V poslední době stále více a více vytvářím textilní obrazy. Chtěla jsem napsat, že to můžete vidět z mého blogu, ale když jsem projela pár posledních příspěvků, tak to zase tak patrné není. Ale ve skutečnosti jsem během loňského roku velkou část pozornosti přenesla právě k obrazům a letos už jich mám hotových pět. Nepředstavujte si pod tím automaticky obrovské quilty. I já jsem si myslela, že art quilt znamená, že musí být alespoň metr dvacet na osmdesát centimetrů. Pak jsem si ale (naštěstí) uvědomila, že to tak vůbec být nemusí a že skutečně mohu dělat velikosti jaké chci. Ano, možná je to nepochopitelné, ale občas se na nějakém takovém, pro jiné třeba úplně nepochopitelném přesvědčení zasekneme a nemůžeme kvůli tomu dál. A když si časem uvědomíme, že to přesvědčení je úplná blbost, tak jsme najednou překvapení, jak je všechno jednoduché. Tak i mně se zjednodušil život, když jsem si uvědomila, že můžu dělat obrazy třeba třicet krát čtyřicet, a že možná to bude pro případné zájemce i lepší, protože za prvé cena nebude tak vysoká (menší quilty většinou obnášejí méně práce) a za druhé není pro takový obraz zapotřebí obrovský prostor.
Tři mé nejnovější art quilty jste mohli vidět v mém předposledním příspěvku, v němž jsem vypisovala kurz malované trapunto. Čtvrtý, dělaný stejnou technikou a ve stejné velkosti jsem tu ještě neukázala, ale když kouknete na můj
Instagram, tak už tam z něj něco najdete. No a ten pátý vám chci ukázat právě teď. Je o něco větší než ty čtyři předcházející a je zase úplně jiný.
Základem je samozřejmě volné quiltování, a to černou nití na bílém podkladu. Nejdříve jsem si vytvořila prostou sít z vlnovek, kterou jsem vám ukazovala na
tomto videu.
Tuto síť jsem potom vyplňovala volným qiltováním, aby byla taková hutnější. Musím popravdě přiznat, že to byly hodiny a hodiny práce, ale taky přiznávám, že mě to bavilo.
A když jsem měla hotové volné quiltování, tak jsem nanesla barvy. Tento způsob práce je vždycky trochu psychicky náročný, protože už za sebou máte spoustu práce a teď to můžete naprosto zkazit.
Při nanášení barev jsem byla ze začátku lehce nervózní, ale pak mě to začalo ohromně bavit. A výsledek je samozřejmě jiný, než jaký byla moje představa, kterou jsem viděla ve své hlavě. Ale to se mi při této technice stává, že si ruce začnou jezdit nějak jinak, než jak by jim velel mozek, ten se vzdá a nechá je, aby si dělaly, co chtějí.
Zpočátku jsem na výsledek koukala a nebyla jsem si jistá, jestli se mi líbí nebo ne. Ale čím déle jsem na něj koukala, tím jsem byla spokojenější. Opět se sice ozývaly pochybnosti, jestli se to bude někomu líbit, protože, to uznávám, není to úplně klasický výstup textilní tvorby. Ale vlastně i tato oblast je už svébytným uměním, takže výsledkem může být cokoliv. A já, jak už od začátku tvrdím, nejsem patchworkářka. A vlastně ani quilterka. Možná mě tak někteří označovali nebo označují, ale necítím se tak. Ano, volné quiltování je důležitou součástí mé práce tvoří často hlavní část mých výrobků. Ale je to pro mě jedna z technik, díky které můžu vytvořit, co chci. Je to pro mě kreslení, kdy místo tužky využívám jehlu a nit. A tímto kreslením mohu vyjadřovat cokoliv, co mě napadne. A čím dál častěji mám chuť kombinovat různé techniky, abych dosáhla představy, která se mi zrodí v hlavě a volné quiltování už chápu prostě jako jednu z nich.
Obraz momentálně visí v galerii v Rudici, kde má svou veřejnou premiéru a kde mě můžete potkat v neděli 9. února v 16 hodin na vernisáži.
A co se týká velikosti obrazu, tak vám momentálně nejsem schopna říct, jak je velký. Zapomněla jsem ho změřit. Ale na šířku má něco přes 60 cm, řekla bych :).
Přeji všem krásný den
Jana
