Translate

úterý 31. ledna 2017

Můj první linoryt

Dost často se stává, že věci které se na počátku jeví jako špatné, zase tak špatné nejsou. Díky takovým věcem můžeme otevřít nové dveře, před kterými jsme dlouho stáli a vstup odkládali, nebo jsme na to prostě jen neměli čas.  Když se mi porouchal stroj, byla jsem naštvaná, protože se zrovna po nějaké době, kdy jsem neměla chuť cokoliv tvořit, dostavila tvůrčí nálada. Proquiltovala jsem díly na taštičku v zelenomodré barvě, se kterou jsem se chtěla účastnit v jedné z dalších fotosoutěží klubu Růžový panter na Fleru. Skončila jsem ale právě tím quiltováním. Dál jsem se kvůli divnému zápachu neodvážila stroj pustit a odvezla ho do opravny. A co teď s časem? Nejdříve jsem nabarvila nové barvy, které jste mohli vidět v minulém článku. Současně s tím jsem dala obarvit kus zelenomodré a už jsem v hlavě střádala nápady, co s tímto kusem látky budu dělat, protože jsem se účasti v soutěži nechtěla vzdát (i když mi přinese jen dobrý pocit).

Kdysi dávno na výstavě kreativních potřeb v Praze jsem si koupila rydla na lino (jsou na dřevo, ale asi to v tomto případě vyjde nastejno). Od té doby stále ležela v krabici s výtvarnými potřebami a trpělivě čekala, až přijde jejich čas. Vedle ležel kus linolea a v prosinci jsem přikoupila další balíček linoleových obdélníčků. Díky tomu, že jsem neměla stroj a přitom jsem měla chuť tvořit, nastala jejich chvíle. Rozhodla jsem se, že konečně udělám linoryt. Nebudu psát, že by byl plánovaný. Neplánovala jsem ho. Jen jsem si na něj postupně nakoupila materiál. Ani quiltovat jsem neplánovala, když jsem si koupila quiltovací stroj. Ani barvit látky jsem neplánovala, když jsem si objednala kurz barvení látek. Vždycky to přišlo tak nějak samo. Něco uvnitř mě vyzývalo "Kup si to!". Nevěděla jsem, k čemu mi to bude. Ale vždycky se objevila vhodná chvíle, kdy smysl těchto věcí vyplul na povrch.


Abych se ale vrátila k podstatě tohoto článku. Rozhodla jsem se, že obarvenou látku ještě ozdobím tiskem. Vzor jsem zatím nevěděla, ale věděla jsem, že ho vyryju na to lino, co už dlouho leží v krabici. Poté, co jsem zkoušela tisknout razítky, které má dcera na papír, jsem zjistila, že vzor nemůže být zase moc jemný, protože se pak barva slévá dohromady.

Plánovaný vzor jsem si nakreslila na papír a potřebovala jsem zjistit, jak bude vypadat, když se natiskne v řadě vedle sebe. Mám v počítači různé programy, ale bohužel s nimi zatím neumím ještě úplně dobře zacházet a toto je nová oblast, kterou bych ráda do budoucna rozvíjela. Využila jsem tedy své programy a metodou pokusu a omylu jsem ve Photoshopu vzor ještě otočila a pak naskládala vede sebe v aplikaci One note, kterou nabízí Windows 10 a ve které se dá také kreslit. Výsledek vypadal takto:

Nákres jsem měla (jak vidíte, tak velmi hrubý), věděla jsem, že v ploše to bude vypadat dobře, tak přišel čas přenést nákres na lino. Chtěla jsem to na lino překreslit od oka, ale zjistila jsem, že to nebude tak jednoduché. Ničím se kreslit nedalo. Ani tužkou, ani pastelkou, ani fixou. Pak mě napadlo papír otočit kresbou k linu, přitisknout ho a přejet přes něj nehtem. A hurá, zjistila jsem, že se vzor takto dá přenést. Stačí ho přetřít třeba lžičkou a otiskne se na linoleum. Pokud byste to zkoušeli, tak pamatujte, že je potřeba vzor na papír kreslit nějakou měkkou tužkou nebo pastelkou. Pak je možné jej bez problémů přenést. A tento způsob přenosu má ještě jednu výhodu. Nemusíte řešit zrcadlové převrácení vzoru, protože otiskem na lino se vám automaticky převrátí sám a když z lina tisknete, máte zpět vzor, který jste si nakreslili. 
Při rytí se tužka maže, tak je dobré vzor zvýraznit permanentním fixem. Já jsem ale hned chtěla tisknout a nevěděla jsem, jestli fix tak rychle zaschne, tak jsem se této vymoženosti vzdala. 

Nyní nastala fáze, na kterou jsem se nejvíce těšila. Šla jsem rýt vzor. Nebylo to tak jednoduché, jak jsem si představovala a rychle jsem také opustila plán rýt ostré a přesné hrany. Určitě je to cvikem, ale také jsou k tomu asi potřeba pořádné nástroje a ne moje sada za stovku, aby člověk mohl rýt přesné hrany. Došlo mi, že tudy cesta v tento moment nevede a vzor jsem pojala více uvolněně. 


Teď přišel okamžik, kdy jsem mohla přenášet vzor na látku. Nachystala jsem si potřeby a pustila se do práce. Barvu jsem si nalila na plastový talířek z Ikea, na nanášení barvy jsem vzala molitanový váleček a místo lisu, kterým se lino přitlačí k látce, aby se barva dobře otiskla, jsem použila dřevěný váleček z nádobíčka mé dcery. Vždycky je lepší se nejprve porozhlédnout doma, než hned běžet do obchodu. 

Nejdříve jsem si zkusila tisk nanečisto, abych zkontrolovala, jestli se netiskne i něco jiného, než chci. Zjistila jsem, že musím ještě na několika místech lino více vydlabat, aby byla celá plocha, která nemá být otisknutá, pod úrovní vzoru. 

Zde jsou pomůcky potřebné na můj linoryt (kromě plastového talířku, ten už se mi do záběru nevešel).

V průběhu tisku doporučuji občas lino umýt, protože ať chcete nebo nechcete, při oddělávání lina z látky dochází k jeho ohybu a na látku se tak mohou otisknout i místa, která tam být nemají. Když už je na linu barvy více a hlavně pokud se nachází v místech, která se tisknout nemají, je dobré barvu opláchnout a teprve poté pokračovat.

A zde už je pár dalších fotek výsledné látky





Tisk je provedený na ručně barvené látce, proto je pod tiskem vidět i jemná batika, která je typickým znakem ručního barvení. 

Dnes jsem dostala zprávu, že stroj je už opravený a já jsem ráda, že jsem šicí pauzu využila k tomu, abych vyzkoušela něco nového. Když se nad tím zamýšlím, tak i moje volné quiltování je vytváření vzorů na látce. Teď jsem jen k dosažení téhož cíle zvolila jinou techniku. Rozhodně to není poslední linoryt. Naopak mě tato technika velice zaujala a není to jediný způsob, jakým bych do budoucna ráda zdobila látky. Existuje ještě spousta možností, jak využít reaktivní barvy k barvení a vzorování látek, takže na několik dalších let mám o zábavu určitě postaráno. 

Hezký večer
Jana

8 komentářů:

  1. Moc pěkné. Jste moc šikovná.

    OdpovědětVymazat
  2. Nádhera. Tato činnost je i mojí výzvou. Nebudu, ale přivolávat rozbití šicího stroje. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. úžasné...bola to výzva a vydarila sa ..tlieskam
    lienka

    OdpovědětVymazat
  4. Já doma objevila jeden linoryt ještě ze školních časů... Nikdy nebyl použitý, zamýšlela jsem jím obohatit nějakou školní práci, ale už na něj nedošlo. Díky za připomenutí vlastních pokladů! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Teda to je náádhera, taky jsem přemýšlela o linorytu,ale ještě asi nedozrál čas. :-D

    OdpovědětVymazat