Translate

čtvrtek 26. října 2017

Trochu jsem barvila

Od té doby, co pořádám kurzy barvení látek, se ve mě opět probouzí chuť k barvení. Ne že bych ji před tím neměla, ale barvila jsem si látku vždy na konkrétní výrobek, věděla jsem přesně, čeho chci dosáhnout. Teď jsem dostala chuť dělat pokusy. Jen tak si zkoušet kombinovat různé barvy, lít je přes sebe a čekat, co to udělá. Jestli výsledek odpovídá tomu, co jsem předpokládala, nebo jestli přijde překvapení.

Jsem za tento posun ráda, protože už mi chyběla radost, kterou jsem zpočátku cítila pokaždé, když jsem vytahovala nově nabarvené kousky látek a radovala jsem se z toho, jaké mi zase vyšly krásné a neočekávané barvy. Možná jste z mých příspěvků o zkoušení nových barev postřehli, že tam už není moc nadšení. Nebylo, protože využíváním kupovaných, od výrobce namíchaných barev, jsem často dostala barvu podobnou nějaké, kterou už mám, nebo která se třeba jen nepatrně liší.

Důvodem, který mě přivedl k pokusům a hraní si s barvami, byly účastnice kurzů. Když je při barvení sleduju a poslouchám jejich radostné výskání, když vytáhnou z pytlíku novou barvu, když vidím jejich nadšení a skutečně rozzářené oči, dostala jsem obrovskou chuť tyto pocity opět zažívat. To ovšem znamená, že se budu muset posunou zase o kousek dál a zkoušet nové věci. Konečně snad přijdou na řadu způsoby barvení, které jsem už dávno okukovala, občas lehce vyzkoušela a pak je zase pustila. Třeba shibori. Touto technikou mohou vznikat nádherné vzory. Kdysi jsem ho používala na hedvábné šály- pár kousků najdete zde (a už je to neuvěřitelné čtyři roky), tak teď přišel čas zkusit shibori i na bavlněné látky k dalšímu využití. Nebo různé mandaly, nebo barvení shěhem či ledem, nebo kombinaci batiky s tiskem a další a další a další. Možností je fůra a myslím že celý život by nestačil na to, aby je člověk všechny vyzkoušel.

Takže jako vždy, cílů mám před sebou hodně, teď už je jen uskutečnit.

A zde jsou první kousky. Jedná se o půlmetrové kusy látek šíře 150 cm.





Hezký večer
Jana

pátek 20. října 2017

A ještě dvě taštičky

Jak jsem se včera zmínila, z mého barvícího pokusu vznikly čtyři taštičky. Dvě jsem vám ukázala včera a dnes jsou na řadě další dvě. Včera jsem je nechtěla do článku zahrnovat ze dvou důvodů. I když jsou z téže látky, jsou úplně jiné. Jak tvarem a velikostí, tak zejména vzorem. A tím druhým důvodem bylo hádejte co. No ještě nebyly hotové. Proquiltováno jsem měla ale nebylo ušito. Do takových situací se dostávám docela často. Ostatně i na kurzech říkám, že mě vlastně šití moc nebaví. Baví mě výtvarná stránka věci. Barvení, quiltování, malování, prostě chystání materiálu, ze kterého se pak ovšem musí něco ušít. A tady se často zaseknu. Materiál mám, jen není nikdo, kdo by to dodělal. Ale abych na sebe nebyla zase tak moc přísná, občas něco dodělám. Vlastně častěji než občas. Jinak bych neměla co nabízet ve svém obchodě na Fleru, neměla bych co vozit na kurzy (i když tam klidně můžu vzít polotovar) a hlavně bych vám neměla co ukázat zde na mém blogu. Takže přiznám se, že i tento blog je pro mě určitou motivací, abych výrobky dotahovala do konce.

Tím končím dnešní uvažování, protože venku je krásně a já si půjdu alespoň na chvíli užít možná už poslední krásné dny na procházce se psem. Miluju tyto podzimní dny, kdy sluníčko září na žluté a červené listí stromů, všechno hraje barvami, ještě je příjemně teplo, ale přesto už je ve vzduchu cítit určitý chlad. Taky se ráda procházím hromadami spadaného listí, které mi šustí pod nohama. Bohužel je v současné době považované za správné, když je listí uklizené. A tak současný "správný" hospodář opadané listí rychle sesbírá, čímž mě ovšem připraví o potěšení. Ale předevčírem jsem se ještě stihla pobrouzdat v hromadách listí, které spadlo s krásných vzrostlých stromů na školní zahradě u nás ve vesnici. Stihla jsem to ovšem tak tak, protože kousek vedle už pan školník popadané listí sbíral sekačkou na trávu, aby bylo vše pěkně upravené. Ale když já mám tak ráda tu neupravenou přírodu!

Koukám, že jsem před předchozím odstavcem slibovala, že už končím, tak teď už opravdu končím.
Zde jsou fotky obou taštiček, jedna je opět hnědomodrá a druhá v podzimních tónech, když máme ten podzim. A obě dvě, stejně jako tu včerejší podzimní (modrohnědá už není) můžete najít v mém obchodě na Fleru.







Hezký den
Jana

čtvrtek 19. října 2017

Na kameni kámen

Nedávno jsem barvila látky, už přesně nevím na co, a dostala jsem chuť si trochu pohrát. Opravdu jen trochu, protože jsem si na hraní vyhradila jen 2 menší kousky látky. Na nich jsem zkombinovala tyrkysovou s béžovou a zlatožlutou s béžovou. Výsledky nebyly úplně podle mé představy, ale ne vždy se podaří naplnit mou představu. Někdy, obávám se, je má představa dokonce nenaplnitelná.

Už jsem se, tuším, setkala i s otázkou, jak mě spojení určitých technik napadlo, jestli jsem to někde viděla, nebo jak jsem na to prostě přišla. A zde se dostáváme právě k mým představám. V hlavě se mi zrodí nápad. Většinou ve formě výsledné podoby díla. Nápady, se kterými nejsem spokojená, odhazuji pryč (samozřejmě mentálně), a ty, které v sobě mají nějaký potenciál, rozvíjím dále, piluji detaily až do okamžiku, kdy jsem spokojená. Zde musím podotknout, že tato spokojenost se projevuje hřejivým pocitem u srdce a obrovskou chutí se hned pustit do realizace nápadu. V žádném případě to není spokojenost v hlavě provázená úvahami typu "to by se mohlo líbit".
A pak přichází chvíle, kdy zkoumám, jak představu přetavit do reality. Nemůžu se proto nechat svazovat způsoby, které se běžně používají, protože bych takto svého požadovaného cíle nedosáhla. Musím tedy přemýšlet, jak na to. Třeba u tohoto polštáře. Chtěla jsem tam kolečka v modré barvě, ale při použití klasické techniky, tedy aplikace, bych se z toho asi zbláznila. Proto jsem se rozhodla zvolit jednodušší cestu, kolečka nejdříve proquiltovat a pak vyplnit textilní barvou. A má představa byla naplněna.

Ale abych se vrátila k původní myšlence. Jestliže jedním způsobem svou představu nenaplním, mohu zkusit jiný způsob. Tím, že zjistíme, kudy cesta nevede, se nám zužují možnosti až nakonec narazíme na tu, která je ta správná. Proto není třeba výsledky, které úplně neodpovídají našim představám, považovat za chyby, ale za zkušenosti, díky kterým se dostaneme k cíli. A navíc nikdy nevíte, kdy se vám taková zkušenost bude hodit. Třeba v budoucnu budete chtít dosáhnout přesně takového výsledku, jako je ten, kterého jste v současnosti dosáhnout nechtěli.

I když výsledek barvení neodpovídal mé představě, přesto se mi líbil, a obarvené látky jsem využila na ušití dvou taštiček. Vlastně čtyř, ale dnes vám ukážu dvě. Jsou stejné, jen jinak barevné. Zvolila jsem pro ně jednoduchý vzor kamenů s vyplněným prostorem mezi nimi, aby se více zvýraznila barva prošití.









A na posledních dvou fotkách vidíte pokus o focení zátiší ve stylu starých holandských mistrů. To bylo totiž zadání posledního kola soutěže v klubu Nestejní na Fleru. Myslela jsem si, že to bude celkem brnkačka, ale při vlastním focení jsem zjistila, jak jsem se pletla. 
Základní problém je už to, že na Fleru, kam tyto fotky dávám, je titulní fotka čtvercová. Je proto vše nutné nacpat do čtverce. Dále to byla kompozice (moje první vypadala jako absolutní chaos), pak svělo přicházející zleva, zejména, když je zeď postavená tak, že přichází zprava, přítmí atd. atd. Prostě žádná sranda. Ale vyzkoušela jsem si to a i to se počítá Za pár dní vyjde blog a odkaz na něj pak najdete na mé facebookové stránce. Určitě se na něj podívejte, protože tam bude spousta krásných fotek. 

                          

Pro dnešek je to z mé stany vše, tak přeji všem hezký den i nadcházející víkend. Pro mě bude částečně pracovní, protože v sobotu v Táboře barvíme látky. A příští víkend vlastně taky, protože v sobotu 28. října se s některými z vás možná potkám v Prostějově na srazu patchworkářek. A s některými i v pátek 27. října, protože to zase budeme pro změnu barvit v Brně. Vím, že je to pátek, klasický pracovní den, ale kdyby se někdo přece jen chtěl utrhnout z práce, máme ještě jedno volné místo.

Jana

pondělí 9. října 2017

Povídání o meandrech (volné quiltování)

Už delší dobu se mi hlavou honí myšlenka, že napíšu článek o meandrech. Protože jste na blogu o šití, barvení, látkách a jiných věcech spojených s textilem, nebudu zde psát o meandrech říčních. I když kdo ví, o čem budu psát za čas. Témata se mohou změnit, rozšířit, člověk nikdy neví, co se přihodí zítra, natož za pár měsíců. Ale protentokrát zůstávám stále u šicího stroje, přesněji řečeno u volného quiltování. Budeme se tedy bavit o vzoru, kterému se ve volném quiltování říká meandry.


Když jsem před několika lety začínala vést kurzy volného quiltování, byly meandry většinou jediným vzorem, na který si účastnice troufaly samy a častokrát přicházely na kurz a tento vzor už uměly moc pěkně quiltovat. Přicházely ovšem s větou "já umím jen meandry". Meandry byly považované za cosi obyčejného, co umí každý, co není nic zvláštního, takže není žádný důvod, aby se tím jakkoliv chlubily.

Něco se ovšem změnilo a na kurzech v současné době zjišťuji, že meandry patří mezi vzory, které jdou účastnicím nejméně. Možná je to tím, že se volné quiltování dost rozšířilo, informace a videa o něm jsou všude na internetu dostupná a zatímco dříve se začínalo od základů, teď se začíná někde od prostředka. Zatímco dříve se člověk pustil na začátek do meandrů, nyní se pouští do různých mandal a jiných komplikovaných vzorů.
Myslím si, že spíše než k užitku je to ke škodě. Proč? Protože u těch, co v současné době začínají quiltovat, vidím snahu o docílení složitého vzoru, který ovšem nemají nacvičený. Nemají základy. A když nemáte základy, nemáte na čem stavět. Nejsou pak schopné souvisle vyplnit určitým vzorem prostor. Proto si myslím, že v současnosti tak často vídáme quiltované plochy vyplněné směsí různých vzorů, já tomu říkám free form quilting, což je ale dle mého názoru důsledkem toho, že autorka (či autor) neumí vyplnit plochu jedním vzorem. Je jednodušší vyplnit co umím a do mezer pak nacpat třeba kolečka. Ale vyplnit plochu jedním vzorem, to chce už umět pracovat s prostorem. To chce trénovat. Hlavně kreslit. Cvikem pak člověk dosáhne toho, že ví, kudy vést jehlu, jak prostor vyplnit, pochopí logiku vzoru. Je pak schopen použít i jen jeden vzor a nic mu samozřejmě nebrání použít vzorů více, je-li to jeho záměrem.

Tolik k úvaze nad současným stavem věcí a teď zpět k meandrům.

Aby meandry dobře vypadaly, je nutné, abyste u tohoto vzoru uměli pracovat s prostorem. Musíte mít vzor "vykreslený". Tím myslím vykreslený na papír. Musíte ho mít prostě v ruce.
I když se meandry považují za základní vzor a některé quilterky si stěžují na jeho nadužívání, já na tento vzor nedám dopustit. Umožňuje mi spoustu variací. Můžu si hrát s barvami nití, plochy, můžu obměňovat vzor tím, že vynechám určitá místa, prostě se s tímto vzorem dá kouzlit. A není to vůbec jednoduchý vzor. Nemyslím tím ani tolik na vyplnění plochy, jako spíše kvůli tomu, že je nutné po celou dobu dodržet přiměřeně stejnou velikost a hustotu vzoru. Pokud je nedodržíte, nebude vzor vypadat pěkně.

Na kurzech se setkávám s různými přístupy k vyplňování prostoru nejen meandry, ale i jinými vzory. V současné době, která je zaměřena na rozvíjení levé mozkové hemisféry a na upřednostňování dovedností, které jsou s ní spojené, je celkem jasné, jak bude vyplňování prostoru vypadat. Zleva doprava, shora dolů, hlavně to musí mít systém. Logiku. Musí to být pochopitelné. Ano, to je přesně levá mozková hemisféra. Musí to být logické, spočitatelné, pochopitelné, systematické.
Jenže my potřebujeme zapnout tu druhou - pravou mozkovou hemisféru. Ta je zodpovědná za kreativitu. A většinu kurzu se snažím o to, aby účastnice změnily svůj pohled na věc a svůj přístup. Alespoň k volnému quiltování. Aby přešly z módu "musím to pochopit" k módu "hraju si".

Dnes jsem sedla ke stroji a quiltovala jsem meandry tak, jak je vidím já (to je hned první fotka výše) a pak také tak, jak je často vídám nakreslené. Už dopředu na kurzu říkám, že je takto nechci vidět. Abyste to viděli v praxi i vy, tu máte fotky.

Na první fotce vidíte systematické vyplňování prostoru shora dolů a zpět, nebo by to mohlo být stejně zleva doprava a zpět.
Dost často se ještě stává, že se ve vzoru objevují takové hřiby, jak se člověk rychle snaží vrátit zpět do toho "správného" směru šití.


Tady na fotce jsem vám je označila. Zeleně je označen oblouk, který nevypadá hezky, protože je oproti ostatním obloučkům příliš výrazný, prostě z celku příliš vyčuhuje a narušuje ho. Červeně pak vidíte označený způsob, jak můžete tento velký oblouk nahradit. Stačí jen tolik nespěchat s návratem do směru, který považujeme za správný a udělat o jeden dva obloučky navíc.
Dále se u těchto dlouhých meandrů stává, že v místech, která jsem označila červenou čárou, se látka zvedne, protože není nikde prošitá. Pak se vám na látce vytvoří takové hrboly, které trčí nahoru.



Zde vidíte systém "vyplňujeme po diagonále".



A zde vidíte systém (když řeknu, že začínáme uprostřed) "vyplňujeme hezky od středu stále do kolečka a pak tam rychle šupneme ty řady a sloupce".


A zde pro jistotu vložím ještě jednou fotku vzoru, jak se líbí mně. Abyste to měli pěkně pohromadě.



A ještě jedna důležitá věc. To, o čem tu celou dobu píšu, je vyplňování plochy. Nejde o to, že byste se měli něčemu nebo někomu přizpůsobovat tvarem meandrů. Každý jsme jiný, u každého se projevuje jeho osobitost a ta se samozřejmě projeví i na tvaru každého vzoru, nejen meandrů.


Kromě toho, čeho se u meandrů vyvarovat, bych vám také ráda ukázala, jak si s meandry můžete hrát. 

Ve všech třech následujících případech se jedná o jeden typ vzoru. Uprostřed je kolečko a kolem meandry. V prvním případě jsem kolečko proquiltovala růžovou nití a okolí pak černou.


Ve druhém případě jsem kolečko nechala prázdné, takže vystupuje ven a zůstalo černé a okolí jsem proquiltovala růžovou nití.


A ve třetím případě jsem zvolila růžovou aplikaci a okolí proquiltovala černě.


Stále je to totéž a přitom pokaždé jiné.

A zde máte fotku všech tří možností dohromady, kde vidíte i co je placaté a co plasticky vystupuje.


A pokud se chcete podívat na praktické různorodé využití meandrů, můžete nahlédnou na toto prostírání , nebo na toto levandulové prostírání a zde najdete rovnou dvě. Také jsem prostřednictvím meandrů ztvárnila symboly jin a jang a tvořila v japonském stylu.
A abych vám dala i výraznější příklad toho, kdy jsem vynechala při prošívání prostor a tím umožnila vyniknout určitému vzoru, tak zde je polštář s francouzskou lilií.

Myslím, že příkladů, jak je možné si hrát s meandry, jsem ukázala dost a přitom se stále jedná o naprosto nepatrné množství možností, protože ty jsou nekonečné.


A na závěr ještě jedno krátké video s meandry.




Ať se vám meandry dobře šijí a doufám, že vám k tomu tento článek bude alespoň trochu nápomocný.

Hezký večer
Jana

pátek 6. října 2017

Úprava patky

V minulém článku jsem popisovala své zkušenosti s novým stojem Juki TL-2200QVP MINI. V článku jsem se zmínila, že jsem si upravila patku, která příliš těsně doléhala na stehovou desku. A také jsem psala, že u další patky jsem už tuto úpravu nedělala. Toto druhé tvrzení musím poupravit. Poté, co jsem předevčírem quiltovala, naznala jsem, že opravdu musím látku hodně tahat, až mě z toho bolí ruce a musím proto také častěji odpočívat. Proto jsem dnes předtím, než jsem se pustila do quiltování, provedla úpravu i této druhé patky. A protože jsem dostala dotaz, jak jsem úpravu udělala, nafotila jsem ji raději i pro případné další tazatele. 

Je to zcela jednoduchá záležitost. Lea Day ukazuje na svém videu, jak upravit patku, kterou hodně z vás používá - je to ta plastová, uzavřená, přes kterou není pořádně vidět a prodává se jako celkem univerzální quiltovací patka pro velké množství strojů. Pokud vás úprava zajímá, najdete ji zde

Pro svůj stroj jsem musela patku upravit trochu jinak, i když mi toto video ukázalo směr, kudy jít. Nemohla jsem použít gumičku, protože se k místu, které potřebuji přizvednout, nemohu dostat volně ze všech stran. Použila jsem proto provázek, který doma mám. Čím tlustší provázek, tím výš dostanete patku nad látku. Anebo můžete provázek omotat vícekrát nad sebou a tím dosáhnete stejného výsledku. 


Tady vidíte, do kterého místa je potřeba provázek umístit. Nemusí to být samozřejmě provázek. Určitě by se v železářství dala koupit nějaká podložka, kterou by bylo možné na to místo zasunout a vykonala by stejnou službu. Já jsem po ruce žádnou neměla, tak jsem pracovala s tím, co po ruce bylo. 

A na této fotce vidíte, jak musíte patku zmáčknout, aby se pod pružinou udělalo místo, kam provázek (podložku) přidáte. Tím vlastně zabráníte pružině dosednout úplně dolů a spustit patku moc nízko. 


Kolečko, které leží na látce, mám schované dole v dlani, palcem zespodu poskytuji oporu a shora ukazováčkem tlačím proti palci na tu část, ve které je normálně zasunutý šroub, který patku přichytává na jehelní tyč (držím patku levou rukou). Zmáčknutím proti sobě si vytvoříte pod pružinou prostor, do kterého provázek nebo podložku umístíte. 

Tato malá úprava postačuje k tomu, že s látkou je najednou pod strojem možné pohybovat úplně lehounce, i když tím vlastně narušujeme záměr výrobce. Ale možná by bylo fajn, kdyby výrobce občas konzultoval své představy s těmi, kdo pak jeho výrobky používají. Myslím, že by to v mnoha případech bylo velmi prospěšné. 

Někde jsem zahlédla, že k tomuto stroji by měla sedět i quiltovací patka se šroubkem, kterým si můžete nastavit výšku patky, dokonce jsem o ní přemýšlela, ale díky této úpravě ji nebudu potřebovat. 

Hezký den
Jana