Translate

čtvrtek 24. srpna 2017

Zase jednou barvím

Po dvou kurzech barvení látek jsem opět dostala chuť zažít ten pocit nadšení a zvědavosti, když nalévám barvu na látku a sleduji, co z toho bude. Viděla jsem ho u účastnic kurzu a vzpomněla si na něj. Problém ale je, že mě po těch letech barvení zase už tak nic moc nepřekvapí. A dokonce bych řekla, že občas cítím i trochu zklamání.

Chtěla jsem vyzkoušet nové barvy, které ještě nemám v repertoáru, tak jsem si v obchodě při nákupu barev na kurz přihodila do košíku ještě malinovou a kobaltovou. Doma jsem měla ještě lesní zelenou, kterou jsem už sice barvila pro synovce tričko, ale neudělala jsem si z ní tónování. A ještě jsem vytáhla jasně modrou, se kterou jsem už sice tónování dělala, ale na látku mizerné kvality, takže jsem ji ani do svého vzorníku nepoužila.  U těchto čtyř barev jsem se rozhodla udělat tónování a těšila jsem se, jak budu mít pěkné nové odstíny, které budu moci využít ve své tvorbě.

Když jsem s barvením začínala, což už je pár let, tak bylo u nás možné koupit jen několik barev. Rozhodně v nabídce chyběla spousta barev, které bylo možné koupit v zahraničí. Nejdříve jsem tedy pracovala s barvami, které byly k dostání v našich obchodech. Tónovala jsem a pak jsem taky hodně míchala. Nestačila mi nabídka hnědé (burgundská a čokoládová), tak jsem míchala modrou a oranžovou a čekala, co z toho vyjde. Chtěla jsem fialovou, tak jsem míchala modrou a červenou. A tak dále a tak dále. A díky těmto pokusům jsem dostala různé odstíny zelených, oranžových, fialových, hnědých a jiných barev. Stále mi to ovšem nestačilo, tak jsem objednala něco ze zahraničí. Zvolila jsem Německo, i když za částku, co jsem zaplatila za dopravu, bych si mohla nakoupit spoustu dalších barev. Ty tu ale v té době v nabídce nebyly. Díky zahraniční objednávce jsem objevila barvu Pearl Grey (tu jsem teď ale v nabídce barev Jacquard nenašla), ale hlavně Cerulean Blue, kterou mám moc ráda a ráda ji používám. Skvěle se doplňuje třeba s bronzovou, kterou už je možné koupit i zde a která rozšířila mou zásobu hnědých a béžových odstínů.

A teď k tomu zklamání. Jak můžu cítit zklamání? Zcela jednoduše. Koupím si novou barvu, těším se na nové odstíny a dostanu podobné těm, co už díky míchání barev dávno mám. Z těch čtyř, které jsem teď barvila, je lesní zelená dost podobná zelenomodré, malinová zase magentě a také těm, co mám míchané, kobaltová se mi moc nelíbí a je něco mezi noční modrou a námořnickou modrou, no a zářivě modrá? Tak ta mě zklamala nejvíc. Asi proto, že jsem od ní měla velká očekávání. V mokrém stavu vypadal úžasně. Taková ta sytá zářivá modrá, kterou ve svém repertoáru nemám a hodila by se mi. Ovšem po praní jsem z pračky vytáhla šest světle modrých látek, u kterých mezi nejtmavší a nejsvětlejší není příliš velký rozdíl.

Mám takový pocit, že abych ukojila své objevitelské potřeby, budu muset začít míchat ještě více. Nejen dvě, ale tři, čtyři barvy dohromady. Nebo zkoušet nové metody a postupy. Nápady už se rojí v hlavě, tak uvidíme, kdy se přetaví do reality. Určitě se to dozvíte, protože sem samozřejmě dám fotku. Pokud tedy výsledek nepoletí do koše.

A zde jsou výsledky mého popisovaného barvení.








 Hezký den
Jana

neděle 13. srpna 2017

Chytla mě růžová

Nevím, co se děje, ale dostala jsem chuť ušít růžové taštičky. Několik. Tedy přesněji řečeno tři. Dvě tu vidíte, třetí bude už v jiné barevné kombinaci, ale přece růžová.

Už jsem dělala růžovou taštičku, takže toto nejsou první kousky. Jenže tenkrát jsem ji kombinovala s bílou a kamínky Swarovski a díky tomu zůstala taková slaďoučká. Tentokrát jsem se rozhodla pro kombinaci s černou. Tím pádem bych řekla, že jsem z cílové skupiny zákazníků vyloučila sladké princeznovské typy, protože černá se k nim příliš hodit nebude. Vlastně musím přiznat, že nevím, kdo je cílovou skupinou těchto taštiček (a spousty dalších výrobků). Pokud by tato slova četl nějaký zarputilý podnikatel, tak by asi jen nechápavě vrtěl hlavou. Pokud by je ale četl někdo umělecky zaměřený, tak by je jistě naprosto chápal. Když tvořím, nejsem prostě schopna tvořit pro nějakou konkrétní cílovou skupinu, kterou si dopředu po složitých rozborech mé činnosti, mého cíle atp. stanovím, a pak na ni zacílím jak výrobky, tak případnou reklamní kampaň. Vždy tvořím podle toho, jaký zrovna přijde nápad. Na co mám náladu, chuť, co ve mně vyvolává nadšení. Maminka se mě třeba ptá, proč dělám pořád taštičky, jestli se prodávají nebo z jakého důvodu. Upřimně řečeno je dělám proto, že mě prostě baví. A teď jsem je navíc trochu vyprodala, tak zrovna přišel čas tvořit další. Jindy mám chuť tvořit sedáky, jindy zase něco na konkrétní téma a v ten okamžik není důležité, co to přesně bude. Vždy se nějak zjeví samo, co chce být vytvořeno. A když jsem dělala sedák na téma Antoni Gaudí, tak jsem už při jeho vymýšlení věděla, že nezůstane jen u sedáku, že k němu určitě budou ještě polštáře. A taky přibyly. Prostě to jinak nešlo.

Takže jsou tu dvě taštičky, obě v kombinaci růžová s černou a každá jiná. Obě jsou zdobené technikou volného quiltování, tedy jakéhosi malování na látku. Pokud byste nevěděli, jak tato technika vypadá, pak se můžete podívat na nějaké z mých videí na YouTube. A kdyby vás tato technika zaujala natolik, že byste se ji chtěli naučit, pak se můžete přihlásit na některý z mých kurzů. Ty najdete pod tlačítkem Kurzy. Nabídka kurzů není konečná, postupně ji doplňuji. Základnu mám v Brně, ale vytvořila jsem si přátelské vztahy s majitelkami patchworkových obchodů v Pardubicích , Opavě a Českých Budějovicích, tak vypisuji kurzy i tam a občas i jinde, když se někdo ozve, ví o vhodném prostoru a rád by, aby se takový kurz v blízkosti konal. Když nad tím tak přemýšlím, nepotřebuji se potkávat s lidmi každý den (ani obden), ale na kurzech se ráda setkávám s lidmi, kteří mají stejné zájmy, které baví podobné věci a můžeme se věnovat společnému tvoření. A dnes jsem na Facebooku zahlédla nabídku individuálních kurzů (na Slovensku), tak mě napadlo, že to vlastně není vůbec špatná myšlenka. Že bych mohla nabídnout komukoliv, kdo bude ochoten přijet, konzultaci v oblasti, které se věnuji.  Případně bych na rozumnou vzdálenost mohla dojet i já. Myšlenka se objevila, zatím se rozvíjí a uvidíme, kdy, případně jestli dozraje do konkrétní nabídky.

Ale už se vracím k taštičkám. Tady jsou.








Hezký večer
Jana

čtvrtek 3. srpna 2017

Jídelní souprava na cesty

Určitě všichni znáte největšího českého génia Járu Cimrmana. Je to osoba tak známá, že jsme ji při našem tvoření ve flérovském klubu Mařena nemohli pominout. Prázdninové kolo soutěže tohoto klubu bylo proto věnováno jemu. Sice se jedná o filmový ročník, ale v tomto kole jsme dostali volnější ruku a nebyla nutná zřejmá inspirace filmem Jára Cimrman ležící, spící. Mohli jsme se inspirovat jeho celým dílem, životem, jeho tvorbou, a to i dosud neobjevenou.

Poskytnutou volnost jsem využila a vdechla jsem život dosud neobjevenému, nebo alespoň nerealizovanému vynálezu Járy Cimrmana. Tímto vynálezem je jídelní souprava na cesty.

Když cestujete, nemáte chuť s sebou tahat mnoho věcí. Zejména, když si vše nosíte na zádech. Někdy se ovšem nechcete vzdát určitých vymožeností, nebo si chcete přece jen dopřát trochu komfortu, i když jste mimo civilizaci. To byly přesně důvody, pro které Jára Cimrman vynalezl tuto soupravu.


Souprava se skládá z prostírání, mělkého talíře, nože a vidličky. Polévkového talíře a lžíce se pro tentokrát vzdáme, přece jen jsme na cestách a není možné si dopřát takový komfort, jako obvykle.


Při stolování zcela jednoduše soupravu rozbalíte, pojíte naservírované jídlo, vytřepete a sbalíte do ruličky. Souprava je lehká, skladná, téměř o ní nebudete vědět a vaše zavazadlo zatíží pouze minimálně.







Základem je bílá bavlna doplněná černým quiltováním a černým lemováním.
Výplň: bavlněný termolín 180g/m2.

Na ostatní výrobky inspirované životem Járy Cimrmana se můžete podívat zde.  A jste-li registrovaní uživatelé Fleru, pak můžete pro 5 výrobků i hlasovat.

Hezký den
Jana