Už jsem se, tuším, setkala i s otázkou, jak mě spojení určitých technik napadlo, jestli jsem to někde viděla, nebo jak jsem na to prostě přišla. A zde se dostáváme právě k mým představám. V hlavě se mi zrodí nápad. Většinou ve formě výsledné podoby díla. Nápady, se kterými nejsem spokojená, odhazuji pryč (samozřejmě mentálně), a ty, které v sobě mají nějaký potenciál, rozvíjím dále, piluji detaily až do okamžiku, kdy jsem spokojená. Zde musím podotknout, že tato spokojenost se projevuje hřejivým pocitem u srdce a obrovskou chutí se hned pustit do realizace nápadu. V žádném případě to není spokojenost v hlavě provázená úvahami typu "to by se mohlo líbit".
A pak přichází chvíle, kdy zkoumám, jak představu přetavit do reality. Nemůžu se proto nechat svazovat způsoby, které se běžně používají, protože bych takto svého požadovaného cíle nedosáhla. Musím tedy přemýšlet, jak na to. Třeba u tohoto polštáře. Chtěla jsem tam kolečka v modré barvě, ale při použití klasické techniky, tedy aplikace, bych se z toho asi zbláznila. Proto jsem se rozhodla zvolit jednodušší cestu, kolečka nejdříve proquiltovat a pak vyplnit textilní barvou. A má představa byla naplněna.
Ale abych se vrátila k původní myšlence. Jestliže jedním způsobem svou představu nenaplním, mohu zkusit jiný způsob. Tím, že zjistíme, kudy cesta nevede, se nám zužují možnosti až nakonec narazíme na tu, která je ta správná. Proto není třeba výsledky, které úplně neodpovídají našim představám, považovat za chyby, ale za zkušenosti, díky kterým se dostaneme k cíli. A navíc nikdy nevíte, kdy se vám taková zkušenost bude hodit. Třeba v budoucnu budete chtít dosáhnout přesně takového výsledku, jako je ten, kterého jste v současnosti dosáhnout nechtěli.
I když výsledek barvení neodpovídal mé představě, přesto se mi líbil, a obarvené látky jsem využila na ušití dvou taštiček. Vlastně čtyř, ale dnes vám ukážu dvě. Jsou stejné, jen jinak barevné. Zvolila jsem pro ně jednoduchý vzor kamenů s vyplněným prostorem mezi nimi, aby se více zvýraznila barva prošití.
A na posledních dvou fotkách vidíte pokus o focení zátiší ve stylu starých holandských mistrů. To bylo totiž zadání posledního kola soutěže v klubu Nestejní na Fleru. Myslela jsem si, že to bude celkem brnkačka, ale při vlastním focení jsem zjistila, jak jsem se pletla.
Základní problém je už to, že na Fleru, kam tyto fotky dávám, je titulní fotka čtvercová. Je proto vše nutné nacpat do čtverce. Dále to byla kompozice (moje první vypadala jako absolutní chaos), pak svělo přicházející zleva, zejména, když je zeď postavená tak, že přichází zprava, přítmí atd. atd. Prostě žádná sranda. Ale vyzkoušela jsem si to a i to se počítá Za pár dní vyjde blog a odkaz na něj pak najdete na mé facebookové stránce. Určitě se na něj podívejte, protože tam bude spousta krásných fotek.
Pro dnešek je to z mé stany vše, tak přeji všem hezký den i nadcházející víkend. Pro mě bude částečně pracovní, protože v sobotu v Táboře barvíme látky. A příští víkend vlastně taky, protože v sobotu 28. října se s některými z vás možná potkám v Prostějově na srazu patchworkářek. A s některými i v pátek 27. října, protože to zase budeme pro změnu barvit v Brně. Vím, že je to pátek, klasický pracovní den, ale kdyby se někdo přece jen chtěl utrhnout z práce, máme ještě jedno volné místo.
Jana
Žádné komentáře:
Okomentovat