Poslední vzor, který jsem vám natáčela na video, se mi fakt líbí. Nejen kvůli tomu, jak vypadá, ale i kvůli tomu, jak se krásně quiltuje. Nemusíte se držet nějaké pravidelnosti, křivky si vedete tak, jak se vám zrovna podaří je zvlnit, prostě krásná volnost a svoboda a k tomu navíc parádní výsledek. Proto jsem ho nemohla odložit a musela jsem ho využít znovu.
Prošívání vzoru nití ve stejné barvě, jako je podklad, si můžete prohlédnout na tomto nástěnném quiltu.
Na svou FB stránku (odkaz najdete vpravo nahoře) jsem dávala fotku quiltování černou nití na bílém podkladu a bílou na bílém. Taky to vypadalo dobře.
A teď jsem u další varianty. Černou na barevném podkladu a pak barevnost tón v tónu. Všechno má něco do sebe a každý si určitě najde svého favorita. Za mě je to černý quilt na barevném podkladu. na obou polštářcích.
Jak je u mě zvykem všechno je ručně barvené. Tentokrát několika různými způsoby. Jedním z nich jsou reaktivní barvy, což se můžete naučit na kurzu barvení látek (aktuálně vypsaná místa a termíny najdete zde) a když budete chtít, tak vám na kurzu prozradím i ten další způsob, který jsem použila :-)
Do představování jednotlivých výrobků nebo jejich skupin mi skočil jeden art quilt a jedno barvení, ale teď se opět vracím k občasníku a představuji vám předposlední věc z něj, kterou jsou kosmetické taštičky. Nejde ale jen o taštičky, které jsou třeba pro mě poněkud podružné. Jde o to, že látku, kterou na nich vidíte, si můžete sami vytvořit. A pak si z ní samozřejmě ušít i něco třeba úplně jiného.
A pokud vás hned napadlo, no jo, ale já neumím volně quiltovat, tak se koukněte na další obrázky, protože tam vidíte stejný způsob zdobení s úplně rovným šitím. Nejste tedy omezeni vaší dovedností ve volném quiltování, můžete šít i rovně a přesto vytvořit pěkné kousky.
Jak zdobit látku tímto způsobem se můžete naučit v Janině občasníku - jaro 2019, který najdete zde v mém obchodě.
A stejně tak tam najdete střih na taštičky s přezkou a podrobný fotonávod na jejich ušití, podle kterého to dle mého názoru zvládnou i začátečníci.
Anebo můžete zdobenou látku použít na naprosto jednoduchou obdélníkovou taštičku bez záševků a bez přezky, pokud byste si na složitější zatím netroufli. Ale základem je nepodceňovat se a přijímat výzvy. A pro koho je taštička něco, co zvládne levou zadní a potřebuje větší výzvy, tak v občasníku jich určitě pár najdete.
Můžete si podle něj ušít psaníčko nebo nabarvit šálu, ušít nástěnný quilt s aplikacemi, ušít běhoun a prostírání s aplikacemi nebo třeba polštářky se zipem na zadním díle a také běhoun, který je zdobený stejnou technikou jako taštičky a stačí vám k němu rovné šití. A nesmím zapomenout na třešničku na dortu pro zdatné a trpělivé, kterou je nástěnný quilt s quiltovaným a malovaným květem, který vám podrobněji ukážu v příštím článku.
Jak sami vidíte, je toho hodně a myslím, že si tam každý může najít pro sebe něco zajímavého. V tomto případě zejména způsob, jak i jednoduchý výrobek ozvláštnit vlastnoručním zdobením, oblíbenými barvami a vtisknout mu tak punc originality.
Jak jsem psala u prvního čísla občasníku, které bylo věnováno především slunečnímu tisku, nehledejte u mě příliš složité střihy nebo elegantní kabelky, spíše u mě můžete najít návody na nějaké nové techniky, způsoby zdobení, prostě něco, co vám umožní tento způsob tvorby využít i dále pro své vlastní výrobky, které díky tomu ponesou vaši značku, váš rukopis a budou tím pádem jedinečné.
Běhoun, který jste podrobněji mohli už na blogu vidět, je zdobený stejnou technikou.
A tady dvě taštičky, abyste viděli, že můžete využít jakýchkoliv barev a jakýchkoliv vzorů.
Už dlouho jsem nebarvila a na posledním kurzu barvení látek jsem už cítila úplné nutkání zase barvit a dělat nové pokusy. Když barvím látku, kterou potřebuju k nějakému konkrétnímu výrobku, tak to za hraní nepovažuju. Ale když zkouším nové barevné kombinace, když nevím, co z toho vyleze a napjatě očekávám výsledek, to mě baví. To ve mě stále vyvolává takovou tu dětskou radost.
A včera jsem se rozhodla, že si budu hrát s hnědou barvou.
Výsledkem je spousta tónů hnědé a překvapivě i některé další odstíny, jako třeba šedá.
Jestli se vám zdá, že je jich hodně, tak vás ujišťuji, že jsem zdaleka nevyčerpala všechny možnosti. Nebo lépe řečeno, využila jsem jen některé možnosti. Z každé barvy, kterou vidíte na fotce bych třeba mohla udělat několik stupňů světlejších odstínů. Anebo míchat další. Buď z hnědých, nebo z primárních barev (červená, žlutá, modrá). Jak stále říkám, možnosti jsou nekonečné a člověk by mohl barvit další a další odstíny a nikdy by se nemusel opakovat. Já jich mám zatím jen kolem tří set.
Jestli máte chuť se tuto techniku barvení naučit podívejte se pod záložku Kurzy. Najdete tam momentálně tři vypsané kurzy barvení látek - v Nedvědici, v Praze (nebo skoro tam) a v Zahrádkách u Jindřichova Hradce.
A zde jsou kousky, které jsem barvila pro konkrétní účely - budou to zadní strany quiltovaných polštářů.
Pod povrchem je název mého nového quiltu. Nejedná se o velký quilt, má rozměr cca 40 x 50 cm, ale o to je pro mě důležitější. Potřebovala jsem se vymanit z těch klasicky uhlazených věcí, kontroly, jestli jsou čáry pěkně rovné, jestli je vzor hezký, harmonický, jestli se bude ostatním líbit...
Potřebovala jsem volnost. Už při šití nástěnného qiltu do občasníku jsem pociťovala touhu mít křivé linky. Ano, zní to zvláštně, ale je to tak. Opravdu hodně mě nebavilo jezdit po stejných liniích rovně, zachovávat úhlednost, preciznost, jakési zdání dokonalosti, o které se snad všichni snažíme. Nebo alespoň hodně z nás. Trochu jsem to i popsala v článku věnovaném přímo tomuto nástěnnému quiltu.
A teď se ta potřeba projevila naplno. Neřešit, co si kdo bude myslet, jestli bude můj výtvor přijatý pozitivně nebo ne, jen jsem potřebovala pustit ven to, co se dralo ze mě napovrch. Neřešit, nepřemýšlet, jen klást látky, vést steh za stehem, stříhat, malovat. Nevěděla jsem, jaký bude výsledek. Řídila jsem se momentálním pocitem. A zde je.
I fotka, kterou jsem vybrala, vyjadřuje jistou rozháranost. Quilt vlající ve větru.
Moje dcera prohlásila, že se jí fakt nelíbí. Vůbec. Ano, to chápu. Není to klasicky líbivé dílo. Ale já jsem s ním v souladu. Zcela.
Neříkám, že už u mě nenajdete ty uhlazené věci. Zrovna jich mám pár na stole. Ale možná, že toto je první vlaštovka k posunu jinam. K volnosti. K upřimnosti. Ke svobodě. A hlavně k sobě.
A je tu další příspěvek, ve kterém vám povím více o dalších výrobcích z Janina občasníku, jaro 2019, tzn. o výrobcích, které si můžete podle tohoto e-časopisu samy vyrobit.
Dnes jsem spojila dva výrobky dohromady, protože mi k sobě pěkně ladí. Jedná se o kabelku - psaníčko a hedvábnou šálu.
Kabelka je šitá z textilní broušené kůže ve dvou barvách. Základem je hnědá a vzor je vytvořený z tyrkysové. Jak nákres vzoru tak i návod na vytvoření celé kabelky najdete samozřejmě se všemi potřebnými fotografiemi v občasníku.
Ke kabelce je přidělané poutko s karabinkou, abyste ji nemusely stále nosit v ruce a mohly si ji pověsit na zápěstí. Poutko je ušité tak, abyste nemusely rafinovaně zakrývat šev v místě, kde je poutko spojené dokola. Spoj je provedený bez viditelného přechodu.
A také jsem si pěkně vyhrála s vnitřkem. Na fotce to bohužel není moc dobře vidět, ale uvnitř jsou dvě otevřené kapsičky, jedna na zip a vše je dotvořeno proužky v kontrastní barvě. Prostě musí být hezká nejen zvenku, ale i zevnitř.
Ať už zvolíte barevnost kabelky jakoukoliv, určitě k ní budete potřebovat nějaký doplněk ve vhodné barvě. A právě proto jsem do občasníku přidala i návod, jak si nabarvit hedvábnou šálu. Jedná se o zcela jednoduché barvení, které si můžete udělat doma v kuchyni a za 20 minut máte hotovo. Pak už jen počkáte, až šála uschne.
V návodu najdete postup na barvení a pro ty, kdo to neznají, také postup, jak si šálu navrapovat.
Velkou výhodou způsobu barvení, který používám, je, že není nutná žádná další fixace (žehlením, párou), protože se jedná o barvení reaktivními barvami. A navíc si, na rozdíl od zažehlovacích barev, ponechává takto barvené hedvábí své úžasné vlastnosti a jemnost. Nedochází k žádné změně kvality.
A ještě přidávám fotku dalších šál, které jsou barvené stejnými barvami. Abyste viděly, že si můžete nabarvit šálu opravdu podle svých představ ve vaší oblíbené barevnosti.
Mám vínovou sedačku. Když jsem plánovala občasník, říkala jsem si, že bych si mohla vytvořit něco na zeď, co by se mi k té sedačce hodilo. Viděla jsem před sebou kombinaci béžové a vínové. Nabarvila jsem tedy látky a vyšlo z toho něco jiného, než jsem chtěla. Ano, i to se stává. Hlavně když se vám barva zdá moc sytá, tak ji uděláte méně sytou, ale protože jste to ještě nezkoušeli, tak nevíte, co z toho vzejde. Anebo když je najednou výsledek jiný, než jaký by měl být podle vašeho vzorníku. Jak jsem béžovou, která nebyla úplně béžová, přebarvovala, jsem popisovala zde. Přebarvováním jsem dostala tmavší barvu, než jsem očekávala a vínová taky nebyla úplně ta ona. Tak co s tím? Nikdy v takových případech nevěším hlavu a hledám řešení, které je kolikrát mnohem lepší, než původní nápad. Vínovou jsem využila na běhoun s prostíráním a u hnědé jsem se rozhodla, že plánované aplikace budou bílé. Ta hnědá je moc pěkná, takové cappuccino, nebo prostě káva s mlékem a s bílou vytváří pěkný kontrast.
Jedná se raw edge applique, tedy aplikace nepodhrnuté, přižehlené fixační pavučinkou a obšité. A pro větší plastičnost jsem u nich využila trapunto. Přesný návod včetně šablon najdete v mém občasníku jaro 2019.
S obšíváním jsem se příliš netrápila. Napadalo mě, jestli skousnete, že obšití není dokonalé, že dvě linky nevedou přesně přes sebe atd. atd. Jak na kurzech sama říkám, vykašlete se na dokonalost, tak teď jsem si uvědomila, jak je v nás ta potřeba dokonalosti zakořeněná. V tomto případě spíše obava z vaší kritiky, že to není tak pěkně udělané. Ale je to přesně tak, jak se mi to líbilo, jak to šlo ze mě. Asi se začínají prodírat na povrch nějaké rebelské potřeby, které ovšem přicházejí do konfrontace s mými představami, co očekává okolí. Ale došla jsem k názoru, že se s tím okolí asi bude muset srovnat, protože už mě nebaví žít v přesvědčení, že každá čára musí být dokonalá. Moc se mi začínají líbit právě ty nedokonalosti, nepřekrývající se tahy, uvolněnost, zkrátka to, co věci dodává na zajímavosti. Alespoň z mého pohledu. A nejvíce mě zaujalo, že quilt, který v roce 2017 vyhrál na výstavě ve Francii, byl plný právě takto nerovných čar. Mnohé z vás, které quiltujete nebo se učíte quiltovat, byste se za takovou práci styděly, protože by vám nepřišla dobrá. Kolečka nejsou kulatá, netrefujete se do již ušitých linek a určitě bychom našli další problémy a přitom to není vůbec podstatné. Podstatný je celkový dojem, celkové působení výsledného díla. A mně ten quilt z Francie připadal naprosto úžasný. Nemůžu najít ten správný obrázek, tak alespoň pro hrubou představu se můžete podívat zde.
A víte co je nejzajímavější? Že se tolik snažíme, aby tahy byly dokonalé, ale když si qilt pověsíte na zeď, tak se to stává úplně nepodstatnou záležitostí. Musíte se přiblížit alespoň na půl metru nebo blíže, abyste byli schopni posoudit kvalitu prošití. A řekněme si upřimně, kdo z nás se chodí dívat takto zblízka? Já osobně se většinou kochám z větší dálky, aby na mě mohl působit celý quilt (obraz) a blíž jdu jen za účelem prozkoumání detailu. To je taková profesionální deformace. Ale kolik z vašich přátel, známých, kteří k vám přijdou a uvidí obraz na zdi, bude zkoumat, jestli je prošití přesně rovné a stehy stejně dlouhé? Troufnu si říci, že nikdo. Každý se podívá z dálky, zhodnotí, jestli líbí nebo nelíbí a bude se řídit celkovým dojmem. Nikoliv nepodstatnými detaily, které my považujeme za tak neuvěřitelně důležité.
A tady máte pohled zblízka, abyste viděli ty roztřepené okraje, nedokonalé stehy, nepřekrývající se linky. A já se přiznám, že mně se to vyloženě líbí, že mě to baví.
A zde jedna fotka na zdi vedle knihovny, abyste měli představu, jak to může vypadat.
Velikost quiltu je cca 1 m x 1m.
Takže přestaňte si na sebe klást velké nároky, hrajte si, užívejte si práci a hlavně si uvědomte, že většina lidí vůbec netuší, že existuje nějaká disciplína, jako je volné quiltování. Když jim sdělíte, že jste něco podobného vytvořili vlastníma rukama, budou na vás hledět v úžasu a nedokonalostí stehů se opravdu nebudou vůbec zabývat, protože ani netuší, jak by vlastně měl vypadat.
