Translate

pátek 20. listopadu 2020

Taštičky, tentokrát v hnědé barvě

 Nevím, čím to je, ale začala jsem více sahat po hnědých a béžových tónech. I když možná vím. Asi za to může podzim. Miluju podzim. Mnozí toto období nemají rádi, ale já ráda sleduju změnu barev, mlhy nad krajinou, těším se z okamžiků, kdy vykoukne slunce, aby se pak zase na dlouhé dny schovalo za mraky. Podzim a jaro jsou má nejoblíbenější roční období. Fascinuje mě ten postupný přerod. Na jaře sleduji rozkvétání a zelenání stromů a přírody obecně, na podzim zase ukončení tohoto cyklu, aby na jaře mohl začít znovu. 

Obraz, který jsem vám ukazovala v minulém článku, byl poněkud jarní, ale nosila jsem ho už v hlavě delší dobu a ta představa musela ven bez ohledu na roční období. Teď jsem už ale přeladila své pocity na aktuální roční dobu a projevuje se to i na použitých barvách. Navíc jsem si uvědomila, že ve své nabídce nemám mnoho zboží v těchto barvách a přece jen jsou hnědá a béžová v našich končinách barvy velmi oblíbené . 

Pro sadu taštiček jsem vybrala jednoduchý vzor bublinek, který jsem si jen zkomplikovala tím, že jsem prázdný prostor mezi nimi vyplňovala nití. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že? Ale zase jsem díky tomu dostala pěkně barevné plochy, na kterých právě vynikne kombinace různých barev. 

Druhá taštička je hnědozelená s odšitým dnem a uvnitř s jemně zelenou podšívkou. 

A na té poslední taštičce jsem stejně neodolala trochu zářivější barvě, jen jsem ji strčila do podšívky. Takže z vnějšku hnědá, ale uvnitř je krásná jarní zelená barva. 

A tvořím nový občasník, do kterého se také promítne mé momentální naladění na hnědou barvu. Ale určitě se nebude týkat všech výrobků, které tam najdete. To se nemusíte bát. Už se na něj těšíte? Já rozhodně. Jen to bude ještě chvilku trvat, protože mám sice hlavu plnou nápadů, ale ta realizace nějaký čas zabere. 









 A kdyby vás zajímal vzor na druhé taštičce, tak se v podstatě jedná o mírně modifikovaný vzor, který jsem vám ukazovala v tomto videu. 


A v tomto článku pak najdete nákresy různých možností, jak můžete tento vzor jednoduše upravit. 

Krásný den všem
Jana

středa 4. listopadu 2020

Art quilt na rámu

 Už delší dobu jsem v hlavě nosila myšlenku, že vytvořím artquilt, který natáhnu na blindrám. Kdo neví, o co se jedná, je to rám, který nevidíte. Quilt nebo samozřejmě jakýkoliv obraz, je přetažený přes jeho hrany dozadu. Takže obraz vlastně pokračuje i do boků. Už jeden quilt, který jsem vytvořila, měl přijít na rám, jenže jsem zjistila, že jsem použila výplň, která je pro tento účel příliš silná a také quiltování, kdy jsem záměrně nechávala plochy vystupovat, tomuto záměru nesvědčilo. V rozích, kde se naskládá několik vrstev přes sebe, by vznikly velké hrboly. Proto jsem nakonec od rámu v tomto konkrétním případě upustila a začistila jsem ho klasickou technikou používanou pro artquilty. Byl to tento quilt, který já osobně miluju a který by se měl už brzy objevit i v jednom časopise. Až se tak stane, určitě dám vědět. 

Po výše uvedené zkušenosti jsem si už lépe naplánovala, jak by měl quilt technicky vypadat, abych ho na ten rám mohla natáhnout. Bylo potřeba zvolit slabší výplň, což je v tomto případě bavlněný termolín z Polytexu v gramáži 150 g/m2. To byl první předpoklad. A tím druhým bylo quiltování. Bylo potřeba husté, přinejmenším v oblastech, které se budou dotýkat rámu. Ale jak jste si jistě na mém blogu všimli, husté quiltování mi nedělá žádný problém, ba právě naopak. Někdy si připadám, jako bych se v něm přímo vyžívala. A čím hustší, tím líp. Občas si sama říkám, co jsem si to na sebe zase vymyslela, proč nedělám něco normálního, něco rychlého, něco co bude odsýpat, ale když já si prostě nemůžu pomoct. A to ještě nevíte, co mám v hlavě za další ptákovinu na artquilt. Uvidím, jestli to někdy zrealizuju, protože různých nápadů nosím v hlavě povícero. Ovšem tento je opravdu vymazlený. Ale vzhledem k tomu, že spousta nápadů postupně zmizela, tak počkám, třeba zmizí také :) Anebo se prodere dopředu a bude mě nutit, abych ho uskutečnila. Nechám se překvapit. 

Ale teď jsem tu s quiltem, který se přenesl z hlavy do reality. Bílý podklad, černá nit a pastelky Derwent Inktense. Při malování těmito pastelkami se často používá textilní médium, aby nedocházelo k jejich rozpíjení a zasahování do míst, kde je prostě fakt nechcete mít. Já jsem zvolila jinou cestu. Pokusila jsem se využít právě jejich rozpíjivosti a akvarelového efektu, aniž bych se je snažila krotit a usměrňovat. Při jejich nanášení jsem počítala s tím, že se rozpijí a proto jsem jim nechala přiměřený prostor, aby zasáhly pouze do něj a dál už ne. Výsledkem je celkem jemná, pastelová malba a aby celý quilt vynikl, tak by si zasloužil pověsit na pěkně osvětleném místě. Ve stínu právě kvůli své jemnosti tolik nevynikne. 

A kdybyste se chtěli podívat na pár fotek z postupu práce, tak koukněte na Instagram





Tady vidíte hranu přes kterou quilt přechází dozadu. 

Krásný den všem

Jana

středa 14. října 2020

Video - volné quiltování, kolečka s výplní (něco jako kola od vozu)

Zase jsem pro vás vložila na svůj YouTube kanál jedno video se vzorem, který jste u mě mohli nedávno vidět na sadě taštiček. Jedná se o kolečka s výplní, což ve výsledku vypadá jako kolo od vozu. 


Vzor je to vcelku jednoduchý a v principu je téměř totožný se vzorem vloček, jen je ještě jednodušší. Na začátku si totiž vytvoříte kolečko a pak už jen vyplňujete takto ohraničený prostor. U vloček se trefujete do neohraničeného prostoru, tak to chce více představivosti. 

Při šití si dávejte pozor, abyste si nenechali příliš malý prostor na kolečko. A když už se stane, že kolečko bude opravdu malé, tak do něj stačí jen výplň křížem (dvě kolmé čáry), nesnažte se do nich nacpat všechny. Žádné jiné úskalí ve vzoru nevidím, tak doufám, že se bude dobře šít i vám. 

A zde je slibované video.




Krásný den všem

Jana



pondělí 31. srpna 2020

Opravdu to není tisk

 Po akci "korona" se nějak těžko rozbíhám. Alespoň co se týká tvoření. Začátek roku byl skvělý. Dobíhala výstava ve vyškovské knihovně, připravovala jsem další quilty na výstavu do galerie v Rudici a na nově vytvořený kurz Malované tapunto,  kurzy pěkně fungovaly a pak to přišlo. Zákaz kurzů, zavření škol, takže dítě mi zůstalo doma (jako ostatně všem rodičům), začaly mi naskakovat otázky, zda má moje práce nějaký smysl a zda je pro někoho přínosná, zejména v takové situaci. A i když pracuji doma, má práce je kreativní, nezávislá na čase, ježdění do práce atp., i když své zboží nabízím přes internet a mohlo by se tedy zdát, že žádný problém celkem nebyl, ten duševní stav právě tu kreativní práci velmi ovlivňuje. Měla jsem potřebu dělat praktické věci, které souvisí se zabezpečením základních životních potřeb. Takže jsem se věnovala zahradě, o čemž jsem už, myslím, v minulém příspěvku psala, ale nepsala jsem, že jsem už jako výsledek této činnosti sklidila krásnou cibuli, která určitě na pár měsíců pokryje naši spotřebu, sklidila jsem ze svých dvou řádečků bedýnku brambor, chodím si trhat svá rajčata, i mrkev a petržel bude. Mám i mangold, ale ten mi bohužel dcera nějak nechce jíst. Okukuji dýně, obalené švestky, dozrávající hrušky, prostě všechny možné plody země a vyvolává to ve mně krásný pocit radosti. Už jsem také začala považovat za zcela normální, že si doma peču kváskový chleba případně jiné pečivo a v obchodech už části s pečivem míjím bez povšimnutí. V této oblasti jsem se tedy velmi rozvinula, ale příliš jsem nerozvíjela tu svou tvořivou část. 

Četla jsem, že právě po morových ranách ve středověku docházelo k rozkvětu umění, protože lidé potřebovali hezké věci kolem sebe. Těch temných bylo příliš mnoho a bylo potřeba je vyvážit. A možná, že i toto jsem už psala. Ale co psát jiného, když stav je setrvalý, když nedochází k nějakému výraznému zlepšení, když jsem třeba dnes po krátké úvaze ani neinzerovala kurzy na slovenském webu, protože mě napadlo, že možná zase zavřou hranice a kdo ví, jestli mi zase nezakážou kurzy. Doufám, že zákaz nepřijde, ale to zavření hranic možné je. Však už tak od 1. září činí Maďarsko. Sice si tímto sdělením možná odrazuji případné slovenské účastnice, ale na druhou stranu si říkám, že se třeba přihlásí chvíli před konáním kurzu, kdy už bude jasné, že budou moci přijet. Anebo můžeme kurz odložit na lepší časy, což jsme udělaly na jaře a v létě oba odložené kurzy absolvovaly. Právě malované trapunto a barvení látek. A kurzy byly možná o to lepší, že jsem byly rády, že jsem se mohly zase pustit do činnosti, která nás baví. Byly jsem vděčné, že zase máme možnost se setkat. 
Prostě je stále nad čím přemýšlet a to moc k tvůrčí náladě nepřispívá. Tedy alespoň mně ne. Mohla bych svou náladu přenést do nějakého obrazu. Jenže co bych pak s takovým depresivním obrazem dělala? Tvořím ráda pěkné věci, které přinášejí radost a optimismus do života. Představa, že by takový depresivní obraz visel někde na zdi mi není vůbec příjemná. A tak jsem se raději rýpala v hlíně, pekla, vařila a zavařovala a samozřejmě se s vámi setkávala na kurzech. To bylo vždy příjemné. 

Ale přes to všechno jsem se přiměla přece jen něco vytvořit. Je to několik sad taštiček, které mají všechny jako základ černou bavlnu a jsou zdobené volným quiltováním. Název článku jsem zvolila proto, že když jsem vzory ukázala na FB, tak si někteří mysleli, že jsou to hotové tištěné látky. Ne nejsou. Je to volné quiltování, ve kterém jsem se snažila o postupný přechod barev. Čtyři různé vzory a čtyři různé barevnosti. A aby byly vzory výraznější, jsou volené tak, aby bylo možné linky několikrát přejet a zdůraznit je tím. Jen u fialovo-růžových spirál je pouze jedna linka a je to znát. Vzor je o něco méně výrazný než u ostatních tří taštiček. A jestli vás některý vzor hodně zaujal, můžeme ho vyzkoušet na kurzu volného quiltování II. 

A na konec jsem vložila ještě jednu sadu, kterou jsem na blog zatím nedávala. Ta je z mé ručně barvené látky a vzor vznikl také volným quiltováním. 

A když jsem psala o těch kurzech, tak jsem vypsala volné quiltování pro začátečníky, pro mírně pokročilé a také kurz Můj první art quilt. Mrkněte na to, najdete je zde . Letos jsou to poslední kurzy a také poslední volné kurzy. Sedáky i barvení jsou obsazené, ale volno je stále na kurz Malované trapunto, který se koná už tento víkend. Takže pokud byste se chtěli něco nového naučit a věnovat se o víkendu hraní si s textilem, nití a barvami, neváhejte. Další hned tak nebude. 















Přeji všem krásný den.

Jana

pondělí 29. června 2020

Jedinečná a zmítáná

O čem to píšu? O Boženě Němcové. Ano, nejspíš by si ji nikdo z nás pod těmito pojmy nepředstavil, protože to, co se nám při jméně Božena Němcová vybaví, je většinou její kniha Babička. Možná ještě Divá Bára. Anebo pohádky. A většina možná tyto knihy stejně ani nečetla, maximálně je zahlédla v televizi. Ale můj obraz, art quilt, nemá znázorňovat nic z toho, co Božena Němcová napsala. Je vyjádřením mého pocitu z jejího života, z ní samotné. Z toho, jak zářila a přitom byla vlečena okolnostmi, dobou, ale také svými vlastními emocemi.

Velmi mě zaujala její myšlenka, kterou napsala asi 10 let před svou smrtí.

"Kdybych měla volit, tedy bych si přála narodit se znova as za dvě stě let, anebo ještě později, neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší"

Nebyla šťastná ve svém životě, ale napadá mě otázka. Mohou být výjimeční lidé šťastní v době, ve které žijí? Vždyť výjimeční jsou právě tím, že se vymykají, že nejdou z davem, jsou jiní a to vše je důvodem, proč na ně bývá pohlíženo s nedůvěrou či dokonce s nevolí, jsou vylučováni ze společnosti, jsou nepochopeni a odmítáni. Pochopení nacházejí často až po své smrti, kdy se zapisují do dějin mezi významné osobnosti národa. A právě mezi takové osobnosti patřila i Božena Němcová.

A proč píšu zrovna o ní? Protože jsme se jejím životem nechali inspirovat v klubu Nestejní na Fleru a díky tomu vznikl následující art quilt.

Quiltováno černou nití na bílém podkladu, dobarveno pastelkami Inktens a textilními barvami.
Na obraze jsem použila malované trapunto, což je technika, se kterou se můžete seznámit na mém dvoudenním kurzu, který se bude konat v září. Více o tomto i dalších kurzech najdete pod tlačítkem kurzy nahoře, nebo když kliknete sem.






A když nahlédnete na můj Instagram, tak tam uvidíte i fotky z procesu výroby. Ještě než jsem vzala do ruky barvy :)

Přeji všem krásný den
Jana

pondělí 1. června 2020

Volné quiltování, míchaný vzor a k tomu jedno video

Název článku je trochu zvláštní a možná nevíte, co si pod tím máte představit. Je to jednoduché. Představte si pod tím směs vzorů, které použijete na jednu plochu. Dá se říci bez ladu a skladu, i když určité zákonitosti je dobré respektovat.

K napsání tohoto článku mě inspirovaly komentáře k fotce základu na polštář, kterou jsem zveřejnila na Facebooku. Komentáře nejsou viditelné, protože proběhly ve skupině Patchworkářky, ale bylo v nich vícekrát řečeno, že mám velkou fantazii. Tak jsem vám jen chtěla ukázat, jak takový vzor může vzniknout, a že to vlastně ani o fantazii moc není.

Toto je fotka vzoru, který jsem zveřejnila.


Možná na první pohled vypadá složitě, ale když se podíváte pozorněji, tak zjistíte, že se celý vzor skládá z několika prvků. Ty jsou pak rozmístěny v ploše a zde je dobré dodržovat to pravidlo, co jsem zmínila na začátku, a to dávat pozor, aby byly dominantní prvky vzoru, v tomto případě vzor peří, rovnoměrně rozmístěny v ploše. A já jsem navíc nechtěla, aby se dotýkaly.

Prvky, které tvoří vzor jsou zde.


Schválně jsem je ušila černou nití, abyste je dobře viděli. Celkem je to 7 prvků, které jsou různě poskládané dohromady. A pokud si myslíte, že nějak složitě přemýšlím, jak je poskládat, tak nepřemýšlím. Začnu dominantním prvkem, tedy peřím a pak jej obklopím ostatními prvky. Zvolím přiměřený počet opakování a když se mi zdá, že je jednoho vzoru nahuštěného dost, přidám prvek z dalšího vzoru. Když je takto dominantní prvek obklopený, vytvořím další dominantní prvek, jen mu třeba trochu změním směr, kterým bude vedený. A opět šiju dál drobnější vzory.

Samozřejmě můžu nahustit dominantní prvky na jednu stranu a zbytek vyplnit těmi drobnějšími, ale tak bych to dělala, kdybych sledovala nějaký záměr. Třeba kdyby to byl obraz, který bude viset na zdi, tak třeba do spodní třetiny nahustím peří a pak už bude víc drobnějších vzorů a v horní třetině už budou jen ty drobné vzory. Já jsem ovšem dělala základ na polštář, tak jsem chtěla rovnoměrné rozmístění.

Kromě výše uvedených prvků jsem ještě použila tzv. echo quilting, česky ozvěnu, kdy prostě jen objedete již vytvořené prvky čárou, která je kopíruje. Může být jedna, může jich být více. Tady jsou dvě fotky pro příklad. Kolečka a pak to peří s krucánky. U peří tímto echem vytvoříte dojem jeho bohatosti. A taky můžete echo quilting používat třeba k výraznějšímu oddělení jednoho vzoru od druhého.



A to je všechno. Není třeba v tom hledat nějaké složitosti.

A protože to peří "s krucánky" jsem ještě neukazovala (ani jsem ho možná ještě nepoužila, ale to už nevím jistě), tak jsem vám ho natočila na video. Toto video si můžete přehrát níže a všechna ostatní videa najdete na mém YouTube kanálu, stačí kliknout sem.

A abych nezapomněla, na 18. července 2020 jsem vypsala kurz volného quilování pro začátečníky v Brně. Takže kdo máte zájem, koukněte do sekce Kurzy a přihlaste se. Počet míst je omezený.



Krásný den všem
Jana

středa 6. května 2020

Běhoun a prostírání pro maminku

Na konci března měla moje maminka narozeniny (jako ostatně každým rokem) a protože je ráda, když jí vždycky něco nového vytvořím, snažím se pokaždé vymyslet něco, co by se jí líbilo. Letos ale bylo všechno trochu jinak než obvykle. Na začátku března přišla akce s coronavirem, zavřeli školy, zakázali téměř vycházet z domu, a tak z plánované rodinné oslavy sešlo. Ale taky se mi přihodilo, že jsem najednou přestala mít chuť něco tvořit. Začala jsem přemýšlet, jestli to, co dělám, má nějaký smysl, jestli je to nějak užitečné, protože v období, kdy jsme všichni seděli doma a nevěděli jsme, co bude dál, mi to připadalo zbytečné. A taky mi zakázali dělat kurzy, takže jsem přišla o přímý kontakt s nadšenými zájemkyněmi o volné quiltování a o další věci, které na svých kurzech učím.

Zase jsem ale měla chuť dělat jiné věci. Naučila jsem se (alespoň trochu, protože člověk se stále učí) péct kváskový chleba, pracovala jsem na zahradě, tak snad bude letos i nějaká úroda, umyla jsem okna, vařila, pekla atp. To vaření a pečení samozřejmě souviselo i s tím, že mi zůstala ze školy doma dcera, které nestačí chleba, tak jako občas mně. Ne že by přímo vyžadovala teplý oběd, ale přece jen mi to jako zodpovědné matce nedá a jdu něco uvařit. Navíc to je pozitivní věc i pro mě, mít pravidelně teplé obědy, protože když jsem doma sama a dcera obědvá ve škole, tak mám tendenci se poněkud odbývat.
Musím ale říct, že i v tomto období se objevovaly různé nápady a mezi nimi i takové, které budou součástí dalšího občasníku. Nevíte-li, o čem píšu, jedná se o můj e-časopis s názvem Janin občasník a dosud vydaná čísla najdete zde. Anebo stačí kouknout doprava, kde jsou všechny pěkně v řadě pod sebou vyskládané.
A pak jednoho dne přišel. okamžik, kdy jsem se znovu pustila do šití. A první věcí samozřejmě byl dárek pro maminku, jehož výrobu jsem kvůli svému rozpoložení a taky omezenému pohybu zatím odložila. Dárek sice maminka dostala opožděně, ale o to větší překvapení to pro ni bylo.

Při vymýšlení dárku jsem vycházela z toho, že se jí moc líbil běhoun, který jsem dělala pro zákaznici na přání. K vidění je zde. Protože má ale ráda různé tóny béžové, rozhodně se jí nikam nehodila barevnost do šeda. Proto jsem vzala svůj vzorník barvených látek a vybrala takové, aby jí ladily do interiéru. S hnědou jsem se trefila do barvy židlí a žlutá s oranžovou to pěkně rozsvítily. Jak je u mě zvykem, látky jsem si sama barvila reaktivními barvami a tuto techniku se můžete naučit i u mě na kurzu. Tedy až je budu moci pořádat. I když nejspíš je už pořádat můžu, jenže s odstupem dva metry mezi účastníky a s rouškami, což nezvládnu zrealizovat. Účastnice mají na jednom stole k dispozici pomůcky a přípravky na barvení, které jsou k dispozici všem, těžko se tedy odstup dva metry udrží. Navíc nemám tak velký prostor. A další důležitá věc je, že já prostě neudýchám kurz v roušce. Takže až ty roušky zruší a zase věci začnou fungovat normálně, sejdeme se určitě s těmi, kterým jsem kurz musela odložit a třeba na dalším kurzu s jinými zájemci. Rozhodně je barvení skvělá věc.

Když jsem látku nabarvila, dcera prohlásila, že ty hnědé fleky vypadají jako bakterie. Asi se o nich zrovna učila v biologii, nebo jak se teď ty předměty jmenují. Jako pokaždé jsem měla obavu, jestli výsledek bude vypadat dobře, ale jako pokaždé jsem zjistila, že černý quilt dodá látce úplně jiný rozměr, a že to vypadá moc dobře. A vzor jste u mě už mnohokrát viděli. Bude to tím, že se mi opravdu líbí, že prostě dobře vypadá a hlavně mamince, pro kterou to všechno bylo, se líbí taky. A pokud jste ho ještě nezaznamenali, nebo jste neviděli, jak se šije, pak se můžete kouknout na video zde.

Běhoun má na délku cca 140 cm, na šířku necelých 40 cm. Prostírání jsou velká cca 29 x 40 cm. Celý stůl je široký 100 cm a chtěla jsem, aby z něj mezi prostíráním a běhounem byl kousek stolu vidět, aby všechno nebylo úplně nalepené na sebe. A tady je výsledek.






Krásný den všem
Jana

středa 1. dubna 2020

Pár kosmetických taštiček a jedno psaníčko

Většina z nás, co šijeme, se v poslední době věnovala úplně něčemu jinému, než je šití kabelek, dek a podobných textilních výrobků, protože jsme se věnovali šití roušek. I já jsem je šila (a šiju), jen to nikde nezveřejňuju. Přece jen se věnuju textilní tvorbě i profesně, nikoliv jen jako koníčku a roušky jsou pro mě jakousi vedlejší záležitostí, kterou nemám potřebu dávat mezi svou ostatní tvorbu. Ale možná se tak stane, až se z roušek stane módní doplněk a já je začnu quiltovat :) Už jsem nad tím i přemýšlela, ale bylo to spíše takové zoufalství, abych do toho nacpala něco hezkého, něco, co mě baví. Ale ve skutečnosti doufám, že se tak nikdy nestane a že roušky zmizí tak rychle, jak se objevily. Jak vy zvládáte nošení roušek? Já se přiznám, že je mi to odporné. Pokaždé, když si ji doma nasazuji (a většinou se musím vracet, protože na to zapomenu), tak si připadám, jako kdybych měla lepru. Při pohledu z okna na ulici si zase připadám, jako bych se dívala na nějaký špatný americký film. Pro mě je to čistý surrealismus. Jako bych se i já pohybovala v úplně jiné dimenzi, jiné realitě, v nějakém filmu, který za chvíli skončí a já pak začnu zase žít normálně. Ale zatím to tak bohužel nevypadá.

Chybí mi pohled na obličej lidí, se kterými mluvím. Chybí mi úsměv. Jak jejich, tak můj. Mám pocit odcizení a vzdalování se navzájem od sebe.

Nedělá mi problém karanténa, jen ty roušky. Jsem zvyklá být doma, protože doma pracuju. Jsem zvyklá vařit, protože normálně vařím a peču, teď jen možná o malinko více. Když už je mi doma těsno, vyjdu na procházku do lesa se psem nebo s rýčem na zahradu. Na zahradě jsem teď strávila o víkendu dost času a v pondělí mě pěkně bolely svaly. V ten moment mě vždy napadne, proč lidi vyhazují peníze za posilovny. Kdyby šli pracovat ven, ať už je to práce na zahradě, sekání dříví na topení nebo prostě jiné věci, které se normálně vždy dělaly a na spoustě míst stále dělají, tak by z těchto činností vzešli značně posílení a navíc by udělali něco smysluplného, něco užitečného. S dřívím se v zimě zatopí, na záhonu vyroste zelenina, na stromech a keřích ovoce. Nějak mám pocit, že celý náš svět, nebo alespoň tzv. západní civilizace je postavený na hlavu. Že jsme se nějak ztratili. Že jsme zapomněli, co je v životě důležité, co je smysluplné.

Kromě práce na zahradě a vaření si také pěstuju kvásek, který jsem dostala od jedné dobré duše a vypadá to, že už bude zralý na to, abych z něj upekla svůj první kvasový chléb. Jsem zvědavá, jak se povede a jestli se vůbec povede.

Chystám se nakrájet zeleninu do kvasící nádoby, kterou jsem dostala k narozeninám, abych si vytvořila své vlastní pickles. Taky doufám, že se povede. A kromě toho, že budu mít radost z vlastnoruční výroby, budu mít také bombu na podporu imunity, která bude rozhodně užitečnější, než vitamíny z lékárny. A hlavně jde o hromadu užitečných bakterií, které doplní střevní mikroflóru a právě tím silně posílí imunitu. Osobně si myslím, že se nějak zapomnělo na kysanou zeleninu, která je, řekla bych, pro nás mnohem zdravější a prospěšnější, než citrusové plody plné pesticidů. Proto si dám s chutí kysané zelí (bohužel zatím ne vlastní). Dcera ho moc nechce, protože jí připadá kyselé, tak snad pro ni bude pickles přijatelnější, protože to díky krátkodobějšímu kvašení tak kyselé není a jako malému dítěti jí chutnalo.

Taky seju semínka, abych si vypěstovala sazenice.

A všechny tyto činnosti mi momentálně připadají smysluplnější, než šití, barvení a tvoření obecně. Ale vím, že se to zase změní, že opět přijde doba, kdy budu mít potřebu něco vytvořit a hlavně mám v hlavě představu dalšího čísla občasníku. Takže jak se ta potřeba tvoření objeví, určitě se do něj pustím.

A co tedy budu ukazovat zde, když moc netvořím? Věci, které z větší části vznikly ještě před současnou karanténou a které jsem většinou zveřejnila na svém Instagramu  a Facebooku, ale ne zde. Takže teď je v souhrnu ukážu i zde, aby byly pěkně pohromadě. Jsou to dvě kosmetické taštičky, jedna sada a jedno psaníčko.

Tak nejdříve to psaníčko. Na přední straně jsou aplikace listů a protože se mi zadní strana zdála chudá jen s quiltovanými bublinkami tón v tónu, udělala jsem si na zadní straně taky trochu volného quiltu.






Pak tu mám ty dvě kosmetické taštičky.






A na závěr nejnovější přírůstek, který jsem ještě neukazovala, sada taštiček. Quiltované mým oblíbeným vzorem, na který najdete na mém YouTube kanálu i video. A zapomněla jsem dodat, že všechny látky jsou samozřejmě ručně barvené. Nejen u této poslední sady, ale u všech taštiček.




Jako vždy přeji všem krásný den a kromě toho vám také přeji, abyste současnou situaci využili k nalezení toho, co dává smysl vám, co je pro vás v životě skutečně důležité. Máme k tomu nyní nejlepší příležitost.
Jana