Translate

středa 12. února 2020

Další můj lehce minimalistický art quilt

Když jsem připravovala materiál, nebo spíše návrhy pro kurz Malované tapunto, měla jsem v úmyslu vytvořit čtyři quilty. Současně se mělo jednat o quilty, které budou viset na výstavě v Rudické galerii. To druhé se povedlo, všechny čtyři tam visí, ale do vypsání kurzu jsem je všechny vytvořit nestihla, protože jsem mezi tím dostala chuť si vytvořit ještě jiný, barevný, který jste mohli vidět v minulém příspěvku. Ale jak píšu, jsou na světě všechny čtyři a já si je pěkně v tomto článku vyskládám, protože je zde chci mít pěkně pohromadě :)

Všechny čtyři jsou stejně velké, cca 50 x 32 cm a všechny jsou dělané stejnou technikou - strojové trapunto, volné quiltování, malba. A všechny jsou na bílém podkladu. A všechny spíše minimalistické. Prostě se čím dál více zaměřuji na moderní art quilt, protože mě nejvíce oslovuje a i když se mi líbí mnohá díla klasického patchworku, moje cesta vede stále zřetelněji jiným směrem.

Zde je ten, který jste tu ještě neviděli.





A tady jsou další tři, které vznikly dříve a které jste možná zahlédli u vypsání kurzu.








A už se těším, až budu tvořit další.
Krásný den všem
Jana

pátek 7. února 2020

Můj nový barevný art quilt

V poslední době stále více a více vytvářím textilní obrazy. Chtěla jsem napsat, že to můžete vidět z mého blogu, ale když jsem projela pár posledních příspěvků, tak to zase tak patrné není. Ale ve skutečnosti jsem během loňského roku velkou část pozornosti přenesla právě k obrazům a letos už jich mám hotových pět. Nepředstavujte si pod tím automaticky obrovské quilty. I já jsem si myslela, že art quilt znamená, že musí být alespoň metr dvacet na osmdesát centimetrů. Pak jsem si ale (naštěstí) uvědomila, že to tak vůbec být nemusí a že skutečně mohu dělat velikosti jaké chci. Ano, možná je to nepochopitelné, ale občas se na nějakém takovém, pro jiné třeba úplně nepochopitelném přesvědčení zasekneme a nemůžeme kvůli tomu dál. A když si časem uvědomíme, že to přesvědčení je úplná blbost, tak jsme najednou překvapení, jak je všechno jednoduché. Tak i mně se zjednodušil život, když jsem si uvědomila, že můžu dělat obrazy třeba třicet krát čtyřicet, a že možná to bude pro případné zájemce i lepší, protože za prvé cena nebude tak vysoká (menší quilty většinou obnášejí méně práce) a za druhé není pro takový obraz zapotřebí obrovský prostor.

Tři mé nejnovější art quilty jste mohli vidět v mém předposledním příspěvku, v němž jsem vypisovala kurz malované trapunto. Čtvrtý, dělaný stejnou technikou a ve stejné velkosti jsem tu ještě neukázala, ale když kouknete na můj Instagram, tak už tam z něj něco najdete. No a ten pátý vám chci ukázat právě teď. Je o něco větší než ty čtyři předcházející a je zase úplně jiný.



Základem je samozřejmě volné quiltování, a to černou nití na bílém podkladu. Nejdříve jsem si vytvořila prostou sít z vlnovek, kterou jsem vám ukazovala na tomto videu.

Tuto síť jsem potom vyplňovala volným qiltováním, aby byla taková hutnější. Musím popravdě přiznat, že to byly hodiny a hodiny práce, ale taky přiznávám, že mě to bavilo.


A když jsem měla hotové volné quiltování, tak jsem nanesla barvy. Tento způsob práce je vždycky trochu psychicky náročný, protože už za sebou máte spoustu práce a teď to můžete naprosto zkazit.
Při nanášení barev jsem byla ze začátku lehce nervózní, ale pak mě to začalo ohromně bavit. A výsledek je samozřejmě jiný, než jaký byla moje představa, kterou jsem viděla ve své hlavě. Ale to se mi při této technice stává, že si ruce začnou jezdit nějak jinak, než jak by jim velel mozek, ten se vzdá a nechá je, aby si dělaly, co chtějí.

Zpočátku jsem na výsledek koukala a nebyla jsem si jistá, jestli se mi líbí nebo ne. Ale čím déle jsem na něj koukala, tím jsem byla spokojenější. Opět se sice ozývaly pochybnosti, jestli se to bude někomu líbit, protože, to uznávám, není to úplně klasický výstup textilní tvorby. Ale vlastně i tato oblast je už svébytným uměním, takže výsledkem může být cokoliv.  A já, jak už od začátku tvrdím, nejsem patchworkářka. A vlastně ani quilterka. Možná mě tak někteří označovali nebo označují, ale necítím se tak. Ano, volné quiltování je důležitou součástí mé práce tvoří často hlavní část mých výrobků. Ale je to pro mě jedna z technik, díky které můžu vytvořit, co chci. Je to pro mě kreslení, kdy místo tužky využívám jehlu a nit. A tímto kreslením mohu vyjadřovat cokoliv, co mě napadne. A čím dál častěji mám chuť kombinovat různé techniky, abych dosáhla představy, která se mi zrodí v hlavě a volné quiltování už chápu prostě jako jednu z nich.

Obraz momentálně visí v galerii v Rudici, kde má svou veřejnou premiéru a kde mě můžete potkat v neděli 9. února v 16 hodin na vernisáži.

A co se týká velikosti obrazu, tak vám momentálně nejsem schopna říct, jak je velký. Zapomněla jsem ho změřit. Ale na šířku má něco přes 60 cm, řekla bych :).




Přeji všem krásný den
Jana

středa 5. února 2020

Běhoun a polštáře na přání

Nejraději při své práci mám, když můžu tvořit podle sebe. Zjistila jsem, že dost tvůrců to má podobně. Zakázky jsou fajn z pohledu finanční jistoty, ale z hlediska tvůrčího nadšení jsou dosti často něčím, co nás omezuje a zdržuje od realizace skvělých nápadů, které přicházejí nejvíce právě v době, kdy se jim nemůžeme věnovat, protože zrovna musíme plnit objednávky.

Já jsem se při přijímání zakázek už dost vymezila a necítím se díky tomu nepříjemně. Rozhodla jsem se, že nebudu přijímat zakázky na věci, které bych sama nedělala. Rozhodně odmítám zakázky, kdy zákazník má vlastní vzor a chce ho pouze řemeslně zpracovat. Nebo chce něco, co se nepodobá mé vlastní práci. V takových případech ho raději odkážu na nějakého jiného tvůrce, který se pohybuje ve stejných vodách, v jakých chce zákazník lovit.

Nemám ovšem problém se zakázkami typu "udělejte mi tento váš výrobek, jen ho potřebuju v jiné barvě". A úplně nejlepší jsou zakázky, kdy dostanu víceméně volnou ruku. Třeba je dané barevné nebo tématické ladění a jinak si můžu dělat co chci.
Pro někoho to může dost psychicky náročné, protože pořád přemýšlí, jestli se to zákazníkovi bude líbit, jestli to má udělat tak nebo onak, aby byl zákazník spokojený a trápí se podobnými úvahami. Já jsem se rozhodla, že úplně nejlepší je, když se nesnažím přizpůsobit zákazníkovi, ale udělám to podle sebe, jak to cítím. Zákazník totiž většinou vůbec netuší, jaké možnosti jsou, ale obrátil se na mě proto, že ho nějakým způsobem oslovila moje právě moje práce. Proto udělám nejlépe, když zůstanu svá.

V podobném duchu byla i tato zakázka, kdy jsem měla na přání udělat dva povlaky na polštář ve dvou oranžových (lososových tónech), jeden v šedých a k tomu běhoun šedooranžový.
Všechny látky jsem samozřejmě ručně barvila reaktivními barvami a poté prošívala černou nití. U běhounu jsem si nebyla jistá, jestli to nebude příliš divoké, ale vypadá to, že zákaznice byla spokojená. Já rozhodně spokojená jsem, protože se mi výsledek moc líbí. Jen jsem pro focení bohužel neměla výplně do polštářů, proto mám vyfocené pouze povlaky. Nepůsobí to tak esteticky jako vycpané polštáře, ale asi se s tím vyrovnám :-)

Kdybyste se chtěli naučit barvit reaktivními barvami, tak mám ještě pár volných míst na dubnových kurz barvení látek. Informace k němu najdete zde.

A jestli se vám líbí quiltovaný vzor a nevíte, jak na něj, tak se můžete podívat na video zde.








Krásný den všem
Jana

pondělí 3. února 2020

Pozvánka na výstavu do Rudice

Tentokrát jen rychlá pozvánka na výstavu do Moravského krasu, do obce Rudice.

9. února v 16 hodin zde proběhne vernisáž a pak se do 9. března můžete podívat na moje textilní výtvory v místní galerii.

Sama Rudice je velmi pěkná obec, která rozhodně stojí za návštěvu. Pokud se tam nedostanete nyní, třeba to pro vás může být zajímavý tip na letní výlet. Najdete tu muzeum ve větrném mlýně, krásnou kapli, nedaleko pak Rudické propadání a také lom s barevnými písky. Stránky obce jsou zde http://www.rudice.cz/


Těším se na setkání
Jana

pondělí 27. ledna 2020

Kurz malované trapunto

A je tu další kurz, který je naprosto nový a navíc dvoudenní. Opět ho vypisuji na přání, tak doufám, že jsem se do něj trefila.

Malované trapunto

Co si pod tím představit? Budeme šít strojové trapunto a budeme ho malovat barvami. Můžete ho pojmout moderně, jako já na těchto ryze moderních artquiltech





anebo to můžete pojmout více klasicky





A nemusíte se bát, že potřebujete umět volně quiltovat. U mě samozřejmě najdete fotky s volně quiltovanými vzory, ale je to proto, že klasický rovný steh ve své tvorbě téměř nepoužívám. I s klasickým rovným šitím je ovšem možné navrhnout a ušít krásné vzory. Jen v nich prostě nebude tolik obloučků, protože by vás to rychle přestalo bavit. Třeba ty první dva moderní quilty klidně ušijete pouze s rovným šitím. 

Na kurzu budeme navrhovat vzor. Kdybyste si fakt nevěděli rady, budu s sebou mít i svoje návrhy (ale třeba ty tvary v kolečku na úplně poslední fotce jsem šila od ruky a od oka). A samozřejmě vám budu k dispozici, abychom spolu něco pěkného vymysleli. Pak budete šít a a malovat a radovat se z toho, co se na látce objevuje.


S sebou si vezměte:
  • šicí stroj s potřebným vybavením, chcete-li volně quiltovat pak samozřejmě patku pro volné quiltování (máte-li rozšiřovací stoleček, určitě si ho vezměte, bude se vám lépe šít)
  • šicí potřeby (jehly, špendlíky na spojení sendviče příp. lepidlo, ostré malé i velké nůžky) 
  • mizící tužku na látku, budete-li pracovat s tmavou látkou, pak bílou křídu v tužce (případně jinou osvědčenou variantu)
  • nitě v barvách látek, z nichž budete šít (vezměte si hodně nití) a také kontrastní nitě na prošití případně nitě v takových barvách, ve kterých si představujete hotové dílo
  • máte-li řezací podložku, pravítko a řezák, vezměte je taky, budou se hodit
  • obyčejnou tužku a papír na svoje návrhy
  • rovné ploché štětce na malování, u kterých rozhodně nešetřete na kvalitě, protože s nimi potřebujete dělat krásné rovné tahy. Doporučuji 3 kusy (úplně malinký, o něco silnější a pak ještě o něco větší na větší souvislé plochy) - máte-li zájem, mohu pro vás štětce koupit a přivézt na kurz. V tom případě to prosím připište do přihlášky a k záloze připočtěte 150,- Kč (na kurzu cenu upravíme podle skutečné ceny buď nahoru nebo dolů)
  • termolín 180 g/m2 dva kusy pod každou látku (pod dvě látky tedy budou celkem čtyři kusy termolínu) a látku na spodní stranu sendviče
  • jednobarevnou látku, která bude tvořit základ vašeho výtvoru cca 50 x 50 cm (záleží na tom, co si pak z výsledku bude chtít vyrobit - zda polštář, artquilt či něco jiného), určitě nejméně dva kusy. Neříkám, že zvládnete oba dva, ale pokud budete mít první hotový rychle, tak se můžete pustit do dalšího. Hlavně nešetřete na kvalitě látky, protože technika je dost pracná, tak ať i materiál stojí za to a není to staré prostěradlo.
    Budeme pracovat s krycími barvami, takže látka nemusí být nutně bílá, ale na bílé látce barvy nejvíce vyniknout. Je možné je ovšem použít i třeba na černou látku 

A vezměte si také pár kousků látky i výplně jako tréninkový materiál. 

Kurz není určen pro úplné začátečníky, kteří se teprve učí zacházet se strojem. Předpokládá se alespoň základní zkušenost s šitím. Pro jistotu si s sebou vezměte návod na použití vašeho šicího stroje.

Barvy pro malování zajišťuji já. Pokud víte, že určitě chcete používat nějakou konkrétní barvu, napište mi to prosím, abych se mohla dopředu zásobit. Budou k dispozici barvy metalické i nemetalické, ale nemusela bych se třeba trefit zrovna do vašeho přání. 



Termín a místo konání: 28. - 29. března, Zahrádky u Jindřichova Hradce
Všechny aktuálně vypsané termíny a místa konání všech kurzů naleznete zde

Máte-li zájem o ubytování, obracejte se prosím co nejdříve na paní Daňhelovou, která provozuje turistickou ubytovnu (spím tam taky) http://www.zahradky.cz/index.php?clanek=61, s velmi příznivými cenami. Stejně tak se s ní domluvte i na stravování, máte-li zájem (chodím na obědy a zatím jsem si vždy pochutnala). V obci není žádná restaurace (a asi ani obchod), takže se v každém případě dobře dobře zásobte jídlem.
Káva a čaj budou k dispozici a třeba bude i něco dobrého. 

Čas konání kurzu: První den začínáme v 9.30 a šijeme a malujeme, dokud nás to bude bavit. Druhý den předpokládám ukončení nejpozději do 17.00.

Cena kurzu je 2000,- Kč, záloha činí 1000,- Kč

Kurz je určen pro max. 8 lidí.

Přihlášky posílejte na jana_dohnalova@seznam.cz a před zaplacením zálohy prosím vyčkejte na mé potvrzení přihlášky.  Místo na kurzu je pro Vás rezervované okamžikem uhrazení zálohy za kurz na účet č. 2600650786/2010. Do poznámky vždy uvádějte své jméno a "kurz Zahrádky"  Záloha je nevratná. V případě, že se kurz nekoná z důvodů na mé straně, všechny uhrazené platby vracím. Doplatek kurzu se hradí na místě. 

pondělí 6. ledna 2020

Sada pro maminku

Pokud sledujete můj instagram, tak jste na něm mohli zaznamenat fotky quiltovaných látek, ke kterým jsem zatím nezveřejnila hotový výrobek. Chcete-li se podívat detailněji na jednotlivé vzory, najdete je právě na instagramu.
Čas ke zveřejnění celého díla nastal právě teď, protože se jednalo o vánoční dárky pro mou maminku a také proto, že se mi zrovna chce sednout k počítači, upravit fotky a napsat blog.

Kdo neprezentuje sám sebe na internetu, tak si to možná ani neuvědomí, ale vyrobit výrobek je jen jedna z činností, kterou je nutné udělat. Kolikrát si řeknete, když došijete poslední steh, že máte hotovo. Ale v mém případě a v případech spousty dalších, kteří obchodují přes net, nás čeká ještě spousta práce. Špatně se nabízí výrobek, když nemáte slušnou fotku. Neříkám, že musí být dokonalá, ale měla by být hezká. Musíte si tedy vybrat nějaké pěkné místo, kde svůj výrobek vyfotíte. Někdy vyrážím s foťákem a s věcmi v tašce do přírody, někdy naložím do auta stoličku (raději dvě, protože nevím, s jakou to bude vypadat lépe) a popojedu o kousek dál, hledat to správné místo, někdy se snažím vytvořit doma to správné zákoutí. Ale i v tomto případě, jak jsem zjistila při focení běhounu do minulého článku, se to neobjede bez práce. Najednou zjistíte, kolik věcí vám zavazí v záběru, tak se pustíte do jejich uklízení. Pak zjistíte, že při současném uspořádání nábytku nejste schopni zachytit výsledek, jaký jste si v hlavě vytvořili, takže se pustíte do přesunu nábytku, abyste dosáhli očekávaného. Hledáte vhodnou dekoraci, tak k ní vyhrabete půl skříně, protože je samozřejmě až na dně nebo vlastně vůbec nevíte, kam jste ji schovali (a pak to samozřejmě musíte všechno uklidit). Nasekáte raději více než méně fotek, protože si to na rozdíl od dřívějších fotografů, kteří pracovali s klasickým filmem, můžete v naší digitální době dovolit a doufáte, že některá z nich bude použitelná. Pak si fotky stáhnete, prohlídnete, snažíte se vybrat takovou, která vypadá slušně, upravíte trochu světlo a kontrast v nějakém programu na úpravu fotek a teprve teď přišel čas, abyste fotku někam vložili. Při vkládání do obchodu musíte výrobek popsat, na Facebooku taky není od věci, když k ní napíšete pár slov, snad jen na instagramu se od vás ani moc neočekává, že to budete nějak komentovat. Ale i zde se pár slov hodí. Jak jsem psala minule, každá tato platforma je zacílena trochu jiným směrem, tak to dáte všude. Pak k tomu napíšete blog, kde to nějak shrnete a najednou zjistíte, že celý den je v tahu a vy jste nic nevytvořili, i když jste vlastně celou dobu pilně pracovali.

Někdy se s tím dost potýkám. Mám pocit, že dost nepracuju, protože mi pod rukama vzniká mnohem méně výrobků, než bych chtěla a spousta nápadů, které nosím v hlavě vůbec nedojde k realizaci. Ale pak se zamyslím, jak dlouhou dobu jsem strávila všemi výše uvedenými činnostmi a najednou zjistím, že toho času bylo opravdu hodně a že jsem vlastně ani neměla kdy něco tvořit. Že čas, který jsem mohla trávit vlastní tvorbou a nebo třeba odpočinkem nebo věnováním se jiným věcem, trávím sebeprezentací. Tak to v současné době prostě je a i když to zabere hodně času, tak jsem stejně vděčná, že tato možnost vůbec existuje. Že můžu pracovat doma, že můžu dělat, co mě baví a pro co mám nadání, že můžu oslovit spoustu lidí, aniž bych se hnula z křesla, ve kterém zrovna sedím. Jsem za to skutečně velmi vděčná. Možná si vůbec neuvědomujeme, jakou svobodu nám současná doba dává. Ano, má to i svá úskalí, ale ta svoboda a možnost volby je skvělá.

Tentokrát mi úplně nevyšla jedna z výše popisovaných činností, a to focení. Fotila jsem o vánočních svátcích, kdy nebylo světlo zrovna ideální, proto jsou některé fotky trochu rozmazané a bohužel jsem jich nenasekala dost, abych mohla vybírat z dalších.

Na přání maminky jsem vytvořila dva dlouhé prošité pruhy látky v hnědé barvě, které fungují jako potah na světlé pohovce. A z vlastní iniciativy jsem jí k tomu ušila ještě šest polštářů. Dva jsou ve stejném stylu, jako jsem už šila kdysi inspirovaná Gaudím (najdete je zde), čtyři pak v barvách, které jsem použila právě u těch dvou polštářů.

Hnědé pruhy jsou quiltované tak, aby připomínaly strukturu dřeva. Na jednobarevné polštářky jsem pak použila vzory, které nějakým způsobem mají spojitost se dřevem. Na zelených najdete vzory lístků, na oranžovém by se dalo říci, že je to průřez kmenem a na žlutém jsem se pokusila vytvořit strukturu kůry. A jak jsem psala, detailní fotky vzorů najdete na mém instagramu.

Výsledek se myslím povedl a celek k sobě pěkně ladí. A ten nefalšovaný údiv, když mamince přistával jeden balíček za druhým, ten byl úplně nejlepší.









Krásný den všem
Jana

pondělí 16. prosince 2019

Běhoun k mým kachlovým kamnům

Zjišťuji, že v poslední době blog poněkud zanedbávám. Ale ono je to složité. Dávám fotky na Instagram, občas nějaký příspěvek na Facebook a pak si říkám, co mám vlastně dát na blog, když jsem všechno už zveřejnila. Čím mám udělat článek na blogu jiný, jak ho ozvláštnit, aby to nebylo stejné, jako na jmenovaných dvou platformách? Je to otázka, na kterou jsem zatím nenašla odpověď, která by mě uspokojila. Instagram je o fotkách, bez nějakého dlouhého povídání a má díky tomu hodně mezinárodní dosah. Na Facebook vložím do příspěvku více fotek a k tomu něco i napíšu. V obou případech se jedná o rychlou reakci na aktuální situaci, na aktuální vývoj věcí, aktuální tvorbu. Blog není tak aktuální, tak by měl poskytovat nějakou přidanou hodnotu. Jakou? To si budu muset ještě promyslet. Protože kdyby byl pouze opakováním toho, co jsem už uveřejnila jinde, tak nějak ztrácí smysl. Alespoň pro mě. Asi by mě nebavilo opakovat stále dokola to stejné. Ještě to budu muset vymyslet, ale ráda bych, aby se všechny tyto platformy navzájem doplňovaly a podporovaly.
Tento problém neřeším určitě jen já sama a mám pocit, že blogy se utlumují a hlavní slovo přebírá právě Instagram a pak Facebook. Možná, že je pro lidi zajímavější jen koukat na fotky bez nějakého dlouhého povídání. Na mě ale ta záplava fotek se spoustou nápadů působí spíš tak, že se cítím zahlcená. Stalo se mi to na Pinterestu. Když jsem ho objevila, strávila jsem u něj asi 3 dny a kochala jsem se a kochala. Postupně jsem dobu pobytu na Pinterestu stále zkracovala a teď už tam nechodím téměř vůbec. Podívám se na pár fotek a pak v sobě ucítím jakousi klapku, která mě donutí Pinterest zavřít. Najednou je toho na mě moc. Všechno se to ve mě mele, začínám být nervózní a zahlcená, takže spíše než aby to na mě působilo jako inspirace a přinášelo vlnu nápadů, začnu mít temno.

Je to podobný pocit, jako když jsem dříve přišla do velkého obchodu, třeba do Hornbachu. Chtěla jsem koupit pár věcí domů a na zahradu, jenže když jsem se podívala na to, kolik věcí kolem mě je, úplně jsem zapomněla, co chci, dostavilo se ono temno, udělalo se mi nevolno a musela jsem odejít, aniž bych koupila, co jsem chtěla. Teď už jsem si zvykla a chodím do takových obchodů vybavena lístečkem, kam si napíšu, co přesně potřebuju. Ostatní regály s naprostým nezájmem míjím, vyhledám přesně to, co potřebuju a co nejrychleji odcházím. Stejně tak to dělám v supermarketech a když přijdu do nějakého, který neznám a musím zboží složitě hledat, jsem naštvaná, nervózní a kolikrát raději odejdu bez části plánovaného nákupu, než abych tam musela ještě chvíli být a hledat mezi davem lidí a spoustou regálů. Možná je to nějaká fóbie. Nevím, těžko říct. Anebo je to obrana mého organismu proti nástrahám dnešní doby a díky tomu chodím raději do lesa než do obchodů.

Taky mám pocit, že současné nástrahy internetu, kde najdeme snad už skoro všechno, mají vliv na kreativitu. Místo abychom se spolehli na vlastní nápady a vlastní tvořivost, jdeme prvně hledat na internet. Většinou na Pinterest. Jako bychom nevěřili, že to dokážeme vymyslet sami. A co když najednou vypnou na delší dobu elektřinu? Nebo co když nepojede internet? Nebo co když provozovatel Pinterestu zkrachuje nebo se prostě rozhodne, že to celé zavře? Vím, jsou to velmi teoretické otázky, ale co kdyby se něco podobného stalo? Kde budeme najednou hledat, co máme udělat? Nezůstaneme náhodou úplně bezradní? Já myslím, že ne. Naopak si myslím, že by nám to hodně pomohlo. Museli bychom se totiž vrátit k jiným zdrojům inspirace. K přírodě, ke světu kolem nás. Spoustu věcí, bychom museli sami vymyslet a tím bychom z práce měli opět mnohem větší radost.

Zkuste někdy vypnout počítač, nebo alespoň Pinterest a Instagram, rozhlédněte se kolem sebe, zajděte si na procházku a pozorným okem zkoumejte krásu detailů, které pro vás příroda ale i člověk připravili. Hromada srovnaných kamenů do zídky, naskládané dřevo, ornamenty na starém domě, struktura listí, tvar a barevnost květů, ptáci v krmítku  koruna stromu a další a další věci, které můžete sledovat a které vám dají inspiraci pro vaši tvorbu. Nebojte se pohlédnout na svět vlastníma očima a ne jen přes fotky, které udělal někdo jiný. Najednou kolem sebe uvidíte tolik krásy a tolik nápadů, až z toho budete překvapení. A hlavně, když pak takový nápad využijete ve své práci, věřte, že z výsledku budete mít mnohem větší radost, než když si všechno obkreslíte na Pinterestu.

Úvaha o tom, jak všechno skloubit dohromady mě zavedla daleko, ale to už tak u mě bývá. Jsou to věci, o kterých často přemýšlím jako o spoustě dalších. Co bych taky dělala jiného během dlouhých hodin quiltování ve venkovské chalupě s výhledem na les a praskajícím ohněm za zády. Uvažuji o životě.

A dnes jsem vám kromě své úvahy a ubrusu přinesla i malý pohled do kuchyně s mými kachlovými kamny.

Ubrus tvoří prostřední pruh sešitý z proužků různě barevných zelených a samozřejmě ručně barvených látek. Ten jsem prošila pouze rovně podél. Krajové pruhy z bílé látky jsou pak zdobené volným quiltováním.
Po prošití středu a jednoho bočního bílého pruhu jsem myslela, že celý ubrus poletí do koše. Volné quiltování totiž látku stáhlo daleko více než prošití uprostřed a střed byl proto poněkud hrbolatý. Nakonec jsem se odhodlala dodělat ho do konce s nadějí, že žehlička všechno spraví. Naděje se ukázala jako oprávněná, protože žehlička spraví opravdu hodně. Díky ní je ubrus pěkně rovný a může někomu ozdobit stůl. Pokud si ho tedy časem nenechám pro sebe, protože se mi opravdu pěkně hodí ke kachlovým kamnům.










Krásný den všem
Jana

úterý 3. prosince 2019

Teď zrovna šiju quiltované taštičky

Překvapeně jsem koukala, že jsem poslední článek sem na blog psala zhruba v polovině listopadu. A s ještě větším překvapením koukám, že už je 3. prosince. Nějak ten čas bláznivě letí. A hlavně když pracujete doma a práce vás baví, tak nesledujete, jestli je pracovní den nebo víkend, prostě děláte, když na vás přijde tvořivá nálada a nebo taky děláte pořád, když se chystáte na vánoční Fler trh. V sobotu jsem se jednoho a vlastně jediného za celý rok zúčastnila ve Žďáru nad Sázavou. A v neděli mě čeká jedna místní záležitost, jarmark v Rudici (to je Moravský kras). Takže se snažím alespoň něco vytvořit.
Průběžně jsem na Instragramu zveřejňovala fotky quiltovaných základů na taštičky, které jsem si chystala a teď už mám hotové i některé z nich. Všechny fotky zde nezveřejňuji, protože blog slouží jako jakýsi souhrn informací a také třeba ke zveřejňování kurzů atp. Přece jen to není úplně vhodné prostředí k uveřejňování každé fotky, kterou zrovna udělám. K tomu je dobrý právě Instagram. A jestli jste na ten můj ještě nenarazili, tak ho najdete zde.

Taky vás chci upozornit, že v lednu je vypsaný kurz volného quiltování v Brně. Celkově jsem svoje výjezdy za kurzy do různých míst republiky velmi omezila a soustředím se spíše jen na Brno. Navíc jsem si řekla, že by bylo fajn dělat maximálně jeden kurz do měsíce. Přece jen mám těch aktivit dost. Ráda bych se více věnovala vlastní tvorbě, v plánu (už delší dobu) mám e-book na barvení reaktivními barvami i s různými tipy, jako je odbarvování, zahušťování barev třeba pro tisk atp., do toho bych ráda občas vyšla ven s nějakým tím svým občasníkem. Na jednoho člověka až až. A když pak strávíte víkend nebo nebo dva v měsíci ještě na kurzech, které jsou, co se týká pozornosti a energie dosti náročné, tak mám pocit, že se to všechno nedá zvládat. Ale nechtěla bych kurzy rušit úplně, protože mě setkávání s vámi baví a přece jen je možné toho při osobním kontaktu předat více, než formou občasníků, i když se je snažím dělat opravdu podrobně a srozumitelně. Jestli netušíte, o jakých občasnících to tu píšu, tak nahlédněte sem. Tam je najdete všechny.

Pokud tedy o kurzu volného quiltování pro začátečníky uvažujete, neváhejte, protože další zase hned tak nebude.  V únoru jsem pak vypsala strojové aplikace, v březnu máme domluvený termín víkendového kurzu v Zahrádkách u Jindřichova Hradce (tam pojedu velmi ráda), kde se budeme věnovat menším nástěnným quiltům s malbou a nejspíš i trapuntem (to musím ještě přesně vymyslet). A pak se uvidí.

A protože je před Vánoci, máte také dobrou příležitost nechat si kurz nadělit jako dárek pod stromeček. Ať volné quiltování nebo aplikace. Všechny informace ke kurzům najdete pod tlačítkem kurzy a abych vám to zjednodušila, tak stačí kliknout sem. Chcete-li některý z nich jako dárek, stačí postrčit dárce, aby se mi ozval a já už s ním detaily domluvím :)

A zde jsou už ty avizované taštičky.











Krásný den všem
Jana