Běhoun k mým kachlovým kamnům

Zjišťuji, že v poslední době blog poněkud zanedbávám. Ale ono je to složité. Dávám fotky na Instagram, občas nějaký příspěvek na Facebook a pak si říkám, co mám vlastně dát na blog, když jsem všechno už zveřejnila. Čím mám udělat článek na blogu jiný, jak ho ozvláštnit, aby to nebylo stejné, jako na jmenovaných dvou platformách? Je to otázka, na kterou jsem zatím nenašla odpověď, která by mě uspokojila. Instagram je o fotkách, bez nějakého dlouhého povídání a má díky tomu hodně mezinárodní dosah. Na Facebook vložím do příspěvku více fotek a k tomu něco i napíšu. V obou případech se jedná o rychlou reakci na aktuální situaci, na aktuální vývoj věcí, aktuální tvorbu. Blog není tak aktuální, tak by měl poskytovat nějakou přidanou hodnotu. Jakou? To si budu muset ještě promyslet. Protože kdyby byl pouze opakováním toho, co jsem už uveřejnila jinde, tak nějak ztrácí smysl. Alespoň pro mě. Asi by mě nebavilo opakovat stále dokola to stejné. Ještě to budu muset vymyslet, ale ráda bych, aby se všechny tyto platformy navzájem doplňovaly a podporovaly.
Tento problém neřeším určitě jen já sama a mám pocit, že blogy se utlumují a hlavní slovo přebírá právě Instagram a pak Facebook. Možná, že je pro lidi zajímavější jen koukat na fotky bez nějakého dlouhého povídání. Na mě ale ta záplava fotek se spoustou nápadů působí spíš tak, že se cítím zahlcená. Stalo se mi to na Pinterestu. Když jsem ho objevila, strávila jsem u něj asi 3 dny a kochala jsem se a kochala. Postupně jsem dobu pobytu na Pinterestu stále zkracovala a teď už tam nechodím téměř vůbec. Podívám se na pár fotek a pak v sobě ucítím jakousi klapku, která mě donutí Pinterest zavřít. Najednou je toho na mě moc. Všechno se to ve mě mele, začínám být nervózní a zahlcená, takže spíše než aby to na mě působilo jako inspirace a přinášelo vlnu nápadů, začnu mít temno.

Je to podobný pocit, jako když jsem dříve přišla do velkého obchodu, třeba do Hornbachu. Chtěla jsem koupit pár věcí domů a na zahradu, jenže když jsem se podívala na to, kolik věcí kolem mě je, úplně jsem zapomněla, co chci, dostavilo se ono temno, udělalo se mi nevolno a musela jsem odejít, aniž bych koupila, co jsem chtěla. Teď už jsem si zvykla a chodím do takových obchodů vybavena lístečkem, kam si napíšu, co přesně potřebuju. Ostatní regály s naprostým nezájmem míjím, vyhledám přesně to, co potřebuju a co nejrychleji odcházím. Stejně tak to dělám v supermarketech a když přijdu do nějakého, který neznám a musím zboží složitě hledat, jsem naštvaná, nervózní a kolikrát raději odejdu bez části plánovaného nákupu, než abych tam musela ještě chvíli být a hledat mezi davem lidí a spoustou regálů. Možná je to nějaká fóbie. Nevím, těžko říct. Anebo je to obrana mého organismu proti nástrahám dnešní doby a díky tomu chodím raději do lesa než do obchodů.

Taky mám pocit, že současné nástrahy internetu, kde najdeme snad už skoro všechno, mají vliv na kreativitu. Místo abychom se spolehli na vlastní nápady a vlastní tvořivost, jdeme prvně hledat na internet. Většinou na Pinterest. Jako bychom nevěřili, že to dokážeme vymyslet sami. A co když najednou vypnou na delší dobu elektřinu? Nebo co když nepojede internet? Nebo co když provozovatel Pinterestu zkrachuje nebo se prostě rozhodne, že to celé zavře? Vím, jsou to velmi teoretické otázky, ale co kdyby se něco podobného stalo? Kde budeme najednou hledat, co máme udělat? Nezůstaneme náhodou úplně bezradní? Já myslím, že ne. Naopak si myslím, že by nám to hodně pomohlo. Museli bychom se totiž vrátit k jiným zdrojům inspirace. K přírodě, ke světu kolem nás. Spoustu věcí, bychom museli sami vymyslet a tím bychom z práce měli opět mnohem větší radost.

Zkuste někdy vypnout počítač, nebo alespoň Pinterest a Instagram, rozhlédněte se kolem sebe, zajděte si na procházku a pozorným okem zkoumejte krásu detailů, které pro vás příroda ale i člověk připravili. Hromada srovnaných kamenů do zídky, naskládané dřevo, ornamenty na starém domě, struktura listí, tvar a barevnost květů, ptáci v krmítku  koruna stromu a další a další věci, které můžete sledovat a které vám dají inspiraci pro vaši tvorbu. Nebojte se pohlédnout na svět vlastníma očima a ne jen přes fotky, které udělal někdo jiný. Najednou kolem sebe uvidíte tolik krásy a tolik nápadů, až z toho budete překvapení. A hlavně, když pak takový nápad využijete ve své práci, věřte, že z výsledku budete mít mnohem větší radost, než když si všechno obkreslíte na Pinterestu.

Úvaha o tom, jak všechno skloubit dohromady mě zavedla daleko, ale to už tak u mě bývá. Jsou to věci, o kterých často přemýšlím jako o spoustě dalších. Co bych taky dělala jiného během dlouhých hodin quiltování ve venkovské chalupě s výhledem na les a praskajícím ohněm za zády. Uvažuji o životě.

A dnes jsem vám kromě své úvahy a ubrusu přinesla i malý pohled do kuchyně s mými kachlovými kamny.

Ubrus tvoří prostřední pruh sešitý z proužků různě barevných zelených a samozřejmě ručně barvených látek. Ten jsem prošila pouze rovně podél. Krajové pruhy z bílé látky jsou pak zdobené volným quiltováním.
Po prošití středu a jednoho bočního bílého pruhu jsem myslela, že celý ubrus poletí do koše. Volné quiltování totiž látku stáhlo daleko více než prošití uprostřed a střed byl proto poněkud hrbolatý. Nakonec jsem se odhodlala dodělat ho do konce s nadějí, že žehlička všechno spraví. Naděje se ukázala jako oprávněná, protože žehlička spraví opravdu hodně. Díky ní je ubrus pěkně rovný a může někomu ozdobit stůl. Pokud si ho tedy časem nenechám pro sebe, protože se mi opravdu pěkně hodí ke kachlovým kamnům.

Krásný den všem
Jana