Translate

pondělí 1. dubna 2019

Nástěnný quilt, opět z občasníku.

Mám vínovou sedačku. Když jsem plánovala občasník, říkala jsem si, že bych si mohla vytvořit něco na zeď, co by se mi k té sedačce hodilo. Viděla jsem před sebou kombinaci béžové a vínové. Nabarvila jsem tedy látky a vyšlo z toho něco jiného, než jsem chtěla. Ano, i to se stává. Hlavně když se vám barva zdá moc sytá, tak ji uděláte méně sytou, ale protože jste to ještě nezkoušeli, tak nevíte, co z toho vzejde. Anebo když je najednou výsledek jiný, než jaký by měl být podle vašeho vzorníku. Jak jsem béžovou, která nebyla úplně béžová, přebarvovala, jsem popisovala zde. Přebarvováním jsem dostala tmavší barvu, než jsem očekávala a vínová taky nebyla úplně ta ona. Tak co s tím? Nikdy v takových případech nevěším hlavu a hledám řešení, které je kolikrát mnohem lepší, než původní nápad. Vínovou jsem využila na běhoun s prostíráním a u hnědé jsem se rozhodla, že plánované aplikace budou bílé. Ta hnědá je moc pěkná, takové cappuccino, nebo prostě káva s mlékem a s bílou vytváří pěkný kontrast.


Jedná se raw edge applique, tedy aplikace nepodhrnuté, přižehlené fixační pavučinkou a obšité. A pro větší plastičnost jsem u nich využila trapunto. Přesný návod včetně šablon najdete v mém občasníku jaro 2019. 

S obšíváním jsem se příliš netrápila. Napadalo mě, jestli skousnete, že obšití není dokonalé, že dvě linky nevedou přesně přes sebe atd. atd. Jak na kurzech sama říkám, vykašlete se na dokonalost, tak teď jsem si uvědomila, jak je v nás ta potřeba dokonalosti zakořeněná. V tomto případě spíše obava z vaší kritiky, že to není tak pěkně udělané. Ale je to přesně tak, jak se mi to líbilo, jak to šlo ze mě. Asi se začínají prodírat na povrch nějaké rebelské potřeby, které ovšem přicházejí do konfrontace s mými představami, co očekává okolí. Ale došla jsem k názoru, že se s tím okolí asi bude muset srovnat, protože už mě nebaví žít v přesvědčení, že každá čára musí být dokonalá. Moc se mi začínají líbit právě ty nedokonalosti, nepřekrývající se tahy, uvolněnost, zkrátka to, co věci dodává na zajímavosti. Alespoň z mého pohledu. A nejvíce mě zaujalo, že quilt, který v roce 2017 vyhrál na výstavě ve Francii, byl plný právě takto nerovných čar. Mnohé z vás, které quiltujete nebo se učíte quiltovat, byste se za takovou práci styděly, protože by vám nepřišla dobrá. Kolečka nejsou kulatá, netrefujete se do již ušitých linek a určitě bychom našli další problémy a přitom to není vůbec podstatné. Podstatný je celkový dojem, celkové působení výsledného díla. A mně ten quilt z Francie připadal naprosto úžasný. Nemůžu najít ten správný obrázek, tak alespoň pro hrubou představu se můžete podívat zde.
A víte co je nejzajímavější? Že se tolik snažíme, aby tahy byly dokonalé, ale když si qilt pověsíte na zeď, tak se to stává úplně nepodstatnou záležitostí. Musíte se přiblížit alespoň na půl metru nebo blíže, abyste byli schopni posoudit kvalitu prošití. A řekněme si upřimně, kdo z nás se chodí dívat takto zblízka? Já osobně se většinou kochám z větší dálky, aby na mě mohl působit celý quilt (obraz) a blíž jdu jen za účelem prozkoumání detailu. To je taková profesionální deformace. Ale kolik z vašich přátel, známých, kteří k vám přijdou a uvidí obraz na zdi, bude zkoumat, jestli je prošití přesně rovné a stehy stejně dlouhé? Troufnu si říci, že nikdo. Každý se podívá z dálky, zhodnotí, jestli líbí nebo nelíbí a bude se řídit celkovým dojmem. Nikoliv nepodstatnými detaily, které my považujeme za tak neuvěřitelně důležité.


A tady máte pohled zblízka, abyste viděli ty roztřepené okraje, nedokonalé stehy, nepřekrývající se linky. A já se přiznám, že mně se to vyloženě líbí, že mě to baví.





A zde jedna fotka na zdi vedle knihovny, abyste měli představu, jak to může vypadat.
Velikost quiltu je cca 1 m x 1m.


Takže přestaňte si na sebe klást velké nároky, hrajte si, užívejte si práci a hlavně si uvědomte, že většina lidí vůbec netuší, že existuje nějaká disciplína, jako je volné quiltování.  Když jim sdělíte, že jste něco podobného vytvořili vlastníma rukama, budou na vás hledět v úžasu a nedokonalostí stehů se opravdu nebudou vůbec zabývat, protože ani netuší, jak by vlastně měl vypadat.




Hezký den
Jana

3 komentáře:

  1. Pokud je dílo zcela dokonalé, tak ztrácí na lehkosti. :-)
    Tady je fotka detailu tebou zmiňovaného quiltu z Francie, o obrázek předtím je quilt pak celý. https://mankamanka.rajce.idnes.cz/2017_Sainte_Marie_aux_Mines#P1130058.jpg

    OdpovědětVymazat
  2. Máš naprostou pravdu, Janičko. Tvá slova mě hladí po duši, protože já taky neřeším dokonalost šití. Zvláště ne v době, kdy automaty dokážou divy. Jde mi o to, aby dílo mluvilo jako celek. Jde mi o celkové vyznění, o působení tvarů a barev na člověka. Přesně jak píšeš, quilt vidí na zdi nebo leží na posteli, dotváří prostor a mluví k lidem v místnosti. A nikoho ani nenapadne s lupou zkoumat stehy. Quilt buď mluví, nebo je němý. V tom případě mo nespasí žádná dokonalost.

    OdpovědětVymazat