Translate

pondělí 26. února 2018

První kurz "Můj první art quilt" je za námi

Včera v Klecanech u Prahy proběhl první kurz, který jsem nazvala "Můj první art quilt". Sama jsem byla napnutá, jaký kurz bude a jaké budou výsledky. Nemáme totiž naplánované nic konkrétního, co budeme tvořit kromě toho, že to bude art quilt šitý za použití aplikací. Všechno vzniká intuitivně na místě.

V informacích ke kurzu jsem napsala, aby účastnice nechodily s nějakou konkrétní představou a nechaly všechno až na momentální pocity na kurzu. Ale protože obyčejně chceme mít vše pod kontrolou, přišla téměř každá s nějakou konkrétní představou. Když se ale ponořily do hlubin svého nitra, aby tam pootevřely dveře ke své kreativitě, začaly najednou tvořit něco zcela jiného, než byla tato jejich původní představa.

Na kurzu jsme samozřejmě probraly i technické detaily, aby bylo možné quilt vytvořit a ty se týkaly především aplikací, naučily jsme se ale třeba také, jak začistit okraj quiltu, pokud nechcete použít klasický lem a jiné věci, které se v průběhu práce vyskytly. To ale nebylo z mého pohledu na kurzu to nejdůležitější. Mým cílem bylo alespoň trochu změnit pohled účastnic na okolní svět, na detaily, prostě na všechno, co vidí kolem sebe. Aby nehledaly a neprohlížely jen hotové výrobky, protože v takovém případě máme tendenci kopírovat. Aby si místo toho prohlížely krásné fotky, obrazy, barevné uspořádání, protože pak se tyto podněty uvnitř nás různě přeskládají a umožní vzniknout výrobku, který bude odpovídat našemu vidění a nebude čistou kopií něčeho, co vytvořil někdo jiný.

Podle mého názoru nejde v životě o to, abychom zvládli dokonale okopírovat nápad někoho jiného. Jde o to, abychom na svět přivedli něco ze sebe. Nikdo jiný nemůže poskytnout právě náš pohled. Ten máme jen my sami. Proto je důležité, abychom si dovolili ho ukázat, abychom věřili, že tento pohled je ten nejlepší, který za sebe můžeme světu dát. Uvědomte si, že vás kolikrát zaujmou nedokonalé ale jedinečné věci daleko více, než dokonalé kopie. Je to právě díky té jedinečnosti, kterou do dané věci vnesl její autor. Tu v kopii nenajdete.

Já se zcela upřimně přiznám, že jsem z kurzu měla velkou radost. Dokonce bych řekla, že jsem se radovala jak malé dítě, když jsem viděla, jak se účastnice pustily do tvoření a přestaly řešit, jestli je to správně nebo ne. Prostě jen tak, pro radost přenášely na látku představu, která se objevila.

Abyste se mohli i vy podívat, co jsme stvořily, mám tu fotky všech pěti quiltů. Nejsou samozřejmě hotové, protože to se nedá za jeden den stihnout. Ale základ tu je, částečně i prošití a všechny účastnice odcházely domů s jasnou představou, jak budou pokračovat v těch částech, na které se nedostalo. Některé si s sebou nesly více práce, protože je třeba nutné ručně zapošít spoustu nitek (strojově nezapošíváme, nevypadalo by to hezky), ale věřím, že každý z quiltů, který tu začal vznikat, bude i úspěšně dokončen. Autorkami zobrazených quiltů jsou účastnice kurzu. Neuvádím u fotek konkrétní jména, protože k tomu jsem si zapomněla vyžádat souhlas, ale pokud byste si je přáli uvést (myslím tím autorky) napište mi prosím e-mail nebo do komentáře a já je moc ráda doplním.

Všem účastnicím děkuji a těším se na další setkání na tomto kurzu, který proběhne v dubnu v Brně.

autor: Libuše Fraňková

autor: Božena Zámečníková

autor: Marie Budilová


autor: Alena Fuhrmanová

A musím ještě dodat, že ve skutečnosti quilty vypadaly mnohem lépe než na fotkách.

Přeji všem krásný den
Jana

pátek 23. února 2018

Kousek quiltu na Prague Patchwork Meeting

Na nějakou dobu jsem se teď odmlčela, protože jsem intenzivně pracovala na quiltu pro letošní Prague Patchwork Meeting. 

Původní zadání, které jsem poprvé slyšela vloni na PPM po vyhodnocení soutěží, znělo "Čtyři roční období". Později bylo zadání lehce upraveno na "Roční období" a podle této úpravy nebylo nutné do quiltu zakomponovat všechna čtyři roční období, stačila třeba dvě, ale mně už se zdálo, že by tam něco chybělo. Proto můj quilt obsahuje všechna čtyři roční období od jara do zimy.

Musím říct, že je můj quilt tentokrát úplně jiný, než byl loňský. Mám teď období, kdy používám převážně černobílou kombinaci a ručně barvené látky zůstávají ležet ladem. Ještě mám v hlavě pár nápadů, co bych chtěla v černobílé kombinaci doplněné třeba kapkou jiné barvy vytvořit, ale už cítím, jak se o slovo začínají opět hlásit barevné (i barvené) látky. Nebráním se tomu, co přichází a tvořím podle toho, co zrovna cítím. Musím přiznat, že to byla úleva, když jsem si dovolila dělat věci podle svých pocitů a ne podle toho, co bych zrovna měla. A jak jsem věděla, co bych měla dělat? Nevěděla. Asi jsem si představovala, co lidé kolem očekávají a podle toho si pak vytvořila názor, co bych měla dělat já, abych jejich očekávání splnila. Myslím, že takto přistupuje ke svému životu spousta lidí a když se nad tím zamyslíte, tak zjistíte, že je to vlastně dost velká blbost. Proč? Protože netušíme, co ostatní očekávají. Jsou to jen naše představy o jejich očekávání. Proto se často stává, že se snažíme udělat někoho šťastným, ale i když jsme udělali vše, co bylo v našich silách, tak se nám to nepovedlo. Nejspíš proto, že každého z nás činí šťastným úplně něco jiného a my nevíme, co to u ostatních je (často to nevíme ani u sebe, že?). Proto jediný člověk, kterého můžeme udělat skutečně šťastným, jsme my sami. A navíc, ač se to možná zdá neskutečné, existuje hodně lidí, kteří ani šťastní být nechtějí. Nemohli by si totiž potom stěžovat, což je jejich hlavní životní náplní. Ale to jsem zase ve svých úvahách odbočila.

Quilt je tedy jiný než vloni a vlastně nevím jaký. Už si začínám zvykat, že pokaždé, když vytvořím něco, na čem intenzivně pracuji, z čeho mám radost, když to vzniká pod mýma rukama, tak najednou po dokončení přijde takový zvláštní pocit. Najednou nevím, jestli to vůbec stojí za to, jestli to mám někam posílat, jestli to mám vůbec někde ukazovat. Nevím, jak to mají ostatní, ale když najednou vidím výsledek mnohahodinové práce, tak si říkám "A to je všechno?"
Stejný pocit mám nyní. Opět nejistota a pocit, že jsme možná měla udělat něco úplně jiného. Ale protože se už znám, tak je mi jasné, že stejný pocit by nastal i u toho jiného. Takže beru co je, nemá smysl se zaobírat tím, co by mohlo být.

Celý quilt vám teď neukážu, abyste byli alespoň trochu zvědaví na PPM. Pak sem dám fotku celého quiltu, i když se mi ta fotka moc nelíbí. Základem celé plochy je drobnější volné quiltování v černé barvě, který na velké fotce zaniká a vypadá to jen jaksi šmouhovatě. Ale co se dá dělat.

Tak zatím dva detaily, léta a zimy a snad mi ho pověsí na PPM. A pokud byste ho tam nenašli, tak se jim nelíbil.




Hezký den
Jana

pátek 9. února 2018

Mám radost

Milí čtenáři i návštěvníci tohoto blogu, ano mám vás rozdělené do dvou skupin, protože někteří chodí jen za fotkami výrobků a někteří si chodí číst. Ale to je teď úplně nepodstatné, protože se s vámi se všemi chci podělit o radost.

Prodejní portál Fler vyhlásil společně s časopisem Instinkt soutěž s názvem "Dostaň se na kreativní výsluní". Mohl se přihlásit kdokoliv z Fleru, podmínkou bylo poslat 4 fotky výrobků, 3 fotky z procesu tvorby, napsat něco o sobě a o svém kreativním snu. Pro vítěze pak jsou připraveny ceny v hodnotě milión korun, ale nejedná se o žádné hmotné věci, s výjimkou fotografického vybavení. Jedná se o pomoc s propagací, grafikou, prostě s tím, aby člověk vylepšil prezentaci svých výrobků a dostal se více do povědomí lidí. Což mě přivádí ke zjištění, že reklama musí být v současnosti opravdu drahá záležitost.

Po vyhlášení soutěže jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám, sebrala jsem odvahu a přihlásila se. A představte si, že mě odborná porota vybrala mezi 41 finalistů.


O vítězi dále budete rozhodovat vy. Návštěvníci Fleru, čtenáři Instinktu, prostě lidé, kteří aktivně udělí svůj hlas.

Protože navštěvujete můj blog, předpokládám, že máte zájem o práci, kterou dělám, a že mi snad i fandíte. Proto si dovoluji vás požádat, abyste mi v případě, že si myslíte, že si to zasloužím, dali svůj hlas. Můžete to udělat jedním nebo dvěma způsoby, nejlépe samozřejmě oběma :-).

Tou první možností je hlasovat na Fleru, tam ale musíte být zaregistrovaní. Na Fleru se hlasuje zde a hlasovat můžete do středy 14. února.

A tou druhou možností je hlasovat prostřednictvím SMS zprávy ve tvaru Instinkt40 na telefonní číslo +420 736 373 737, a to do 22. února.


Co se týká textu v Instinktu, tak vás musím upozornit, že netuším, jak autoři došli k tomu, že žiju ve starém mlýně a mám dva psy. Mlýn nemám a psa mám jen jednoho. Nikde jsem ani žádnou takovou informaci neuváděla, tak opravdu nevím. To jen k častému přesvědčení lidí, že když je to napsané v novinách (časopise), tak to přece musí být pravda. Ne, opravdu nemusí.
Napadá mě jen jediná možnost, jak mohli přijít na mlýn, a to je fotka mé dcery u kachlových kamen, kde představuje Dorotu Máchalovou z pohádky S čerty nejsou žerty (ano, bylo to v minulém článku). Ta skutečně měla mlýn a pak ji odnesl čert. Já mlýn nemám a čert mě snad neodnese.

Všem vám děkuji za to, že můj blog navštěvujete, čtete, že i díky vám se posunuji stále dál a pokud jste se rozhodli, že mi dáte svůj hlas, tak samozřejmě děkuji i za něj.

Přeji vám všem hezký nadcházející víkend.
Jana

úterý 6. února 2018

Do kuchyně

Dnes to bude velmi stručné, což je v poslední době velmi neobvyklé. Vždycky se zamyslím, jestli to občas s délkou textů nepřeháním, hlavně když mi maminka do telefonu při pohledu na nový článek na blogu sdělí "No to je zase slohové cvičení!". Ale nenechám se odradit, když budu mít chuť a hlavu plnou myšlenek, tak určitě zase něco napíšu. Teď mám hlavu plnou toho, abych dodělala soutěžní quilt na PPM, takže čas na jiné dalekosáhlé úvahy není.
Vzpomněla jsem si ale, že jsem zde neukázala jeden jednoduchý a rychlý výrobek, který jsem tvořila ještě před Vánocemi.
Bylo to opět do klubu Růžový panter na Fleru. Jednalo se o výrobek pro tématický blog, kde jsme chtěli ilustrovat vánoční televizní program.
Po dlouhém přemýšlení jsem dostala nápad, že při focení využiju svá kachlová kamna. Jenže jaký k tomu bude výrobek? Nakonec jsem kvůli fotce ušila dvě kuchyňské chňapky. Základem je ručně barvená látka s několika odstíny oranžové, kterou jsem prošila bublinkovým vzorem. Ten jsem ale hodněkrát obšila a díky tomu se uvnitř látka hodně zvedla a vytvořily se krásné boule.


A tady je fotka z kuchyně, abyste o ni nebyli ošizeni. Schválně. Víte jaká je to pohádka, která je v televizi o Vánocích pravidelně?


Dokonce jsem speciálně kvůli ilustraci upekla buchty. Ale nestěžuju si, poctivě jsme je snědly. A jak nám chutnaly!



Svůj účel chňapky splnily, tak si je možná nechám do kuchyně na ozdobu, protože se mi tam barevně hodí.

K hlasování v blogu vás tentokrát nepozvu, protože vyšel o Vánocích a dávno už zapadl mezi záplavou nových blogů. Ale mám pro vás dvě jiné pozvánky.

Tou první je pozvánka k návštěvě a hlasování v blogu klubu Nestejní, kde jsme se potýkali s tématem Procházka secesním Brnem. Blog najdete zde a kromě krásných výrobků inspirovaných brněnskou secesí v něm najdete i fotky secesních domů, které zdobí Brno a o kterých jste dosud třeba vůbec nevěděli.

A tou druhou pozvánkou je pozvánka k účasti v celoflérovské soutěži, kterou vypsal klub Růžový panter. Můžete společně s námi tvořit na zadané téma, kterým je tentokrát zrození, počátek, jaro, klíčení. V soutěži nejde o žádné ceny, jde o radost z tvoření a o nové nápady. A tentokrát i o těšení se na blížící se jaro. Bližší informace k této akci najdete zde.

Hned na začátek roku je to několik výzev (máme ještě nové téma v Nestejných), tak se jdu rychle pustit do práce ať to všechno zvládám.

Přeji všem krásný den, spoustu nových nápadů a radosti z jejich realizace.
Jana