Pozvánka

Ráda bych vás pozvala na mou výstavu, která se uskuteční v Nedvědici v rámci Slavností pernštejnského panství. Celá akce je velmi zajímavá, koná se od 5. do 7. července v Nedvědici a okolí. Její součástí je kulturní program v Nedvědici u rybníka, různé výstavy v Nedvědici a okolí, otevřené kostely v okolí, kam se normálně nedostanete a také bohatý program na nádvoří hradu Pernštejna, kde po celý den můžete sledovat různá představení třeba rytířů, dravých ptáků a jiné. Slavností se účastním každým rokem, protože pocházím z Nedvědice a mám zde rodiče, v letošním roce poprvé jako jejich aktivní účastník.

Pokud byste měli zájem si pár mých věcí prohlédnout naživo, najdete mě v základní škole v Nedvědici od pátku do neděle od devíti hodin. Koho by zajímala celá akce podrobněji, může se kouknout na program zde. Já ji mohu jen doporučit. A určitě je vhodná i pro děti, protože mé nyní šestileté dceři se pokaždé líbila.

Jestli přijdete, neváhejte se ke mně hlásit. Bylo by fajn vidět někoho, kdo můj blog sleduje.

A teď už pár obrázků z poslední doby. Na přání jsem ušila z barvených látek střihem jednoduché polštářky, ale prošívání mi dalo docela zabrat. A pak jsem si zase prošila a namalovala jeden polštářek s kolečkama, který už jste viděli v zeleno-fialové kombinaci. Tentokrát jsem zvolila kombinaci hnědo-zlato-okrovou.

Tak tohle prošívání mi zabralo asi 4 hodiny, i když je polštářek ve výsledku velký jen 40 x 40 cm.

A tady můj oblíbený malovný.  Nejdříve na bílém podkalu prošívání barevnými nitěmi a pak každé kolečko vymalovat. A doplněno ručně barvenými látkami.

 

Hezký večer

Jana

Psaníčko

Zásadně si vybírám kabelky, do kterých se vejde co nejvíce věcí. Že se do ní vleze formát A4, to považuji za samozřejmost. Někdy mám ovšem díky tomuto svému přístupu kabelku tak velikou, že už se z ní stává spíše nákupní taška a já se pak divím, proč mě od ní tak bolí rameno. Když z ní ale vytáhnu všechno, co jsem do ní v průběhu pochůzek po Brně naskládala, přestanu se divit, protože z toho vyleze slušný nákup.

Vzhledem k mému pohledu na kabelky mě proto překvapilo, když si kamarádka přála vyrobit psaníčko. A nemělo se jednat o žádné společenské psaníčko, ale o malou kabelku na běžné nošení, která by se dala zavěsit na poutko na ruku. Sice nechápu, na co taková malá kabelečka slouží, ale přání jsem respektovala, zvlášť když mi nechala volnou ruku v tom, jak bude výsledek vypadat.

Abych zjistila, jak se taková psaníčka dělají, padlo za oběť moje společenské psaníčko, které už ale stejně bylo na odpis. Při jeho rozkuchání jsem zjistila, že soudruzi z Číny se s šitím příliš nezatěžují, zato používají velmi kvalitní lepidlo (musela jsem jsem ho rozřezat, odlepit od sebe nešlo) a hóóódně lepenky, která jim slouží jako výztuha. Docela by mě zajímalo, co by taková kabelka udělala, kdybych ji namočila. Nikdy jsem to nezkusila a raději bych to ani nezkoušela, protože podle mě by byla na vyhození. Papír uvnitř by to určitě nemohl ve zdraví přežít a ještě se pak vrátit do původního tvaru. A musím dodat, že se nejednalo o žádnou kabelku z tržnice, ale o společenskou kabelku zakoupenou ve slušné galanterii.

Pro ušití nového psaníčka - opravdu jsem ho šila, lepidlo je pouze na zažehlovací výztuze, jsem použila částečně znalosti získané z toho rozkuchaného a částečně znalosti a zkušenost získané od Bellet z jejího návodu na šití peněženky. Tímto jí děkuji. za vychytávky, které lze dobře použít i u jiných projektů, než pro které byly původně zamýšlené.

Jako výztuhu jsem použila Decovil, který je v něm ve dvou vrstvách, vnější a vnitřní. Díky tomu psaníčko krásně drží tvar a je pevné. To dělá i černá džínovina, kterou jsem použila jako základ. Na ozdobení jsem pak využila látky v tyrkysových barvách, a to od Pat Bravo a neodpustila jsem si tam strčit i jednu, kterou jsem si nabarvila. Vyšla mi totiž tak krásná tyrkysová, že jsem prostě neodolala. Uvnitř je kapsička na zip a čtyři kapsičky na karty. Poutko jsem udělal tak, aby se dalo zastrčit do kabelky a nedělalo neplechu, když ho člověk nepotřebuje. Ačkoliv se jedná o relativně malou kabelku - má 25 cm na šířku, zabralo mi její ušití docela hodně času a nejvíc jsem se potrápila s všitím boků. Ale myslím, že se zadařilo. Alespoň já jsem moc spokojená a kamarádka vypadala taky spokojeně. A když už jsem si ho tak hezky vymyslela, řekla bych, že nezůstane jen u jednoho. Třeba se najde více takových žen, které touží po malé kabelečce a nikoliv po nákupní tašce. Jediným problémem je riflovina, která dost barví. Kdybyste věděli o tom, kde sehnat nebarvící pěknou riflovinu, budu vděčná za odkaz. Děkuji.

A teď už pár fotek.

Jedna s tyrkysovým šátečkem, který jsem barvila.

A jedna v ruce, pro představu o velikosti. 

Hezký večer.
Jana

Jarní louka

Dlouho jsem se neozvala, ale omluvou pro mě budiž to, že jsem ušila další deku, kterou jste viděli v bločku Barvy kam se podíváš a navíc jsem se zúčastnila několikadenního semináře v Meditačním centru Lažánky s malířem Rassoulim. Kdyby vás zajímal program meditačního centra, najdete ho zde. A kdybyste se chtěli kouknout, jaké obrazy iránský malíř žijící v USA maluje, tak je naleznete tady. Určitě stojí za shlédnutí.

Celá akce byla o tom, jak tvořit (v tomto případě šlo o malování) to, co cítíme, bez  hodnocení, zda je to dobré, něčemu podobné, zda se to někomu líbí. Prostě vypnout myšlení a nechat sebou proudit tvořivou sílu. Společně s meditacemi, které jsou myslím důležitou součástí  každého semináře v meditačním centru se jednalo o opravdu zajímavou akci, která mě určitě ovlivnila jak z hlediska tvoření, tak zejména z hlediska vážení si sebe sama, své vlastní hodnoty.

Dostala jsem otázku, proč jsem si tentno seminář vybrala. Napadla mě odpověď, že jsem si ho nevybrala, že on si vybral mě. Díky tomu, že jsem se zúčastnila soutěže o výrobu propagačních předmětů pro tantra jógu Mohendžodáro, jsem totiž byla zařazena do slosování o účast na tomto semináři. A světe div se, já jsem byla jednou ze tří vylosovaných. Vzhledem k tomu, že vyhrávám celkem výjimečně, to byl malý zázrak. A když vezmu v úvahu, že jsem po tomto semináři pokukovala už v loňském roce, jen jsem nebyla připravena zaplatit tolik peněz, už se to jeví jako celkem velký zázrak. Ale tak to na světě chodí. Je plný zázraků, jen je člověk musí dovolit.

Teď už z jiného soudku. Když jsem šila barevnou deku, napadlo mě, že bych k ní mohla ušít i polštářek plný květů. A tady je výsledek.

Všechny látky jsou ručně barvené reaktivními barvami Jacquard. K prošívání bílé jsem vzala bílou bavlněnou nit. Nějak se mi prošívání bavlněnou nití líbí nejvíce. Kytičky a lístky jsou aplikované pomocí oboustranně lepícího vlizelínu z Ragosu. Pokud neznáte, najdete ho zde.

A jak jsem přijela plná nadšení ze semináře s Rassoulim domů, pustila jsem se konečně do malování trička, které jsem měla už dlouho v plánu, jen jsem to stále odkládala. Na malování jsem použila různé textilní barvy fixované žehlením a na ozdobu pak kamínky Swarovski.

Přeji hezkou dobrou noc.
Jana

Zase jednou sedáky

Po delší době přidávám další sedáky do sbírky. Jedná se o kulaté sedáky, které jsem na přání ušila z látek kolekce Oval Elements od Pat Bravo. Pro případné zájemce dodávám, že se jedná o barvu Sapphire. Je to taková džínová, ne moc výrazná barva.

Na začátku ale nebyly oválky, které ostatně miluju ve všech barvách. Kromě toho, že se mi moc líbí design této látky, který je nenápadný, ale svým způsobem výrazný, oslovila mě také kvalita látky. Ale to se týká všech látek od Pat Bravo. Jsou hladké, s mírným leskem, hustě tkané a dají se skvěle použít ke všem možným účelům. Já je ráda používám na kabelky, šatičky nebo sukýnky pro dceru a tady došly použití i na sedáky. A samozřejmě se mi na oválcích líbí, že je můžete dostat v různcýh barvách. Vzhledem k mé lehké posedlosti barvami je to rozhodně velké plus této kolekce.

Abych se ale vrátila k počáteční myšlence. Na začátku bylo přání udělat sedák, na kterém bude velmi tmavomodrá barva z mého barevného vzorníku. Je to námořnická modř smíchaná kupodivu s kapkou citrónově žluté. Přidáním žluté dostala barva ještě tmavší odstín, než čistá námořnická modř. Teprve k této modré jsme vybírali vhodnou barvu oválků a padla volba právě na barvu Sapphire. Na paspulku jsem pak zvolila takovou šedomodrou barvu, která tvoří podklad oválků.

Dlouho jsem přemýšlela nad prošíváním. Mám moc ráda volné prošívání, kdy se mohu rozletět po látce a malovat vzor, ale tady mi pořád nějak nesedělo. Měla jsem pocit, že bych tím narušila symetričnost vzoru, že by se prostě ke vzoru látky nehodilo. Proto jsem nakonec zvolila prošití v rovných linkách, které respektuje vzor látky. Jen jsem si na začátku musela naměřit ten správný úhel, první linku nakreslit podle pravítka a ostatní už pak šít podle patky. I když je prošití jednoduché, vzalo dost času i nití, protože je docela husté.

Průměr sedáků je cca 45 cm (tento rozměr mi připadá nejpříjemnější - dobře se na něm sedí, třeba u stolku, a přitom nezabere moc místa a je skladný), jsou ušity z bavlněných látek Oval Elements od Pat Bravo a dále z původně bílé bavlny, kterou jsem nabarvila reaktivními barvami na dva odstíny modré. Výplň tvoří polystyrenové kuličky, které jsou nasypané v samostatném povlaku.

Přeji vám všem hezký večer.
Jana

Barvy kam se podíváš

Polštářek z minulého bločku byl jen takovou malou předzvěstí jara. Stejně tak jako je jaro v plném květu a všude kolem nás se objevuje plno barevných kvítků, různé odstíny zelené, já vždycky na jaře říkám, že je to taková šťavnatá zelená, tak i já jsem popustila uzdu své touze po barvách v životě a kolem sebe.

Moje kamarádka má dvě malé dcery a objednala si pro ně deky. Naštěstí neměla moc představu, jak mají vypadat - děkuji Evi - tak jsem mohla tvořit podle svých představ. A mé představy se v poslední době smrskly na kombinaci bílá a k ní hodně zářivých barev.

Díky tomu vznikla deka, kterou tvoří 198 barevných čtverců. Nebudu přehánět a tvrdit, že má každý jinou barvu. To ne. Ale myslím si, že byste na ní našli mezi čtyřiceti až padesáti různými barvičkami. Sahala jsem po nich podle citu, nenajdete zde žádnou logiku, žádnou snahu o konkrétní barevnou kombinaci. Je to má představa jara, veselé nálady, optimismu, radosti ze života. A všechny barvy jsem si sama namíchala a látky nabarvila. Jako vždy se u mě jedná o barvení reaktivními barvami, pro zvídavé jde o barvy Procion MX Dye od firmy Jacquard.

Samotné čtverečky by ale podle mě působily moc přísně, tak jsem je osvěžila kytičkami. Na ně už jsem použila látky kupované, se vzorem, abych narušila přílišnou pravidelnost.

Na závěr jsem celou deku prošila bílou bavlněnou nití a každou kytičku pak nití v barvě látky, ze které je kytička. Prostředek kytiček jsem ještě ozdobila spirálkou.

Já jsem byla s dekou spokojená a naštěstí se líbila i nové majitelce. Tak teď se už jen pustit do druhé, ať si holky nezávidí a každá má svou vlastní.

Velikost deky je 200 x 120 cm, barvené látky jsou z tuzemské, původně bílé bavlny, která také lemuje barevné čtverce a celou deku, kytičky jsou z komerčně tištěných, většinou dovozových látek.  Výplň tvoří vatelín 120 g/m2.

A tady je nařezaná hromádka barevných čtverečků, ze kterých jsem deku tvořila. 

Aby těch barev nebylo málo, ušila jsem ještě barevné prostírky, které jsem proqiltovala bílou bavlněnou nití a obšila bílým proužkem.

Doufám, že vám záplava veselých barviček zvedla náladu. Mně teda rozhodně ano.
Přeju hezký večer.

Jana

Přišlo jaro

Před týdnem u nás konečně zmizel sníh a zasvítilo sluníčko. Hned se ve mě probudila veselejší nálada a s ní i touha po barvách. A tak vznikl můj jarní barevní polštářek plný koleček, spirálek a hlavně veselých barev.

Základem byla bílá bavlna, která tvoří přední stranu polštářku. Na ni jsem naaplikovala kolečka z ručně barvených látek. Všechna kolečka jsem prošila trojitým stehem do spirály nití v barvě kolečka. Přiznám se, že jsem si spirály předkreslila mizícím fixem, protože by jinak určitě byly šišaté nebo naopak různě hranaté. A pak jsem celou přední stranu prošila bílou bavlněnou nití drobnými spirálkami. Před tím jsem ji samozřejmě podložila vatelínem a bavlnou. Na zadní stranu jsem použila ručně barvenou citronově žlutou bavlnu a na lem krásnou jarní zelenou. Taky ručně barvenou. A lem jsem ze zadní strany přišila v ruce neviditelným stehem. To je asi tak všechno. Kochejte se barvičkami a těšte se se mnou na rozkvetlé jaro venku.
Přeji vám hezký den.
Jana

Mé barevné kreace

Není to tak dlouho, kdy jsem ve svém blogu "Soutěžní" ukázala barevnou kabelku. Byla to taková pokusná kabelka, která se mi ale moc líbila. Nechtěla jsem proto zůstat jen u jedné a samozřejmě se mi hned hlavou rozběhly různé barevné kreace. Vznikly tak další dvě kabelky, samozřejmě že v jiných barvách. To by zase nebyla žádná zábava, dělat úplně to stejné. Tak vznikla jedna kabelka v odstínech fialové a druhá v kombinaci tmavě a světlehnědé se zlatožlutou. A jak takové kabelky vznikají?

Nejdříve si namočím pruh bílé látky do roztoku soli a sody, pak ho rozložím na chodbě na zem (to je u mě doma jediné místo, kde je dlažba a kam se mi to vejde) na velký igelit, naplním do plastových lahviček namíchané barvy a podle nálady je stříkám na látku. Takto nastříkaná látka pak zůstane ležet i několik hodin a já s napětím očekávám, jaký bude výsledek. Moje představa je totiž jedna věc a výsledek druhá. Jakákoliv nerovnost na povrchu igelitu, pomačkání látky nebo cokoliv dalšího, na co jsem třeba ani nepřišla, ovlivňuje výsledek. To, zda barvy zůstanou na místě, zda se prolnou, vytvoří plynulé přechody nebo něco jiného.

Když proběhne potřebná reakce, látku vyperu na několik cyklů v pračce, usuším, vyžehlím a teď koukám, co s ní. Pak ji podložím vatelínem a plátnem a začnu s prošíváním. Všechno je to od oka, jak mě to napadne. A trvá to dost dlouho, než člověk vykrouží všechny ty spirálky. Ale přiznám se, že kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám. To asi znáte všechny, tu nevěřícnou reakci, že rozstříháte látku na malé kousíčky jen proto, abyste ji pak zase mohly sešít. Že je přitom výsledek úplně jiný, to už pro tazatele není podstatné. Nebo to spíš není schopen pochopit. A já to tak mám s prošíváním. Vždycky si něco vymyslím, co trvá neskutečně dlouho, už před polovinou si nadávám, co jsem to zase vymyslela za ptákovinu, ale když skončím, tak jsem spokojená a hrdá, že jsem to zvládla, že jsem já sama zase o kus dál a o kus šikovnější a že deka, či cokoliv jiného se posunulo o stupínek výš, protože podle mě právě prošívání dodává těmto věcem další rozměr. I kdyby člověk prošil jeden kus látky, stejně ji pozvedne o kus výš.

Když mám látku nebo spíš tzv "prošev" hotový, nastříhám z něj jednotlivé díly a ušiju kabelku. A tady máte má dvě poslední barevná dílka.

Přeji hezký večer.
Jana

Kouzlo francouzského venkova

Asi tak před půl rokem jsem si u Bellet v obchůdku koupila layer cake z kolekce Rouenneries deux od French General. Doufám, že jste se nezasekli hned u první věty. Nechtěla jsem vás polekat. Určitě mnohým z vás nemusím představovat, o koho se jedná ani co je to layer cake, ale protože sem, alespoň doufám, nahlédnou i lidé, kteří patchwork nešijí a látky nekupují, jen se na něj třeba rádi kouknou, hned vysvětlím, o co jde.

French general jsou textilní designéři, teď sama nevím, zda jeden, nebo zda je jich více, kteří navrhují látky pro výrobce Moda fabrics. Jejich látky jsou vždycky ve stylu starého francouzského venkova a opakují se v nich téměř ty stejné, zastřené barvy a někdy i vzory. Moda fabrics je zase velice známý americký výrobce látek. Takový americký výrobce pracuje jiným způsobem, než jak jsme zvyklí od nás. Vlastně nic podobného u nás ani nenajdeme. Zahraniční výrobci patchworkových látek totiž nechávají navrhovat a tisknout vždy celou kolekci látek, která obsahuje různé vzory a barvy, které k sobě vzájemně ladí a které je možné použít vedle sebe na jedné dece. Z takové kolekce pak výrobce nachá nařezat určité ustálené typy balíčků látek, které obsahují kousek od každé látky z kolekce. Jedním z takových balíčků je právě layer cake který obsahuje 42 čtverců o velikosti 10 x 10 palců, tj. cca 25 x 25 cm.

Už nějakou dobu mi tento balíček ležel ve skříni a čekal na své využití. Pak jsem jednou večer brouzdala po internetu a ve svých záložkách jsem objevila video, kde se jeden takový layer cake zpracovává. Podle videa se má jednat o desetiminutové bloky. Paní je asi dost dobrá, narozdíl ode mě.

Ale abych si úplně nevymýšlela. Bloky opravdu nejsou složité, jsou na celé dece to nejjednodušší. Ten zbytek je už časově podstatně náročnější. Možná se mi tak jednoduché bloky zdály moc jednoduché, tak jsem si musela vymyslet něco, čím bych to celé zkomplikovala. Rozhodla jsem se, že celá deka bude pěkně hustě prošitá. Mám prošívání moc ráda, baví mě, ale pokaždé mě překvapí, že to, co mělo trvat podle mého názoru tak hodinku, zabere hodin několik. A v době, kdy už podle mých plánů a představ měla být deka dávno hotová, je pořád ještě pod strojem a s prošíváním jsem asi tak v polovině. No, v každém případě jsem nad dekou, jejíž bloky měly trvat asi tak hodinu, strávila těch hodin nepočítaně.

Pokud by vás zajímalo, jakým způsobem vytvořit bloky na dece, koukněte se sem. Na celou deku jsem upotřebila jeden layer cake, ale nestačil mi, musela jsem ještě dva čeverce přidat. Nařezala jsem je z jiné kolekce od French general, kterou už mám doma ještě delší dobu, a to Lumiere de Noel. Naštěstí jsou jejich kolekce v lecčems podobné a vzory se opakují, tak je lze vzájemně doplňovat. Dále jsem upotřebila jeden metr látky na červený proužek a na lem a samozřejmě výplň a látku na spodek. A teď už pár fotek.

Přeji vám hezký den
Jana