Taštiček není nikdy dost

V poslední době jsem dostala chuť vytvořit pár taštiček, které se dají využít jako kosmetické taštičky, pouzdra na tužky, na brýle, či na cokoliv jiného, co vás do nich napadne schovat. Na jejich výrobu jsem použila různé ručně barvené látky, které jsem doplnila o prošívání. To je pro mě asi nejdůležitější, protože teprve prošívání pro mě korunuje dílo. 

Tyto dvě taštičky vznily z látek, které jsem barvila na polštáře.  Díky přechodu barev zde prošívání vypadá pokaždé trochu jinak, i když je po celé taštičce provedeno stejnou barvou. A jak už bývá většinou mým zvykem, nestačilo mi načančání jen z jedné strany, musela jsem ji naparádit oboustranně.
Taštička je navíc zdobená paspulkou s vloženou šňůrkou. Velikost je 14 x 17 - 22 cm (míra v nejužším a nejširším místě). A samozřejmě je vyztužená - vnější strana vatelínem a vnitřní ronopastem.

Tato taštička vznikla z již ušitých bloků Letící husy. Tyto bloky jsem šila kdysi podle rychlých postupů popsaných v časopise Švadlenka. Když už jsem jich našila hromadu na deku k maminčiným narozeninám, napadlo mě je přeměřit a zjistila jsem, že návod byl špatně a všechny ušité bloky můžu vyhodit. Od té doby si všechny návody dopředu přepočítám a zkontroluju, nebo je raději moc nepoužívám.
Bloky jsem samozřejmě nevyhodila a čekala jsem na jejich vhodné využití. Některé jsem využila na polštářky a teď mě napadlo z nich udělat taštiku. Doplnila jsem ji o bublinkové prošívání a s výsledkem jsem spokojená. Zadní stranu jsem prošila péřovým vzorem, ale chtěla jsem použít stejnou barvu, jako na přední straně, takže ta oranžová nit tam trochu zanikla. 

No a zatím poslední taštička vznikla z látek, které jsem barvila na tyto sedáky.

 

A i když se to nezdá, zelená je stejná jako u sedáků. Jen se mi na fotce sedáků nepodařilo zachytit její skutečnou barvu.Velikost této taštičky je cca 20 x 15 cm a je vyztužena stejným způsobem, jako předcházející - vatelín a ronopast.

Děkuji za návštěvu a přeji hezký den.
Jana

Trojúhelníky v akci

Před nedávnem jsem psala článek o tom, jak řezat trojúhelníky a ukazovala jsem polštář a ubrousek sešité z trojúhelníků. Všechno to ale vzniklo z toho, že jsem na přání vytvářela potahy na křesílka a další k tomu ladící doplňky. 

Nápad na trojúhelníkový vzor vznikl, když jsem koukla na opěradlo křesla. Je prošité tak, že zde opticky vznikají trojúhleníky. Tak mě napadlo, že by bylo hezké v tom vzoru pokračovat dál. Barevnost měla být nejprve v hnědých a béžových tónech, ale ta se mi zdála nudná, tak jsem ji osvěžila oranžovou. A s výsledkem jsem byla tak spokojená, že jsem pak tuto barevnost i vzor použila na již avizovaných věcech.

Potahy jsem na přání doplnila o polštářky, které jsou oboustranné. Zip je ve švu, jedna strana je hnědá a druhá béžová. A na každé straně je pak jiný typ prošívání.

Na stoleček jsem na přání měla vytvořit oboustrannou dečku. Říkala jsem si, že to nebude problém, ale při práci jsem zjistila, že to trochu problém je. Rubová strana se mi nelíbila. Vzor prošívání na ní nebyl tak hezký, jako z líce. Raději jsem proto udělala dvě dečky. Jednu tmavou a jednu světlou - ve stejných barvách jakou jsou polštáře. Zde je ta světlá a je na ní prošívání, které jste mohli vidět zde.

S výsledkem jsem byla velice spokojená a zákaznice taky. To mi udělalo samozřejmě velkou radost. Teď mě ještě čeká k tomu vytvořit nějaký textilní obraz, ale zatím jsem ve fázi čekání na inspiraci. 

Polštáře a ubrousek jsou šité z ručně barvených látek, potahy na křesla jsou pak kombinací ručně barvených a průmyslově tištěných látek. Do potahů a polštářů dávám vatelín, 120g/m2, do ubrousku na stůl termolín, myslím že 180g/m2, ale tou gramáží si nejsem úplně jistá.

Děkuji za nahlédnutí a přeji krásný den.
Jana

Střípky z výstav

Jednu výstavu (spíš takovou malou výstavku) mám za sebou a druhá je v běhu.

Ta první proběhla v Nedvědici, v rámci Slavností Pernštejnského panství. Byla jsem stejně jako vloni v takovém menším prostoru v základní škole, který byl naštěstí tak malý, že jsem byla schopná ho jakž takž vyplnit svými věcmi. Stejně jsem si ale musela vypůjčit hotovou deku od její majitelky, protože mi chybělo stěžejní dílo do čela místnosti. Jednu deku mám sice rozdělanou a věřila jsem, že ji dokončím, ale prostě se nezadařilo.

Celá akce trvala tentokrát jen 2 dny, protože červencové svátky připadly na sobotu a neděli. I tak mě to vysedávání a povídání unavilo daleko více, než kdybych stejnou dobu seděla doma a něco vyráběla. Vítězná otázka v tomto roce zněla "Kde kupujete tu plastickou látku?". Je zajímavé, jak už si spousta lidí neumí představit, že by někdo něco takového uměl vytvořit vlastníma rukama. Už jsme tak vtaženi do rychlosti tohoto světa plného přístrojů, že máme pocit, že umí a dělají za nás úplně všechno. Takže když jsem odpověděla, že ji nekupuju, že si ji sama dělám, vyvolávalo to velký úžas.

Další akce je momentálně v běhu. Jedná se o akci 10 dní v L'eau vive. V tomto případě se nejedná jen o výstavu. Její součástí je totiž další program.. Jak už vyplývá z názvu, trvá to vše 10 dní a dnes máme už 7 dní za sebou. Mohli jste se zde zúčastnit ochutnávky sicilských vín a specialit, čtení z knihy Lenky Horňákové Civade, což je malířka a nyní už i spisovatlka žijící ve Francii, shlédnout šermířské představení a třeba také nechat svoje děti vyřádit při programu pro děti.

Výstavu máme umístěnou v salónku a sklepení restaurace. V salónku jsou malovaná trička, naušnice, moje věci a také akvarely. Ze sklepení jsme pak vytvořily malou galerii, kde jsou umístěné obrazy asi pěti umělců.

V sobotu se v restauraci konala svatba, takže jsme musely přechodně vyklidit salónek. Přemýšlely jsme, jak to vyřešíme a nakonec jsme si udělaly takový malý "přímořský" krámek, kdy jsem přesunutelné věci vystrčily na ulici a propojily vše se sklepením, kde jsou obrazy. Salónek jsem si zapomněla vyfotit, ale krámek je tu. A s ním na fotce vidíte i hlavní organizátorku akce paní Ivanu Sutnarovou.

Pokud vás něco zaujalo, můžete se přijít podívat. Čas máte až do středy, kdy končíme. A právě ve středu bude od pěti hodin odpoledne (za příznivého počasí) probíhat program v etno stylu. Měly bychom zde mít bubeníky, malířku v akci a třeba i něco dalšího. Budete všichni vítaní.

Hezký večer.
Jana

Pozvánka, už třetí

Milí přátelé,



stejně jako v loňském roce se i letos účastním Slavností Pernštejnského panství, které se konají v Nedvědici, na hradě Pernštejně a v okolí.

Účastním se této akce proto, že mám k Nedvědici velmi blízký vtah. Vyrůstala jsem zde, mám zde rodiče a velice ráda se sem vracím, protože je to krásné místo v údolí řeky Svratky, nad kterým se tyčí hrad Pernštejn. Hrad, který rozhodně stojí za návštěvu. Pro mě už takovou vzácností není, protože jsem na něj koukala celé dětství z balkonu. To si člověk rychle přivykne. Ale pro toho, kdo přijede na návštěvu, je to krásný pohled a zážitek.
 

Slavnosti se konají jako každý rok 5. a 6. července.

Pokud se do Nedvědice nebo na Pernštejn chystáte, ráda vás přivítám na své výstavě, která bude v základní škole. Tu najdete u rybníka, vlastně v centru hlavního dění. Ráda vás potkám a popovídám si s vámi. Hlaste se prosím ke mně, protože vy mě znáte z mých článků, z fotky, ale já nevím, kdo je na druhé straně. A udělalo by mi radost, kdybych vás poznala i osobně.

V základní škole mě najdete v této době:
pátek -  14.00 - 18.00
sobota -  9.00 - 18.00
neděle -  9.00 - 16.00

Nejspíš se tam budu vyskytovat i více, ale v tyto hodiny máte jistotu.

Oficiální program Slavností pak najdete zde. A je to akce, která rozhodně stojí za návštěvu.

Přeji vám krásný den a těším se na setkání.

Jana

Jeden trojúhelník k druhému

Před nějakou dobou jsem dostala zakázku na potahy na křesla, kde jsem se rozhodla uplatnit vzor z trojúhelníků (fotky z interiéru ještě nemám, ukážu, jak ho nafotím). Tento vzor i barvy, které jsem použila, se mi tak zalíbil, že jsem ho hned využila ještě na dvě další věci. Ubrousek - třeba doprostřed stolu - a polštář.

Vím, že hodně patchworkářek šije trojúhelníkové vzory podle šablony. Já jsem si ale metodu se šablonami příliš neoblíbila. Mám ráda, když to odsejpá, takže nejraději používám řezák, pravítko, více vrstev, zrychlené postupy a všechno další, co mi práci urychlí. Já se totiž pak vždycky zaseknu na prošívání, které se moc urychlit nedá. Takže čas, který jsem ušetřila na ušití topu, uplatním při prošívání. A dám ho do něj ještě mnohokrát více.

Protože tedy nemám moc v oblibě šablony, rozhodla jsem se, že trojúhelníky budou rovnostranné (na šablonách jsou většinou rovnoramenné, tzn. základna je kratší než obě ramena). Tímto rozhodnutím se mi velmi usnadnila práce a vlastně i využití trojúhelníčů do vzoru. Díky tomu třeba mohl vzniknout ubrousek s hvědou. To by nešlo, kdyby nebyly všechny strany trojúhelníku stejně dlouhé.

Nejdříve se tedy rozhodnu, jak chci mít dlouhou stranu trojúhelníku. Zde to bylo 11 cm. Nakreslím si trojúhleník na papír a pomocí patchworkového pravítka kolem narýsuju další trojúhleník. Mezi stranou základního trojúhelníku a stranou nového trojúhelníku je 1 cm. Tím si vytvořím švové přídavky. Mohla bych je i spočítat, ale tento způsob je pro mě jednodušší.

Celý tento proces dělám proto, abych mohla změřit výšku trojúhelníku včetně švových přídavků. To je míra od středu kterékoliv strany (všechny jsou stejné) k protiléhlému vrcholu. Zde jsem dostala 12,5 cm. Není to úplně přesně, možná to bylo 12,6 nebo tak nějak podobně, ale myslím, že vzor nemusí být na milimetry a hlavně potřebuju, abych měla míru vhodnou pro měření pravítkem. Takže 12,5 cm.

Teď si nařežu pruhy o šířce 12,5 cm. Délku jsem neřešila, prostě jsem vzala látku a řezala pruhy tak, jak mi to dovolila její šířka.

Na každém patchworkovém pravítku najdete na jedné straně šikmé čáry s čísly 30, 45 a 60. Jsou to úhly, pod ktrými jsou tyto čáry vedeny. Tady se uplatní opět trocha geometrie - v rovnostranném trojúhelníku mají všechny úhly 60°. Takže využijeme čáru s čílem 60 a přiložíme ji ke spodní straně pruhu nejlépe tak, aby na bylo pravítko na pravé straně přesně v rožku. V tento okamžik to ale ještě není tak důležité, pravítko může být posunuté i více doleva (třeba jako na fotce), musí ale končit vždy na spodní straně. Nesmí zasahovat do boční strany pruhu. 

.

A teď řízneme podél boční strany pravítka.

Teď přiložíme pravítko tak, jak vidíte na fotce. Nyní už musí pravítko procházet přesně špičkou, abychom dostali špičatý trojúhelník.

A máme trojúhleník. A tento postup stále opakujeme po celé délce pruhu. Čím je pruh delší, tím máte více trojúhelníků.

Tímto způsobem můžete pracovat i s několika pruhy na sobě, takže rovnou dostanete dvoj-, troj- nebo i čtyřnásobné množství trojúhleníků. A pak už je jen podle libosti skládáte vedle sebe, vytváříte vzor a šijete.

Při šití se mi osvědčilo mít hned po ruce žehličku a každý přišitý trojúhelníček hned zažehlit. Při přišívání dalšího je totiž šev veden přes šev a přídavek toho předcházejícího. Je to trochu piplačka, ale stojí to za to.
Pozor na švové přídavky. V jedné řadě je zažehluji doprava, v druhé doleva a stále dokola. Aby se vám při sešívání řad nepotkaly na jedné straně. Tím, že jsou švové přídavky u každého trojúhelníčku přišité, nemáte možnost je po sešití řady prostě přežehlit na druhou stranu. Chce to trochu více pozornosti, abyste předešli problémům při sešívání řad. Ale vyplatí se. Výsledkem je krásné dílko, které potěší.

Pokud byste měli jakékoliv dotazy, pište do komentářů, ráda zodpovím.

Hezký den
Jana

Opět trocha Francie

Před nějakou dobou mi zavolala paní, že našla na mém blogu sedáky z látek French General, že se jí moc líbí a že by je chtěla taky.
Nakonec z toho nebyly jen sedáky, ale také čtyři obrázky, velký ubrus a běhoun na stůl.

Já osobně jsem měla největší radost z obrázků, protože to pro mě bylo zase něco nového. Už jsem sice měla v hlavě delší dobu představu, že bych udělala obrázky z látek s prošíváním, ale tato objednávka mě popostrčila a přiměla vymyslet, jak na to. Látky na obrázky jsme vybraly z kolekce Lumiere de Noel od French General, kterou jsem měla schovanou už nějakou dobu pro sebe. Tak už ji nemám. A musím přiznat, že to bylo poprvé, kdy jsem hotové dílko pouštěla tak neochotně. Zjistila jsem , že ačkoliv jsem měla tuto kolekci naplánovanou do ložnice na přehoz a polštáře, tak se mi obrázky skvěle hodily do obýváku. Ale nevadí, alespoň  mám důvod udělat další, i když budou z jiných látek. Myslím, že tyto konkrétní látky už jsou z obchodů dávno pryč.

Sedáky jsou ušité na míru na židle zákaznice, jsou oboustranné  - na jedné straně je tmavší červená látka a na druhé straně je ta světlejší. Když pokecáte jednu stranu, prostě je jen otočíte na druhou a jedete vesele dál. A potahy jsou samozřejmě na zapínání na zip, aby se daly vyprat. Výplň tvoří molitan říznutý na míru.

Ubrus je dlouhý přes dva metry a domlouvaly jsme se na vsadce uprostřed, protože šířka 110 cm, kterou mají dovozové látky, by na šířku ubrusu nestačila. Na vsadku mi stačil jeden yard světlé látky. Nechtěla jsem ji ale jen tak sešívat, protože by se mi  to nelíbilo. Tak jsem vymyslela proužky červené látky, tím vzniklo takové "propojení" obou tmavších stran a vhodně se schovala nutnost prostřední kus látky na dvou místech sešít.. Ale myslím, že se povedlo a vypadá to hezky.

Hezký den všem.
Jana

Quiltování

V komentářích k příspěvkům od některých z vás zazněl návrh, abych udělala nějaký kurz na volné quiltování. Moc vám všem děkuji za nápad, za popostrčení a vůbec za tuto myšlenku. Samotnou by mě to asi nenapadlo, protože mám pocit, že je pořád hodně věcí, které se potřebuji a chci naučit, a že zatím nemám na to, učit ostatní. Možná, že už mám, ale momentálně nemám dost času na to, abych si sedla a v klidu promyslela náplň takového kurzu. Zatím mi v hlavě běhá představa celodenního kurzu u nás, to je na okraji Moravského krasu, a pro velmi omezený počet osob. Nanejvýš tři najednou. Uvidíme, jak se to vyvine a jestli budete mít zájem.

Zatím bych vám nějaké informace nebo tipy předala alespoň touto cestou. Protože nemám kameru, na kterou bych točila, ani nikoho, kdo by ji případně držel (ale to by asi nebyl takový problém), pokusím se srozumitelně načrtnout na papír průběh vzoru. Kdyby to srozumitelné nebylo, pište.

V současné době dělám na zakázku polštáře z ručně barvených látek (jak jinak, že?) s volným quiltováním. Začala jsem s mým oblíbeným a myslím i dost známým vzorem "paisley", česky bych to nazvala prostě "smyčky". Dalším je pak péřový vzor. Já tyto vzory považuji za základní a celkem známé (možná je to jen tím, že je hojně používám), pokud byste ale měli zájem nakreslit, jak na ně, napište mi to a příště bych je ukázala.

Protože mám oba tyto vzory ráda, ale nechce se mi je pořád dokola opakovat, rozhodla jsem se je zkombinovat a vzikl tím tento vzor, který jsem si pro sebe nazvala "okřídlené smyčky".

 Původní vzor smyček a peří je tady:

No a jejich kombinací je tento vzor, jak vychází na celé ploše:

 Nepočítejte s tím, že bude tento vzor hotový raz dva. Plochu o velikosti 40 x 50 cm jsem prošívala asi dvě a půl hodiny.
A tady je nákres. Doufám, že je srozumitelný. U puntíku začnete a jedete podle šipek. Od puntíku malá smyčka, otočka, nad ní větší smyčka, zase otočka a pak největší smyčka. Kolem největší smyčky pak budou pérka. Na začátku jsem udělala čárky vedle původních, aby bylo jasné, kterým směrem budete šít, ale tyto stehy se v ideálním případě překrývají.

Chtěla bych k tomu ještě dodat, že se jená o můj postup. Neznamená to, že jsem jsem jeho vlastníkem :-), ale že je to způsob, jakým to dělám já. Určitě najdete na webu nebo jinde jiné návody, které se budou lišit. Nejlepší je zvolit si takový postup, který vyhovuje vám, který vám sedí nejlépe. Já třeba vím, že mi nejde péřový vzor od shora dolů, že se mi ty jednotlivé obloučky tak divně kroutí a  v některém okamžiku už se mi pěkně nenavážou. Tak ho prostě dálám střídavě na obě strany od spodu nahoru, a jsem spokojená. Vždycky je potřeba najít si svůj styl, který každému nejlépe vyhovuje. Žádný postup není podle mě univerzálně správný a žádný špatný. Důležitý je výsledek a cesta, kterou k němu dojdete, záleží jen na vás

Hezký den a kdybyste se chtěli na cokoliv zeptat, můžete v komentářích nabo na e-mail.
Jana