Za barevnou cikánskou duší

Po přestávce ve vlastním tvoření, kterou zapříčinila rozsáhlejší zakázka, ale také mé problémy se zády, která se najednou rozhodla, že mi nedovolí se příliš pohybovat, jsem se s chutí pustila do práce. Cílem bylo vytvoření výrobku do dalšího soutěžního kola klubu Mařena na Fleru. Už jsem tu o něm několikrát psala, tak se nebudu opakovat. Pokud nevíte, o co jde, najdete více info zde a zde.

Musím říct, že z členství v tomto klubu jsem stále více nadšená. Nejde ani tak o to, že by se v něm dělo něco úžasného, že bychom tam plkaly (tvrdé y protože jsme tam samé ženy) nebo si sdělovaly recepty či jiné "ženské" záležitosti, jak to bývá na FB nebo v různých jiných diskusích. Vlastně je tam celkem pořád ticho. Nic se neděje až do okamžiku, kdy se blíží termín, do kterého musíme vložit soutěžní výrobek. Proč tedy považuji tento klub za skvělý? Je to proto, že s každým novým tématem, kterých je 6 do roka, mě posunuje o kus dál. Díky tomuto klubu jsem se odhodlala vytvořit věci, které ve své tvorbě považuji za nejlepší. Je to nejspíš tím, že v těchto případech jsem se nenechala svazovat představami o tom, zda by se to líbilo zákazníkům, zda to nebude moc práce, která následně příliš zvedne cenu atp. Nechala jsem přijít inspiraci a dovolila si, aby na svět přišel výrobek neokleštěný, složitý, ničím neomezovaný a s rizikem, že se nebude líbit.(Ne že bych se jindy nechala zase tolik omezovat, ale trochu přece jen ano).

V posledním kole znělo téma "Za barevnou cikánskou duší". Barvy mám ráda, což je dokonale zřejmé z mých stránek, ale v tomto případě, kdy se přímo nabízelo využití velkého množství barev a vzorů, jsem sáhla po dvou barvách - tyrkysové a oranžové a doplnila je černým prošíváním. Ještě v okamžiku, kdy jsem měla nachystaný podklad na obě strany sedáku, jsem nevěděla, jak budu prošívat. A pak to nějak přirozeně vyplynulo ze situace. Prošívala jsem intenzivně, s vášní, s nezájmem o okolní dění, což určitě uvítala moje dcera, protože si mohla dělat, co chtěla. Sama jsem byla překvapená, jak radostný pocit jsem u toho zažívala. Dokonce mě přestala bolet i záda. Nejspíš jsem dosáhla stavu bytí v přítomném okamžiku. Bez přemýšlení, co bude, co bylo, plně soustředěná na to, co je. Byl to fantastický a povznášející pocit.

A zde už jsou fotky. Sedák je v klasické velikosti, jakou obvykle dělám, tj. 45 cm v průměru a 15 cm na výšku. Látky jsou ručně barvené a na prošívání jsem použila černou bavlněnou nit Triana. Prošívané jsou obě strany (spodní je oranžová).

Pokud byste se chtěli podívat na ostatní výrobky, které v našem textilním klubu na toto téma vznikly, najdete je zde.  Jste-li registrovaní na Fleru, můžete i hlasovat pro 3 výrobky, které vás nejvíce zaujaly. A dole pod fotkami najdete odkazy na další materiálové kluby, které tvořily na stejné téma, jen z jiných materiálů. Najdete tam spoustu zajímavých výtvorů.

Hezký den
Jana