Translate

pondělí 20. listopadu 2017

Do budoiru princezny Bosany

Už vícekrát jsem se zde zmiňovala o různých soutěžích, které probíhají na Fleru, a kterých se se svými výrobky ráda účastním. Ve skutečnosti mi vůbec nejde o soutěž. Nejde o to, že bych chtěla vyhrát. Ostatně výherce vlastně nic moc nezíská, kromě dobrého pocitu. Mám je ráda proto, že jsou pro mě výzvou. Vždy je stanoveno nějaké téma, které se má ve výrobku projevit a toto téma mě nutí jít jinými než vyšlapanými cestami, myslet jinak, spojovat věci, které by mě třeba vůbec nenapadly. Tyto soutěže jsou pro mě prostředkem, jak ze sebe dostat něco nového. Možná si řeknete, že si přece takové téma mohu stanovit sama. Ano, to je pravda. Třeba si můžu říct, že budu tvořit na téma les a něco ztvárnit. U těchto soutěží je ale navíc ještě jeden bonus, a to možnost vidět pohled dalších tvůrců na stejné téma. A vždy je velmi překvapivé, jak stejné téma každý ztvární úplně jiným způsobem. A to mi zase dává jakousi zpětnou vazbu, kdy se mohu na věc podívat tak trochu očima jiných a vidět něco, čeho jsem si třeba vůbec nevšimla. Vidět další úhly pohledu. To je velmi poučné, alespoň pro mě a rozšiřuje mi to obzory.

Ze všech uvedených důvodů mám tyto flérovské soutěže ráda. Jednou z nich je soutěž klubu Mařena (materiál řemesly napříč), která ovšem zřejmě končí. Je otázkou proč. Možná je to zkostnatělostí stávajících správců, kteří raději odepíší celou soutěž, než aby změnili postoj nebo předali otěže jiným. Možná je to nedostatkem tvůrců, kteří by byli ochotni tvořit jen tak, nebo kteří by si našli čas v nabitém kalendáři objednávek. Těžko říct. Já jen vím, že jsem z klubu na chvíli odešla proto, že jsem měla pocit omezování v rozletu. Že místo, aby zadané téma bylo inspirací, vyžadovalo se jeho doslovné ztvárnění. To se ale po malé revoluci v textilní sekci změnilo a popravdě řečeno, je mi velice líto, že tento klub možná končí. "Možná" píšu proto, že je ještě stanoven termín na debatu ohledně jeho budoucnosti. Ale nějak mám pochybnosti. Je mi to líto i proto, že pro tento klub byl důležitý samotný výrobek. Měl vždy vyčnívat nad tím, co běžně děláme. Jsem sice i v jiných klubech, ale tam je důležitost výrobku potlačena důležitostí fotografie. Bohužel je pravda, že jsme na netu a že fotka je to, co upoutává. Fotka je to, co případný zákazník uvidí nejdříve a co rozhoduje to tom, zda se zastaví, či zda půjde dál, aniž by se nějak zabýval vlastním výrobkem. Jenže mám pocit, že zajímavost fotky začíná být důležitější než zajímavost nabízené věci. To mě mrzí, protože pro mě je důležitá právě ta tvorba. Ale třeba je to signál, abych více vyšla mezi lidi. Abych nezůstávala jen ve virtuálním prostředí, ale zúčastnila se třeba nějaké výstavy.  Jedné takové malé výstavy se s několika svými výrobky zúčastním tento víkend. Bude to v Brně, na Vinohradech, v Klubu seniorů na Bzenecké ulici 19. Přijít můžete v pátek od 14 do 19 hodin a v sobotu od 10 do 17 hodin. Uvidíte tam výrobky od patchworkářek z Vinohrad a jistě i od dalších tvůrkyň.

Ale ještě se chci vrátit k Mařeně. Díky ní jsem vytvořila podle mého názoru většinu svých nejlepších věcí. Určitě mezi ně počítám tento a tento sedák, obraz inspirovaný amazonským pralesem a pak obraz na téma Keltové a Germáni.  Ne všechna témata mi úplně sedla, třeba tvoření na téma Jára Cimrman sice bylo vtipné, ale když vytváříte něco, o čem nevíte, jestli to vůbec k něčemu bude (tak jako všechny vynálezy Járy Cimrmana), tak byste z toho asi taky nebyli moc nadšení. Díky tomu jsem zjistila, že nejsem typ na vtipné výrobky. Beru to vážně a snažím se ze sebe vydolovat to nejlepší, co se ve mně v daný moment nachází.

A proč to všechno píšu. Samozřejmě proto, že vám chci ukázat výrobek do posledního kola Mařeny. Tématem tentokrát bylo Fimfárum od Jana Wericha a mohli jsme si vybrat jakoukoliv filmově ztvárněnou pohádku (tento ročník byl filmový). Já jsem si vybrala pohádku Tři veteráni, nechala se inspirovat pohádkovým královstvím laděným mírně do orientálního stylu a barevností královského rádce. Výsledkem je tento sedák do budoiru princezny Bosany.


Sedák má v průměru 45 cm, na výšku 15 cm, krásně se na něm sedí (jako ostatně na všech mých sedácích), vyplněn je EPS kuličkami (polystyrenové kuličky), které jsou umístěné v samostatném obalu. Je tedy možné povlak sundat a vyprat. 


Sedák je ušitý z ručně barvených látek a samozřejmě podle mého vlastního návrhu. 


Jak aplikace tak i vzor pro quiltování jsem volila tak, aby působily lehce orientálním stylem stejně jako pohádkové království.


Jak je u mě zvykem, nepoužívala jsem žádné drahé speciální quiltovací nitě. Zelená nit je úplně obyčejná PES niť Belfil-S a červená je bavlněná Triana. Prostě to, co mám běžně doma v šuplíku s nitěmi.
A aby spodní strana nepřišla úplně zkrátka, tak jsem ji také trochu ozdobila.




A pokud se vám líbí, je k zakoupení v mém obchodě na Fleru.

Jako pokaždé vyšel k tomuto tématu blog s výrobky všech zúčastněných tvůrců a podívat se na něj můžete zde. A jste-li registrovaní uživatelé Fleru, pak můžete pro výrobky, které jsou vašemu srdci nejbližší, i hlasovat.

Hezký večer všem.
Jana

3 komentáře:

  1. Krásný. A nádherně proquiltovaný.

    OdpovědětVymazat
  2. Sedák je krásně zpracovaný, ostatně jak je u Tebe pravidlem, Janičko. A taky je to dobrý nápad, líbí se mi.
    Ale chci se věnovat především Tvému článku. Mařenu jsem vám tak trochu záviděla a říkala si, že jen se koncem roku dostanu z časové tísně, pokusím se tam nějak vecpat. :) Protože mám taky ráda výzvy na dané téma, ze stejných důvodů, o kterých píšeš. Vím, že se musím hodně zlepšit ve fotografování, ale zrovna včera předevčírem jsem o fotce přemýšlela úplně stejně jako Ty.
    Takže pokud se Mařena zachová, pokusím se tam alepoň dva prstíčky si ohřát :), a pokud ne, a to by mi bylo líto, tak bych ráda hledala nějakou jinou "Mařenu". Takže Tě prosím, kdybys o něčem věděla, dej mi vědět.

    OdpovědětVymazat
  3. A všecky komentáře zcela právem budou "na jedno kopyto".
    Můj komentář taky. Zdravím !
    Jitka Mészárosová

    OdpovědětVymazat