Velká dětská deka i s polštářky

Delší dobu jsem se neozvala, ale nebylo to tím, že bych nepracovala a neměla co ukázat. Naopak jsem pracovala velmi intenzivně, ale na větším projektu, který mi zabral dost času a do toho padlo ještě několik kurzů. Na začátku tohoto týdne jsem pak padla já (únavou na ústa), ale už se vzpamatovávám a tak mám chuť napsat na blog, cože jsem to tak dlouho tvořila.

Už jsem vícekrát říkala, že blog je vlastně moje výkladní skříň. Nemám kamenný obchod, kde by byla reálná výkladní skříň, v níž by se lidé mohli podívat, co nabízím a pak se rozhodnout, jestli do obchodu vstoupí nebo půjdou raději dál. K tomuto účelu mi slouží můj blog, kde uveřejňuji svoje práce a občas i názory a myšlenkové pochody, takže lidé, kteří sem nahlédnou, mají možnost se rozhodnout, zda se jim moje práce a třeba i životní přístup líbí a zda mají chuť přijít zrovna ke mně na kurz nebo si u mě objednat nějaký výrobek. A přesně tímto způsobem blog zafungoval, když jsem dostala e-mail s přáním, zda bych mohla ušít dětskou deku, kterou jsem už dělala, tentokrát ovšem ve větším rozměru dva krát dva metry a k tomu tři polštáře. Původní deka měla něco málo přes metr čtvereční, takže se jednalo o čtyřikrát větší deku.

Naplánovala jsem si práci tak, abych vše stihla do konce června, jenže až při práci jsem zjistila, že jsem zapomněla, jak náročné je quiltování tak velké deky. I když jsem poctivě a intenzivně pracovala, stejně se mnou předpokládaná doba výroby prodloužila o týden a rovnou se přiznám, že jsem se těšila, jak rozhodně několik dní (možná i více) nesáhnu na quiltování. A taky jsem pochopila, proč se vyhýbám šití velkých dek. Je to prostě dřina a trvá to hodně dlouho. Teď jsem ale šťastná, že jsem deku došila a že snad potěší toho, komu je určená.

Celá deka  je šitá z ručně barvených látek a bílé bavlny, stejně tak polštáře.

 

Hezký večer všem
Jana