kulatý stůl zajímavý. Barevnost neutrální kromě žluté, která z něj krásně září. S prošíváním jsem si vyhrála, protože to mě baví nejvíc.
 Látky jsou české a dovnitř jsem vložila termolín, který na takové ubrousky považuji za vhodnější než vatelín. Termolín je pevnější a nenafukuje se tolik, přesto na něm prošívání pěkně vynikne.

Polštářek je z látek, které jsem kdysi nakoupila v Ragosu na svou růžičkovou deku, a protože jsem z většiny růžičkových látek střihla jen dva čtverce, zbylo mi jich dost i další projekty. Ten vínový proužek na krajích větších růžiček, není klasický všitý proužek. Je to paspulka, která vystupuje z látky, takže se vlastně jedná o 3D vzor.

No a teď mi nezbývá než doufat, že se tetě dárky líbily.
Hezký den.
Jana

Pozvánka II.

Kdybyste měli čas a chuť, přijďte se podívat. Otevřeno bude od 10.00 do 18.00.

Hezký večer
Jana

Už se blíží vánoce

Vždycky jsem ráda vyráběla vánoční ozdoby a dekoraci. Jako by o vánocích vytryskla po celý rok schovávaná tvořivost, nápady a chuť vyzdobit si byt, stromeček nebo vytvořit něco hezkého pro ostatní jako dárek.
Nejraději jsem vždycky tvořila pro maminku. Ta byla vděčným příjemcem mých tvůrčích nápadů. Dokonce i nad "korálemi" z opečených suchých těstovin se tvářila, jako že se jí líbí. Nepamatuji se sice, že by je někdy nosila, ale dlouho nám visely v kuchyni zavěšené na hřebíček.
Ale vyšívané ubrusy a prostírání používala poctivě a myslím, že se jí i opravdu líbily. Ale to jsem přeskočila období papírových ozdob na stromeček, hlavně papírových řetězů, které mi ovšem maminka zakázala dávat na stromeček poté, co nám začal hořet. Tenkrát se ještě používaly normální svíčky (normální = ty co opravdu hoří) a proto nebylo vůbec překvapující, že když se potkala svíčka s mým papírovým řetězem, byl z toho menší ohýnek. Naštěstí včas uhašený.
Když nad tím tak přemýšlím, maminka zvládala mé nutkání tvořit jí vánoční dárky celkem bravurně. Dokonce jsem jí jednou ušila i flanelové šaty, které samozřejmě také nenosila, protože se asi opravdu nosit nedaly. Snad alespoň ten flanel skončil užitečně, třeba jako hadr, který se v domácnosti vždycky využije.

Kromě dárečků jsem vytvářela i vánoční dekorace, jako například svícny ze dvou ořechových skořápek slepených k sobě. Ty svícny by samy o sobě nebyly špatné, kdybych je ovšem nenatřela červenou, žlutou a nejspíš i jinými barvami. Ale tenkrát se mi to asi líbilo.

Teď jsem se posunula přece jen o kousek dál, ale okouzlení vánocemi mi zůstalo. A ještě jedna důležitá změna nastala. Nečekala jsem až na poslední chvíli. Své dárky jsem totiž většinou dodělávala ještě na štědrý den, abych je vůbec stihla do večera udělat a dát pod stromeček. Tentokrát jsem začala s dost velkým předstihem a už teď, v říjnu, vyrobila vánoční ozdoby.

Ozdoby jsou látkové a jsou na nich obrázky, které jsem si nejdříve namalovala a pak podle nich vyřízla šablonu z plastu. Přes šablonu jsem pak nanesla barvu a nakonec ušila kolečka na stromeček nebo kamkoliv jinam. Pokud se vám líbí, jsou k dostání v mém obchůdku na Fleru.

Doufám, že na vás dýchla vánoční atmosféra. Já už ji cítím ve vzduchu, i když je venku 15°C.  A to nemluvím o své dceři, která se stále ptá, kdy už bude prosinec, protože to má narozeniny a vzápětí jsou vánoce.
Přeji vám hezký večer.
Jana

Polštářek s lentilkami

V poslední době jsem se hodně věnovala barvení šál a tak už mě chytla chuť zase něco ušít. Od barvení jsem ale neutekla, protože jsem použila ručně barvené látky v různých odstínech modré a bílý podklad. Zjistila jsem, že mě vlastně nejvíce baví něco vytvářet z bílé látky, ať už barvením nebo malováním na textil. Nic mě neomezuje, můžu si vybrat barvu, jakou chci, vzor jaký chci a všechno záleží jen na nápadu. A pak je samozřejmě důležité prošívání. To nevynechám už u žádného polštářku nebo deky, protože by mi bez prošívání připadaly takové nedokončené.

Takže když mě chytla chuť do šití, vznikl tento polštářek, který jsem nazvala "lentilkový". Kolečka jsou naaplikovaná a protože jsou prošitá jen z kraje, vystupují plasticky z povchu jako lentilky. Jen nemají úplně jedlou barvu.

Prošití jsem dělala bílou bavlněnou nití. Bavlněné nitě se mi zdají na prošívání nejlepší, nebo já je mám alespoň nejraději.

A nakonec přece jen dvě fotky se šálkami. Jsou to šály z hedvábí o velikosti 180 x 90cm a jsou barvené reaktivními barvami firmy Jacquard.

Díky za návštěvu.
Jana

Něco pro děti

V létě si u mě jeden pán objednal pro svoje dvojčátka dva medvídky. Jednoho pro chlapečka a jednoho pro holčičku. Jsou ušity podle časopisu Marina - střih Bellet design. Ušila jsem je z minky, pro neznalé je to moc příjemný úplet s chlupem, který je trochu podobný sametu a na těle je neuvěřitelně hebký a mazlivý. Člověk si může vybrat dlouhý chlup nebo kratší. Na medvídky jsem použila kratší a vypadají jako ze sametu.

Trochu problém byl sehnat minky v barvách, které by se mi líbily a samozřejmě s krátkým chlupem, který jsem už měla vyzkoušený z medvídka pro Kačenku a chtěla jsem proto stejný materiál, jen jiné barvy. Hledala jsem u nás, ale našla jsem pouze minky s ťupkama, které jsem nechtěla a pak ještě něco na Fleru, ale taky to nebylo úplně podle mých představ a navíc cenově dost nepříznivé. Nakonec jsem koukla na Etsy, kdo nezná, je to něco, jako u nás Fler, jen v angličtině a samozřejmě v daleko větším měřítku (odkaz zde), a našle jsem zde parádní obchůdek, kde si můžete minky objednat po půl yardu nebo po yardu nebo i v balíčcích a výběr barev je obrovský. Nakonec jsem si tedy látky vybrala v tomto obchůdku, zboží cestovalo z Jižní Korei a světe div se, cena včetně poštovného byla téměř o 200 korun nižší, než kdybych si zboží koupila u nás.

Výhodou bylo, že jsem objednávla celkem yard (na každého medvídka půlku), takže jsem se s cenou nedostala nad 22 euro a tato dodávka tedy nebyla zdaněna českou DPH.  Kdyby někoho zajímalo, odkud jsem objednávala, najdete obchůdek zde.

I dodávka  zboží byla překvapivě rychlá. Ačkoliv mi psali, že zboží do Evropy chodí tak 3 týdny, za týden jsem měla látky doma. A ještě jedna poznámka, neposílají půl yardu odměřeného tak, jak kupujeme látky u nás, tzn. že by ho klasicky ustřihli z celé šířky, ale je střižený celý yard a rozpůlená je šířka látky. Nedostanete tedy dlouhý pruh (minky se prodává ve větší šířce, než je u zahraničních látek obvyklých 110 cm, tuším že je šířka cca 150 cm) ale pěkný obdélník 90 x 75 cm. Alespoň tak to přišlo v balíčku mně. A teď už pár obrázků.

Díky za nakouknutí.
Jana

Trocha ženských doplňků

V poslední době se mi nějak nechce do šití a o to intenzivněji jsem se ale věnovala barvení. Blíží se podzim a s ním i shánění všelijakých šál a šátků, do kterých se zamotáme, aby nás zahřály, nebo je použijeme jako ozdobu a doplnění našeho oblečení. A nejlepší je, alespoň podle mě, když splňují oba požadavky. Jak praktičnost, tak i hezký a zajímavý vzhled.

Vytáhla jsem svou oblíbenou viskózu a udělala velké šály v délce téměř 2 metry (asi bez pěti centimetrů), široké asi 75 cm. Většinou je barvím ve dvou nebo třech odstínech, které se pak při omotání krásně prolínají. Na té modré s hnědým vzorem jsem zkusila nový způsob vázání, jedná se o batiku tesuji shibori, kterou jsem si možná trochu upravila podle sebe. Ale s výsledkem jsem moc spokojená.

Kromě velkých viskózových šál jsem barvila i hedvábí. Zatím používám pongé 5, ale mám teď doma i hedvábný satén a je to úžasný materiál. Prostě luxus. Tak zatím pongé v různých velikostech. Z těchto šál je většina ve velikosti 180 x 45 cm. Pro některé vzory je zapotřebí kratší šála, aby se vzor pěkně vybarvil.
Zde se jedná o batiku arashi shibori, itajime shibori a o některé další, jejichž tradiční název neznám, nebo se už také jedná o zmodernizované techniky inspirované tradičním shibori.

A kromě těchto šál jsem zkusila i pár krešovaných, což je moderní výraz pro mačkané šály, které mají tu výhodu, že se nemusejí žehlit a když se vám během dne pomačkají, tak je to jen dobře. Zařadila jsem mezi ně i jednu s hvězdami, která sice není mačkaná, ale zato se mi moc líbí. Je dělaná stjnou technikou, jakou si můžete přečíst v bločku Jak na hvězdy.
Mačkané šály jsou všechny ve velikosti 180 x 90 cm, protože je potřeba, aby se po zmačkání vytvořila nějaká hmota a základní velikost musí být proto větší.

Kdyby se vám najaký šál libil, koukněte na Fler do mého obchůdku (ikonka vpravo nahoře) nebo se ozvěte přímo. Kontaktů tu na mě najdete několik. Ne všechny šály jsou k dispozici, ale kdyby se vám některá moc líbila a já bych ji už neměla, můžeme zkusit udělat něco podobného. Nikdy vám ale nezaručím stejný výsledek. I já kolikrát koukám s překvapením, cože se mi to vytvořilo, když jsem to přece dělala úplně stejně, jako minule a přitom to vypadá úplně jinak. Rozhodně při těchto technikách není nouze o překvapení a to u mě mělo jeden pozitivní výsledek. Přestala jsem potřebu mít pořád všechno pod kontrolou (protože to prostě nejde) a začala jsem se těšit na překvapující výsledky.

Přeji vám hezký den.
Jana

Sladké klikatění

Pomalu končí prázdniny, počasí ven moc neláká a tak jsem po dlouhé době opět sedla k blogu, že konečně ukážu, co jsem tvořila o prázdninách.

Jedné mamince se na mé výstavě líbila Kačenčina deka. Kačenka je moje dcera, která v pondělí nastupuje do první třídy. Ona se moc těší, já jsem z toho trochu nervózní. Končí čas školky, volnosti a začínají povinnosti. Nejenom pro ni, ale i pro mě to bude velká změna. Ale to jsem trochu odbočila. Takže zpátky k dece. Chtěla prostě deku na stejnou postel, jako má Kačenka (postel je z Ikea) a naštěstí mi nechala volnou ruku. Zadání bylo, že se chce deku a dva polštářky pro holčičku v holčičích barvách.

Už dlouho jsem pokukovala pro chevron vzoru a na tuto deku mi připadal úplně skvělý. Chvíli jsem si hrála s kombinací barev, jak je střídat a taky jsem plánovala prošívání. Nakonec jsem prošíváním zvýraznila tmavé klikyháky, které z deky plasticky vystupují a světle růžové a zelené jsme prošila hustě spirálkami.

Polštářky jsou kombinací chevron vzoru a ručně šité aplikace.

Mamince se oboje líbilo, tak doufám, že to bude mít úspěch i u budoucí majitelky.

 

Hezký večer.
Jana

Podsedáky Chateau rouge

Jeden můj kamarád si u mě objednal podsedáky. Na muže zcela neobvykle (alespoň podle mých zkušeností) si vybral látky od French General z kolekce Chateau rouge. Boky a jednu stanu chtěl z jedné látky, druhou stranu pak z látky jiné. Představa to byla neobvyklá a ve výsledku si myslím dopadla dobře.

Nejdříve jsem si změřila sedací plochu židle i s výřezy. Přiznám se, že v té době jsem ještě neměla moc představu, jak to vlastně budu dělat. Ale rozhodla jsem se, že to přece nemůže být tak složité, abych to nezvládla.

Jako výplň jsme zvolili molitan o tloušťce 5 cm. Aby bylo možné obal prát, musel být samozřejmě snímatelný. To znamenalo zip. Taky bylo potřeba podsedák nějak přidělat k židli. V současnosti se hodně využívá suchý zip, mně ale připadal k těmto látkám jako absolutně nevhodný, proto jsem se rozhodla pro mašle.

První oříšek nastal, když jsem se snažila nakreslit střih. Tvarem je židle lichoběžník a já jsem si zapomněla změřit jeho výšku. Tak jsem začala vzpomínat na hodiny geometrie a nakonec jsem přišla na to, jak střih narýsovat. Ale nevím, jestli k tomu přispěly vzpomínky na geometrii nebo čistá logika, se kterou jsem k výsledku došla.

Druhým oříškem bylo, jak z pěticentimetrového molitanu nařezat tvar, který potřebuju, aby to vypadalo hezky. Tady mi naštěstí pomohl můj šikovný a ochotný tatínek, který použil jakousi pilku (podobnou, jaká se používá i na řezání látek na oděvy) a krásně mi vše podle předkreslených linek nařezal. Moc děkuji, tatínku.

Pak už to vypadalo jako sranda. Horní a spodní díl podložit vatelínem, spodní látkou, proquiltovat, udělat boční a zipový díl a pak všechno sešít dohromady. Až do fáze "všechno sešít dohromady to šlo. Pak ale začaly problémy, až jsem celé dílo musela na chvíli odložit, abych se u toho nevztekla. Nakonec se mi podařilo i přisazení bočních dílů, i když se to nedělalo vůbec dobře. Kdyby byl boční díl z jednoho kusu, bylo by to v pohodě. Ale tím, jak jsem do bočního dílu vsazovala mašle a zipový díl, vzniklo zde několik švů, které připadly zrovna na záhyby v horním a spodním dílu. Takže jsem boční díl různě nastříhávala, kroutila a skoro se modlila, aby to sedlo.

Dílo se podařilo a majitel vypadal spokojeně. Tak doufám, že podsedáky dobře slouží.

Fotky jsou dělané na mé židli, která má na bocích trošku širší a oblejší tvar, takže podsedáky na ní nesedí úplně  přesně.

Hezký den
Jana

Polštářky

Vymýšlení a tvoření polštářků je jedna z mých nejoblíbenějších činností. Můžu se na nich výtvarně vyřádit, jsou malé, takže se s nimi dobře manipuluje pod strojem a oproti dece jsou rychle hotové, takže se můžete brzy kochat výsledným dílem.

Následující dva polštářky vznikly pro mou výstavu, ale v plánu jsem je měla už dlouho. Už kdysi jsem na ně nabarvila látky a od té doby látky ležely a čekaly na využití. Minulý týden přišel jejich čas. Zkombinovala jsem ne úplně tradiční barvy, a to temně modrou se zářivou zelinkavou barvu. Prošívání jsem zvolila v kontrastní barvě, na modrý podklad zelené a na zelený modré. A místo lemu jsem tentokrát použila paspulku s vloženou šňůrkou. Je to zase něco jiného a mně se to líbí.

Při výběru prošívání jsem se opět koukla na stránky http://freemotionquilting.blogspot.cz/, kde najdete spoustu prošívacích vzorů. Jejich autorka je v prošívání opravdu úžasná. Mám od ní i knihu a rozhodně to nebyla investice, které bych litovala.

A důkazem toho, že se polštářky líbily nejenom mně, je to, že už jsou pryč. Přišla na návštěvu sousedka a tak se jí zalíbily, že si je odnesla. Více takových sousedek, se kterými se navíc ještě hezky povídá.

Hezký večer
Jana