Translate

čtvrtek 21. září 2017

Taštičky na kosmetiku či něco jiného

Po odevzdání několika zakázek a poté, co jsem si také udělala volno (nějak jsem potřebovala nic nedělat), jsem chytla znovu elán do práce. I když bych svou činnost ani moc prací nenazývala. 

Obecně je pojem práce dost zprofanovaný, protože si pod tím většinou představíme něco, co dělat musíme, nebo bychom alespoň měli, protože nám to přináší peníze, které zase potřebujeme k uspokojení svých potřeb. A bohužel je většinou s pojmem práce spojeno, že je to něco, co nás nebaví. 

Když to shrnu, jedná se tedy o činnost, která nás nebaví, kterou ovšem musíme dělat kvůli penězům. A pokud si říkáte, že to tak rozhodně nemáte, tak se zkuste poctivě podívat do svých myšlenek. Pokud to tak skutečně nemáte v hlavě nastaveno, patříte mezi šťastnou menšinu. 

I já jsem zjistila, že jsem měla práci spojenou s něčím, co mě nebaví a už dlouhou dobu je mým cílem dělat to, co mě baví. Náš mozek ale bohužel (v některých situacích možná bohudík) funguje zkratkovitě, takže v okamžiku, kdy se mou prací stala činnost, která mě dosud velice bavila, začala jsem ji jaksi bojkotovat. Právě proto, že se stala mou prací. 

Sama jsem nechápala, co se to děje. Proč nejsem schopná si sednout ke stroji, k látkám, vzít do ruky štětec nebo prostě dělat něco, po čem jsem tak toužila. A přitom jsem měla hlavu plnou nápadů a tak moc jsem chtěla je převést do reality. Ale zkrátka to fyzicky nešlo. A pak jsem se dopracovala k zjištění, že mám v hlavě uložený vzorec, který mi v tom brání. Pojem práce se mi najednou spojil s činností, kterou nyní dělám a podvědomí se začalo bránit. 

V takovém případě máte v podstatě dvě možnosti. Buď tomu, co děláte, neříkat práce, anebo uložený vzorec nahradit něčím jiným. Prostě si s pojmem práce spojit obraz něco příjemného, co děláte rádi, co vás naplňuje radostí a nadšením a navíc vám to ještě přináší peníze k životu. Ale vlastně máte ještě třetí možnost. Začít hledat něco dalšího, co vás bude bavit a nebude to prací. To ovšem není řešení. Pak pokračujete stále dál a stále něco hledáte a nikdy s tím nemůžete skončit. Když jsem nad tím přemýšlela, tak jsem si říkala, že přeci nechci hledat nic dalšího. Že jsem našla oblast, v které chci zůstat. Neříkám, že se nechci rozvíjet a třeba se více věnovat artquiltům nebo náročnějším originálním kouskům, ale stále tím zůstávám u činnosti, které se věnuji nyní. Tak jsem se rozhodla změnit vzorec a doufám, že úspěšně. 

Vím, je to zamotané, ale někdy máme pravidla v naší hlavě tak zamotaná, že je těžké se z nich dostat ven. Já doufám, že jsem se z tohoto kruhu dostala a díky tomu budu moci přivádět k životu všechny ty nápady, které se mi v hlavě rojí. Jen mám obavu, že bych toho chtěla stihnout tolik, že se to snad ani nedá. Ale uvidíme. 

Prozatím jsou tu tři taštičky. Dvě větší a jedna menší. Všechny jsou z mých ručně barvených látek a samozřejmě zdobené volným quiltováním. 






 


Hezký den
Jana

středa 6. září 2017

Souhrn kurzů




V posledním týdnu jsem narychlo a i neplánovaně vypsala několik kurzů. Všechny je najdete v sekci Kurzy (nahoře je tlačítko) a pro jistotu je tu shrnu.

Pokud vás zajímá barvení látek, tak je ještě pár volných míst.

21. října                   Tábor - obsazeno

27. října                   Brno - 1 volné místo 

Podrobnější informace ke kurzům barvení látek naleznete zde.


A pokud byste se raději dostali hlouběji do tajů volného quiltování pak mám pro vás tato místa a termíny:

30. září                    Opava - 1 volné místo

a dnes nově vypsané kurzy

14. října                   Praha

17. listopadu          Brno 


Podrobnější informace ke kurzům volného quiltování naleznete zde.

Přesná místa konání kurzu najdete pod tlačítkem Kurzy.


Přeji vám hezký den a těším se na setkání na některém z kurzů.
Jana

čtvrtek 24. srpna 2017

Zase jednou barvím

Po dvou kurzech barvení látek jsem opět dostala chuť zažít ten pocit nadšení a zvědavosti, když nalévám barvu na látku a sleduji, co z toho bude. Viděla jsem ho u účastnic kurzu a vzpomněla si na něj. Problém ale je, že mě po těch letech barvení zase už tak nic moc nepřekvapí. A dokonce bych řekla, že občas cítím i trochu zklamání.

Chtěla jsem vyzkoušet nové barvy, které ještě nemám v repertoáru, tak jsem si v obchodě při nákupu barev na kurz přihodila do košíku ještě malinovou a kobaltovou. Doma jsem měla ještě lesní zelenou, kterou jsem už sice barvila pro synovce tričko, ale neudělala jsem si z ní tónování. A ještě jsem vytáhla jasně modrou, se kterou jsem už sice tónování dělala, ale na látku mizerné kvality, takže jsem ji ani do svého vzorníku nepoužila.  U těchto čtyř barev jsem se rozhodla udělat tónování a těšila jsem se, jak budu mít pěkné nové odstíny, které budu moci využít ve své tvorbě.

Když jsem s barvením začínala, což už je pár let, tak bylo u nás možné koupit jen několik barev. Rozhodně v nabídce chyběla spousta barev, které bylo možné koupit v zahraničí. Nejdříve jsem tedy pracovala s barvami, které byly k dostání v našich obchodech. Tónovala jsem a pak jsem taky hodně míchala. Nestačila mi nabídka hnědé (burgundská a čokoládová), tak jsem míchala modrou a oranžovou a čekala, co z toho vyjde. Chtěla jsem fialovou, tak jsem míchala modrou a červenou. A tak dále a tak dále. A díky těmto pokusům jsem dostala různé odstíny zelených, oranžových, fialových, hnědých a jiných barev. Stále mi to ovšem nestačilo, tak jsem objednala něco ze zahraničí. Zvolila jsem Německo, i když za částku, co jsem zaplatila za dopravu, bych si mohla nakoupit spoustu dalších barev. Ty tu ale v té době v nabídce nebyly. Díky zahraniční objednávce jsem objevila barvu Pearl Grey (tu jsem teď ale v nabídce barev Jacquard nenašla), ale hlavně Cerulean Blue, kterou mám moc ráda a ráda ji používám. Skvěle se doplňuje třeba s bronzovou, kterou už je možné koupit i zde a která rozšířila mou zásobu hnědých a béžových odstínů.

A teď k tomu zklamání. Jak můžu cítit zklamání? Zcela jednoduše. Koupím si novou barvu, těším se na nové odstíny a dostanu podobné těm, co už díky míchání barev dávno mám. Z těch čtyř, které jsem teď barvila, je lesní zelená dost podobná zelenomodré, malinová zase magentě a také těm, co mám míchané, kobaltová se mi moc nelíbí a je něco mezi noční modrou a námořnickou modrou, no a zářivě modrá? Tak ta mě zklamala nejvíc. Asi proto, že jsem od ní měla velká očekávání. V mokrém stavu vypadal úžasně. Taková ta sytá zářivá modrá, kterou ve svém repertoáru nemám a hodila by se mi. Ovšem po praní jsem z pračky vytáhla šest světle modrých látek, u kterých mezi nejtmavší a nejsvětlejší není příliš velký rozdíl.

Mám takový pocit, že abych ukojila své objevitelské potřeby, budu muset začít míchat ještě více. Nejen dvě, ale tři, čtyři barvy dohromady. Nebo zkoušet nové metody a postupy. Nápady už se rojí v hlavě, tak uvidíme, kdy se přetaví do reality. Určitě se to dozvíte, protože sem samozřejmě dám fotku. Pokud tedy výsledek nepoletí do koše.

A zde jsou výsledky mého popisovaného barvení.








 Hezký den
Jana

neděle 13. srpna 2017

Chytla mě růžová

Nevím, co se děje, ale dostala jsem chuť ušít růžové taštičky. Několik. Tedy přesněji řečeno tři. Dvě tu vidíte, třetí bude už v jiné barevné kombinaci, ale přece růžová.

Už jsem dělala růžovou taštičku, takže toto nejsou první kousky. Jenže tenkrát jsem ji kombinovala s bílou a kamínky Swarovski a díky tomu zůstala taková slaďoučká. Tentokrát jsem se rozhodla pro kombinaci s černou. Tím pádem bych řekla, že jsem z cílové skupiny zákazníků vyloučila sladké princeznovské typy, protože černá se k nim příliš hodit nebude. Vlastně musím přiznat, že nevím, kdo je cílovou skupinou těchto taštiček (a spousty dalších výrobků). Pokud by tato slova četl nějaký zarputilý podnikatel, tak by asi jen nechápavě vrtěl hlavou. Pokud by je ale četl někdo umělecky zaměřený, tak by je jistě naprosto chápal. Když tvořím, nejsem prostě schopna tvořit pro nějakou konkrétní cílovou skupinu, kterou si dopředu po složitých rozborech mé činnosti, mého cíle atp. stanovím, a pak na ni zacílím jak výrobky, tak případnou reklamní kampaň. Vždy tvořím podle toho, jaký zrovna přijde nápad. Na co mám náladu, chuť, co ve mně vyvolává nadšení. Maminka se mě třeba ptá, proč dělám pořád taštičky, jestli se prodávají nebo z jakého důvodu. Upřimně řečeno je dělám proto, že mě prostě baví. A teď jsem je navíc trochu vyprodala, tak zrovna přišel čas tvořit další. Jindy mám chuť tvořit sedáky, jindy zase něco na konkrétní téma a v ten okamžik není důležité, co to přesně bude. Vždy se nějak zjeví samo, co chce být vytvořeno. A když jsem dělala sedák na téma Antoni Gaudí, tak jsem už při jeho vymýšlení věděla, že nezůstane jen u sedáku, že k němu určitě budou ještě polštáře. A taky přibyly. Prostě to jinak nešlo.

Takže jsou tu dvě taštičky, obě v kombinaci růžová s černou a každá jiná. Obě jsou zdobené technikou volného quiltování, tedy jakéhosi malování na látku. Pokud byste nevěděli, jak tato technika vypadá, pak se můžete podívat na nějaké z mých videí na YouTube. A kdyby vás tato technika zaujala natolik, že byste se ji chtěli naučit, pak se můžete přihlásit na některý z mých kurzů. Ty najdete pod tlačítkem Kurzy. Nabídka kurzů není konečná, postupně ji doplňuji. Základnu mám v Brně, ale vytvořila jsem si přátelské vztahy s majitelkami patchworkových obchodů v Pardubicích , Opavě a Českých Budějovicích, tak vypisuji kurzy i tam a občas i jinde, když se někdo ozve, ví o vhodném prostoru a rád by, aby se takový kurz v blízkosti konal. Když nad tím tak přemýšlím, nepotřebuji se potkávat s lidmi každý den (ani obden), ale na kurzech se ráda setkávám s lidmi, kteří mají stejné zájmy, které baví podobné věci a můžeme se věnovat společnému tvoření. A dnes jsem na Facebooku zahlédla nabídku individuálních kurzů (na Slovensku), tak mě napadlo, že to vlastně není vůbec špatná myšlenka. Že bych mohla nabídnout komukoliv, kdo bude ochoten přijet, konzultaci v oblasti, které se věnuji.  Případně bych na rozumnou vzdálenost mohla dojet i já. Myšlenka se objevila, zatím se rozvíjí a uvidíme, kdy, případně jestli dozraje do konkrétní nabídky.

Ale už se vracím k taštičkám. Tady jsou.








Hezký večer
Jana

čtvrtek 3. srpna 2017

Jídelní souprava na cesty

Určitě všichni znáte největšího českého génia Járu Cimrmana. Je to osoba tak známá, že jsme ji při našem tvoření ve flérovském klubu Mařena nemohli pominout. Prázdninové kolo soutěže tohoto klubu bylo proto věnováno jemu. Sice se jedná o filmový ročník, ale v tomto kole jsme dostali volnější ruku a nebyla nutná zřejmá inspirace filmem Jára Cimrman ležící, spící. Mohli jsme se inspirovat jeho celým dílem, životem, jeho tvorbou, a to i dosud neobjevenou.

Poskytnutou volnost jsem využila a vdechla jsem život dosud neobjevenému, nebo alespoň nerealizovanému vynálezu Járy Cimrmana. Tímto vynálezem je jídelní souprava na cesty.

Když cestujete, nemáte chuť s sebou tahat mnoho věcí. Zejména, když si vše nosíte na zádech. Někdy se ovšem nechcete vzdát určitých vymožeností, nebo si chcete přece jen dopřát trochu komfortu, i když jste mimo civilizaci. To byly přesně důvody, pro které Jára Cimrman vynalezl tuto soupravu.


Souprava se skládá z prostírání, mělkého talíře, nože a vidličky. Polévkového talíře a lžíce se pro tentokrát vzdáme, přece jen jsme na cestách a není možné si dopřát takový komfort, jako obvykle.


Při stolování zcela jednoduše soupravu rozbalíte, pojíte naservírované jídlo, vytřepete a sbalíte do ruličky. Souprava je lehká, skladná, téměř o ní nebudete vědět a vaše zavazadlo zatíží pouze minimálně.







Základem je bílá bavlna doplněná černým quiltováním a černým lemováním.
Výplň: bavlněný termolín 180g/m2.

Na ostatní výrobky inspirované životem Járy Cimrmana se můžete podívat zde.  A jste-li registrovaní uživatelé Fleru, pak můžete pro 5 výrobků i hlasovat.

Hezký den
Jana

pondělí 31. července 2017

Střípky z kurzu

V sobotu proběhl můj první kurz barvení látek a troufám si říci, že úspěšně. Účastnice kurzu vypadaly spokojeně a hlavně jsem v jejich očích viděla to nadšení, které si pamatuji u sebe z doby, kdy jsem s barvením začínala. Kdy jsem se těšila na každý nově nabarvený kousek, čekala jsem, jaká barva z toho bude a radovala jsem se na krásnými sytými barvami. Vždyť mě barvení pohltilo tak moc, že už na své výrobky nepoužívám téměř žádné jiné látky, než vlastnoručně barvené. Když si totiž umíte sami nabarvit látku podle svých představ, dává vám to ohromnou svobodu ve vaší tvorbě. Nejste závislí na tom, co kde v obchodě zrovna nabízejí, a hledat konkrétní obchod, který zrovna látku podle vašich představ nabízí (většinou je někde v zahraničí), nemusíte čekat, až dorazí objednávka ani platit poštovné. Stačí si probrat svoje vzorky, jeden den obarvit a druhý den můžete vesele tvořit. Navíc mají ručně barvené látky daleko vyšší intenzitu barvy a můžete si kombinací různých technik vytvářet své vlastní originály.

Každá účastnice na kurzu pracovala s třemi primárními barvami (červená, modrá, žlutá) a z těchto tří barev si vytvořila 36 různých barevných vzorků. Nejdříve jsme tónovaly látku v jedné barvě a pak jsme barvy míchaly. Takže kromě různých tónů základních barev mají účastnice ve sbírce ještě různé odstíny oranžové, fialové a zelené barvy. Navíc si pak každá nabarvila půl metru látky v ploše podle vlastních představ, aby se naučily i tento způsob barvení.

Důležité ovšem je, že si každá odnesla domů postup, jak barvit reaktivními barvami, jak barvy tónovat, míchat, jak zopakovat stejnou barvu a mohou tyto pokusy dělat doma dále nejen z primárních, ale i dalších barev.








Hezký den
Jana

pátek 14. července 2017

Jarní louka - dětská deka

Dělat deky pro miminka je práce, která neomrzí. Zejména v případě, že ji objednává někdo jiný, než jsou jeho rodiče. Dárce totiž většinou nepřemýšlí tak moc o praktičnosti deky (třeba že bílá je moc na špínu) a jenom chce, aby deka byla hezká, veselá, třeba s nějakým zvířátkem, prostě pro miminko.

Díky tomu mohu sáhnout po zářivých barvách z nepřeberného vzorníku mých ručně barvených látek a aby tyto zářivé barvy vynikly, doplňuji je bílou. Ta dodává dece určitý nádech čistoty a nevinnosti. A dalším vděčným prvkem na dětských dekách jsou aplikace, které patří mezi mé velmi oblíbené techniky.

První dětskou deku, kterou jsem dělala jen tak pro radost, byla deka s domečky. Najdete ji zde. Další deka byla na přání, na ni jsem ovšem zcela výjimečně nepoužila svoje ručně barvené látky, protože ne všichni mají rádi batiku. To byla deka motýlková a podívat se na ni můžete zde. A nyní přišla na řadu třetí, kterou jsem pojala jako rozkvetlou louku plnou zvířátek. Musím říct, že při jejím tvořením jsem si uvědomila, jak jsem vděčná, že si můžu takto hrát. Kreslit a vystřihovat zvířátka, kytičky, hrát si s barvami a tvary. Taková práce pro mě opravdu znamená hravost a radost a pocit, že dělám něco, co udělá radost zase někomu dalšímu. A jsem vděčná, že jsem našla odvahu opustit jistoty nezáživného zaměstnání a pustit se do neprobádaných a nejistých vod světa textilní tvorby.

Velikost deky je cca 112 x 112 cm, výplň je hlazený vatelín 180g/m2 a je celá ušitá z bílé bavlny a z mých ručně barvených látek.











 

Hezký den
Jana

sobota 8. července 2017

Polštáře ke Gaudího sedáku

V tomto článku jsem popisovala, jak vznikl sedák pro pana Gaudího. A také jsem v něm možná psala, že určitě vzniknou další věci, protože mě Gaudího tvorba velmi zaujala. Nechtěla jsem ale hned odbíhat k jeho jiným výtvorům, ačkoliv jich u něj najdete spoustu a pokaždé v nich objevíte něco nového, protože jsem chtěla ještě využít železných vrat (obrázek je také ve výše uvedeném textu), abych podle nich vytvořila polštáře ladící k sedáku.

Zatímco na sedáku se prolínají barvy tři  - zelená, modrá, oranžová, pro každý polštář jsem zvolila vždy dvě barvy. Jeden je modrozelený a druhý modrooranžový. Technika je stejná jako u sedáku, jen jsem tentokrát vynechala prošití barevných ploch vykukujících zpoza černých "mříží". U sedáku je dobré, když je celý prošitý, u polštářů ale husté prošití způsobuje jistou tvrdost, která pak může být při jejich používání nepříjemná. Přece jen tvář, kterou se o polštáře opíráme, máme poněkud jemnější než je část, kterou sedíme na sedáku. Ani tak ale nepřišla technika volného quiltování zkrátka, i když není na první pohled příliš viditelná. Touto technikou jsem hustě obšila všechny černé otvory.

Látky pod černou mříží jsou ručně barvené a pokud vás zaujaly a chtěli byste se naučit, jak barvit látky reaktivními barvami, je ještě pár volných míst v prázdninovém kurzu barvení látek 13. srpna.






Hezký večer
Jana