Běhoun z Janina občasníku

Tento běhoun jsem vymýšlela tak, aby byl co nejjednodušší na výrobu a přitom efektní. Aby si ho každý  mohl vytvořit ve svých barvách. Nepotřebujete k němu volné quiltování, je to to jen rovné šití. Ale potřebujete k tomu hravost a odvahu. Odvahu pustit se do hraní s barvami, které budete "plácat" na něco, co vám už nějakou práci dalo a vůbec netušíte, co z toho vyleze. Je to prostě dobrodružství. I když v tomto případě ne zase tak velké, protože prošívání vám nezabere tolik času, jako třeba u tohoto ubrusu. U něj jsem měla vše proquiltované, vymalované středové vzory, byla to několikadenní práce, a teď jsem se měla pustit do okolní patiny. Nevěděla jsem, co z toho vzejde a po prvních tazích jsem se zděsila, že jsem všechno zkazila. Ale nevzdala jsem to, nenechala jsem se odradit prvním dojmem a pokračovala jsem dál. A nakonec jsem zjistila, že je to dobré, že strach byl zbytečný.
Takže ano, trochu odvahy potřebujete. Ale zase bez dobrodružství by to byla nuda, ne? Nebo se vám líbí, když je všechno dopředu nalinkované, když přesně víte, jaký bude výsledek? Ano? Ani trochu vás neláká uhnout z nalinkovaných představ a vzorů? Tak to nechápu. Já celkem nejsem schopná dělat podle návodů, protože mě stejně napadá spousta možností, jak to udělat jinak. A nakonec to i jinak udělám, protože to prostě jde ze mě. A kolikrát za pochodu i měním to, co jsem měla v hlavě už předem vymyšlené. Při práci často zjistím, že ten nápad vlastně není tak dobrý, jak jsem si myslela a ten nový, co se objevil, je mnohem lepší. Nejsem vám proto kolikrát na začátku schopná říct, jak bude vypadat výsledek. Většinou si nedělám žádné nákresy hotových věcí. Samozřejmě, když vytvářím nějakou šablonu, tak tam je to jasné, tu použiju. Ale při jejím tvoření mi zpod rukou vyleze něco, co mě předtím nenapadlo. Po těchto zkušenostech jsem zjistila, že je pro mě lepší neplánovat. Udělám si nějakou hrubou představu a pak se nechávám vést svým pocitem. Intuicí.

Takže už chápete, že přesné plány jsou pro mě nuda a alespoň trocha nejistoty a dobrodružství je pro mě potřebná. A co kdybyste to zkusili taky? Nebojte se, a pusťte se do toho. Třeba zjistíte, že jste objevili něco, co vás moc baví a co jste do teď nevěděli. Třeba zjistíte, že se vám líbí ta svoboda nemít přesně daný návod s rozkresem, jen postup, jak na to. Sledujte ten pocit. Nejdříve možná přijde strach, obava, že všechno zkazíte, že to nebude ono, že se to nebude líbit holkám z patchworkového klubu nebo nevím komu jinému. Ale na to se vykašlete. Důležité je, jestli se to bude líbit vám. Dovolte si dělat to po svém a myslet jen na to, jestli se to líbí vám, jestli z toho máte radost a jestli se ve vás rozlil takový hřejivý pocit, který říká, že objevujete něco nového, že plujete do neznáma. No, alespoň trochu. O život přitom samozřejmě nejde.

A stejnou techniku, kterou se naučíte na tomto běhounu uplatníte i na taštičkách, které blíž ukážu v dalším článku.

Všechny návody najdete v Janině občasníku, jaro 2019. 

Hezký den
Jana