Translate

středa 1. dubna 2020

Pár kosmetických taštiček a jedno psaníčko

Většina z nás, co šijeme, se v poslední době věnovala úplně něčemu jinému, než je šití kabelek, dek a podobných textilních výrobků, protože jsme se věnovali šití roušek. I já jsem je šila (a šiju), jen to nikde nezveřejňuju. Přece jen se věnuju textilní tvorbě i profesně, nikoliv jen jako koníčku a roušky jsou pro mě jakousi vedlejší záležitostí, kterou nemám potřebu dávat mezi svou ostatní tvorbu. Ale možná se tak stane, až se z roušek stane módní doplněk a já je začnu quiltovat :) Už jsem nad tím i přemýšlela, ale bylo to spíše takové zoufalství, abych do toho nacpala něco hezkého, něco, co mě baví. Ale ve skutečnosti doufám, že se tak nikdy nestane a že roušky zmizí tak rychle, jak se objevily. Jak vy zvládáte nošení roušek? Já se přiznám, že je mi to odporné. Pokaždé, když si ji doma nasazuji (a většinou se musím vracet, protože na to zapomenu), tak si připadám, jako kdybych měla lepru. Při pohledu z okna na ulici si zase připadám, jako bych se dívala na nějaký špatný americký film. Pro mě je to čistý surrealismus. Jako bych se i já pohybovala v úplně jiné dimenzi, jiné realitě, v nějakém filmu, který za chvíli skončí a já pak začnu zase žít normálně. Ale zatím to tak bohužel nevypadá.

Chybí mi pohled na obličej lidí, se kterými mluvím. Chybí mi úsměv. Jak jejich, tak můj. Mám pocit odcizení a vzdalování se navzájem od sebe.

Nedělá mi problém karanténa, jen ty roušky. Jsem zvyklá být doma, protože doma pracuju. Jsem zvyklá vařit, protože normálně vařím a peču, teď jen možná o malinko více. Když už je mi doma těsno, vyjdu na procházku do lesa se psem nebo s rýčem na zahradu. Na zahradě jsem teď strávila o víkendu dost času a v pondělí mě pěkně bolely svaly. V ten moment mě vždy napadne, proč lidi vyhazují peníze za posilovny. Kdyby šli pracovat ven, ať už je to práce na zahradě, sekání dříví na topení nebo prostě jiné věci, které se normálně vždy dělaly a na spoustě míst stále dělají, tak by z těchto činností vzešli značně posílení a navíc by udělali něco smysluplného, něco užitečného. S dřívím se v zimě zatopí, na záhonu vyroste zelenina, na stromech a keřích ovoce. Nějak mám pocit, že celý náš svět, nebo alespoň tzv. západní civilizace je postavený na hlavu. Že jsme se nějak ztratili. Že jsme zapomněli, co je v životě důležité, co je smysluplné.

Kromě práce na zahradě a vaření si také pěstuju kvásek, který jsem dostala od jedné dobré duše a vypadá to, že už bude zralý na to, abych z něj upekla svůj první kvasový chléb. Jsem zvědavá, jak se povede a jestli se vůbec povede.

Chystám se nakrájet zeleninu do kvasící nádoby, kterou jsem dostala k narozeninám, abych si vytvořila své vlastní pickles. Taky doufám, že se povede. A kromě toho, že budu mít radost z vlastnoruční výroby, budu mít také bombu na podporu imunity, která bude rozhodně užitečnější, než vitamíny z lékárny. A hlavně jde o hromadu užitečných bakterií, které doplní střevní mikroflóru a právě tím silně posílí imunitu. Osobně si myslím, že se nějak zapomnělo na kysanou zeleninu, která je, řekla bych, pro nás mnohem zdravější a prospěšnější, než citrusové plody plné pesticidů. Proto si dám s chutí kysané zelí (bohužel zatím ne vlastní). Dcera ho moc nechce, protože jí připadá kyselé, tak snad pro ni bude pickles přijatelnější, protože to díky krátkodobějšímu kvašení tak kyselé není a jako malému dítěti jí chutnalo.

Taky seju semínka, abych si vypěstovala sazenice.

A všechny tyto činnosti mi momentálně připadají smysluplnější, než šití, barvení a tvoření obecně. Ale vím, že se to zase změní, že opět přijde doba, kdy budu mít potřebu něco vytvořit a hlavně mám v hlavě představu dalšího čísla občasníku. Takže jak se ta potřeba tvoření objeví, určitě se do něj pustím.

A co tedy budu ukazovat zde, když moc netvořím? Věci, které z větší části vznikly ještě před současnou karanténou a které jsem většinou zveřejnila na svém Instagramu  a Facebooku, ale ne zde. Takže teď je v souhrnu ukážu i zde, aby byly pěkně pohromadě. Jsou to dvě kosmetické taštičky, jedna sada a jedno psaníčko.

Tak nejdříve to psaníčko. Na přední straně jsou aplikace listů a protože se mi zadní strana zdála chudá jen s quiltovanými bublinkami tón v tónu, udělala jsem si na zadní straně taky trochu volného quiltu.






Pak tu mám ty dvě kosmetické taštičky.






A na závěr nejnovější přírůstek, který jsem ještě neukazovala, sada taštiček. Quiltované mým oblíbeným vzorem, na který najdete na mém YouTube kanálu i video. A zapomněla jsem dodat, že všechny látky jsou samozřejmě ručně barvené. Nejen u této poslední sady, ale u všech taštiček.




Jako vždy přeji všem krásný den a kromě toho vám také přeji, abyste současnou situaci využili k nalezení toho, co dává smysl vám, co je pro vás v životě skutečně důležité. Máme k tomu nyní nejlepší příležitost.
Jana

středa 4. března 2020

Video, volné quiltování - zase jedny spirály

A je tu další video, které jsem slibovala už před dlouhou dobou, protože je to vzor, který jsem použila na dece letním čísle Janina občasníku. Nevíte, co to je? Je to můj e-časopis, který, jak už sám název napovídá, vychází občas. Všechna čísla, která jsem dosud dala dohromady, najdete zde a konkrétně letní číslo s dekou si můžete prohlédnout zde. Všechny návody jsou opravdu podrobně popsané a doplněné spoustou fotografií. Jeden návod z loňského jarního občasníku jsem zveřejňovala ve Fler Magu, tak se můžete podívat, jak přesně takový můj návod vypadá.

Video tohoto vzoru jsem slibovala proto, že je to vzor, který zatím v mých videích na YouTube nenajdete. Tak teď už tam je. Je to vzor, který vidíte na quiltování těch tmavozelených kruhů. Je to zase jiná variace na spirály. Možností, jak šít spirály je opravdu velké množství a jde jen o to, abyste si vybrali takovou, jaká nejlépe vyhovuje vám.
Pokud jste celou deku neviděli a zajímá vás, je podrobně nafocená zde.




Ještě lépe vzor uvidíte na této fotce. Jakmile je vzor šitý jinou barvou než je podklad, je prostě vždy lépe vidět. To může být výhoda, někdy ale i nevýhoda.



Já osobně tento vzor příliš nevyužívám, působí na mě tak trochu něžně, romanticky, starosvětsky, ale jednou se mi právě toto jeho působení hodilo. To když jsem chtěla vyvolat tak trochu orientální nádech jednoho z mých sedáků. Na celý sedák se můžete podívat v tomto článku.
Když si budete podrobně prohlížet vzor, možná si všimnete, že zde nejsou spirály pravidelně otáčené. Ve vzoru každou další spirálu točíte na druhou stranu, než je ta předcházející, což jsem na sedáku úplně nedodržovala a jak vidíte, tak to ničemu nevadí. Alespoň mně tedy ne. Nikdo, kromě těch, co quiltují, si toho stejně nevšimne a jak stále říkám, nikde není uzákoněno, jak mají vzory vypadat. Je to všechno volná tvorba a záleží jen na tom, jestli výsledek lahodí oku, zejména pak vašemu. Takže si z toho hlavně nedělejte příliš těžkou hlavu.




Až když jsem koukala na video, tak jsem si uvědomila, že jsem vzor dělala celkem malý, není proto tak jasně vidět (schovává se trochu pod patkou). Ale snad bude pochopitelné, jak na něj.


Krásný den všem
Jana

středa 26. února 2020

Video - volné quiltování, další spirály

Kdysi dávno jsem dělala dva polštáře, na jejichž výrobu jsem letos dostala objednávku. Sem jsem je znovu nedávala, ale dala jsem fotku na Facebook a na Instagram a z více stran se ozýval zájem o video.
Tento vzor jsem kdysi viděla na netu. Hledala jsem, kde to bylo, že bych vložila odkaz, ale nenašla jsem ho, tak jsem pro vás natočila video, aby bylo vidět, jak vzniká.



Jak vidíte z videa, je třeba začít u nějaké základny, aby vám začátek nezůstal viset ve vzduchoprázdnu. I když navázat na něj by se dalo i tehdy, kdybyste začali v prostoru, jen byste se museli trochu více snažit. Ale nic není nemožné.

Zde je video.

Hezký den
Jana


pondělí 24. února 2020

Polštář s koněm

Občas si odskočím k něčemu, na co u mě nejste úplně zvyklí. Ani já ne. Tentokrát to byla hlava koně, která se měla vyskytovat na polštáři. Úplně se mi do toho nechtělo, protože jsem nikdy nic takového nedělala a přece jen se cítím jistější spíše v oblasti abstrakce, ale protože jsem to slíbila, rozhodla jsem se vystoupit ze své komfortní zóny a pustit se do díla.
Našla jsem si nějaké fotky koní a zkusila si namalovat základní tvar hlavy. Musela jsem to zkoušet vícekrát, protože ne vše se mi hned povedlo a jeden z výtvorů dokonce vypadá jako koza se závojem. Určitě byste ho rádi viděli, ale fakt ho ukazovat nebudu. Nakonec se mi přece jen podařilo nějaký návrh vytvořit a po jeho schválení jsem se mohla pustit do šití. Pak už to bylo jednoduché. Jen obtáhnout černou nití tvary, které budou tmavé, vymalovat metalickou černou barvou a zbytek proquiltovat bílou nití. Sice jsem měla představu, že quiltování bude úplně jiné, ale nakonec si tvar hlavy řekla sám, co by se k němu hodilo. Tak jsem se jím nechala prostě a jednoduše vést.

Bohužel jsem nějak zapomněla udělat více fotek z různých úhlů, ale to hlavní je na těch fotkách, které mám k dispozici, vidět. Podklad je skutečně bílý, i když se to podle druhé fotky nemusí zdát. Jen se mi prostě nepovedlo vyfotit bílou tak, aby byla bílá.  A nakonec přikládám jednu fotku s detailem quiltování.





Krásný den všem
Jana

středa 12. února 2020

Další můj lehce minimalistický art quilt

Když jsem připravovala materiál, nebo spíše návrhy pro kurz Malované tapunto, měla jsem v úmyslu vytvořit čtyři quilty. Současně se mělo jednat o quilty, které budou viset na výstavě v Rudické galerii. To druhé se povedlo, všechny čtyři tam visí, ale do vypsání kurzu jsem je všechny vytvořit nestihla, protože jsem mezi tím dostala chuť si vytvořit ještě jiný, barevný, který jste mohli vidět v minulém příspěvku. Ale jak píšu, jsou na světě všechny čtyři a já si je pěkně v tomto článku vyskládám, protože je zde chci mít pěkně pohromadě :)

Všechny čtyři jsou stejně velké, cca 50 x 32 cm a všechny jsou dělané stejnou technikou - strojové trapunto, volné quiltování, malba. A všechny jsou na bílém podkladu. A všechny spíše minimalistické. Prostě se čím dál více zaměřuji na moderní art quilt, protože mě nejvíce oslovuje a i když se mi líbí mnohá díla klasického patchworku, moje cesta vede stále zřetelněji jiným směrem.

Zde je ten, který jste tu ještě neviděli.





A tady jsou další tři, které vznikly dříve a které jste možná zahlédli u vypsání kurzu.








A už se těším, až budu tvořit další.
Krásný den všem
Jana

pátek 7. února 2020

Můj nový barevný art quilt

V poslední době stále více a více vytvářím textilní obrazy. Chtěla jsem napsat, že to můžete vidět z mého blogu, ale když jsem projela pár posledních příspěvků, tak to zase tak patrné není. Ale ve skutečnosti jsem během loňského roku velkou část pozornosti přenesla právě k obrazům a letos už jich mám hotových pět. Nepředstavujte si pod tím automaticky obrovské quilty. I já jsem si myslela, že art quilt znamená, že musí být alespoň metr dvacet na osmdesát centimetrů. Pak jsem si ale (naštěstí) uvědomila, že to tak vůbec být nemusí a že skutečně mohu dělat velikosti jaké chci. Ano, možná je to nepochopitelné, ale občas se na nějakém takovém, pro jiné třeba úplně nepochopitelném přesvědčení zasekneme a nemůžeme kvůli tomu dál. A když si časem uvědomíme, že to přesvědčení je úplná blbost, tak jsme najednou překvapení, jak je všechno jednoduché. Tak i mně se zjednodušil život, když jsem si uvědomila, že můžu dělat obrazy třeba třicet krát čtyřicet, a že možná to bude pro případné zájemce i lepší, protože za prvé cena nebude tak vysoká (menší quilty většinou obnášejí méně práce) a za druhé není pro takový obraz zapotřebí obrovský prostor.

Tři mé nejnovější art quilty jste mohli vidět v mém předposledním příspěvku, v němž jsem vypisovala kurz malované trapunto. Čtvrtý, dělaný stejnou technikou a ve stejné velkosti jsem tu ještě neukázala, ale když kouknete na můj Instagram, tak už tam z něj něco najdete. No a ten pátý vám chci ukázat právě teď. Je o něco větší než ty čtyři předcházející a je zase úplně jiný.



Základem je samozřejmě volné quiltování, a to černou nití na bílém podkladu. Nejdříve jsem si vytvořila prostou sít z vlnovek, kterou jsem vám ukazovala na tomto videu.

Tuto síť jsem potom vyplňovala volným qiltováním, aby byla taková hutnější. Musím popravdě přiznat, že to byly hodiny a hodiny práce, ale taky přiznávám, že mě to bavilo.


A když jsem měla hotové volné quiltování, tak jsem nanesla barvy. Tento způsob práce je vždycky trochu psychicky náročný, protože už za sebou máte spoustu práce a teď to můžete naprosto zkazit.
Při nanášení barev jsem byla ze začátku lehce nervózní, ale pak mě to začalo ohromně bavit. A výsledek je samozřejmě jiný, než jaký byla moje představa, kterou jsem viděla ve své hlavě. Ale to se mi při této technice stává, že si ruce začnou jezdit nějak jinak, než jak by jim velel mozek, ten se vzdá a nechá je, aby si dělaly, co chtějí.

Zpočátku jsem na výsledek koukala a nebyla jsem si jistá, jestli se mi líbí nebo ne. Ale čím déle jsem na něj koukala, tím jsem byla spokojenější. Opět se sice ozývaly pochybnosti, jestli se to bude někomu líbit, protože, to uznávám, není to úplně klasický výstup textilní tvorby. Ale vlastně i tato oblast je už svébytným uměním, takže výsledkem může být cokoliv.  A já, jak už od začátku tvrdím, nejsem patchworkářka. A vlastně ani quilterka. Možná mě tak někteří označovali nebo označují, ale necítím se tak. Ano, volné quiltování je důležitou součástí mé práce tvoří často hlavní část mých výrobků. Ale je to pro mě jedna z technik, díky které můžu vytvořit, co chci. Je to pro mě kreslení, kdy místo tužky využívám jehlu a nit. A tímto kreslením mohu vyjadřovat cokoliv, co mě napadne. A čím dál častěji mám chuť kombinovat různé techniky, abych dosáhla představy, která se mi zrodí v hlavě a volné quiltování už chápu prostě jako jednu z nich.

Obraz momentálně visí v galerii v Rudici, kde má svou veřejnou premiéru a kde mě můžete potkat v neděli 9. února v 16 hodin na vernisáži.

A co se týká velikosti obrazu, tak vám momentálně nejsem schopna říct, jak je velký. Zapomněla jsem ho změřit. Ale na šířku má něco přes 60 cm, řekla bych :).




Přeji všem krásný den
Jana

středa 5. února 2020

Běhoun a polštáře na přání

Nejraději při své práci mám, když můžu tvořit podle sebe. Zjistila jsem, že dost tvůrců to má podobně. Zakázky jsou fajn z pohledu finanční jistoty, ale z hlediska tvůrčího nadšení jsou dosti často něčím, co nás omezuje a zdržuje od realizace skvělých nápadů, které přicházejí nejvíce právě v době, kdy se jim nemůžeme věnovat, protože zrovna musíme plnit objednávky.

Já jsem se při přijímání zakázek už dost vymezila a necítím se díky tomu nepříjemně. Rozhodla jsem se, že nebudu přijímat zakázky na věci, které bych sama nedělala. Rozhodně odmítám zakázky, kdy zákazník má vlastní vzor a chce ho pouze řemeslně zpracovat. Nebo chce něco, co se nepodobá mé vlastní práci. V takových případech ho raději odkážu na nějakého jiného tvůrce, který se pohybuje ve stejných vodách, v jakých chce zákazník lovit.

Nemám ovšem problém se zakázkami typu "udělejte mi tento váš výrobek, jen ho potřebuju v jiné barvě". A úplně nejlepší jsou zakázky, kdy dostanu víceméně volnou ruku. Třeba je dané barevné nebo tématické ladění a jinak si můžu dělat co chci.
Pro někoho to může dost psychicky náročné, protože pořád přemýšlí, jestli se to zákazníkovi bude líbit, jestli to má udělat tak nebo onak, aby byl zákazník spokojený a trápí se podobnými úvahami. Já jsem se rozhodla, že úplně nejlepší je, když se nesnažím přizpůsobit zákazníkovi, ale udělám to podle sebe, jak to cítím. Zákazník totiž většinou vůbec netuší, jaké možnosti jsou, ale obrátil se na mě proto, že ho nějakým způsobem oslovila moje právě moje práce. Proto udělám nejlépe, když zůstanu svá.

V podobném duchu byla i tato zakázka, kdy jsem měla na přání udělat dva povlaky na polštář ve dvou oranžových (lososových tónech), jeden v šedých a k tomu běhoun šedooranžový.
Všechny látky jsem samozřejmě ručně barvila reaktivními barvami a poté prošívala černou nití. U běhounu jsem si nebyla jistá, jestli to nebude příliš divoké, ale vypadá to, že zákaznice byla spokojená. Já rozhodně spokojená jsem, protože se mi výsledek moc líbí. Jen jsem pro focení bohužel neměla výplně do polštářů, proto mám vyfocené pouze povlaky. Nepůsobí to tak esteticky jako vycpané polštáře, ale asi se s tím vyrovnám :-)

Kdybyste se chtěli naučit barvit reaktivními barvami, tak mám ještě pár volných míst na dubnových kurz barvení látek. Informace k němu najdete zde.

A jestli se vám líbí quiltovaný vzor a nevíte, jak na něj, tak se můžete podívat na video zde.








Krásný den všem
Jana

pondělí 3. února 2020

Pozvánka na výstavu do Rudice

Tentokrát jen rychlá pozvánka na výstavu do Moravského krasu, do obce Rudice.

9. února v 16 hodin zde proběhne vernisáž a pak se do 9. března můžete podívat na moje textilní výtvory v místní galerii.

Sama Rudice je velmi pěkná obec, která rozhodně stojí za návštěvu. Pokud se tam nedostanete nyní, třeba to pro vás může být zajímavý tip na letní výlet. Najdete tu muzeum ve větrném mlýně, krásnou kapli, nedaleko pak Rudické propadání a také lom s barevnými písky. Stránky obce jsou zde http://www.rudice.cz/


Těším se na setkání
Jana

pondělí 27. ledna 2020

Kurz malované trapunto

A je tu další kurz, který je naprosto nový a navíc dvoudenní. Opět ho vypisuji na přání, tak doufám, že jsem se do něj trefila.

Malované trapunto

Co si pod tím představit? Budeme šít strojové trapunto a budeme ho malovat barvami. Můžete ho pojmout moderně, jako já na těchto ryze moderních artquiltech





anebo to můžete pojmout více klasicky





A nemusíte se bát, že potřebujete umět volně quiltovat. U mě samozřejmě najdete fotky s volně quiltovanými vzory, ale je to proto, že klasický rovný steh ve své tvorbě téměř nepoužívám. I s klasickým rovným šitím je ovšem možné navrhnout a ušít krásné vzory. Jen v nich prostě nebude tolik obloučků, protože by vás to rychle přestalo bavit. Třeba ty první dva moderní quilty klidně ušijete pouze s rovným šitím. 

Na kurzu budeme navrhovat vzor. Kdybyste si fakt nevěděli rady, budu s sebou mít i svoje návrhy (ale třeba ty tvary v kolečku na úplně poslední fotce jsem šila od ruky a od oka). A samozřejmě vám budu k dispozici, abychom spolu něco pěkného vymysleli. Pak budete šít a a malovat a radovat se z toho, co se na látce objevuje.


S sebou si vezměte:
  • šicí stroj s potřebným vybavením, chcete-li volně quiltovat pak samozřejmě patku pro volné quiltování (máte-li rozšiřovací stoleček, určitě si ho vezměte, bude se vám lépe šít)
  • šicí potřeby (jehly, špendlíky na spojení sendviče příp. lepidlo, ostré malé i velké nůžky) 
  • mizící tužku na látku, budete-li pracovat s tmavou látkou, pak bílou křídu v tužce (případně jinou osvědčenou variantu)
  • nitě v barvách látek, z nichž budete šít (vezměte si hodně nití) a také kontrastní nitě na prošití případně nitě v takových barvách, ve kterých si představujete hotové dílo
  • máte-li řezací podložku, pravítko a řezák, vezměte je taky, budou se hodit
  • obyčejnou tužku a papír na svoje návrhy
  • rovné ploché štětce na malování, u kterých rozhodně nešetřete na kvalitě, protože s nimi potřebujete dělat krásné rovné tahy. Doporučuji 3 kusy (úplně malinký, o něco silnější a pak ještě o něco větší na větší souvislé plochy) - máte-li zájem, mohu pro vás štětce koupit a přivézt na kurz. V tom případě to prosím připište do přihlášky a k záloze připočtěte 150,- Kč (na kurzu cenu upravíme podle skutečné ceny buď nahoru nebo dolů)
  • termolín 180 g/m2 dva kusy pod každou látku (pod dvě látky tedy budou celkem čtyři kusy termolínu) a látku na spodní stranu sendviče
  • jednobarevnou látku, která bude tvořit základ vašeho výtvoru cca 50 x 50 cm (záleží na tom, co si pak z výsledku bude chtít vyrobit - zda polštář, artquilt či něco jiného), určitě nejméně dva kusy. Neříkám, že zvládnete oba dva, ale pokud budete mít první hotový rychle, tak se můžete pustit do dalšího. Hlavně nešetřete na kvalitě látky, protože technika je dost pracná, tak ať i materiál stojí za to a není to staré prostěradlo.
    Budeme pracovat s krycími barvami, takže látka nemusí být nutně bílá, ale na bílé látce barvy nejvíce vyniknout. Je možné je ovšem použít i třeba na černou látku 

A vezměte si také pár kousků látky i výplně jako tréninkový materiál. 

Kurz není určen pro úplné začátečníky, kteří se teprve učí zacházet se strojem. Předpokládá se alespoň základní zkušenost s šitím. Pro jistotu si s sebou vezměte návod na použití vašeho šicího stroje.

Barvy pro malování zajišťuji já. Pokud víte, že určitě chcete používat nějakou konkrétní barvu, napište mi to prosím, abych se mohla dopředu zásobit. Budou k dispozici barvy metalické i nemetalické, ale nemusela bych se třeba trefit zrovna do vašeho přání. 



Termín a místo konání: 28. - 29. března, Zahrádky u Jindřichova Hradce
Všechny aktuálně vypsané termíny a místa konání všech kurzů naleznete zde

Máte-li zájem o ubytování, obracejte se prosím co nejdříve na paní Daňhelovou, která provozuje turistickou ubytovnu (spím tam taky) http://www.zahradky.cz/index.php?clanek=61, s velmi příznivými cenami. Stejně tak se s ní domluvte i na stravování, máte-li zájem (chodím na obědy a zatím jsem si vždy pochutnala). V obci není žádná restaurace (a asi ani obchod), takže se v každém případě dobře dobře zásobte jídlem.
Káva a čaj budou k dispozici a třeba bude i něco dobrého. 

Čas konání kurzu: První den začínáme v 9.30 a šijeme a malujeme, dokud nás to bude bavit. Druhý den předpokládám ukončení nejpozději do 17.00.

Cena kurzu je 2000,- Kč, záloha činí 1000,- Kč

Kurz je určen pro max. 8 lidí.

Přihlášky posílejte na jana_dohnalova@seznam.cz a před zaplacením zálohy prosím vyčkejte na mé potvrzení přihlášky.  Místo na kurzu je pro Vás rezervované okamžikem uhrazení zálohy za kurz na účet č. 2600650786/2010. Do poznámky vždy uvádějte své jméno a "kurz Zahrádky"  Záloha je nevratná. V případě, že se kurz nekoná z důvodů na mé straně, všechny uhrazené platby vracím. Doplatek kurzu se hradí na místě. 

pondělí 6. ledna 2020

Sada pro maminku

Pokud sledujete můj instagram, tak jste na něm mohli zaznamenat fotky quiltovaných látek, ke kterým jsem zatím nezveřejnila hotový výrobek. Chcete-li se podívat detailněji na jednotlivé vzory, najdete je právě na instagramu.
Čas ke zveřejnění celého díla nastal právě teď, protože se jednalo o vánoční dárky pro mou maminku a také proto, že se mi zrovna chce sednout k počítači, upravit fotky a napsat blog.

Kdo neprezentuje sám sebe na internetu, tak si to možná ani neuvědomí, ale vyrobit výrobek je jen jedna z činností, kterou je nutné udělat. Kolikrát si řeknete, když došijete poslední steh, že máte hotovo. Ale v mém případě a v případech spousty dalších, kteří obchodují přes net, nás čeká ještě spousta práce. Špatně se nabízí výrobek, když nemáte slušnou fotku. Neříkám, že musí být dokonalá, ale měla by být hezká. Musíte si tedy vybrat nějaké pěkné místo, kde svůj výrobek vyfotíte. Někdy vyrážím s foťákem a s věcmi v tašce do přírody, někdy naložím do auta stoličku (raději dvě, protože nevím, s jakou to bude vypadat lépe) a popojedu o kousek dál, hledat to správné místo, někdy se snažím vytvořit doma to správné zákoutí. Ale i v tomto případě, jak jsem zjistila při focení běhounu do minulého článku, se to neobjede bez práce. Najednou zjistíte, kolik věcí vám zavazí v záběru, tak se pustíte do jejich uklízení. Pak zjistíte, že při současném uspořádání nábytku nejste schopni zachytit výsledek, jaký jste si v hlavě vytvořili, takže se pustíte do přesunu nábytku, abyste dosáhli očekávaného. Hledáte vhodnou dekoraci, tak k ní vyhrabete půl skříně, protože je samozřejmě až na dně nebo vlastně vůbec nevíte, kam jste ji schovali (a pak to samozřejmě musíte všechno uklidit). Nasekáte raději více než méně fotek, protože si to na rozdíl od dřívějších fotografů, kteří pracovali s klasickým filmem, můžete v naší digitální době dovolit a doufáte, že některá z nich bude použitelná. Pak si fotky stáhnete, prohlídnete, snažíte se vybrat takovou, která vypadá slušně, upravíte trochu světlo a kontrast v nějakém programu na úpravu fotek a teprve teď přišel čas, abyste fotku někam vložili. Při vkládání do obchodu musíte výrobek popsat, na Facebooku taky není od věci, když k ní napíšete pár slov, snad jen na instagramu se od vás ani moc neočekává, že to budete nějak komentovat. Ale i zde se pár slov hodí. Jak jsem psala minule, každá tato platforma je zacílena trochu jiným směrem, tak to dáte všude. Pak k tomu napíšete blog, kde to nějak shrnete a najednou zjistíte, že celý den je v tahu a vy jste nic nevytvořili, i když jste vlastně celou dobu pilně pracovali.

Někdy se s tím dost potýkám. Mám pocit, že dost nepracuju, protože mi pod rukama vzniká mnohem méně výrobků, než bych chtěla a spousta nápadů, které nosím v hlavě vůbec nedojde k realizaci. Ale pak se zamyslím, jak dlouhou dobu jsem strávila všemi výše uvedenými činnostmi a najednou zjistím, že toho času bylo opravdu hodně a že jsem vlastně ani neměla kdy něco tvořit. Že čas, který jsem mohla trávit vlastní tvorbou a nebo třeba odpočinkem nebo věnováním se jiným věcem, trávím sebeprezentací. Tak to v současné době prostě je a i když to zabere hodně času, tak jsem stejně vděčná, že tato možnost vůbec existuje. Že můžu pracovat doma, že můžu dělat, co mě baví a pro co mám nadání, že můžu oslovit spoustu lidí, aniž bych se hnula z křesla, ve kterém zrovna sedím. Jsem za to skutečně velmi vděčná. Možná si vůbec neuvědomujeme, jakou svobodu nám současná doba dává. Ano, má to i svá úskalí, ale ta svoboda a možnost volby je skvělá.

Tentokrát mi úplně nevyšla jedna z výše popisovaných činností, a to focení. Fotila jsem o vánočních svátcích, kdy nebylo světlo zrovna ideální, proto jsou některé fotky trochu rozmazané a bohužel jsem jich nenasekala dost, abych mohla vybírat z dalších.

Na přání maminky jsem vytvořila dva dlouhé prošité pruhy látky v hnědé barvě, které fungují jako potah na světlé pohovce. A z vlastní iniciativy jsem jí k tomu ušila ještě šest polštářů. Dva jsou ve stejném stylu, jako jsem už šila kdysi inspirovaná Gaudím (najdete je zde), čtyři pak v barvách, které jsem použila právě u těch dvou polštářů.

Hnědé pruhy jsou quiltované tak, aby připomínaly strukturu dřeva. Na jednobarevné polštářky jsem pak použila vzory, které nějakým způsobem mají spojitost se dřevem. Na zelených najdete vzory lístků, na oranžovém by se dalo říci, že je to průřez kmenem a na žlutém jsem se pokusila vytvořit strukturu kůry. A jak jsem psala, detailní fotky vzorů najdete na mém instagramu.

Výsledek se myslím povedl a celek k sobě pěkně ladí. A ten nefalšovaný údiv, když mamince přistával jeden balíček za druhým, ten byl úplně nejlepší.









Krásný den všem
Jana