Translate

pátek 6. listopadu 2015

Dětská domečková deka

V průběhu letních prázdnin jsem plánovala výrobek do soutěžního blogu flérovského klubu Po stopách růžového pantera. Blog měl vyjít prvního září, tj. první školní den a jeho tématem byla Abeceda. Každý si vybral písmenko jeho výrobek měl toto písmenko znázorňovat nebo vyvolat jeho představu. Já jsem si zvolila písmeno D. V okamžiku, kdy jsem ho vybírala, jsem ještě neměla představu, co budu tvořit, ale připadalo mi, že toto písmeno poskytuje velké možnosti. Slov na D je hodně a určitě na toto písmeno začíná slovo deka. V plánu tedy byla deka. Postupně se mi k tomu přidal domeček a nakonec vznikl nápad na dětskou domečkovou deku. Písmenko D je zde zastoupeno dostatečně :). Látky jsem nabarvila, ve výrobě deky a účasti na blogu mi ale na konci srpna zabránily zdravotní problémy. Později mi už chyběla motivace a látky i nápad jsem uložila k ledu.

Někdy během října jsem dostala e-mail, jestli bych se nechtěla zúčastnit patchworkové výstavy ve Šlapanicích u Brna. Vloni jsem získala 1. místo za deku v návštěvnickém hlasování a tento rok jsem jim neměla moc co nabídnout. Polštářky, prostírání, sedák s duhovou květinou (ten je Kačenky, takže ho mám doma stále k dispozici) a to bylo vše. V tom okamžiku jsem si řekla, že bych mohla udělat tu domečkovou deku. Nebude to sice klasická deka, protože bude menší, ale lepší než nic. Pustila jsem se do ní a do otevření výstavy jsem ji stihla dodělat. Kdybyste se na ni tedy chtěly podívat naživo, můžete navštívit výstavu Poezie záplat v Šlapanicích u Brna. Výstavu najdete ve šlapanickém muzeu a podílí se na ní brněnský patchworkový klub. Zde je odkaz přímo na muzeum http://slapanice.muzeumbrnenska.cz/2985-poezie-zaplat-v.aspx. Kdybyste se na výstavu chtěli podívat, tak si pospěšte, protože trvá jen do 15. 11. 2015.

 

Deka má velikost 110 x 110 cm, celá je ušitá z mých ručně barvených látek v kombinaci s bílou. Aplikace jsou šité metodou Raw Edge Applique, což jsou aplikace bez podhrnutí. Tentokrát jsem je neobšívala svým typickým několikanásobným stehem ve dvou řadách, ale zvolila jsem klasický obnitkovací steh. 
Většinou aplikace nalepím oboustranně nažehlovacím vlizelínem na podklad, vytvořím sendvič a pak všechno včetně aplikací prošívám. Tentokrát jsem zvolila jiný způsob. Aplikace jsem přižehlila a všechny přišila na top a pak teprve tvořila sendvič a prošívala. Udělala jsem to hlavně kvůli tomu, že při obšívání domečků jsem střídala barvy nití podle barvy látky a na spodní straně deky by tak byla spousta barev a také spousta nití, které bych musela pěkně neviditelně zapošít. Takto jsem si ušetřila práci a myslím, že je díky tomu deka z druhé strany hezčí. Taková ucelenější. 

A když koukám na fotky a přímýším nad tím, asi by se mi nejvíce líbila zavěšená na zeď jako výzdoba dětského pokoje. 

 











Hezký den a díky za návštěvu.
Jana

úterý 3. listopadu 2015

Ocenění One lovely blog awords

Už je to pár měsíců, kdy jsem dostala od úžasné quilterky a patchworkářky Gety Grama ocenění pro bloggery One lovely blog awords. Nejdříve jsem dostala e-mail s otázkou, jestli jsem ochotna toto ocenění přijmout. Umíte si jistě představit mé překvapení. Už to, že o mně Geta Grama ví, bylo skvělé a ona mě navíc ještě chtěla jmenovat na svém blogu s odkazem na mou práci! 
Pokud ji neznáte, pak se určitě podívejte na její stránky, protože je to opravdu skvělá quilterka, dělá převážně moderní věci s použitím Raw Edge Applique (nepodhrnovaná aplikace) a je specialistkou na shadow trapunto. Na toto téma vydala i knihu, kterou můžete najít zde. Její tvorba je mi blízká i proto, že často používá jednobarevné látky v kombinaci s bílou, tedy barevnost blízkou mému srdci.
Ocenění jsem samozřejmě přijala a Getě za něj tímto velice děkuji. 

Toto ocenění s sebou nese několik povinností (proto e-mail s dotazem, jestli jsem ochotná jej přijmout a tyto povinnosti splnit). 
1) Poděkování tomu, kdo mi ocenění udělil
2) Sdílení sedmi věcí o sobě
3) Ocenění blogů, které se mi líbí a chci je doporučit ostatním čtenářům ke shlédnutí

Jestli jsem správně pochopila smysl tohoto ocenění, jde především o to, dostat do širšího povědomí blogy, které mají co ukázat, co říci, které se nám líbí a stojí za doporučení. 

Proč mi trvalo tak dlouho (asi od července), než jsem tento článek napsala? No, určitě s tím bude mít něco společného můj sklon k odkládání věcí a nechávání všeho na poslední chvíli - tady se ale musím pochvlálit, už se to zlepšuje :). Pak mi nějakou dobu tvalo, než jsem se rozhodla, které blogy bych chtěla doporučit a spojila se s jejich autorkami, zda s tím souhlasí. No a dalším oříškem bylo, co mám o sobě napsat. To jsem nevyřešila doteď, tak doufám, že při psaní přijdou vhodné myšlenky, které rovnou přenesu do textu. 

1) Má cesta k současnému tvoření byla krkolomná. Už jako dítě jsem se věnovala vyšívání, pletení, háčkování, prostě všemu možnému v oblasti ručních prací, co bylo v té době u nás dostupné. O patchworku jsem nic nevěděla a když jsem po roce 89 v nějaké Burdě uviděla patchworkový obraz, prohlásila jsem, že tohle já v životě dělat nebudu. Přece nejsem blázen :). 
Moje chuť do textilní tvorby se ozvala v době, kdy jsem v osmé třídě procházela seznam škol a přemýšlela, kam dál. Jediné, co mě opravdu zaujalo, bylo textilní výtvarnictví. Vzhledem k tehdejším podmínkám (možnost přihlásit se pouze na jednu školu) a k tomu, že jsem se velice dobře učila, jsem ale nakonec skončila na gymnáziu, pak na právech, pak ve stavební firmě, kde jsem pracovala 15 let jako právnička. Až na mateřské jsem se k tvoření vrátila a od té doby jsem se ho už nepustila.

2) V současnosti žiju s osmiletou dcerou Kačenkou a naším psem na vesnici severně od Brna. Bydlíme na okraji Moravského krasu na Drahanské vrchovině. Je tu poněkud větrno, ale jinak je tu moc krásně. Pořídili jsme si starší domek s velkou zahradou, který jsem zařídila ve venkovském stylu a mou chloubou jsou  kachlová kamna, ve kterých se zrovna teď topí a občas na nich i vařím. Mám prostě ráda tradici. Fotku kamen nemám, ale přikládám fotku dcery se psem, když se v dubnu chystala na pálení čarodějnic.

 3) Kromě šití ještě moc ráda peču. Problém je v tom, že když něco upeču doma, dcera toho moc nesní a pak toho dost zbyde na mě. Ne že bych to nesnědla, ale příliš to nesvědčí mé postavě. Navíc ne všechny moučníky si oblíbila i Kačenka a to pak na mě zůstane celý. Proto využívám různých setkání, třeba na kurzech, kam ráda nějaký svůj moučník upeču. Velice vděčnými strávníky jsou také tři děti mého bratra, které vždycky všechno spasou jako kobylky. 

4) Díky psovi se každý den (no, téměř každý den) donutím vyrazit na procházku. Pravdou je, že se ani moc nutit nemusím, protože miluju ranní procházky lesem. Zrovna dnes bylo úžasné ráno. Sluníčko zářilo na barevné listí na stromech, na zemi ještě ležela jinovatka a my jsme chodili po loukách a po polích a užívali si čerstvého vzduchu. Bylo to nádherné. 

5) Další věcí, které se v životě věnuji, je tzv. osobní rozvoj. Absolvovala jsem soubor kurzů Poznej svůj cíl u Zdenky Jordánové, jejíž knihy i kurz doporučuji. Jednu dobu jsem uvažovala i o tom, že budu pracovat jako poradce pro osobní rozvoj a pomáhat lidem s jejich problémy, ale nakonec jsem tuto cestu zavrhla. To ale neznamená, že vědomosti, které jsem získala, přicházejí vniveč. Uplatňuji je v běžném životě, ale třeba také na kurzu volného quiltování, protože je až překvapivé, jak se právě v této oblasti projevují naše psychické bloky. 

6) Také můžu veřejně napsat, že chodím hrávat volejbal. Scházíme se jednou týdně - nadšenci všecho věku - a dvě hodinky si zahrajeme. Několikrát do roka se také scházíme s podobnými lidmi z okolních vesnic a z Vyškova (musím ho zde speciálně vypíchnout, protože to přece není vesnice)  na amatérkých turnajích, které si sami pořádáme pro zábavu. Je to moc příjemné trávení volného času a možnost pro setkávání. 

7) Když jsem ještě bydlela v Brně a neměla dítě, byla jsem tím, co bych nazvala "kavárenský povaleč". Moc ráda jsem chodila do kaváren, popíjela dobrou kávičku, sledovala dění kolem, ale také jsem se tam ráda učila. V Brně jsem měla vytipované kavárny, kde dělali opravdu dobrou kávu a do jiných jsem pak odmítala chodit. To se změnilo s příchodem dítěte a přestěhováním se na vesnici, ale když je příležitost, tak do dobré kavárny ráda zavítám. Bohužel se mi ale zdá, že snad všude mají pocit, že zákazníci chtějí poslouchat rádio nebo se dívat na televizi, takže ten klid a atmosféra se z kaváren vytrácí. Škoda.

Tolik o mně a teď se dostávám k tomu, koho bych vám ráda doporučila. 

 1) http://mdupka.blogspot.cz/  Marta je všestranná, najdete u ní všechno od kabelek a peněženek až po deky. Je také neuvěřitelně pilná. Není mi jasné, kdy to všechno stíhá :)

2)  http://jita-siti.blogspot.cz/  U Jitky jsou mi velice blízké její barevné kombinace, má krásné fotky a koukněte se na její úžasné brože. Najdete u ní také pletení, které je mi blízké.

3) http://danak-mojetvorenicko.blogspot.cz/ U Dany se koukněte na spoustu kabelek, běhounků na stůl ale i na další věci. . 

U všech je samozřejmostí kvalitní zpracování, všechno je prostě moc pěkně ušité, pěkně zkombinované, radost pohledět. Doufám, že i vám se u nich bude líbit. A také se těším, až se dozvím, kam chodí tyto tři bloggerky na návštěvu. Ráda se kouknu na další blogy, které jsem doposud třeba neobjevila. 

Přeji krásný večer
Jana