Translate

neděle 3. února 2019

Naděje - art quilt

Koukala jsem, že jsem tu už delší dobu nebyla. Naštěstí není blog jako Facebook, který mi občas říká, že bych měla zase dát nějaký příspěvek, protože už o mě lidi dlouho neslyšeli. Tak mě napadá, že je to vlastně docela otravné, jak se v nás Facebook snaží vzbudit pocit viny a přesvědčení, že když tam pořád něco nebudu cpát, tak po mně ani pes neštěkne. Možná že neštěkne, ale to není důvod, abych tam dávala za každou cenu něco, i když zrovna nemám co.

Pracuji na dalším čísle svého občasníku, což mi zabírá dost času a hlavně přišla inspirace na obraz, který jsem musela vytvořit. Někde jsem se zmiňovala, že zrovna pracuji podle knihy Umělcova cesta. Ve čtvrtém týdnu byla úkolem tzv. čtecí deprivace. Nesměla jsem číst. A nejen to. Ani číst, ani koukat na televizi, ani surfovat po internetu. Tím pádem se má činnost na netu omezila na nahlédnutí, zda někdo nepíše, něco nepotřebuje a hned jsem zavírala notebook. Bylo to náročné. Do té doby jsem si tolik neuvědomovala (trochu ale ano), kolik času trávím surfováním po netu, čtením zbytečných článků, sledováním nepodstatných věcí. Ale hlavně jsem zjistila, že se touto činností snažím "vymazat hlavu". Když se mi něco nechtělo, když se objevil nějaký problém, kterým jsem se zaobírala, vygumovala jsem to na chvíli na netu. A když jsem nemohla, to se děly věci! Najednou jsem měla spoustu času, mohla jsem dělat v klidu spoustu věcí a občas mě to rozčilovalo, protože se mi třeba nechtělo zrovna nic dělat. Jenže pak jsem tak akorát mohla koukat z okna nebo čučet do stropu. A to člověka taky zrovna dlouho nebaví. No a v průběhu tohoto týdne, když se mi honil hlavou nápad na obraz ve stylu op-artu, jsem ten nápad neuložila do zadního šuplíčku v mozku, ale vzala jsem tužku a přenesla ho na papír. Druhý den pak do reálné velikosti a pustila jsem se do jeho výroby. Ani nevím, jak je to možné, ale je hotový. Pověsila jsem si ho zatím do obýváku, i když se mi tam vůbec nehodí. Ale to nevadí, důležité je, že z něj mám velkou radost a i teď při psaní se jím můžu kochat.




Z textilních technik se jedná o aplikace, trošku volného quiltování a pak klasické prošívání s patkou. Nic náročného. Nejnáročnější bylo umístit aplikace na své místo, aby někde neuhnuly a nenarušila se tak jejich linie.
Třeba i tímto způsobem jsem pracovala.



Velikost obrazu je cca 95 x 66 cm.




Hezký den
Jana


7 komentářů:

  1. Úžasné, Janičko. Gratuluji. Tu knížku jsem si po Tvé předchozí zmínce koupila, ale ještě nečetla. Musím si nejdřív srovnat látky a chystám se na týden do tmy. O tom ulejvání se u počítače vím a snažím se s tím něco dělat. Je ale těžké vybalancovat příjímání a vysílání.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Alenko. Já jsem tu knihu měla dlouhé roky, musela jsem k ní dozrát. Nebo spíš k rozhodnutí, že už sama se sebou musím něco udělat:) Však až přijde vhodný čas, ona se přihlásí.

      Vymazat
    2. Přesně tak. Na všechno musí být ten správný čas. Teď stále vstřebávám tu tmu. A mám tu na týden na hlídání mrňousky, tak není na nic čas. :)

      Vymazat
  2. Ten je nádherný! A ano - hodně často si nadávám, kolik jsem zase ztratila času na internetu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. A s tím internetem to nás asi bude mít hodně. :)

      Vymazat