O prvním dubnovém víkendu proběhla v Praze již tradičně výstava Prague Patchwork Meeting (PPM). Byl to už jedenáctý ročník výstavy a jak jsem před nedávnem psala, rozhodla jsem se tento rok výstavy aktivně zúčastnit, což znamená vyrobit a poslat na výstavu quilt. O tom, že se mi tento první krok zdařil, jste se na blogu už mohli dočíst. Dalším krokem bylo výstavu navštívit. V loňském roce jsem se na výstavu nedostala, protože jsem byla po celé tři dny trvání výstavy na Festivalu textilu a quiltu v Dubči, kde jsem předváděla volné quiltování. O to více jsem se letos na návštěvu PPM těšila. PPM je zaměřena více na art quilty než na tradiční patchwork a je tu dost vystavovatelů ze zahraničí. Jak je vidět z tohoto blogu, tradiční patchwork není úplně to, čemu bych se věnovala, takže mi zaměření výstavy plně vyhovuje.
Kromě aktivní účasti na výstavě jsem se rozhodla ještě pro jednu novinku. Vzala jsem s sebou poprvé svou desetiletou dceru. Naplánovaly jsme si dvoudenní výlet s tím, že první den bude výstava a druhý den procházka Prahou.
V sobotu ráno jsme vyrazily vlakem, což pro mě byla po věčném cestování autem příjemná změna. Moha jsem téměř 3 hodiny jen tak koukat z okna, nechat bloudit myšlenky a číst si. Na výstavu jsme se dostaly před polednem a do šesti jsme měly čas si všechno prohlédnout. Nevěděla jsem, jak to Kačenka zvládne, jestli ji bude výstava bavit, jestli nebude protivná a nechá mě, abych si všechno v klidu prohlédla. Ale doufala jsem, že všechno proběhne v pohodě. Brzy jsem zjistila, že procházení mezi vystavenými quilty ji opravdu nebaví, ale zato ji velmi bavil pobyt v obchodě
Irenky Adamové z Pardubic, u které dělám kurzy volného quiltování, S její rodinou se Kačenka velmi rychle seznámila a zaplula do obchodu i mezi ně, jakoby tam patřila. Díky tomu jsem si v klidu mohla prohlédnout výstavu a za to i touto formou ještě jednou děkuji.
Samozřejmě, že mě zajímala soutěž Struktury, protože právě této soutěže jsem se účastnila. Musím přiznat, že mi do oka padl jeden úžasný quilt, který bych já vybrala jako nejlepší. Nebudu sem dávat fotku, protože jsem si nepoznamenala jméno autorky a nemůžu ho zde tedy uvést ani dát odkaz na její stránky. Odborná porota ovšem byla stejného názoru jako já, tento quilt v soutěži zvítězil a brzy ho tedy určitě najdete minimálně na
FB stránkách výstavy. Když píšu tento článek, zatím tam není, ale věřím, že si ho brzy budete moci prohlédnout.
Já jsem se účastnila s tímto quiltem s názvem Korál:
S tímto quiltem jsem si zažila své a dokonce jsem byla i ve stavu, že jsem přemýšlela, že ho nikam posílat nebudu. Když jsem ho dokončila, tak jsem zjistila, že jeho okraje jsou hodně zvlněné. Dost mi to vadilo, protože bych měla ráda krásné rovné okraje, jak je vídám u jiných quiltů na výstavách. Rozhodla jsem se tedy, že ho vypnu, jak se vypínají třeba háčkované dečky.
Koupila jsem si dva kusy stavebního polystyrenu, quilt jsem namočila a po všech stranách vypnula a hustě přišpendlila na polystyren. Vše jsem samozřejmě hlídala s pravítkem, abych měla krásné pravé úhly. Původně jsem to odhadovala jako práci na chvíli, ale ve skutečnosti jsem u vypínání strávila několik hodin.
Po vypnutí všechno vypadalo dobře, tak jsem quilt na výstavu poslala. Tam jsem ale zjistila, že manipulací došlo opět ke zvlnění a celkem mě to štvalo. I přesto jsem s tímto quiltem získala sedmé místo (z celkem tuším 26 quiltů), což považuji za velký úspěch. A asi proto, abych nezahálela a více se věnovala artquiltu, dostala jsem jako cenu za toto umístění uhrazení výstavních poplatků za dva výrobky na PPM v roce 2018. Děkuji.
Na výstavě byla spousta krásných výrobků a také milé a vstřícné tvůrkyně. Zajímala jsem se o to, jakým způsobem zajišťují, aby jejich quilty byly pěkně rovné a dozvěděla jsem se třeba, že je natírají lepidlem podobným lepidlu na tapety, které se rozředí, z celé zadní strany se quilt natře a zatíží třeba starými policemi.
Také jsem zjistila, že v některých jsou na spodní straně vsunuté docela těžké kovové tyče. Jejich váha závisela na tom, jak moc byl quilt bez nich nerovný. Čím větší nerovnosti, tím těžší tyč.
A také jsem zjistila pro mě hodně důležitou věc. Zatímco já jsem si myslela, že je potřeba použít ještě tlustší výplň, opak je pravdou. Všechny "artařky" mají hodně slabé výplně a díky tomu je asi výsledek také rovnější.
Takže jak vidíte, na výstavě jsem se především kochala a sbírala informace a zkušenosti, ale zvládla jsem i projít obchody. Našla jsem tu mimo jiné i obchody
Jitky Musilové z Opavy a
Vendy Kamené z Českých Budějovic, což jsou obě velice milé ženy a nadšené patchworkářky, u kterých také dělám kurzy volného quiltování.
Jste-li pravidelnými návštěvníky mého blogu, tak víte, že tištěné látky téměř nekupuji, vystačím si s bílou. Nakupování látek za mě převzala dcera, která si přivezla hromádku FQ, tak jsem zvědavá, co z nich bude vytvářet, nebo spíše co mě bude nutit z nich vytvářet. Ale i já jsem něco málo nakoupila. Koukala jsem především po nitích. Koupila jsem si na vyzkoušení quiltovací nit Madeira a pak také od německé prodejkyně quiltovací nit z egyptské bavlny (údajně nejlepší), která stála 250,- Kč za 500 yardů. Jsem na ni opravdu zvědavá. Chtěla jsem si koupit také nitě Aurifil, které mají být nejlepší z nejlepších, ale nezadařilo se. Není jednoduché je u nás sehnat a na Slovensku je prodává jeden prodejce, který na výstavě byl, nitě s sebou ale neměl. Škoda. A ještě jsem si koupila jedny quiltovací jehly od Madeiry.
V neděli jsme si udělaly ještě procházku starou Prahou, na kterou nám vyšlo krásné počasí a měly jsme to i se zajímavým zážitkem - potkaly jsem pochod fotbalových fanoušků obklopený snad ještě větším počtem policistů. Takže dobrodružství nakonec.
Výlet byl pěkný, líbil se nám oběma a příští rok určitě vyrážíme zase. Tedy já určitě.
Hezký večer
Jana
