Translate

pondělí 24. dubna 2017

Sada taštiček v zeleno-modré kombinaci

Nedávno jsem šila na přání sedák v kombinaci tmavomodrá - jarní zelená a dostala jsem chuť ještě tuto kombinaci neopouštět a vytvořit z ní něco dalšího. Díky tomu vznikla sada tří taštiček. Dvě menší a jedna větší s odšitými rohy a zpevněným dnem. A abych nezapomněla, jsou opět šité z mých ručně barvených látek.







Nitě jsem tentokrát použila zcela obyčejné, a to Belfil-S. Jsou to PES nitě na běžné šití, ale protože je mám doma v různých barvách v návinu 1000 m, často po nich sáhnu, když jdu quiltovat. Mám totiž jejich dobrý zdroj v Brně a výběr barev je bohatý. Bohužel jsem zatím nikde po ruce nenašla dodavatele quiltovacích nití, kam bych mohla zajít s látkou v ruce a vybrat si vhodnou nit. Uvítala bych třeba někoho, kdo prodává Madeiru. Ta nebyla špatná a jak už jsem psala, cenově je proti jiným quiltovacím nitím i PES nitím (třeba Gütermann nebo Mettler) velice výhodná. Použila jsem ji na quiltování této taštičky.

A zde je jedna speciální fotka. Vznikla do další akce v klubu Růžový panter. Tentokrát jsme fotili výrobky tak, aby fotka představovala nějakou knihu. Ze všech fotografií pak vznikl blog, který vyšel u příležitosti Světového dne knihy a můžete se do něj podívat zde. A také samozřejmě můžete zkusit uhodnout, o jakou knihu (nebo drama) se jedná.


Hezký večer
Jana

čtvrtek 20. dubna 2017

Quiltování s nitěmi Aurifil

Vy, co čtete můj blog i vy, co jste absolvovali můj kurz, jste už určitě zjistili, že nejsem zastáncem zbytečného nakupování čehokoliv. Na kurzech říkám, že k tomu, abyste mohli volně quiltovat, potřebujete šicí stroj, quiltovací patku a nic dalšího speciálního není třeba. Určitě práci usnadní quiltovací stoleček (nebo zapuštěný stroj do stolu, což je úplný luxus) a rukavice.

Často padají otázky na rukavice, zda je to nějaký ochranný prostředek proti píchnutí jehlou. Není to ochranný prostředek, je to pomůcka, která vám umožní lépe vést látku pod jehlou. Díky rukavicím látka pod rukama neprokluzuje a vy se tedy můžete plně soustředit na šití vzoru. Bez rukavic látka pod holýma rukama klouže a často se stává, že se tomu snažíme zabránit větším tlakem. Tím ale znemožňujeme nebo ztěžujeme volný pohyb látky pod patkou, takže máme pocit, že jde s látkou špatně hýbat, že neklouže, musíme na quiltování vynaložit více síly a vůbec je něco špatně. To pak rychle běžíme koupit klouzavou silikonovou podložku, aby látka lépe klouzala, a přitom by stačilo nasadit rukavice. Já qiltuji s obyčejnými koženými rukavicemi, které jsem měla po ruce, když jsem začínala. Doporučuji vždy takové, které nebudou ani moc těsné (omezovaly by vás v pohybu) ale ani moc volné (stále byste řešili sklouzávající rukavice místo quitlování). Také není dobré, aby byly gumové, byť i jen částečně protože se v nich potí ruka a po dvou třech hodinách quiltování to může být dost nepříjemné. Sice jsem trochu odběhla tématu v nadpisu, ale to nevadí, protože mi tato informace připadá důležitá.

Výše uvedené věci vám tedy stačí k tomu, abyste mohli volně quiltovat. Ale. Ano, je tu jedno ale, které ovšem nesouvisí s tím, že ještě něco dalšího musíte mít. Souvisí to s tím, že něco dalšího chcete mít. Když s nějakou technikou déle pracujete a nabýváte v ní určité zkušenosti, zkoušíte, alespoň já to tak mám, co s tím jde dělat dál. Jak ji rozvíjet, inovovat, prostě nezůstávat stále na jednom místě.

Tato moje potřeba se teď projevila tím, že jsem začala nakupovat a zkoušet různé značky nití. Už jsem psala, že jsem si na Prague Patchwork Meetingu nakoupila nitě. A také jsem psala, že se mi nepodařilo koupit nitě Aurifil. Na tyto nitě narazíte v amerických patchworkových e-shopech i u quilterek a všichni je vychvalují. Chtěla jsem proto vyzkoušet, jak tyto nitě fungují. Díky tomu, že jsem napsala na blog informaci, že se mi je nepodařilo sehnat, ozvala se mi jedna dobrá duše, která za pár dní měla přijet na kurz a nabídla se mi, že mi je přiveze. Ono totiž není snadné u nás tyto nitě sehnat. V ČR jsem narazila na jednoho prodejce, který tyto nitě nabízí a na Slovensku vím také o jednom. Právě od slovenského prodejce jsem díky této dobré duši, jejíž blog najdete zde, nitě Aurifil získala.

Když se podíváte do e-shopů, tak vám možná ceny budou připadat dost vysoké. 250,- Kč nebo 8,5 Eur za špulku. Jenže je potřeba se podívat trochu podrobněji. Tato špulka má 1300 metrů, takže vás 100 metrů vyjde na necelých 20,- Kč. To už je při srovnání s jinými nabízenými nitěmi dost dobrá cena. Nitě jsou ze 100% egyptské bavlny, která je považovaná za nejlepší bavlnu. Tato bavlna má dlouhá vlákna a díky tomu je nit pevnější, hladší, s větším leskem atd. Prostě spousta pozitiv.

Objednala jsem si bílou a přírodní barvu a moc jsem se těšila, až toto "Ferrari" mezi nitěmi vyzkouším. Přiznám se, že realita nebyla tak skvělá a růžová, jak jsem očekávala.

S nití Aurifil v bílé barvě jsem quiltovala tyto polštáře


Nit má skutečně krásný lesk, ale při šití jsem zjistila, že je dost slabá. Vlastně jsem s ní měla úplně stejné problémy s nastavením napětí, jako u PES nití, které běžně používám. Kvůli tomu, že je slabá a působí takovým "průhledným" dojmem, je vzor daleko méně výrazný, než jsem chtěla.


Také bych díky kvalitě očekávala, že se při volném quiltování nebude z nití uvolňovat tolik prachu, jako je tomu u jiných nití. Opak byl pravdou. Měla jsem stroj zanešený daleko více, než u jiných nití, které jsou považované za méně kvalitní.

Co bylo ovšem nejhorší, i když to asi bude věc jedné cívky nebo možná jedné série, nikoliv problém obecný, v niti byla černá místa. Nevím, jestli byla nit zašpiněná, ale v určitých delších rozestupech byla najednou nit tmavá (ne černá, jakoby špinavá). Všimla jsem si toho hned na začátku, tak jsem slušný kus nitě odmotala. Myslela jsem si, že se třeba před zabalením zašpinila. Pak jsem ale zjistila, že to nebylo jen nahoře, ale také uvnitř špulky, kam nevidíte. Kvůli tomu je na prošití v bílé lince tmavý flek, který můžete vidět v kroužku.


Naštve to, když najednou v hotové práci najdete tmavší flíček, i kdyby byl jen nepatrný, který jste nezpůsobili svou nedbalostí (třeba svačinou na pracovním stole).

Nechci po této zkušenosti nitě Aurifil v žádném případě zavrhovat. Tu špínu beru jako něco výjimečného, i když by se to podle mého názoru u takové značky stávat nemělo (navíc byla vidět i na povrchu špulky). Co se týká tloušťky nitě, už bych si na quitování tuto tloušťku nekupovala. Síla nitě je 50 - jsou to oranžové špulky. Pro volný quilt bych určitě šla do silnějších, nejspíše do tloušťky 40 na zelených špulkách. Problém je, že tato síla není k dostání ani v Česku ani na Slovensku. Dostala jsem tip na německého prodejce, tak ho pouštím dál, i u něj jsou ale k dostání jen padesátky (oranžové špulky) Všechny tloušťky jsou pak k dostání na tomto e-shopu, což je USA.
Z Německa bude, předpokládám, nehorázné poštovné, z USA pak budete navíc platit ještě DPH z ceny zboží včetně poštovného + 180 Kč (uskladnění v celním skladu + proclení), protože se jedná o dodávku ze zemí mimo EU, která bude určitě přesahovat hodnotu 22 Eur. Zrovna si tak k ceně připočtěte cca 25 % a nebudete překvapeni. Sice už jsem z USA nějakou dobu neobjednávala, ale předpokládám, že dodanění i proclívání bude stále stejné.

Ještě jsem našla videa, kde se souhrnně dozvíte, na co se jaká tloušťka těchto nití hodí. Ta jsou zde.

Tolik k mým zkušenostem s šitím nití Aurifil.  A co se týká samotných polštářů, tak ty jsou šité opět pro mou maminku (její oblíbené přírodní, béžové tóny) a jsou do sady s tímto polštářem, tímto ubrusem a těmito dalšími polštáři a sedáky. Teď už má maminka dost možností, jak kombinovat a měnit textilní doplňky v obývacím pokoji. A za mě už to začíná být trochu nuda, chtělo by to nějakou barvu. Hodně zářivou.

Hezký den
Jana

úterý 18. dubna 2017

Kurz volného quiltování do června 2017




Před námi je kurz volného quiltování v Opavě, který se koná v sobotu 22. 4. Uvolnilo se na něm jedno místo, takže je k dispozici pro nového zájemce.

Také jsem vypsala další kurz v Českých Budějovicích, který se bude konat 27. 5.

A ještě je pár volných míst na kurzech v Brně, které budou dva, a to o víkendu 20. a 21. 5.


V jednání je také kurz v Karlových Varech, který by se mohl konat o prázdninách. Jak budu mít vše potvrzené, uveřejním termín v sekci "Kurzy".

Přesná místa konání kurzů najdete zde  a všechny informace ke kurzu (co budeme dělat a co potřebujete) najdete zde.

Těším se na setkání na kurzech.
Hezký den
Jana

sobota 15. dubna 2017

Taštička jak z první republiky

V klubu Růžový panter na Fleru, který už nebudu popisovat, protože jsem tak činila už vícekrát, jsme v tomto měsíci měli vyfotit náš výrobek ve stylu vintage. Tento styl se mi moc líbí, mám ráda, když na mě dýchnou staré časy. Bylo mi ale jasné, že se svými barevnými výrobky moc neobstojím. Chtělo to něco béžového, krémového, šedivého, prostě něco v tlumených tónech a nic takového jsem u sebe nenašla. Podmínkou pro fotosoutěž není nový výrobek, pouze nová fotka. Je tedy možné přefotit i starší výrobek. Ale jak píšu, vhodný jsem nenašla, bylo proto nutné něco vytvořit.
Ze svých zásob barvených látek jsem vylovila béžovou a využila na ni světle hnědou quiltovací nit Madeira, kterou jsem si koupila na Prague Patchwork Meetingu.

Už dlouho jsem chtěla vyzkoušet linky kladené blízko u sebe, které jsou šité volným quiltem, nikoliv klasicky s patkou a které způsobí to, že látku s výplní "zanoříte" a vzor, který tímto způsobem není prošitý, pak krásně vynikne a působí plasticky. Dále jsem potřebovala nějaký motiv, který bych mohla nechat vyniknout. Tímto motivem se stala růže.

Je to už dost let, kdy na výstavě v Praze vystavovala dle mého názoru úžasná quilterka či textilní výtvarnice Jaquelin Heinz. Pokud ji neznáte, koukněte se na její úžasné nástěnné quilty zde. A v Praze jsem na jejích quiltech objevila krásné qiltované růže vytvořené samozřejmě jedním tahem bez jakéhokoliv předkreslování. Dlouho jsem chtěla něco podobného vyzkoušet, ale stále nebyla příležitost. Teď příležitost nastala, růži jsem vyzkoušela, ale vznikla vlastně úplně jiná růže. Ono je to tak téměř vždy. Líbí se vám nějaký vzor, vyzkoušíte ho, vnesete do něj svůj přístup a vznikne z něj něco jiného, originálního, vašeho. Takže růže vznikla a jsem s ní spokojená.

Okolo růže jsem pak začala plochu vyplňovat dlouhými linkami. Při jejich šití jsem se kochala tím, jak v momentě, kdy trochu uhnu do boku, se hned vytvoří zajímavý útvar, který je výraznější než ostatní. Proto jsem občas trochu uhýbala schválně, protože se mi tato hra tvarů, světla a stínů začala moc líbit. Když mi zbývalo prošít plochu od kraje růže ke kraji taštičky, připadalo mi to už nudné, tak jsem změnila směr. Nebylo to plánované, prostě to vyplynulo ze situace. A v poslední době tak vzniká hodně mých věcí. Tak nějak za chodu, jak to zrovna cítím.

Co se týká praktických postřehů, tak s nití Madeira se mi šilo dobře. Je příjemná, s mírným leskem, jen bych od quiltovací nitě očekávala, že bude trochu silnější. Ale nakonec ani to nějak nevadilo. A když jsem si uvědomila, že jsem sice za špulku zaplatila 100,- Kč, což se na první pohled zdá hodně, že ovšem tato špulka má návin 1000 metrů, tak jsem zjistila, že se ve skutečnosti jedná o velmi levnou nit. 100 metrů za 10,- Kč. Když koupíte polyesterovou nit Mettler Seralon nebo Gütermann, tak za 100,- m zaplatíte více jak 30,- Kč. A dokonce i Triana, kterou jsem považovala za jednu z nejlevnějších nití vhodných pro quiltování, je dražší. A navíc se oproti Madieře daleko více trhá. Za sebe tedy quiltovací nitě Madeira mohu doporučit.

Po ušití ještě fotka ve starém duchu a výsledek je zde.






Hezký den
Jana

úterý 4. dubna 2017

Prague patchwork meeting - rekapitulace

O prvním dubnovém víkendu proběhla v Praze již tradičně výstava Prague Patchwork Meeting (PPM). Byl to už jedenáctý ročník výstavy a jak jsem před nedávnem psala, rozhodla jsem se tento rok výstavy aktivně zúčastnit, což znamená vyrobit a poslat na výstavu quilt. O tom, že se mi tento první krok zdařil, jste se na blogu už mohli dočíst. Dalším krokem bylo výstavu navštívit. V loňském roce jsem se na výstavu nedostala, protože jsem byla po celé tři dny trvání výstavy na Festivalu textilu a quiltu v Dubči, kde jsem předváděla volné quiltování. O to více jsem se letos na návštěvu PPM těšila. PPM je zaměřena více na art quilty než na tradiční patchwork a je tu dost vystavovatelů ze zahraničí. Jak je vidět z tohoto blogu, tradiční patchwork není úplně to, čemu bych se věnovala, takže mi zaměření výstavy plně vyhovuje.

Kromě aktivní účasti na výstavě jsem se rozhodla ještě pro jednu novinku. Vzala jsem s sebou poprvé svou desetiletou dceru. Naplánovaly jsme si dvoudenní výlet s tím, že první den bude výstava a druhý den procházka Prahou.

V sobotu ráno jsme vyrazily vlakem, což pro mě byla po věčném cestování autem příjemná změna. Moha jsem téměř 3 hodiny jen tak koukat z okna, nechat bloudit myšlenky a číst si. Na výstavu jsme se dostaly před polednem a do šesti jsme měly čas si všechno prohlédnout. Nevěděla jsem, jak to Kačenka zvládne, jestli ji bude výstava bavit, jestli nebude protivná a nechá mě, abych si všechno v klidu prohlédla. Ale doufala jsem, že všechno proběhne v pohodě. Brzy jsem zjistila, že procházení mezi vystavenými quilty ji opravdu nebaví, ale zato ji velmi bavil pobyt v obchodě Irenky Adamové z Pardubic, u které dělám kurzy volného quiltování, S její rodinou se Kačenka velmi rychle seznámila a zaplula do obchodu i mezi ně, jakoby tam patřila. Díky tomu jsem si v klidu mohla prohlédnout výstavu a za to i touto formou ještě jednou děkuji.

Samozřejmě, že mě zajímala soutěž Struktury, protože právě této soutěže jsem se účastnila. Musím přiznat, že mi do oka padl jeden úžasný quilt, který bych já vybrala jako nejlepší. Nebudu sem dávat fotku, protože jsem si nepoznamenala jméno autorky a nemůžu ho zde tedy uvést ani dát odkaz na její stránky. Odborná porota ovšem byla stejného názoru jako já, tento quilt v soutěži zvítězil a brzy ho tedy určitě najdete minimálně na FB stránkách výstavy. Když píšu tento článek, zatím tam není, ale věřím, že si ho brzy budete moci prohlédnout.

Já jsem se účastnila s tímto quiltem s názvem Korál:




S tímto quiltem jsem si zažila své a dokonce jsem byla i ve stavu, že jsem přemýšlela, že ho nikam posílat nebudu. Když jsem ho dokončila, tak jsem zjistila, že jeho okraje jsou hodně zvlněné. Dost mi to vadilo, protože bych měla ráda krásné rovné okraje, jak je vídám u jiných quiltů na výstavách. Rozhodla jsem se tedy, že ho vypnu, jak se vypínají třeba háčkované dečky.

Koupila jsem si dva kusy stavebního polystyrenu, quilt jsem namočila a po všech stranách vypnula a hustě přišpendlila na polystyren. Vše jsem samozřejmě hlídala s pravítkem, abych měla krásné pravé úhly. Původně jsem to odhadovala jako práci na chvíli, ale ve skutečnosti jsem u vypínání strávila několik hodin.


Po vypnutí všechno vypadalo dobře, tak jsem quilt na výstavu poslala. Tam jsem ale zjistila, že manipulací došlo opět ke zvlnění a celkem mě to štvalo. I přesto jsem s tímto quiltem získala sedmé místo (z celkem tuším 26 quiltů), což považuji za velký úspěch. A asi proto, abych nezahálela a více se věnovala artquiltu, dostala jsem jako cenu za toto umístění uhrazení výstavních poplatků za dva výrobky na PPM v roce 2018. Děkuji.

Na výstavě byla spousta krásných výrobků a také milé a vstřícné tvůrkyně. Zajímala jsem se o to, jakým způsobem zajišťují, aby jejich quilty byly pěkně rovné a dozvěděla jsem se třeba, že je natírají lepidlem podobným lepidlu na tapety, které se rozředí, z celé zadní strany se quilt natře a zatíží třeba starými policemi.
Také jsem zjistila, že v některých jsou na spodní straně vsunuté docela těžké kovové tyče. Jejich váha závisela na tom, jak moc byl quilt bez nich nerovný. Čím větší nerovnosti, tím těžší tyč.
A také jsem zjistila pro mě hodně důležitou věc. Zatímco já jsem si myslela, že je potřeba použít ještě tlustší výplň, opak je pravdou. Všechny "artařky" mají hodně slabé výplně a díky tomu je asi výsledek také rovnější.

Takže jak vidíte, na výstavě jsem se především kochala a sbírala informace a zkušenosti, ale zvládla jsem i projít obchody. Našla jsem tu mimo jiné i obchody Jitky Musilové z Opavy a Vendy Kamené z Českých Budějovic, což jsou obě velice milé ženy a nadšené patchworkářky, u kterých také dělám kurzy volného quiltování.

Jste-li pravidelnými návštěvníky mého blogu, tak víte, že tištěné látky téměř nekupuji, vystačím si s bílou. Nakupování látek za mě převzala dcera, která si přivezla hromádku FQ, tak jsem zvědavá, co z nich bude vytvářet, nebo spíše co mě bude nutit z nich vytvářet.  Ale i já jsem něco málo nakoupila. Koukala jsem především po nitích. Koupila jsem si na vyzkoušení quiltovací nit Madeira a pak také od německé prodejkyně quiltovací nit z egyptské bavlny (údajně nejlepší), která stála 250,- Kč za 500 yardů. Jsem na ni opravdu zvědavá. Chtěla jsem si koupit také nitě Aurifil, které mají být nejlepší z nejlepších, ale nezadařilo se. Není jednoduché je u nás sehnat a na Slovensku je prodává jeden prodejce, který na výstavě byl, nitě s sebou ale neměl. Škoda. A ještě jsem si koupila jedny quiltovací jehly od Madeiry.

V neděli jsme si udělaly ještě procházku starou Prahou, na kterou nám vyšlo krásné počasí a měly jsme to i se zajímavým zážitkem - potkaly jsem pochod fotbalových fanoušků obklopený snad ještě větším počtem policistů. Takže dobrodružství nakonec.

Výlet byl pěkný, líbil se nám oběma a příští rok určitě vyrážíme zase. Tedy já určitě.

Hezký večer
Jana

středa 29. března 2017

Video - quiltované listy

Na řadu přichází další video, na kterém se můžete podívat, jak quiltuji listy. Jedná se o listy, které jste mohli vidět na tomto prostírání.

Šlo mi o to, aby bylo vidět, jakým způsobem listy vytvářím. Také na videu uvidíte, jak můžete po již ušitých liniích přecházet na jiné místo, odkud potřebujete začít další list.




Přeji hodně úspěchů při quiltování.
Hezký den
Jana

středa 22. března 2017

Volné quiltování pojaté opravdu velmi volně

Jak už jsem tu několikrát psala (alespoň si to myslím), okouzluje mě volné quiltování tím, že mi dává naprostou svobodu. Nic není špatně. Nemluvím samozřejmě o technické stránce věci, ale o projevu. O tom, co je možné ztvárnit. A stejně jako malbou můžete ztvárnit cokoliv, tak to já cítím u volného quiltování. Je to pro mě malba jehlou na látku. A když mi nestačí malovat pouze jehlou, vezmu k tomu ještě textilní barvy. A samozřejmě jako základ si nabarvím látku podle vlastní představy. Těmito třemi prvky pak už skutečně mohu vyjádřit co chci a jak chci. Nic mě neomezuje, jen moje vlastní vnitřní bloky a přesvědčení. Čím více je překonávám, tím volnější jsem nejen ve své tvorbě, ale i v životě.

Tuto volnost jsem si užila při quiltování následujících dvou taštiček. Na začátku jsem nevěděla, jak bude vzor vypadat, vznikal postupně pod mýma rukama. Není to žádný konkrétní vzor. Na kurzech se mě často účastnice ptají, jak se který vzor jmenuje. Ty základní vzory mají své pojmenování, které jim samozřejmě řeknu. Ale na druhou stanu, proč pořád potřebujeme vše pojmenovávat? Je to důležité? Pomůže nám při tvoření, když budeme znát jméno vzoru, nebo když mu nějaké jméno přidělíme? A neomezuje nás to naopak? Když děláme vzor se jménem "meandry", dovolí nám to do něj najednou zakomponovat něco úplně jiného? Pak už to přece nebudou meandry! No a co! Tak nebudou. A kdo říká, že meandry musí být jen meandry a nemohou obsahovat nic jiného? A pokud to někdo říká, musí to tak skutečně být? Proč?

Možná je to mnoho otázek najednou, ale je důležité se ptát, proč bych měla určité pravidlo dodržovat. Ptát se, k čemu je takové pravidlo dobré. Často máme v hlavě spoustu pravidel, ale když se nad nimi zamyslíte, nemají ve skutečnosti žádný význam. Prostě jsme je jen převzali - od rodičů, ve škole, nebo někde jinde a teď je automaticky používáme. Znáte třeba klasické "zelená modrá pro blázna dobrá"? Toto pravidlo si pamatuji ze svého dětství a dlouho jsem žila v představě, že tyto dvě barvy se k sobě nehodí. Musela jsem sama sebe dost přesvědčovat, abych je společně použila, přestože jejich kombinace mi připadá úplně skvělá a mám ji moc ráda. Nakonec jsem se přesvědčila, ale dalo mi to práci. A přitom je to vlastně úplně nepodstatná věc. Jakou práci nám potom musí dát překonávat taková přesvědčení, když se jedná o věci, které považujeme v životě za podstatné? Velkou. Někdy tak velkou, že ji raději nebudeme podstupovat a pravidlo si necháme, i když víme, že nám neslouží.

Bylo by fajn, kdybyste alespoň u vaší tvorby zkusili tato pravidla překonávat. Zeptat se sami sebe, k čemu vám takové pravidlo slouží, a pak ho prostě pustit. Nechat odejít. Pomůže vám to v tom, abyste našli sami sebe. Abyste získali svůj rukopis. Abyste byli jedineční. A abyste přestali na své výtvory koukat očima druhých a hledat chyby. Díky tomu pak budete mnohem šťastnější a spokojenější s tím, co vytvoříte, ale také sami se sebou.







Hezký večer
Jana

středa 15. března 2017

Prague Patchwork Meeting 2017 a já

V letošním roce jsem se rozhodla, že se konečně zúčastním výstavy Prague Patchwork Meeting. Kdo neví, o co se jedná, může nakouknout sem, jinak ve zkratce řečeno, je to velká výstavy patchworku a quiltu, která se koná každým rokem na jaře v Praze. Jedná se o největší akci tohoto typu u nás a někde jsem četla, že snad i ve střední a východní Evropě. Trvá přibližně dva a půl dne a rozhodně stojí za to ji navštívit.

Už několikrát jsem nad účastí přemýšlela, ale nikdy to nějak nevyšlo. Nejdřív jsem si možná nepřipadala dost dobrá, pak jsem zase prošvihla termín, no a letos se všechno sešlo tak, že jsem termín nezmeškala a quilt ušila včas.

Kdo sledujete můj blog, tak vám musí být jasné, že má účast se bude nejspíš týkat soutěže volné tvorby, art quiltu. A máte pravdu. I když jsem přemýšlela také nad účastí v tradičním patchworku (letos na téma Křivky), tuto oblast jsem nakonec vzdala. Ne že bych nedokázala vymyslet něco zajímavého, problém by byl s ušitím. Jakmile mám šít moc klasického patchworku, který mi dle mého pocitu nedává až tolik svobody, ztrácím chuť. Proto jsem nakonec tuto soutěž zavrhla a přihlásila jsem se jen do volné tvorby, jejímž tématem jsou v letošním roce "Struktury".

Nebudu dávat fotku celého quiltu, ukážu vám jen kousek, aby byl pro návštěvníky výstavy alespoň trochu překvapením. Jako vždy jsem zvolila ručně barvené látky, které jsem doplnila volným quiltováním a aplikací. Název quiltu je Korál.


Při jeho vytváření jsem cítila velkou radost, ale když byl hotový, přišly pochybnosti. Pochybnosti jsem překonala, nebo alespoň zastrčila někam do kouta a quilt na výstavu odeslala. Teď už můžu jen doufat, že si neuříznu ostudu. Pokud se na výstavu chystáte, třeba se u něj v sobotu potkáme. :)

Hezký večer
Jana

úterý 28. února 2017

Zase jedno video

Vypadá to, jako bych snad nic nedělala jen natáčela videa. Není to úplně pravda. Tvořila jsem, vytvořil jsem nový obraz a jestli se zadaří, snad ho uvidíte v Praze na PPM. Protože mi zabral dost času, nebyl prostor na jiné tvoření. Tak abych úplně nezahálela a blog nebyl bez nějaké aktivity, vytáhla jsem další video. Na něm se můžete podívat, jak se quiltuje taková housenka. Nevím, jestli má tento vzor nějaký název. Nevím, odkud pochází a ani si už nepamatuju, kde jsem se ho naučila. Vím ovšem, že ho mám ráda, že se mi líbí a ráda ho používám a používat budu.

Na videu kromě vedení vzoru také vidíte, jak přecházet na jiné místo, kde chcete začít novou housenku. Využijete k tomu již prošité linie.

Tentokrát jsem musela video opatřit hudbou, i když mám raději zvuk stroje. Natáčeli jsme ho totiž v jídelně u mých rodičů, kam velmi intenzivně doléhaly zvuky z přípravy nedělního oběda. A smažení řízků a třískání nádobí se mi k videu fakt nehodilo.




Hezký den
Jana

čtvrtek 9. února 2017

Volné quiltování - další z videí

V názvu příspěvku nemám uvedený název vzoru, protože nevím, jak se jmenuje nebo jestli se nějak jmenuje. Řekla bych, že pochází ze současného výtvarného směru Zentangle a má různé varianty. Nemusíte dělat trojúhelníky, mohou to být třeba čtverečky. Můžete si vyměřit prostor a dělat všechny tvary stejné, pak bude výsledkem zajímavý symetrický vzor.

Tento vzor jsem zahlédla kdysi na Facebooku, nikoliv ovšem v šité podobě, ale v kreslené. Na videu bylo přesně vidět, jak vzor vzniká a přišlo mi, že by bylo možné jej i quiltovat. Od doby, kdy jsem zachytila tuto myšlenku do doby, než jsem vzor skutečně použila, uplynula nějaká doba. To je u mě naprosto normální. Nejsem typ, který se hned vrhne ke stroji a okamžitě zkouší. Pro všechno u mě musí dozrát čas. Někteří lidé tento přístup občas nechápou, ale každý to prostě máme jinak. A když u mě pro určitou věc ten čas dozraje, je to potom velká zábava a radost.

Jak tedy vidíte, vzor je možné quiltovat. Ostatně cokoliv můžete nakreslit jednou čarou, můžete i quiltovat.

Pokud sledujete můj blog nebo moji práci, tak už jste určitě zjistili, že já nejsem moc na předkreslování, na symetrii, prostě na cokoliv, co mě příliš omezuje v rozmachu a v realizaci momentálních nápadů. Někdy, pravda, dokážu z tohoto postoje ustoupit. Když zhodnotím situaci a uznám, že určitá symetrie nebo předkreslení by se hodilo. To se pak podřídím své potřebě dosáhnout určitého výsledku, který považuji za nejlepší a jsem ochotná i vyměřovat a předkreslovat.
U tohoto vzoru ale podle mého názoru symetrie, stejnost a předkreslování nejsou potřeba.

Taštičku quiltovanou tímto vzorem můžete vidět zde.

Křivé čáry moc neřešte, většinou se ve vzoru ztratí. Na videu jich uvidíte dost, ale přiznám se, že je to i tím, že u natáčení videa nemám při quiltování takový komfort, jako při běžné práci. Musím nechat trochu volného prostoru pro "kameramana" a hlavně se snažím jet co nejdéle bez předělání rukou, což pak bývá problém. Když totiž látku nedržíte přesně tak, jak potřebujete, může trochu uhýbat a jednoduše řečeno ji tak úplně neovládáte. Kvůli tomu pak může dojít k nepřesnostem. Proto si při quiltování vždy dávejte pozor na to, abyste látku dobře drželi, viděli na šití a viděli, kam směřujete. Při volném quiltování máte totiž všechny podavače vypnuté a jediný, kdo látku ovládá, jste vy. Nemůžete se vymlouvat na to, že vám stroj špatně šije nebo že dokonce dělá krátké stehy. Pokud dobře váže steh, je to jediný úkol který stroj má a který je tím pádem splněný. Vše ostatní je ve vašich rukou a ve vaší moci.


Hezký den
Jana

pondělí 6. února 2017

Volné quiltování - videa (smyčky a kytičky)

Po dlouhé době se mi podařilo spojit vše potřebné k tomu, abych mohla natočit další videa k volnému quiltování. Měla jsem stroj, přístroj k natáčení (i dostatečně velkou kartu), nebyla až taková tma a hlavně jsem měla někoho, kdo by mi video natočil. Moje desetiletá dcera to ještě nezvládá, tak k těmto činnostem využívám svého bratra, kterému ještě touto cestou děkuji za trpělivost.

Díky pozitivní konstelaci vám tedy dnes mohu nabídnout dvě videa, na kterých můžete vidět, jak vzor vzniká. Jedná se o dva jednodušší vzory, které vycházejí ze stejného principu, jen je u každého využitý jiný prvek. U jednoho jsou to smyčky a u druhého kytičky, jak je ostatně zřejmé z názvu článku.

Tyto vzory nejsou moc husté, nejsou moc pracné a plochu s nimi vyplníte docela rychle. Pracnější z těchto dvou vzorů jsou kytičky. Tyto vzory můžete využít i na deku a nestane se z ní žádné tvrdé prkno, což se u hustých vzorů může stát lehce . Jen pamatujte, že je potřeba vzor zvětšit či zmenšit vždy v poměru k velikost výrobku. Na polštář můžete použít hustší variantu, na deku vzor zvětšíte.

Vzor se smyčkami můžete v praxi vidět na této dece a vzor s kytičkami najdete na této dece (na středové růžové ploše).




Hezký den
Jana

úterý 31. ledna 2017

Můj první linoryt

Dost často se stává, že věci které se na počátku jeví jako špatné, zase tak špatné nejsou. Díky takovým věcem můžeme otevřít nové dveře, před kterými jsme dlouho stáli a vstup odkládali, nebo jsme na to prostě jen neměli čas.  Když se mi porouchal stroj, byla jsem naštvaná, protože se zrovna po nějaké době, kdy jsem neměla chuť cokoliv tvořit, dostavila tvůrčí nálada. Proquiltovala jsem díly na taštičku v zelenomodré barvě, se kterou jsem se chtěla účastnit v jedné z dalších fotosoutěží klubu Růžový panter na Fleru. Skončila jsem ale právě tím quiltováním. Dál jsem se kvůli divnému zápachu neodvážila stroj pustit a odvezla ho do opravny. A co teď s časem? Nejdříve jsem nabarvila nové barvy, které jste mohli vidět v minulém článku. Současně s tím jsem dala obarvit kus zelenomodré a už jsem v hlavě střádala nápady, co s tímto kusem látky budu dělat, protože jsem se účasti v soutěži nechtěla vzdát (i když mi přinese jen dobrý pocit).

Kdysi dávno na výstavě kreativních potřeb v Praze jsem si koupila rydla na lino (jsou na dřevo, ale asi to v tomto případě vyjde nastejno). Od té doby stále ležela v krabici s výtvarnými potřebami a trpělivě čekala, až přijde jejich čas. Vedle ležel kus linolea a v prosinci jsem přikoupila další balíček linoleových obdélníčků. Díky tomu, že jsem neměla stroj a přitom jsem měla chuť tvořit, nastala jejich chvíle. Rozhodla jsem se, že konečně udělám linoryt. Nebudu psát, že by byl plánovaný. Neplánovala jsem ho. Jen jsem si na něj postupně nakoupila materiál. Ani quiltovat jsem neplánovala, když jsem si koupila quiltovací stroj. Ani barvit látky jsem neplánovala, když jsem si objednala kurz barvení látek. Vždycky to přišlo tak nějak samo. Něco uvnitř mě vyzývalo "Kup si to!". Nevěděla jsem, k čemu mi to bude. Ale vždycky se objevila vhodná chvíle, kdy smysl těchto věcí vyplul na povrch.


Abych se ale vrátila k podstatě tohoto článku. Rozhodla jsem se, že obarvenou látku ještě ozdobím tiskem. Vzor jsem zatím nevěděla, ale věděla jsem, že ho vyryju na to lino, co už dlouho leží v krabici. Poté, co jsem zkoušela tisknout razítky, které má dcera na papír, jsem zjistila, že vzor nemůže být zase moc jemný, protože se pak barva slévá dohromady.

Plánovaný vzor jsem si nakreslila na papír a potřebovala jsem zjistit, jak bude vypadat, když se natiskne v řadě vedle sebe. Mám v počítači různé programy, ale bohužel s nimi zatím neumím ještě úplně dobře zacházet a toto je nová oblast, kterou bych ráda do budoucna rozvíjela. Využila jsem tedy své programy a metodou pokusu a omylu jsem ve Photoshopu vzor ještě otočila a pak naskládala vede sebe v aplikaci One note, kterou nabízí Windows 10 a ve které se dá také kreslit. Výsledek vypadal takto:

Nákres jsem měla (jak vidíte, tak velmi hrubý), věděla jsem, že v ploše to bude vypadat dobře, tak přišel čas přenést nákres na lino. Chtěla jsem to na lino překreslit od oka, ale zjistila jsem, že to nebude tak jednoduché. Ničím se kreslit nedalo. Ani tužkou, ani pastelkou, ani fixou. Pak mě napadlo papír otočit kresbou k linu, přitisknout ho a přejet přes něj nehtem. A hurá, zjistila jsem, že se vzor takto dá přenést. Stačí ho přetřít třeba lžičkou a otiskne se na linoleum. Pokud byste to zkoušeli, tak pamatujte, že je potřeba vzor na papír kreslit nějakou měkkou tužkou nebo pastelkou. Pak je možné jej bez problémů přenést. A tento způsob přenosu má ještě jednu výhodu. Nemusíte řešit zrcadlové převrácení vzoru, protože otiskem na lino se vám automaticky převrátí sám a když z lina tisknete, máte zpět vzor, který jste si nakreslili. 
Při rytí se tužka maže, tak je dobré vzor zvýraznit permanentním fixem. Já jsem ale hned chtěla tisknout a nevěděla jsem, jestli fix tak rychle zaschne, tak jsem se této vymoženosti vzdala. 

Nyní nastala fáze, na kterou jsem se nejvíce těšila. Šla jsem rýt vzor. Nebylo to tak jednoduché, jak jsem si představovala a rychle jsem také opustila plán rýt ostré a přesné hrany. Určitě je to cvikem, ale také jsou k tomu asi potřeba pořádné nástroje a ne moje sada za stovku, aby člověk mohl rýt přesné hrany. Došlo mi, že tudy cesta v tento moment nevede a vzor jsem pojala více uvolněně. 


Teď přišel okamžik, kdy jsem mohla přenášet vzor na látku. Nachystala jsem si potřeby a pustila se do práce. Barvu jsem si nalila na plastový talířek z Ikea, na nanášení barvy jsem vzala molitanový váleček a místo lisu, kterým se lino přitlačí k látce, aby se barva dobře otiskla, jsem použila dřevěný váleček z nádobíčka mé dcery. Vždycky je lepší se nejprve porozhlédnout doma, než hned běžet do obchodu. 

Nejdříve jsem si zkusila tisk nanečisto, abych zkontrolovala, jestli se netiskne i něco jiného, než chci. Zjistila jsem, že musím ještě na několika místech lino více vydlabat, aby byla celá plocha, která nemá být otisknutá, pod úrovní vzoru. 

Zde jsou pomůcky potřebné na můj linoryt (kromě plastového talířku, ten už se mi do záběru nevešel).

V průběhu tisku doporučuji občas lino umýt, protože ať chcete nebo nechcete, při oddělávání lina z látky dochází k jeho ohybu a na látku se tak mohou otisknout i místa, která tam být nemají. Když už je na linu barvy více a hlavně pokud se nachází v místech, která se tisknout nemají, je dobré barvu opláchnout a teprve poté pokračovat.

A zde už je pár dalších fotek výsledné látky





Tisk je provedený na ručně barvené látce, proto je pod tiskem vidět i jemná batika, která je typickým znakem ručního barvení. 

Dnes jsem dostala zprávu, že stroj je už opravený a já jsem ráda, že jsem šicí pauzu využila k tomu, abych vyzkoušela něco nového. Když se nad tím zamýšlím, tak i moje volné quiltování je vytváření vzorů na látce. Teď jsem jen k dosažení téhož cíle zvolila jinou techniku. Rozhodně to není poslední linoryt. Naopak mě tato technika velice zaujala a není to jediný způsob, jakým bych do budoucna ráda zdobila látky. Existuje ještě spousta možností, jak využít reaktivní barvy k barvení a vzorování látek, takže na několik dalších let mám o zábavu určitě postaráno. 

Hezký večer
Jana

neděle 29. ledna 2017

Další barvy do mých zásob

Na konci minulého roku jsem psala, že se mi pokazil stroj. Dala jsem ho do opravy a velice rychle jsem dostala zprávu, že je opravený a můžu si ho vyzvednout. Měla jsem radost, ale nějak nepřišla chuť šít. Když byl stroj v opravě, měla jsem spoustu plánů, co budu dělat bez něj a k čemu se jinak s pocitem "měla bych šít" nedostanu. A najednou byl zase doma a mě opustila chuť jak na šití tak i na to ostatní. Nic ale netrvá věčně a tak se vrátila i chuť do práce, ale ouha, po proquiltování dílů na taštičku jsem cítila, jak se stroj příliš zahřívá a cítila jsem i spálený plast. Při konzultaci se servisem mi bylo doporučeno ho vůbec nezapínat a přivézt znovu do opravy. Stroj je tedy opět v opravě a já jsem zvědavá, jak všechno dopadne. 

Taštičku jsem tedy nemohla dokončit, musela jsem vypustit i účast v Mařeně (kdo neví, může kouknout sem, sem a sem), ale sedět s rukama v klíně mě už nebaví. Proto jsem zalovila ve svých zásobách barev a vytáhla 3 barvy, které jsem ještě nezkoušela. Jedná se o námořnickou fialovou, noční modrou a růžovohnědou. 

Mám už těch barev a odstínů už tolik, že si nejsem jistá, zda mě ještě nějaké dokáží doopravdy nadchnout. U těchto se to nestalo, protože jsou podobné těm, které jsem si míchala sama a modrá je dost podobná námořnické modré a tmavší odstíny jsou takové "montérkové". Ale uvidím, třeba se budou někdy hodit. 

Jako vždy jsem barvila 6 odstínů od nejtmavšího po nejsvětlejší a tady jsou. 








Hezký nedělní večer.
Jana

čtvrtek 12. ledna 2017

Quiltování a zentangle

Poslední dobou se velice rozšiřuje nové umění nazývané zentangle. Když jsem na tyto kresby poprvé narazila, velice mě zaujaly, protože se velmi, ale opravdu velmi podobají liniím volného quiltování. A nebyla bych to já, aby mi to hned nezačalo šrotovat v hlavě a nezačala vymýšlet, jak to dostanu na látku. Z těchto kreseb je možné využít mnohé, vždy ale musí být možné udělat vše jedním tahem. Jakmile se někde ve vzoru vyskytuje samostatný prvek oddělený od ostatních, je potřeba ho nějak nahradit nebo doplnit. Prostě a jednoduše, cokoliv jde nakreslit jedním tahem je možné i volně quiltovat.

Nápadů je mnoho, začít jsem někde musela, tak to byla malá kapsička. Vzor, který na ní vidíte, jsem viděla kreslit na videu někde na Facebooku. Video jsem si neuložila, ale způsob kreslení vzoru jsem si uložila do paměti. I když vypadá složitě a člověk se v něm ztrácí, pokud vidíte postup, zjistíte, že to složité vůbec není. Chtěla jsem natočit video s šitím tohoto vzoru, ale když byl k dispozici "kameraman", měla jsem porouchaný stroj a teď, když už mám stroj doma, není zase ten "kameraman". Snad časem, když se souhrou šťastných okolností spojí obě dvě složky dohromady, video natočím. A s ním také pár dalších. Čtyři, které jsem zatím natočila (spirály, bublinky, peří a paisley) najdete na Youtube (klikněte a ikonku Youtube vpravo nahoře a jste tam).

U této taštičky jsem dělala ještě jeden experiment. Nelíbí se mi, že u černých látek jsou po quiltování vidět jemné chloupky z výplně. Už jsem přestala dávat hlazený vatelín, protože po čase používání se skrz látku dostává trochu na vrchní stranu a tam se udělají takové žmolečky. Samozřejmě je stačí odtrhnout, jako když máte žmolky na svetru, ale vadí mi to. Začala jsem dávat spíše termolín, který není takový vatovitý. Ale stejně se na černých látkách ty chloupky objevovaly. Proto jsem mezi vrchní látku a termolín vložila černou netkanou textilii objednanou z Polytexu. No, co k tomu říct. Celá vrchní část taštičky (ta quiltovaná) jaksi ztuhla a vzor není pěkně plastický jako u quiltování bez netkané textilie. I když je pravda, že u tohoto vzoru se to těžko posuzuje, protože je hustý a nemělo u něj vlastně co vystoupit do prostoru. Zdá se mi ale placatější, než by byl bez netkané textilie. Tvrdost jsem vyřešila tím, že jsem do podšívkové části dala slabší výztuhu, než dávám obvykle a tím se se to srovnalo. Nejspíš se po této zkušenosti do budoucna smířím s občasným výskytem bílých chloupků na líci, než abych ztratila měkkost a plastičnost quiltované látky.





Přeji všem hezký večer
Jana

středa 11. ledna 2017

Motýlková deka pro miminko

Už vloni v létě jsem dostala od kamarádky zakázku na deku pro miminko. Sice jsem v té době měla ještě k dispozici domečkovou deku, ale její barvy se neshodovaly s tím, co má ráda budoucí maminka. Termín narození dítěte měl být podle informací konec listopadu. 
Myšlenku na deku jsem nosila v hlavě a nechala volně procházet nápady a snažila se zachytit ten pravý, ten který mě skutečně osloví. Nikdy se nesnažím násilně vymyslet, jak bude budoucí výrobek vypadat. Vždy věřím tomu, že vhodný nápad se včas objeví (pokud to dovolím a nebudu dělat žádné obstrukce). Když mám ještě pocit, že je stále dost času, a jen tak si občas pomyslím "jakpak to asi udělám?", tak většinou nic nepřijde. Ale jakmile se rozhodnu, že už je čas něco vymyslet, protože mám chuť se do věci pustit, začnou přicházet různé představy, které musím učesat, zjistit, jestli jsou vůbec uskutečnitelné, vhodné pro danou věc a nakonec mám v hlavě jasno, jak to bude vypadat. Někdy si návrh kreslím, někdy zůstane jen v hlavě a podle něj pak tvořím. Teď jsem si musela něco nakreslit, protože jsem potřebovala rozpočítat velikost jednotlivých dílů a samozřejmě jsem si musela nakreslit aplikace. Protože je v současné době spousta možností, jak se dostat k obrázkům různých zvířat i čehokoliv jiného, jako základ jsem si na Pinterestu vzala obrysy různých motýlů, které jsem pak upravila podle svých představ. A kytičky jsem využila z domečkové deky. 

Nápad byl na světě, ale stále se mi ještě nechtělo pustit se do práce. V říjnu jsem už naznala, že je čas, protože u miminka člověk nikdy neví, kdy se rozhodne přijít na svět. Jestli vydrží celých devět měsíců, nebo jestli se rozhodne vykouknout dříve. 

Deku jsem dodělala asi v polovině listopadu a pak jsem se dozvěděla, že se má miminko ve skutečnosti narodit až koncem prosince. Díky počáteční chybné informaci se stalo to, co se mi opravdu často nestává - měla jsem výrobek hotový ve velkém časovém předstihu! Protože se ale jednalo o dárek, nemohla jsem fotky zveřejnit, dokud deka nebude předaná. Nyní už je u své nové malé majitelky a mohu ji tedy ukázat i vám.  

Deka je velká cca 110 x 110 cm. Základ tvoří bílá a doplňuje ji růžová a tyrkysová. Nečekejte u mě žádný složitý patchworkový vzor. Z patchworku jsem si opět vybrala mou nejoblíbenější část, což jsou aplikace. Jedná se o raw edge applique, tedy aplikaci, u níž jsou ponechané volné, nezačištěné okraje. Všechny dílky jsou podžehlené zažehlovací pavučinkou na aplikace Vliesofix, nažehlené na své místo na topu deky a přišité. Jak vidíte na detailních fotkách, motýlci jsou přišití dvěma liniemi opakujícím se stehem, zatímco na kytičky jsem zvolila ozdobný smykovací steh (strojový). Top s již našitými aplikacemi jsem podložila hlazeným vatelínem 180g/m2, spodní látkou a ozdobila volným quiltováním bílou bavlněnou nití Triana. 













A tady je deka zezadu.



Hezký den
Jana