V posledním příspěvku jsem vám vkládala video na jeden z quiltovacích vzorů. A protože se mi ten vzor moc líbí, rozhodla jsem ho využít opět, jen v jiné barevné kombinaci, opět na polštář a aby nezůstal osamocený, přidala jsem k němu ještě jeden s jiným vzorem. I na ten bude video, pokud se tedy podařilo ho dobře natočit. Ještě jsem to nekontrolovala.
Látku jsem zvolila šedou (samozřejmě vlastnoručně barvenou) a k ní žlutou nit. Nebo spíš hořčicovou. Nebo okrovou. Kdo se v těch barvách má vyznat. Já si vždycky vytáhnu takovou, která se mi zrovna líbí nebo na kterou mám prostě náladu a úskalí přichází v okamžiku, kdy to mám pojmenovat. Nejčastěji to blogu. Když vkládám zboží do svého obchodu na Fleru, tak tam je naštěstí výběr barev omezený (asi formulář ztvárnil nějaký muž) a je jasné, že to bude zcela jednoznačně barva žlutá. Stejný problém s pojmenováváním mám také u vzorů i u svých obrazů. Vzor nebo celý obraz vytvářím většinou na základě nějaké své vnitřní vizuální představy a když je hotový, tak se mu snažím vymyslet nějaký název. U obrazu se to někdy podaří a výjimečně už vím od začátku, že se nějak konkrétně bude jmenovat. U vzorů se mi to fakt nedaří. Proto na blogu a na YouTube nacházíte názvy jako "další video s volným quiltováním", "zase jeden quiltovací vzor" atp. V tomto ohledu opravdu nemám fantazii, což se projevuje i v tom, že nedokážu vyprávět příběhy kolem svých věcí, abych tím útočila na emoce případného zájemce a přiměla jej můj výrobek koupit. Prostě a jednoduše nechávám působit pouze svoje výtvory a nesnažím se potencionálního zákazníka nijak ovlivňovat. Možná je to moje chyba, protože takové ovlivňování na podvědomé úrovni patří mezi současné prodejní strategie zejména zřejmě u on-line prodeje, ale ráda bych, aby si zákazník koupil můj výtvor proto, že byl osloven právě jím. Že při pohledu na něj ucítil zvláštní záchvěv u srdce, který mu říkal ano, toto je ono. To fakt chci. Já už alespoň nakupuji věci převážně tímto způsobem (pokud tedy nejde o typ zboží, jako jsou třeba tenisky, které potřebuju na procházky se psem, tam fakt záchvěvy u srdce neřeším). Občas nebo spíš dost často se do toho zapojí i mozek, který samozřejmě hned začne říkat "ale to nepotřebuješ, ...a fakt se ti to líbí? ...a fakt si myslíš, že ti to bude slušet? ...a neměla bys raději šetřit?...a není to zbytečné? ...a není to moc drahé?" Však to určitě znáte, jaké otázky si sami dokážeme vymyslet, abychom se odradili od koupě něčeho, co se nám opravdu líbí. Ale je dobré, když se odradit nenecháme a ten záchvěv u srdce poslechneme. Protože ten nám říká, že to je přesně to, co nám bude dělat radost, na co se budeme rádi koukat a kochat se tím a rozhodně to neskončí zahrabané na dně skříně s nezodpovězenou otázkou, proč jsme si to vlastně kupovali.
Pokud tedy takový záchvěv ucítíte při pohledu na nějaký kousek, který jsem vyrobila, podívejte se, zda ho nenajdete zde v mém obchodě. Není-li tam, zkuste se zeptat, zda je možné ho vyrobit znovu. Často to možné je. Jen předem upozorňuji, že obrazy jsou výjimkou. Ty jsou jedinečné a znovu je nevyrábím.
Krásný den všem
Jana
Žádné komentáře:
Okomentovat