Trocha ženských doplňků

V poslední době se mi nějak nechce do šití a o to intenzivněji jsem se ale věnovala barvení. Blíží se podzim a s ním i shánění všelijakých šál a šátků, do kterých se zamotáme, aby nás zahřály, nebo je použijeme jako ozdobu a doplnění našeho oblečení. A nejlepší je, alespoň podle mě, když splňují oba požadavky. Jak praktičnost, tak i hezký a zajímavý vzhled.

Vytáhla jsem svou oblíbenou viskózu a udělala velké šály v délce téměř 2 metry (asi bez pěti centimetrů), široké asi 75 cm. Většinou je barvím ve dvou nebo třech odstínech, které se pak při omotání krásně prolínají. Na té modré s hnědým vzorem jsem zkusila nový způsob vázání, jedná se o batiku tesuji shibori, kterou jsem si možná trochu upravila podle sebe. Ale s výsledkem jsem moc spokojená.

Kromě velkých viskózových šál jsem barvila i hedvábí. Zatím používám pongé 5, ale mám teď doma i hedvábný satén a je to úžasný materiál. Prostě luxus. Tak zatím pongé v různých velikostech. Z těchto šál je většina ve velikosti 180 x 45 cm. Pro některé vzory je zapotřebí kratší šála, aby se vzor pěkně vybarvil.
Zde se jedná o batiku arashi shibori, itajime shibori a o některé další, jejichž tradiční název neznám, nebo se už také jedná o zmodernizované techniky inspirované tradičním shibori.

A kromě těchto šál jsem zkusila i pár krešovaných, což je moderní výraz pro mačkané šály, které mají tu výhodu, že se nemusejí žehlit a když se vám během dne pomačkají, tak je to jen dobře. Zařadila jsem mezi ně i jednu s hvězdami, která sice není mačkaná, ale zato se mi moc líbí. Je dělaná stjnou technikou, jakou si můžete přečíst v bločku Jak na hvězdy.
Mačkané šály jsou všechny ve velikosti 180 x 90 cm, protože je potřeba, aby se po zmačkání vytvořila nějaká hmota a základní velikost musí být proto větší.

Kdyby se vám najaký šál libil, koukněte na Fler do mého obchůdku (ikonka vpravo nahoře) nebo se ozvěte přímo. Kontaktů tu na mě najdete několik. Ne všechny šály jsou k dispozici, ale kdyby se vám některá moc líbila a já bych ji už neměla, můžeme zkusit udělat něco podobného. Nikdy vám ale nezaručím stejný výsledek. I já kolikrát koukám s překvapením, cože se mi to vytvořilo, když jsem to přece dělala úplně stejně, jako minule a přitom to vypadá úplně jinak. Rozhodně při těchto technikách není nouze o překvapení a to u mě mělo jeden pozitivní výsledek. Přestala jsem potřebu mít pořád všechno pod kontrolou (protože to prostě nejde) a začala jsem se těšit na překvapující výsledky.

Přeji vám hezký den.
Jana

Sladké klikatění

Pomalu končí prázdniny, počasí ven moc neláká a tak jsem po dlouhé době opět sedla k blogu, že konečně ukážu, co jsem tvořila o prázdninách.

Jedné mamince se na mé výstavě líbila Kačenčina deka. Kačenka je moje dcera, která v pondělí nastupuje do první třídy. Ona se moc těší, já jsem z toho trochu nervózní. Končí čas školky, volnosti a začínají povinnosti. Nejenom pro ni, ale i pro mě to bude velká změna. Ale to jsem trochu odbočila. Takže zpátky k dece. Chtěla prostě deku na stejnou postel, jako má Kačenka (postel je z Ikea) a naštěstí mi nechala volnou ruku. Zadání bylo, že se chce deku a dva polštářky pro holčičku v holčičích barvách.

Už dlouho jsem pokukovala pro chevron vzoru a na tuto deku mi připadal úplně skvělý. Chvíli jsem si hrála s kombinací barev, jak je střídat a taky jsem plánovala prošívání. Nakonec jsem prošíváním zvýraznila tmavé klikyháky, které z deky plasticky vystupují a světle růžové a zelené jsme prošila hustě spirálkami.

Polštářky jsou kombinací chevron vzoru a ručně šité aplikace.

Mamince se oboje líbilo, tak doufám, že to bude mít úspěch i u budoucí majitelky.

 

Hezký večer.
Jana

Podsedáky Chateau rouge

Jeden můj kamarád si u mě objednal podsedáky. Na muže zcela neobvykle (alespoň podle mých zkušeností) si vybral látky od French General z kolekce Chateau rouge. Boky a jednu stanu chtěl z jedné látky, druhou stranu pak z látky jiné. Představa to byla neobvyklá a ve výsledku si myslím dopadla dobře.

Nejdříve jsem si změřila sedací plochu židle i s výřezy. Přiznám se, že v té době jsem ještě neměla moc představu, jak to vlastně budu dělat. Ale rozhodla jsem se, že to přece nemůže být tak složité, abych to nezvládla.

Jako výplň jsme zvolili molitan o tloušťce 5 cm. Aby bylo možné obal prát, musel být samozřejmě snímatelný. To znamenalo zip. Taky bylo potřeba podsedák nějak přidělat k židli. V současnosti se hodně využívá suchý zip, mně ale připadal k těmto látkám jako absolutně nevhodný, proto jsem se rozhodla pro mašle.

První oříšek nastal, když jsem se snažila nakreslit střih. Tvarem je židle lichoběžník a já jsem si zapomněla změřit jeho výšku. Tak jsem začala vzpomínat na hodiny geometrie a nakonec jsem přišla na to, jak střih narýsovat. Ale nevím, jestli k tomu přispěly vzpomínky na geometrii nebo čistá logika, se kterou jsem k výsledku došla.

Druhým oříškem bylo, jak z pěticentimetrového molitanu nařezat tvar, který potřebuju, aby to vypadalo hezky. Tady mi naštěstí pomohl můj šikovný a ochotný tatínek, který použil jakousi pilku (podobnou, jaká se používá i na řezání látek na oděvy) a krásně mi vše podle předkreslených linek nařezal. Moc děkuji, tatínku.

Pak už to vypadalo jako sranda. Horní a spodní díl podložit vatelínem, spodní látkou, proquiltovat, udělat boční a zipový díl a pak všechno sešít dohromady. Až do fáze "všechno sešít dohromady to šlo. Pak ale začaly problémy, až jsem celé dílo musela na chvíli odložit, abych se u toho nevztekla. Nakonec se mi podařilo i přisazení bočních dílů, i když se to nedělalo vůbec dobře. Kdyby byl boční díl z jednoho kusu, bylo by to v pohodě. Ale tím, jak jsem do bočního dílu vsazovala mašle a zipový díl, vzniklo zde několik švů, které připadly zrovna na záhyby v horním a spodním dílu. Takže jsem boční díl různě nastříhávala, kroutila a skoro se modlila, aby to sedlo.

Dílo se podařilo a majitel vypadal spokojeně. Tak doufám, že podsedáky dobře slouží.

Fotky jsou dělané na mé židli, která má na bocích trošku širší a oblejší tvar, takže podsedáky na ní nesedí úplně  přesně.

Hezký den
Jana

Polštářky

Vymýšlení a tvoření polštářků je jedna z mých nejoblíbenějších činností. Můžu se na nich výtvarně vyřádit, jsou malé, takže se s nimi dobře manipuluje pod strojem a oproti dece jsou rychle hotové, takže se můžete brzy kochat výsledným dílem.

Následující dva polštářky vznikly pro mou výstavu, ale v plánu jsem je měla už dlouho. Už kdysi jsem na ně nabarvila látky a od té doby látky ležely a čekaly na využití. Minulý týden přišel jejich čas. Zkombinovala jsem ne úplně tradiční barvy, a to temně modrou se zářivou zelinkavou barvu. Prošívání jsem zvolila v kontrastní barvě, na modrý podklad zelené a na zelený modré. A místo lemu jsem tentokrát použila paspulku s vloženou šňůrkou. Je to zase něco jiného a mně se to líbí.

Při výběru prošívání jsem se opět koukla na stránky http://freemotionquilting.blogspot.cz/, kde najdete spoustu prošívacích vzorů. Jejich autorka je v prošívání opravdu úžasná. Mám od ní i knihu a rozhodně to nebyla investice, které bych litovala.

A důkazem toho, že se polštářky líbily nejenom mně, je to, že už jsou pryč. Přišla na návštěvu sousedka a tak se jí zalíbily, že si je odnesla. Více takových sousedek, se kterými se navíc ještě hezky povídá.

Hezký večer
Jana

Moje výstava

V minulém bločku jsem vás zvala na svou první veřejnou prezentaci, která se uskutečnila v Nedvědici. Teď už ji mám za sebou a mám z ní velmi dobrý pocit. Byla to spíš taková menší výstavka, protože všechno, co na ní bylo, jsem opravdu vytvořila sama. Byly to věci, které jsem dělala třeba už před několika lety, a které jsem si mohla půjčit a předvést, aby bylo vidět, co dělám a co všechno je možné udělat.

Byla jsem příjemně překvapená, že se věci líbily, někteří lidé si i něco koupili, někteří objednali a někteří se, doufám, třeba ještě ozvou se svým přáním. Určitě to byla dobrá motivace do další práce.

A víte, co jsem musela nejčastěji vysvětlovat? Že ty látky opravdu nekupuji s prošíváním, ale že to prošívání dělám sama. A nemám na to žádný program, který to prošití udělá sám. Je to prostě rukama.

Kdyby náhodou četla tento blog paní, co se jí tak líbila růžovozelená kabelka, je stále k dispozici. Buď na fleru (klik na ikonu vpravo), nebo osobně. Tak by to bylo levnější.

A teď už pár fotek.

A ještě dvě kabelky, které jsem ušila speciálně pro výstavu. Více jsem jich bohužel nestihla.

Střih: Bellet design

Střih: Bellet design

Hezký večer.
Jana

Pozvánka

Ráda bych vás pozvala na mou výstavu, která se uskuteční v Nedvědici v rámci Slavností pernštejnského panství. Celá akce je velmi zajímavá, koná se od 5. do 7. července v Nedvědici a okolí. Její součástí je kulturní program v Nedvědici u rybníka, různé výstavy v Nedvědici a okolí, otevřené kostely v okolí, kam se normálně nedostanete a také bohatý program na nádvoří hradu Pernštejna, kde po celý den můžete sledovat různá představení třeba rytířů, dravých ptáků a jiné. Slavností se účastním každým rokem, protože pocházím z Nedvědice a mám zde rodiče, v letošním roce poprvé jako jejich aktivní účastník.

Pokud byste měli zájem si pár mých věcí prohlédnout naživo, najdete mě v základní škole v Nedvědici od pátku do neděle od devíti hodin. Koho by zajímala celá akce podrobněji, může se kouknout na program zde. Já ji mohu jen doporučit. A určitě je vhodná i pro děti, protože mé nyní šestileté dceři se pokaždé líbila.

Jestli přijdete, neváhejte se ke mně hlásit. Bylo by fajn vidět někoho, kdo můj blog sleduje.

A teď už pár obrázků z poslední doby. Na přání jsem ušila z barvených látek střihem jednoduché polštářky, ale prošívání mi dalo docela zabrat. A pak jsem si zase prošila a namalovala jeden polštářek s kolečkama, který už jste viděli v zeleno-fialové kombinaci. Tentokrát jsem zvolila kombinaci hnědo-zlato-okrovou.

Tak tohle prošívání mi zabralo asi 4 hodiny, i když je polštářek ve výsledku velký jen 40 x 40 cm.

A tady můj oblíbený malovný.  Nejdříve na bílém podkalu prošívání barevnými nitěmi a pak každé kolečko vymalovat. A doplněno ručně barvenými látkami.

 

Hezký večer

Jana

Psaníčko

Zásadně si vybírám kabelky, do kterých se vejde co nejvíce věcí. Že se do ní vleze formát A4, to považuji za samozřejmost. Někdy mám ovšem díky tomuto svému přístupu kabelku tak velikou, že už se z ní stává spíše nákupní taška a já se pak divím, proč mě od ní tak bolí rameno. Když z ní ale vytáhnu všechno, co jsem do ní v průběhu pochůzek po Brně naskládala, přestanu se divit, protože z toho vyleze slušný nákup.

Vzhledem k mému pohledu na kabelky mě proto překvapilo, když si kamarádka přála vyrobit psaníčko. A nemělo se jednat o žádné společenské psaníčko, ale o malou kabelku na běžné nošení, která by se dala zavěsit na poutko na ruku. Sice nechápu, na co taková malá kabelečka slouží, ale přání jsem respektovala, zvlášť když mi nechala volnou ruku v tom, jak bude výsledek vypadat.

Abych zjistila, jak se taková psaníčka dělají, padlo za oběť moje společenské psaníčko, které už ale stejně bylo na odpis. Při jeho rozkuchání jsem zjistila, že soudruzi z Číny se s šitím příliš nezatěžují, zato používají velmi kvalitní lepidlo (musela jsem jsem ho rozřezat, odlepit od sebe nešlo) a hóóódně lepenky, která jim slouží jako výztuha. Docela by mě zajímalo, co by taková kabelka udělala, kdybych ji namočila. Nikdy jsem to nezkusila a raději bych to ani nezkoušela, protože podle mě by byla na vyhození. Papír uvnitř by to určitě nemohl ve zdraví přežít a ještě se pak vrátit do původního tvaru. A musím dodat, že se nejednalo o žádnou kabelku z tržnice, ale o společenskou kabelku zakoupenou ve slušné galanterii.

Pro ušití nového psaníčka - opravdu jsem ho šila, lepidlo je pouze na zažehlovací výztuze, jsem použila částečně znalosti získané z toho rozkuchaného a částečně znalosti a zkušenost získané od Bellet z jejího návodu na šití peněženky. Tímto jí děkuji. za vychytávky, které lze dobře použít i u jiných projektů, než pro které byly původně zamýšlené.

Jako výztuhu jsem použila Decovil, který je v něm ve dvou vrstvách, vnější a vnitřní. Díky tomu psaníčko krásně drží tvar a je pevné. To dělá i černá džínovina, kterou jsem použila jako základ. Na ozdobení jsem pak využila látky v tyrkysových barvách, a to od Pat Bravo a neodpustila jsem si tam strčit i jednu, kterou jsem si nabarvila. Vyšla mi totiž tak krásná tyrkysová, že jsem prostě neodolala. Uvnitř je kapsička na zip a čtyři kapsičky na karty. Poutko jsem udělal tak, aby se dalo zastrčit do kabelky a nedělalo neplechu, když ho člověk nepotřebuje. Ačkoliv se jedná o relativně malou kabelku - má 25 cm na šířku, zabralo mi její ušití docela hodně času a nejvíc jsem se potrápila s všitím boků. Ale myslím, že se zadařilo. Alespoň já jsem moc spokojená a kamarádka vypadala taky spokojeně. A když už jsem si ho tak hezky vymyslela, řekla bych, že nezůstane jen u jednoho. Třeba se najde více takových žen, které touží po malé kabelečce a nikoliv po nákupní tašce. Jediným problémem je riflovina, která dost barví. Kdybyste věděli o tom, kde sehnat nebarvící pěknou riflovinu, budu vděčná za odkaz. Děkuji.

A teď už pár fotek.

Jedna s tyrkysovým šátečkem, který jsem barvila.

A jedna v ruce, pro představu o velikosti. 

Hezký večer.
Jana

Jarní louka

Dlouho jsem se neozvala, ale omluvou pro mě budiž to, že jsem ušila další deku, kterou jste viděli v bločku Barvy kam se podíváš a navíc jsem se zúčastnila několikadenního semináře v Meditačním centru Lažánky s malířem Rassoulim. Kdyby vás zajímal program meditačního centra, najdete ho zde. A kdybyste se chtěli kouknout, jaké obrazy iránský malíř žijící v USA maluje, tak je naleznete tady. Určitě stojí za shlédnutí.

Celá akce byla o tom, jak tvořit (v tomto případě šlo o malování) to, co cítíme, bez  hodnocení, zda je to dobré, něčemu podobné, zda se to někomu líbí. Prostě vypnout myšlení a nechat sebou proudit tvořivou sílu. Společně s meditacemi, které jsou myslím důležitou součástí  každého semináře v meditačním centru se jednalo o opravdu zajímavou akci, která mě určitě ovlivnila jak z hlediska tvoření, tak zejména z hlediska vážení si sebe sama, své vlastní hodnoty.

Dostala jsem otázku, proč jsem si tentno seminář vybrala. Napadla mě odpověď, že jsem si ho nevybrala, že on si vybral mě. Díky tomu, že jsem se zúčastnila soutěže o výrobu propagačních předmětů pro tantra jógu Mohendžodáro, jsem totiž byla zařazena do slosování o účast na tomto semináři. A světe div se, já jsem byla jednou ze tří vylosovaných. Vzhledem k tomu, že vyhrávám celkem výjimečně, to byl malý zázrak. A když vezmu v úvahu, že jsem po tomto semináři pokukovala už v loňském roce, jen jsem nebyla připravena zaplatit tolik peněz, už se to jeví jako celkem velký zázrak. Ale tak to na světě chodí. Je plný zázraků, jen je člověk musí dovolit.

Teď už z jiného soudku. Když jsem šila barevnou deku, napadlo mě, že bych k ní mohla ušít i polštářek plný květů. A tady je výsledek.

Všechny látky jsou ručně barvené reaktivními barvami Jacquard. K prošívání bílé jsem vzala bílou bavlněnou nit. Nějak se mi prošívání bavlněnou nití líbí nejvíce. Kytičky a lístky jsou aplikované pomocí oboustranně lepícího vlizelínu z Ragosu. Pokud neznáte, najdete ho zde.

A jak jsem přijela plná nadšení ze semináře s Rassoulim domů, pustila jsem se konečně do malování trička, které jsem měla už dlouho v plánu, jen jsem to stále odkládala. Na malování jsem použila různé textilní barvy fixované žehlením a na ozdobu pak kamínky Swarovski.

Přeji hezkou dobrou noc.
Jana

Zase jednou sedáky

Po delší době přidávám další sedáky do sbírky. Jedná se o kulaté sedáky, které jsem na přání ušila z látek kolekce Oval Elements od Pat Bravo. Pro případné zájemce dodávám, že se jedná o barvu Sapphire. Je to taková džínová, ne moc výrazná barva.

Na začátku ale nebyly oválky, které ostatně miluju ve všech barvách. Kromě toho, že se mi moc líbí design této látky, který je nenápadný, ale svým způsobem výrazný, oslovila mě také kvalita látky. Ale to se týká všech látek od Pat Bravo. Jsou hladké, s mírným leskem, hustě tkané a dají se skvěle použít ke všem možným účelům. Já je ráda používám na kabelky, šatičky nebo sukýnky pro dceru a tady došly použití i na sedáky. A samozřejmě se mi na oválcích líbí, že je můžete dostat v různcýh barvách. Vzhledem k mé lehké posedlosti barvami je to rozhodně velké plus této kolekce.

Abych se ale vrátila k počáteční myšlence. Na začátku bylo přání udělat sedák, na kterém bude velmi tmavomodrá barva z mého barevného vzorníku. Je to námořnická modř smíchaná kupodivu s kapkou citrónově žluté. Přidáním žluté dostala barva ještě tmavší odstín, než čistá námořnická modř. Teprve k této modré jsme vybírali vhodnou barvu oválků a padla volba právě na barvu Sapphire. Na paspulku jsem pak zvolila takovou šedomodrou barvu, která tvoří podklad oválků.

Dlouho jsem přemýšlela nad prošíváním. Mám moc ráda volné prošívání, kdy se mohu rozletět po látce a malovat vzor, ale tady mi pořád nějak nesedělo. Měla jsem pocit, že bych tím narušila symetričnost vzoru, že by se prostě ke vzoru látky nehodilo. Proto jsem nakonec zvolila prošití v rovných linkách, které respektuje vzor látky. Jen jsem si na začátku musela naměřit ten správný úhel, první linku nakreslit podle pravítka a ostatní už pak šít podle patky. I když je prošití jednoduché, vzalo dost času i nití, protože je docela husté.

Průměr sedáků je cca 45 cm (tento rozměr mi připadá nejpříjemnější - dobře se na něm sedí, třeba u stolku, a přitom nezabere moc místa a je skladný), jsou ušity z bavlněných látek Oval Elements od Pat Bravo a dále z původně bílé bavlny, kterou jsem nabarvila reaktivními barvami na dva odstíny modré. Výplň tvoří polystyrenové kuličky, které jsou nasypané v samostatném povlaku.

Přeji vám všem hezký večer.
Jana