Pár kosmetických taštiček a jedno psaníčko

Většina z nás, co šijeme, se v poslední době věnovala úplně něčemu jinému, než je šití kabelek, dek a podobných textilních výrobků, protože jsme se věnovali šití roušek. I já jsem je šila (a šiju), jen to nikde nezveřejňuju. Přece jen se věnuju textilní tvorbě i profesně, nikoliv jen jako koníčku a roušky jsou pro mě jakousi vedlejší záležitostí, kterou nemám potřebu dávat mezi svou ostatní tvorbu. Ale možná se tak stane, až se z roušek stane módní doplněk a já je začnu quiltovat :) Už jsem nad tím i přemýšlela, ale bylo to spíše takové zoufalství, abych do toho nacpala něco hezkého, něco, co mě baví. Ale ve skutečnosti doufám, že se tak nikdy nestane a že roušky zmizí tak rychle, jak se objevily. Jak vy zvládáte nošení roušek? Já se přiznám, že je mi to odporné. Pokaždé, když si ji doma nasazuji (a většinou se musím vracet, protože na to zapomenu), tak si připadám, jako kdybych měla lepru. Při pohledu z okna na ulici si zase připadám, jako bych se dívala na nějaký špatný americký film. Pro mě je to čistý surrealismus. Jako bych se i já pohybovala v úplně jiné dimenzi, jiné realitě, v nějakém filmu, který za chvíli skončí a já pak začnu zase žít normálně. Ale zatím to tak bohužel nevypadá.

Chybí mi pohled na obličej lidí, se kterými mluvím. Chybí mi úsměv. Jak jejich, tak můj. Mám pocit odcizení a vzdalování se navzájem od sebe.

Nedělá mi problém karanténa, jen ty roušky. Jsem zvyklá být doma, protože doma pracuju. Jsem zvyklá vařit, protože normálně vařím a peču, teď jen možná o malinko více. Když už je mi doma těsno, vyjdu na procházku do lesa se psem nebo s rýčem na zahradu. Na zahradě jsem teď strávila o víkendu dost času a v pondělí mě pěkně bolely svaly. V ten moment mě vždy napadne, proč lidi vyhazují peníze za posilovny. Kdyby šli pracovat ven, ať už je to práce na zahradě, sekání dříví na topení nebo prostě jiné věci, které se normálně vždy dělaly a na spoustě míst stále dělají, tak by z těchto činností vzešli značně posílení a navíc by udělali něco smysluplného, něco užitečného. S dřívím se v zimě zatopí, na záhonu vyroste zelenina, na stromech a keřích ovoce. Nějak mám pocit, že celý náš svět, nebo alespoň tzv. západní civilizace je postavený na hlavu. Že jsme se nějak ztratili. Že jsme zapomněli, co je v životě důležité, co je smysluplné.

Kromě práce na zahradě a vaření si také pěstuju kvásek, který jsem dostala od jedné dobré duše a vypadá to, že už bude zralý na to, abych z něj upekla svůj první kvasový chléb. Jsem zvědavá, jak se povede a jestli se vůbec povede.

Chystám se nakrájet zeleninu do kvasící nádoby, kterou jsem dostala k narozeninám, abych si vytvořila své vlastní pickles. Taky doufám, že se povede. A kromě toho, že budu mít radost z vlastnoruční výroby, budu mít také bombu na podporu imunity, která bude rozhodně užitečnější, než vitamíny z lékárny. A hlavně jde o hromadu užitečných bakterií, které doplní střevní mikroflóru a právě tím silně posílí imunitu. Osobně si myslím, že se nějak zapomnělo na kysanou zeleninu, která je, řekla bych, pro nás mnohem zdravější a prospěšnější, než citrusové plody plné pesticidů. Proto si dám s chutí kysané zelí (bohužel zatím ne vlastní). Dcera ho moc nechce, protože jí připadá kyselé, tak snad pro ni bude pickles přijatelnější, protože to díky krátkodobějšímu kvašení tak kyselé není a jako malému dítěti jí chutnalo.

Taky seju semínka, abych si vypěstovala sazenice.

A všechny tyto činnosti mi momentálně připadají smysluplnější, než šití, barvení a tvoření obecně. Ale vím, že se to zase změní, že opět přijde doba, kdy budu mít potřebu něco vytvořit a hlavně mám v hlavě představu dalšího čísla občasníku. Takže jak se ta potřeba tvoření objeví, určitě se do něj pustím.

A co tedy budu ukazovat zde, když moc netvořím? Věci, které z větší části vznikly ještě před současnou karanténou a které jsem většinou zveřejnila na svém Instagramu  a Facebooku, ale ne zde. Takže teď je v souhrnu ukážu i zde, aby byly pěkně pohromadě. Jsou to dvě kosmetické taštičky, jedna sada a jedno psaníčko.

Tak nejdříve to psaníčko. Na přední straně jsou aplikace listů a protože se mi zadní strana zdála chudá jen s quiltovanými bublinkami tón v tónu, udělala jsem si na zadní straně taky trochu volného quiltu.

Pak tu mám ty dvě kosmetické taštičky.

A na závěr nejnovější přírůstek, který jsem ještě neukazovala, sada taštiček. Quiltované mým oblíbeným vzorem, na který najdete na mém YouTube kanálu i video. A zapomněla jsem dodat, že všechny látky jsou samozřejmě ručně barvené. Nejen u této poslední sady, ale u všech taštiček.

Jako vždy přeji všem krásný den a kromě toho vám také přeji, abyste současnou situaci využili k nalezení toho, co dává smysl vám, co je pro vás v životě skutečně důležité. Máme k tomu nyní nejlepší příležitost.
Jana