Translate

neděle 21. září 2014

Asi mám taštičkové období

Televizní vysílání mám za sebou a podle reakcí snad mohu říct, že úspěšně. Bylo to docela v pohodě, jen když jsem měla přijít na řadu, tak mi srdce stouplo až do krku, prudce se rozbušilo a já myslela, že nepromluvím. Pak ale ze mě ta nervozita celkem spadla a myslím, že jsem to zvládla dobře. Dokonce mě pochválil i můj tatínek, který na všem téměř vždycky najde alespoň nějaký nedostatek. A tentokrát prohlásil, že jsem to zvládla perfektně a že je na mě hrdý. Až mi z toho zůstala viset brada. Děkuji tatínku, moc mě to potěšilo.
A taky děkuji vám všem, kteří jste mě podpořili, ať přímo v komentáři nebo třeba jen myšlenkou.

Ale život se zase po mých "sedmi minutách slávy" vrátil do normálních kolejí a tak postupně vznikají další věci. Tentokrát mě asi chytlo jakési taštičkové šílenství, protože vznikly další tři, dvě jsou ve výrobě a pár dalších v hlavě. Všechny jsou opět ručně barvené a zdobené prošíváním. Bez prošívání to u mě snad už ani nejde.

Jedna v ohnivých barvách, s vloženou paspulkou. 





Jedna tmavohnědá s růžovým prošíváním. Velikost je 20 x 15 cm



 A potom tato tónovaná. Přechází od nejtmavšího tónu stejné barvy k nejsvětlejšímu. Velikost je také 20 x 15 cm.




Hezký večer všem
Jana

pondělí 15. září 2014

Pozvánka, tentokrát pro mě

Minulý týden mi večer zazvonil telefon a na druhé straně se mě neznámá paní ptá, jestli bych přišla udělat rozhovor do televize. Do pořadu Sama doma. Nebudu tvrdit, že jsem nebyla překvapená. Byla a hodně. Taky jsem si vzala čas na rozmyšlenou, než jsem souhlasila. Ale samozřejmě jsem souhlasila, přece nemůžu nechat utéct takovou příležitost.

Nikdy mě nenapadlo, že by se mi mohlo něco takového přihodit. A jak vidíte, je to možné. Může se to stát každému. Tedy každému, kdo o sobě dá nějakým způbosem vědět. Já jsem to udělala tím, že píšu tento blog. Dalo mi hodně práce se přemluvit, abych s ním začala, abych vyšla ven, na světlo, ukázala "světu", co umím, co dělám. Ale když jsem se chtěla živit tím, co mě baví, prodávat svoje věci, tak to ani jinak nešlo. Musela jsem se svou kůží na trh. Ale to, že mé psaní a tvoření a můj osobní příběh někoho zaujme natolik, že si o něm bude chtí povídat v televizi, to mě opravdu nenapadlo.

Pokud máte zájem se kouknout, bude to ve středu 17. 9. v pořadu Sama doma, který začíná o půl jedné. Vysílání běží i on-line a je možné se na netu podívat na vysílání i ze záznamu.

Je to živé vysílání, nevím, co mám čekat, jak to zvládnu, co se bude dít, ale jsem moc zvědavá. Tak mi držte palce, ať to dobře dopadne. Děkuji.

Přeji všem hezký večer.
Jana 

neděle 14. září 2014

Jedna neopakovatelná kabelka

Prázdniny jsou za námi, začátek školního roku také, tak zase zbývá více času i na psaní blogu, který jsem poslední měsíc zanedbávala. Ale věnovala jsem se zase jiným věcem. Týden jsem strávila s dcerou v Bílých Karpatech ve Vápenicích, kousek od Starého Hrozenkova. Určitě doporučuji, je tam prostě nádherně. Skvostné výhledy do různých údolí - jedno krásnější než druhé, procházky v lesích, sbírání hub nebo třeba výlet do nedalekého Trenčína. I když počasí nebylo úplně ideální, moc se mi tam líbilo.

Další dva týdny jsem strávila péčí o domácnost, kterou jsem poslední dobou také trochu zanedbávala a začátek září s sebou jako každý rok nese vyrovnávání se se školní docházkou, i když do školy už dávno nechodím. Zato moje dcera ano a nejčastější prohlášení první dva týdny bylo "já nechci vstávat!". Teď si už snad obě pomalu zvykáme a zajíždíme se do klasického režimu ve školním roce. Však to mnohé z vás znáte.

A teď už ke kabelce avizované v nadpisu. Sice už vznikla v létě, ale nestihla jsem ji ukázat. Tak to udělám teď. Jedná se o další z řady mých ručně barvených a prošívaných kabelek. A proč je neopakovatelná? Protože žádná taková už znovu nevznikne. Možná bude mít stejné barvy (spíš ale ne, protože si přesně nepamatuju, jaké jsem na ni použila), možná bude mít stejný typ prošívání, ale i tak bude pokaždé jiná. To je právě kouzlo ručního barvení a prošívání, že se nikdy nedá nic dokonale zopakovat. Na to jsou linky v továrnách. Tam produkované zboží ať si ale užijí ti, kteří chtějí potkávat na ulici stále to stejné, kteří nechtějí vybočovat a raději touží zapadnout v davu. Já tvořím pro ty, co chtějí originály. Něco neobvyklého, neopakovatelného, jedinečného. Pro ty, kdo dokáží ocenit ruční práci a jedinečnost nápadu i výsledného výrobku. A tady už jsou fotky.





Kabelka je zamozřejmě na zip.


A uvnitř jsou tři kapsy. Na jedné straně dvojkapsa a na druhé straně pak kapsa na zip.


Jak vnější tak vnitřní látka je ručně barvená reakviními barvami Procion MX Dye. Vnější strana je podložena vatelínem a podšívka pak ronarem. Zjistila jsem, že se mi ronar do kabelky líbí víc, protože více drží tvar. A dno je ještě vyztuženo baleárem, což je asi nejpevnější výztuha na trhu. To proto, aby drželo tvar a neprolamovalo se, když do kabelky člověk něco dá. Nemám to ráda, proto všechny moje kabelky mají pevně vyztužené dno.
Kdyste po této kabelce toužily, najdete ji zde.

Přeji hezký zbytek neděle.
Jana